Kopretiny pro zámeckou paní (11.)

Jakkoliv jsem si při vzpomínce na návštěvu referentky Památkového ústavu Julie stále dokola (a s velkou chutí) vybavoval především objem jejích ženských tvarů a zvuk trhaných kalhotek, když jsem se jí trochu neurvale, ale s jejím naprostým souhlasem a ke vzájemné potěše zezadu zmocnil, jak přede mnou klečela nastavená s rozcapenou frndou na lenošce před obrazem hraběte Šporka, hlavní účel její návštěvy byl přece jen jiný. Naše kastelánka Kateřina Krásná si ho po naší rozmluvě v hospodě pod zámkem nechala projít hlavou, ale brzy nás všechny svolala na schůzi a předestřela tu neradostnou novinu, že si na nás krajské vedení ústavu hodlá pod záminkou kontroly večerních prohlídek posvítit. "No bezva! A Amálie, která to všechno spískala, je v klídku na Bouzově...", ušklíbl se Tomáš. Bylo zajímavé, že i když krásná Kateřina ani o trošičku nezvýšila hlas, sjela ho ve dvou větách tak, že si nic podobného v následujících dnech už nedovolil ani pípnout. Pak vytáhla šedé desky, které jsem si zpětně vybavil v rukou Julie ten večer, co nás přijela varovat, a věcně mezi nás rozdělila úkoly. Julča s pečlivostí úřednice celý schvalovací proces, který ve skutečnosti před pár týdny proběhl čistě na bázi mých plachých proseb a několika úsměvů (to ostatní se seběhlo až později a na rozhodnutí nemělo tudíž vliv), podepřela patřičnými dokumenty, u nichž sice při bližším pohledu některá data moc neseděla, ale to už by se zpětně dokazovalo jen těžko. "Nebojte se, pane Jánský. O Vaši obdařenou ehm... kamarádku tu navíc nejde. Půjdou po nás.", mrkla na mě Kateřina, když jsem se prořekl se svou obavou. "Je ale u člověka jako Vy milé vidět závan čehosi jako svědomí.", neodpustila si vlídný štulec, zatímco pohledy kolegů průvodců jsem na sobě cítil skoro fyzicky. Byl jsem rád, že služba na Novém hrádku tentokrát vyšla na Tomáše, protože on speciálně by se narážkami na mou očividnou starost o slečnu Pokornou bavil celý víkend. Gábina, se kterou jsme si s Julčou podávali dveře, když jsem jí vedl na soukromou prohlídku, mu ostatně o návštěvě statné památkářky jistě barvitě referovala.

Zatímco rejpal naštěstí opět mířil do lesní samoty, já se ujal i páteční večerní prohlídky, a když jsem za poslední skupinou zamkl zámek, chystal jsem se jako obvykle připojit k veselé společnosti v podzámčí, pokochat se pružností vnad výčepní Natálky a tak trochu vyhlížet, jestli z kopců zase sestoupí do civilizace tlupa astronomů, aby celé hospodě divokou pitkou názorně předvedla, proč většinu času tráví mimo ni. Trochu mě zdrželo praní, ale při jedné pračce na nás všechny jsem rád využil, že byla zrovna volná, takže jsem se chystal vyrazit až někdy kolem deváté. Jistě jsem nešel pozdě, Natálka byla v otázce otevírací doby zvlášť v pátek a sobotu velmi flexibilní - až jsem se divil, že jí to doma trpí. Na odchodu mě zastihla Gábina, a popsat její příchod jako prudký ještě plně nevystihovalo razanci, s jakou vrazila do chodby naší ubikace a práskla za sebou dveřmi. "Kurva, ještě ty do toho!", sjela mě místo pozdravu a z očí jí sršely blesky. Než jsem ji stačil ujistit, že ji taky rád vidím, s obviňujícím výrazem proti mně namířila prst. "Taky jsi to věděl?" "Eh?" "Jaký eh? Věděl nebo nevěděl? Že Tom chrápe s tou děvkou od hvězdářů?!" Někdy možná působím malinko natvrdle, ale teď se mi věci naštěstí pospojovaly rychle. Vodítkem byla stále nestrávená poznámka Bereniky (protože tu nepochybně Gábina měla na mysli) na konci našeho milování, když jsem před dvěma týdny průvodcoval na Novém hrádku já. "Ne, jasně, že nevěděl. Jak jsi na to přišla?", přešel jsem hbitě do módu "neviňátko". "Jéžiši, jak jsem asi na to přišla?!", zvedla rozkurážená blondýnka oči v sloup. Pak mi stručně a ne právě vybraným slovníkem vylíčila, jak chtěla Tomáše překvapit, aby nebyl hned první noc na Hrádku sám. "První, koho vidím, je ta coura od dalekohledů, jak se na něj se stehny od sebe naráží frndou, až jí cecky lítají k bradě. Normálně na něm rajtovala na schůdkách do tý hnusný maringotky. Stojím tam, ječím na ni, ten debil zezadu něco mektá, a ona má dál jeho péro zasunutý v rozcapený pipině, nohy do praku, a ještě se mi tlemí.", líčila mi bez okolků, jakkoliv jsem o tak detailní popis ani za mák nestál a v duchu si Bereniku tlustou čarou škrtal ze seznamu slečen a paní, kterým bych neřekl ne. Nejsem rozhodně žádný svatoušek a ve věcech milostných jsem sám často trhal kytičky v cizích zahrádkách, ale rozhodně se o přímočarou (a, krucinál, i děsně přitažlivou) astronomku nebudu ani přetahovat, ani dělit s někým jako je Tomáš! "Nic, kašlu na něj, balím to tu! Já něco tušila už nějakou dobu, ale tohle teda...", drtila mezi zuby Gábina a mimoděk tím malinko vysvětlovala, proč byla poslední dny na nás všechny tak jedovatá. Holky na tyhle věcí zkrátka mají intuici...

"Já bych tomu hajzlovi nejradši... a jo, to je nápad, zaslouží si to!", mumlala vztekle spíš sama pro sebe, a zrovna, když jsem se chystal nenápadně vycouvat, otočila se na mě a prudce si přetáhla přes hlavu tričko. "To mu patří, to udělám! Vyspím se s tebou, ať jsme si kvit. Ošukej mě!", prohlásila věcně a dala si ruce v bok, od pasu nahoru jen v bílé podprsence, jako by si řekla o sklenici vody. "Gábi, co blbneš? Ty jsi pila?", zíral jsem na ni a snažil se nevidět, že jí to takhle fest sluší. "Jo, pila! Tři vodky na ex dole u Natálky. Ale to je jedno. Na šrot nejsem. To jsem byla víc nalitá, když mě v prváku na Silvestra na kolejích píchali tři.", zahihňala se způsobem, který s ní v otázce míry opilosti dost polemizoval. Pak si zkřížila ruce na zádech a rozepla háčky podprsenky, takže jí pěkná, kulatá prsa se světle růžovými dvorci, z jejichž středů už trčely naběhlé, masité bradavky, vyklouzla svou vahou z košíčků spodem ven a zhoupla se nad plochým bříškem. "Gábino, neblbni, někdo přijde! To je fakt pitomej nápad, nic to nevyřeší!", snažil jsem se bojovat sám se sebou, necivět na ty napučené dudlíky a nechtít ji za nahatá kůzlata popadnout. "Ale vyřeší! Chci se mu pomstít, ty jsou vyhlášenej holkař, jsem opilá a malinko nadržená, takže pokud se ti aspoň trochu líbím...", přecházela Gábina pod vlivem emocí i třech panáků do míň bojovného tónu. "Ale jasně, moc se mi líbíš, ale tohle by byla blbost! Neblázni, Gábi, budeš pak akorát naštvaná na sebe, věř mi!", sám sebe jsem překvapoval, jak rozumný jsem tváří v tvář polonahé blondýnce, která se na mě podívala poprvé spíš smutně, dokonce popotáhla, jako by nabírala k pláči. "Já jsem taková káča pitomá...", fňukla, nechala se obejmout a chvíli konejšit. Doufal jsem, že přitom necítí ten stan, co mi vyrostl na kalhotách, protože sice umím být dobrý kamarád, ale nejsem z ledu a její pružné, nahé bábovičky jsem cítil i přes svou košili. "Jsi hodnej, dík. Stejně mám malý prsa, nejsem tvůj typ.", zasmála se a utřela si slzy. "Máš hezký prsa, Gabčo." "Aha, hezký, takže malý. To se tak říká holkám, co jsou plochý, že jo?", ušklíbla se a dala si ruce v bok, až jí kozičky se zahrocenými bradavkami poskočily. "Podle mě akorát, do ruky.", usoudil jsem a vzal ta kulatá jablka, zakončená tuhými hroty, do dlaní. Gabča sebou trhla, když mé prsty přes ty vztyčené dudlíky přejely a promnuly je, ale neucukla. Mlčky jsem její očividně citlivé bradavky tiskl mezi prsty, jemně, ale pak i důrazněji. Kousala se do spodního rtu, oči přivřené, pokaždé se zachvěla, ale dál stála, od pasu nahoru nahá, aniž by mi v čemkoliv bránila. Pak udělala gesto, které celou ve vzduchu visící otázku rozseklo: rozepla si knoflík riflí a nechala je sklouznout přes boky níž. Mezi stehny jí zasvítily bílé kalhotky. Bylo rozhodnuto.

Když jsme v divokém propletenci dvou líbajících se a navzájem se horečně svlékajících těl dopadli na postel v klučičím pokoji, dal jsem si záležet, aby to byla ta Tomášova. Gábina to nijak nekomentovala, oči pevně zavřené, rty přisáté na mou pusu, jazyk propletený s mým, a jakmile to šlo, hmátla mi mezi nohy a popadla mě za už zpola vztyčený klacek. Způsob, jakým s ním nenasytně a trochu zbrkle pumpovala, takže jí mezi prsty rychle naběhl do maximální erekce, byl směsicí opilosti, vzteku a nejistoty, jestli to, co děláme, není opravdu spíš děsná pitomost. Když má ruka zmizela v jejích kalhotkách, ucítil jsem hebké šimrání světlých chloupků (jak jsem se po chvilce přesvědčil, Gabča byla blondýnka i dole) a horké vlhko, které mě povzbuzovalo, že aspoň reakce její mušličky je našemu konání nakloněná. Jakmile jsem mezi ochotně se rozestupujícími závojíčky nahmatal hřebínek poštěváčku, Gábina přešla z tichého oddechování do hlasitějších vzdechů pokaždé, když ho mé prsty přejely a stiskly. S vědomím, že aby tohle celé neskončilo velkou trapností, musí prožít nezapomenutelný sex a minimálně jeden oslňující orgasmus, potlačil jsem touhu nalehnout na ni a vrazit jí do její vzrušené kundičky čurák; namísto toho jsem se posunul níž, přes převalující se bochánky prsou, jejichž růžové vrcholky jsem několikrát vsál mezi rty, a ploché bříško nasměroval své polibky mezi její stehna a celou blonďatou kočičku jsem jí pořádně vylízal, než jsem stiskl oběma rukama její boky a pořádně zaútočil na vzrušený klitoris. Gábina se vleže prohýbala, tiskla si ruku na pusu a druhou se důrazně tahala za bradavky, až se jí prsa na hrudníku vlnila a přelévala, a když jsem několikrát její poštěvák vsál mezi rty a následně jazykem vjel do její horké štěrbiny, najednou sebou prudce škubla, překulila se na bok a zabořila hlavu do polštáře, aby nekřičela nahlas, protože se právě udělala. Chvěla se a hlasitě oddychovala, jak ji zalévaly vlny orgasmu, a já malinko váhal, než jsem opatrně nalehl k ní a nasměroval svůj vzrušením napjatý klacek mezi rozevřené plátky její zmáčené pipiny. Chvíli jen pasivně držela, ale pak se přetočila na břicho, zvedla pánev a nastavila se mi, takže jsem do jejího horkého lůna zajel plynulým pohybem až po kořen. Chvilku jsem čekal, než se Gabčina úzká kočička mému péru přizpůsobí a roztáhne, a pak jsem postupně zvyšoval rychlost a důraz svých přírazů. Rukama jsem nahmatal Gabčiny kozičky, vleže smáčknuté, sevřel je, až mi její tvrdé bradavky trčely mezi prsty, a mrdal Gábinu čím dál prudčeji, líbal ji na zátylku a krku, ona pohazovala zadečkem mému klacku naproti, pak se z lehu zvedla nahoru, abych ji mohl popadnout za půlky a vrážet ho do ni hlouběji, takže ve velkém finále jsem jí divoce píchal pičku, až to mlaskalo, a oba jsme sténali stupňující se rozkoší. Zatnul jsem zuby a vydržel, dokud se neprohnula a výkřik neohlásil její druhý orgasmus večera, teprve pak jsem několika tvrdými přírazy dospěl na vrchol i já a vytáhl z její slastí pulzující kundy ptáka v poslední chvíli - následující vteřinu už jsem vystříkl první dávku na její kulatý zadeček. Po ní pak ještě další, Gabčina záda pokryly bílé cákance semene až k lopatkám. Ležela a čekala, až budu hotový, ještě se slabě chvěla, pak postel zaskřípala a po chvíli jsem slyšel bouchnout dveře do sprch. "Měl jsi pravdu. Necítím se zrovna jako královna. Radši o tom Tomášovi říkat nebudu.", zamumlala rozpačitě, když jsem ji o něco později potkal na chodbě, ještě milováním zrůžovělou a zamotanou do osušky. "Taky jsi měla pravdu, Gábi. Fakt máš malý prsa.", zkusil jsem její splín rozehnat vtipem. "Ty jsi takovej debil!", počastovala mě upřímným hodnocením a se smíchem mi dala pusu na tvář. Osuška jí přitom sklouzla trochu níž, tak jsem toho využil a oplatil jí polibek hned dvojnásobně, na každé prso jeden. "Dík.", špitla, a i ňoumovi jako já bylo jasné, že tím nemyslí tyhle dvě drzé pusy. Dolů do hospody jsem toho večera dorazil opravdu pozdě. Berenika vůbec.

"Pane Jánský, nevíte náhodou, co to do Gábiny vjelo, že se ze dne na den rozhodla skončit?", obořila se na mě krásná kastelánka Kateřina Krásná druhý den ráno, zatímco Gábina nám oběma ukázala záda, jak usilovně rázovala z její kanceláře. "A jsem si vědoma toho, že pokud jsem otázku formulovala takto, od Vás se mohu dovědět víc, než jsem chtěla.", zahihňala se, když byla Gabča mimo doslech. Neochotně a slovy co možná nejneutrálnějšími jsem vylíčil, že se Tomáš v samotě Nového hrádku zřejmě "tak nějak sblížil" s Berenikou a Gábina na to oběma přišla. O tom, jakou roli jsem sehrál následně v její pomstě, utěšování, nebo co to vlastně bylo, jsem se pochopitelně nešířil, jakkoliv jsem z poznámky své nadřízené měl neodbytný pocit, že v tom směru leccos tuší. "Počkejte, ta oprsklá holka z observatoře? Šly řeči, že té těšíte klín spíš Vy.", zkoumavě si mě prohlížela. "Snad nevěříte řečem, paní kastelánko?" "Věřím spíš číslům, pane Jánský. A ta mluví jasně: jsme mínus jedna průvodkyně. Gábina si šla zabalit a počítám, že stihne autobus v deset. Pokud nemáte co na práci, pomozte jí prosím s bágly.", pokrčila smutně rameny. Cítil jsem, že právě já bych Gabču při jejím chvatném odjezdu vyprovázet neměl, ale Pavel prováděl skupinu, Žanda musela sedět v pokladně a Tomáš na Novém hrádku možná spřádal nějakou slabomyslnou omluvu, a tak jsem šel. "Tak čau, a ... dík.", rozpačitě se usmála na schůdcích autobusu, když jsme celou cestu od zámku promlčeli. Pak se odkudsi zjevila zřejmě všudypřítomná kastelánka Krásná, usmála se na Gabču pro změnu povzbudivě a dala jí pusu na čelo, jako by vyprovázela svou dospívající dceru, ačkoliv na tu ovšem byla příliš mladá. "Nevrátí se, co?", broukl jsem, když autobus zmizel za zatáčkou okresky. "Letos už ne, ale třeba příští rok. Průvodci se sem vracejí. Ne hned, ne všichni, ale hodně z nich. To víte, perla rokoka, ta člověka vezme za srdce. Letní lásky pomíjí, zámek stojí dál, pane Jánský.", usmála se krásná kastelánka smutně. "Nemohla byste mi někdy místo 'pane Jánský' říct třeba křestním jménem?", vzbouřil jsem se. "Mohla, ale takhle mě to baví víc. Je to takové noblesnější. Snad že jsem ze zámku.", rozesmála se. "Snad proto, že jsi ze zámku, snad pro ten šampon z ...", pokusil jsem se recitovat. "A dost! Pokud vím tak si netykáme! Básníky trojku jsem viděla vloni v letním kině v Brodu, a ta Píšťalka byla tak nemožně unylá, že jsem jí toho učitele z lidušky vyloženě přála!" "V Brodě je letní kino?" "Jistě, můžete pozvat slečnu Julii, až budou promítat Angeliku. Už jste byl v tom JZD?", připomněla mi má nadřízená jeden z úkolů v souvislosti s očekávanou kontrolou. "Je sobota, nikdo tam nebude." "Je vidět, že jste městský floutek a závadový kádr, pane Jánský. Klasy zrají a krávy bučí v sobotu jako ve středu, a o víkendu má socialistický družstevník navíc na dílně čas na melouchy a šmelinu. Jen plavte, kontakt s rolnickou třídou Vám jen prospěje.", vyprovodila mě s pusou od ucha k uchu a sama se vydala zpátky k zámku. Smutek z náhlého odjezdu Gábiny se rozplynul jako dým z výfuku autobusu a já si v duchu říkal, že takhle zezadu vypadá naše šéfová jako nějaká dvacítka.

Měla navíc jako obvykle pravdu: když jsem se na bráně zdejšího JZD postaršího vrátného zeptal na Oskara, jen přikývl a bez dalšího vyptávání mě poslal přes dvůr směrem k dílnám. Nikde nikdo, jen zpoza jedněch pootevřených vrat se cosi ozývalo. Když jsem nakoukl, naskytl se mi ovšem nečekaný obraz: vysoký blonďák s montérkami spadlými někam ke kotníkům držel oběma rukama za nahatou zadnici dobře stavěnou černovlásku, která měla svou červenou zástěru s puntíky vyhrnutou až do pasu, a soustředěně jí píchal ochotně nastavovanou kundu v houštině neproniknutelně černých, kudrnatých chlupů, až se jí z rozepnuté šatovky vytažené veliké prsy houpaly do rytmu jeho přírazů a s pleskáním o sebe narážely. Z pohledu spodního prádla měla dotyčná statná dáma kalhotky rovněž někde pod koleny, zatímco po podprsence přes bujnost jejího poprsí nebylo nikde ani stopy. Zato mi neuniklo, že je obutá do gumáků. Skutečná družstevní idyla! Dáma podle hlasitého hekání zřejmě nebyla daleko vyvrcholení, dudy se jí při šukání divoce natřásaly, mladík se občas nahnul a laškovně ji zatahal za jednu z tmavých bradavek, trčících jako dva naběhlé struhy na jejích melounech uprostřed širokých, hnědých dvorců. Fascinovaně jsem na šoustající dvojici zíral, protože na celé scéně bylo něco živočišně vzrušujícího. Blonďákův klacek, tlustý a lesklý kundími šťávami jeho milenky, se zas a znova bořil do její rozcapené díry, rýsující se v drnu tmavých chlupů, jeho ruce se čím dál častěji natahovaly k jejím houpajícím se ceckům, připomínajícím dvě nalitá vemena, oba mrdající stále hlasitěji hekali, až dotyčná zaklonila hlavu a táhlým sténáním dala najevo, že ona vrcholku rozkoše právě dosáhla. Několikrát pohodila širokou zadnici, pak se z erekcí prohnutého klacku svého milence s nečekanou rychlostí sesmekla, přidřepla a pozvedla k jeho trčícímu kopí svoje velká prsiska. V mžiku jeho čurák zmizel mezi těmi velkými cecky, kterými vzápětí začala po něm jezdit nahoru a dolů, takže její dudy záhy dovedly i jeho k prudkému orgasmu, při kterém jí ze žlábku mezi kozami lítaly cákance jeho semene na bradu a tváře, několik přistálo i ve vlasech. Se zkušeností prsatice, která už svými vnady přivedla do sedmého nebe určitě nejednoho chlapa, dál klouzala postříkanými prsy po jeho škubajícím se klacku a s udýchaným úsměvem se na něj oddaně dívala, zatímco zatínal prsty obou rukou a dál zkrápěl její dekolt i tváře sprškami svého semene. Cítil jsem, že je nevyšší čas vyklidit pole.

Ocenil jsem, že když po chvíli kozatá černovláska, která si ještě ve dveřích dílny dopínala šatovku a krotila do ní své poprsí, prošla kolem mě, tvářila se, že cizí trouba, sedící na odstaveném pluhu, je naprosto běžný úkaz sobotního dopoledne. Dokonce myslím, že se směrem ke mně jakoby usmála... Její hrdina, naštěstí už normálně oblečený, vyšel po chvíli, a ani on se nezdál být mou přítomností zaskočený. Ještě chvíli vyprovázel zjihlým pohledem zadnici své milé, jak rázovala přes dvůr, než se na mě usmál a prohodil: "Zdravím, šéfe. Čím posloužím? Nečekáte dlouho?" Najednou jsem si z nás tří připadal nejvíc nepatřičně já... Oskar, protože to skutečně byl on, se ukázal být činorodým chlapíkem, který si zřejmě s ničím moc nedělá hlavu. Když jsem hlesl, že jsem nechtěl rušit, když tu měl svoje děvče, rozesmál se na celé kolo a upřesnil: "To byla Evina z kravína. Kamarádka. Fajn žába, veselá... teda hlavně v rozkroku! Její starej chlastá, tak aby se holka někde nekurvila, snažím se vypomoct." "To je docela praktická filozofie." "Jo, to nevím, já nejsem študovanej, ale Vy asi jo, tak když to říkáte...", pokrčil rameny. Radši jsem rychle přednesl svou věc. "Jasně, pro paní zámeckou cokoliv! Jsem jí dlužníkem!", okamžitě souhlasil, a já se v duchu přistihl, jak s hrůzou přemítám, za co je jí zdejší družstevní playboy asi tak zavázaný. "Heleďte, něco mi říká, že nejste zrovna technickej typ, ale zase máte určitě tohleto estetický cítění, že jo? Dáme to dohromady a paní kastelánka bude mít osvětlovací tělesa, že jí to bude závidět Nová scéna!", zubil se mechanik, z šuplete vytáhl roli papíru a kus křídy a najednou črtal skici luceren, pro které mě sem Kateřina Krásná poslala, jako by byl profesionální umělecký kovář. Sem tam jsem něco navrhl, ale vlastně moc nebyl důvod, bylo to perfektní. "Poslyšte, Oskare, je to báječný, ale jak to chcete ... a z čeho?", koktal jsem, úplně vyvedený z míry jeho kreativitou. "Pohoda jahoda, šéfe! Mám tu nějaký jekly, co družstvo objednalo, už ani nevím na co, ale asi to moc nehoří, protože se mi tu válí už rok. A mám svářečku. Během sezóny bych touhle dobou byl na fotbale, ale jednak je léto, a za druhý mám půl roku dištanc, protože jak jsme na podzim hráli v Mejtě, stál tam u lajny takovej kecal v klobouku, tak jsem ho vzal po palici, a on to byl, to byste nevěřil, nějakej bafuňář z okresu. Člověk halt nikdy neví. Nebojte, já to paní zámecký večer dovezu na zámek na valníku. Evinu jsem přefikl, Janina má volno, stejně nemám do čeho píchnout.", zazubil se. "Poslyšte, Oskare, jste fakt šikovný, neuvažoval jste někdy...", hledal jsem slova, a zároveň se vyrovnával s tím, že si tu vykáme s klukem, co je skoro stejně starý jako já a snadno by mohl být mým kamarádem z pražských studentských putyk a barů. "Těžká věc.", zvážněl, poškrábal se v blonďaté kštici a pro tentokrát si odpustil i to "šéfe". "Plány byly, chtěl jsem na uměleckýho kováře. Berou ale jen pár kluků, navíc... dědek tu měl před válkou jeden z největších gruntů, byl jsem rád, že mě vzali na zemědělský učiliště. Ale nestěžuju si. Práce je málo, holky jsou tu hezký... Evina je klasika: předkloní se, podrží, vyhoní a jde. Ale Janina, to je dračice! No nic, třeba ty lucerny zapijeme u Natálky. Říkala, že letos na tý naší perle rokoka provázejí samý fešný baby, musím se taky zase vypravit. A pozdravujte paní kastelánku!"