Píše vyletněná Alča
V jednom z horkých letních dnů - a nějakých lahvích alkoholu, samozřejmě - padla otázka, zda bych došla na nedaleký vršek nahá. No, proč ne, nahá chodím ráda, tak jsem hned přikývla, že samozřejmě. To jsem ale ještě nevěděla, co to způsobí.
Vršek - lidově nazývaný Kozí vrch - je nedaleko za vsí. Vede tam poměrně přehledná polní cesta oboustranně lemovaná mladinkou alejí. Pěšky je to tak 600 metrů. Nahoře je remízek s malým odpočinkovým altánkem. To byl cíl. Půjdu sama, Martina s Karlem půjdou asi padesát kroků za mnou a budou mít moje šaty.
Večer, kdy byl určen start nebyl právě horký, ale o nic nejde, to zvládnu. Došli jsme na křižovatku, já jsem shodila šaty a dala je Martině. Měla jsem jen sandálky a řetízek na kotníku. Hrdinně jsem vykročila za zážitky. Kochala jsem se večerní přírodou, užívala si ten klid a zpěv ptáků. Také jsem si užívala svůj pocit nahoty. Byly doby, kdy postava vypadala lépe, ale stále je to dobré a jsem na ni pyšná.
Byla jsem asi ve třetině cesty, když najednou proti sobě vidím kráčet dvojici mladých lidí. Kde se tam vzali netuším, nahoře po cestě jsem je nezahlédla. Možná tam byli také někde za erotickým zážitkem. Když mě míjeli, nehnuli ani brvou, jen slušně pozdravili. Odpověděla jsem jim a pokračovala dál. Docela by mě zajímalo, co si asi mysleli... Zřejmě jsou zvyklí na tom kopci potkávat nahé ženy úplně běžně. Možná proto je ten kopec Kozí...
Zbytek cesty už proběhl celkem v klidu. Došla jsem nahoru a nahá si sedla na lavičku. Čekala jsem, až přijde Martina s Kájou a budu se moci obléknout. Ti si však vykračovali velmi vycházkovým tempem a vůbec nedbali, že jsem tam nahá. Když konečně přišli, oblékla jsem se a naoko jim vynadala, že mě tam nechali. Domů jsme došli až skoro za tmy...
A druhý den to přišlo! Předseda mysliveckého sdružení viděl v remízku nahou ženu. Obrovské téma v hospodě, všichni řešili, kdo to mohl být. Nepoznali mě. Řešili několik jmen, ale moje tam nebylo. Mísil se mi v hlavě pocit radosti, jak jsem je převezla a pocit smutku, že nikdo neví, že ta nahá statečná žena jsem byla já. Proběhlo to celou vesnicí, kdekdo to "na vlastní oči viděl" a téměř každý k tomu měl co říct. Nikdo však neví, kdo byla ta nahá žena.
Směju se! Asi to ještě jednou zkusíme s Martinou. Ale to už nás asi poznají a bude to v místním plátku i s fotkou.
Vaše nahá Alča
P.S. - A nebojte se dát mi za povídku "palec". Píšu to pro vás!
