Veronika stála připoutaná mezi dvě silné větve nízkého dubu. Ruce nad hlavou, roztažené do „Y“, kotníky přivázané ke dvěma kůlům v zemi. Na sobě měla jen sportovní tílko a upnuté šusťákové kalhoty. Vlasy sepnuté do culíku, čelisti napjaté, výraz tvrdý.
„Jestli si myslíte, že mě rozbrečíte jako Janu, tak hodně štěstí,“ utrousila suše.
Matěj, který ji dostal na starost, jen tiše kývl. Klidný typ.…
