Byl to první večer v našem novém domě. Krabice všude, nábytek jsme skládali už několik hodin, ale ani jeden z nás nemyslel na únavu. Něco viselo ve vzduchu. Něco, co jsme plánovali dlouho a konečně měli prostor to uskutečnit.
Měla na sobě krátké legíny a tílko, které se jí lepilo na tělo. Vlasy stažené do drdolu, obličej lehce zarudlý z práce. A ten pohled… věděla přesně, že ji sleduju. Že mě ty její zařezané legíny dohánějí k šílenství. A ještě víc to, že dělala, že o tom neví.
Ve chvíli, kdy jsem zatáhl poslední šroubek u židle, jsem se postavil za ni. „Dneska budeš moje hračka,“ řekl jsem jí do ucha. Nepromluvila, jen se zhluboka nadechla. Už byla připravená.
Vybalil jsem červeno/černý vázací set, který jsme objednali pár týdnů zpět (celé jsme si to trochu plánovali). Posadila se na koberec, podala mi ruce a pak se beze slova otočila zády. Pevně jsem jí je svázal za zády a stejnou šňůru propletl i přes její kotníky, celé tělo napnuté. Zavázaná do pozice, kdy se nemůže pohnout, ale je vystavená. Nabízená.
Kundička, šťavnatá a krásně zastřižená, už lesklá touhou. Vzal jsem roubík, položil jí ho před ústa a ona bez váhání otevřela. Zapadl jako klíč do zámku. A náš večer tím opravdu začal.
Přesunul jsem ji na jídelní stůl. Byl to masivní kus dřeva, ne zrovna pohodlný, ale symbolický. Očistil jsem ho rychle, položil ji na břicho, ruce a nohy stále pevně svázané. Tvrdé bradavky se jí dotýkaly studené desky, boky vystrčené.
Vzal jsem bičík, lehce jsem přejel přes její pevný zadek, pak znovu a silněji. Zasténala přes roubík. Její tělo se zachvělo. Touhou. Ne bolestí. Zrovna si to zamilovala.
Když jsem do ní vnikl, prudce a bez otázek, celá se propnula. Tohle nebyl milostný akt. Tohle bylo přivlastnění. Každý náraz, každé přirazení ji rozkládalo víc a víc, byla to čistá extáze. Když konečně vyvrcholila a vystříkla na mě tu její teplou šťávu štěstí, svázaná, roztřesená, celá mokrá, do ticha pokoje zasyčela jen žárovka nad námi a její zavzdychání přes roubík.
Sundal jsem jí roubík, rozvázal pomalu ruce, políbil její zpocenou šíji a řekl: „Tenhle stůl si už vždycky spojíme jen s jedním druhem servírování.“
