Ptáš se mě, jaká bych byla jeskyňka? Hmmm, tak to je otázka přímo pro mě! Přirovnat se k neobjevené jeskyni... to zní jako hodně zábavná výzva.
Můj vchod? Ten je určitě trošku zarostlý – ale ne tak, aby byl neprůchozí. Spíš láká k prozkoumání, tušíš za ním něco lákavého, ale musíš se trošku prodírat. Žádné sintrové náteky bys na něm ale nenašel – to by bylo moc okázalé a na odiv. Spíš by byl takový přirozený, nenápadný, ale s jistou dávkou tajemna, co tě donutí jít dál.
A co uvnitř? Určitě vlhko, ale ne tak nepříjemně, spíš svěže a smyslně. Netopýři? Ne, ti by jen zacláněli. Ale klidně nějaké ty třpytivé minerály na stěnách, co se lesknou v paprscích, co sem tam proniknou. A jezírka, určitě! Spíš taková menší, průzračná, s křišťálově čistou vodou, co láká k doteku. Mohl bys v nich občas zahlédnout odraz, ale nikdy ne úplně jasný, aby tě to nutilo se naklonit blíž.
Je ta jeskyně pro objevitele přístupná? Fyzicky ano, ale psychicky už to chce jistou odvahu a chuť jít do hloubky. Není to turistická atrakce, kam by se hrnuly davy. Je to spíš místo pro jednoho, možná dva, co se nebojí ztratit se v kráse a tajemnu. Těší se na své objevení? No jasně! Ale zároveň si užívá to ticho a napětí předtím. Je to takové to příjemné mravenčení, když víš, že tě někdo hledá, ale zároveň si užíváš tu hru na schovávanou. Nechce se jen tak odhalit hned na první dobrou. Musíš si to zasloužit.
Tak co, troufnul by sis vejít? A kam by ses vydal jako první?
