Nevím přesně, kdy mě to poprvé napadlo, ale jednoho dne jsem si prostě sedl k počítači a začal psát povídky na Amateri.com. Nešlo mi ani tak o lajky nebo komentáře, spíš to byla moje vlastní terapie. Ventil. Věci, co jsem zažil, věci, co jsem si jen představoval, nebo ty, které jsem si nikdy netroufl ani vyslovit nahlas.
Některé byly napůl pravdivé – třeba ten večer s zralou masérkou. Jiné byly čirá fikce. Ale většina z nich měla společného jmenovatele – nesplněná přání. A to jedno konkrétní, o kterém jsem snil roky… že mě žena pořádně vylíže. Nejen tak, aby to bylo „hezky“, ale aby mi jazykem projela každý centimetr, jako by to milovala víc než cokoli jiného. Dirty, vlhce, bez cenzury.
Nikdy jsem to nikomu neřekl nahlas. Jen jsem to zkoušel nenápadně vetkat do textů. Sem tam někdo okomentoval, pochválil, ale jednoho dne mi přišla zpráva. Nečekaná.
Psala mi Mirka. Profil bez obličeje, ale s fotkou plných boků v krajkovém prádle. Popisovala se jako „zralá amatérka, co ví, co chce“. Baculka, jak mám rád. Prsa, která bys chtěl hladit celou noc, a stehna, mezi kterými bys se rád ztratil. Psali jsme si pár dní, upřímně a bez nátlaku. Ona otevřená, zemitá, bez přetvářky.
Pak jednou, večer u vína, jsme se dostali k tématům o setkání. A já jen tak mezi řádky nadhodil:
„Třeba se jednou potkáme naživo.“
A její odpověď mi doslova vypálila díru do mozku.
„Kdybych tě potkala, tak nevím, jestli tě první vykouřím, ošukám… nebo ti rovnou vylížu prdel.“
Nevěděl jsem, jestli se mám smát, přestat dýchat, nebo jí okamžitě napsat adresu. Nakonec jsme se domluvili. U ní doma.
————————-
Byl to obyčejný panelák na kraji města, ale v tu chvíli mi připadal jako chrám zasvěcený chtíči. Třásly se mi prsty, když jsem mačkal zvonek. Ne z nervozity. Ale z té živočišné předtuchy, že za těmi dveřmi se stane něco, co už nepůjde vzít zpět.
Otevřela mi v černém tílku, bez podprsenky. Prsa jí pod látkou měkce zavalovaly hrudník, bradavky prosvítaly. K tomu jen lehké kraťásky, které obepínaly boky jako druhá kůže. A ty boky… přesně můj typ. Ženská, co se nebojí svýho těla. Ženská, co ho umí používat.
„Takže to jsi ty…“ řekla a oči jí přitom klouzaly po mně jako jazyk po čokoládě.
„Nevím, jestli tě mám první pozvat dál, nebo tě přimáčknout ke zdi a kouřit tě hned na chodbě.“
Usmál jsem se, ale neřekl nic. Jen jsem vstoupil dovnitř, přitáhl si ji za boky a políbil. Žádné oťukávání. Hned naplno. Její rty byly horké, jazyk hladový a dravý.
V obýváku už voněly svíčky, ale nebyla to žádná romantika. Byl to prostor stvořený pro jedno: abychom se na sebe vrhli a ztratili se.
Sedla si přede mě na pohovku, rozkročila nohy a řekla:
„Chceš slyšet pravdu? Když jsem četla tu tvou povídku o tom, jak ti žena vylíže zadek, tak jsem si ji přečetla třikrát. S nohama od sebe. A pokaždé jsem si to u toho udělala.“
Cítil jsem, jak mi v kalhotách pulzuje krev.
„Teď klekni,“ pokračovala. „Chci tě cítit pod rukama. A jazykem.“
Byl jsem jako v transu. Sundal jsem si triko, kalhoty, trenky… Ona si mě stáhla za boky blíž, jako kořist. Dosedl jsem jí skoro na obličej, ale s takovou jistotou, že jsem věděl, že tohle už je mimo moje kontrolu.
Nejdřív ho vzala do pusy. Hlouběji, než bych čekal. Dusivě, s mlaskáním a slinami, co mi stékaly po koulich. Pak mi je začala líbat. Lízat. Vtahovat. A její ruce mi zatím rozevíraly půlky.
„Řekni to…“ zavrčela mezi polibky. „Řekni, co chceš.“
A já to řekl. Poprvé nahlas.
„Chci, abys mi ho vylízala. Hned.“
Usmála se jako ďábelice. Přitáhla si mě víc, já klečel nad ní, opřený o opěradlo gauče, a pak… začala. Pomalu, krouživě. Jazykem mi přejížděla přes každou křivku, každé napětí. Líznutí za líznutím. A pak už to nebylo pomalé. Bylo to dravé, divoké, nekompromisní.
„Mmm, ty jsi moje malá nadržená děvka, viď?“ šeptala mi do kůže, jazykem mezi slovy klouzala, až jsem měl pocit, že se mi tělo rozpadne.
Byl jsem její. Totálně.
——————————
Její jazyk byl horký a vlhký, jemný i dravý zároveň. Každý tah jako elektrický výboj, který mi procházel páteří až do hlavy. Nepospíchala. To byla ta největší zbraň.
Byl jsem nad ní, koleny zabořený do gauče, a její ruce pevně držely moje půlky roztažené. Měla mě tam, kde mě chtěla. A já se nechal. Vlastně – toužil jsem po tom.
„Tak dlouho jsi o tom psal…“ zamumlala, zatímco mi přejela jazykem od kořene koulí až nahoru, do místa, kam málokdo troufne. „A teď jsi tady. A celej můj.“
Vzdychl jsem, ani jsem se nesnažil to potlačit. Měla mě rozbitýho. Rozloženýho na kousky. Její jazyk mě lízal do rytmu pomalé hudby, co hrála někde v pozadí, ale moje srdce bušilo úplně jinak.
Pak mi začala šeptat. Tiše. Těsně u kůže. Její dech se mísil s mým potem, chutí a touhou.
„Víš, co s tebou udělám, až tě dám na záda? Nejdřív tě znova vykouřím. Hloubějc než předtím. Chci slyšet, jak hekáš, když tě budu mít celýho v krku. A pak si tě sednu. Pomalu. Na doraz.“
Jen ta slova mi stačila, abych se musel kousnout do rtu. Byla to hra. Trest. Odměna. A ona ji hrála dokonale.
Pomalu mě navedla dolů. Položil jsem se zády na gauč a ona si nade mě klekla. Tělo plné, nádherné. Přikrývalo mě jako vlna. Prsa se jí houpala, když se skláněla nad můj klín. Znovu ho vzala do pusy. Tentokrát pomaleji. Hlouběji. Se slinami, co z ní tekly, jako by ztrácela kontrolu.
A pak ho pustila. Olízla si rty a podívala se mi přímo do očí.
„Chceš, abych tě u toho lízala zas? Nebo chceš cítit, jak ti sedím na klíně a pomalu se ti protahuju po celé délce?“
Byl jsem neschopný slova. Jen jsem kývl. A ona věděla, že mě má přesně tam, kde mě chtěla mít od začátku.
Pomalu si na mě nasedla. Kousek po kousku. Milimetr po milimetru. Její tělo si mě bralo hladově, ale stále se záměrnou pomalostí. Cítil jsem, jak jsem v ní úplně. Teplo. Vlhost. Stisk.
Začala se pohybovat. Nahoru. Dolů. Jemně kroužila boky. Celou dobu se na mě dívala. Neuhnula očima.
„Koukej na mě, jak tě šukám… Chci vidět, jak se ti mění výraz, jak ti tělo tuhne… jak to v sobě držíš.“
A já to držel. Chtěl jsem vydržet co nejdýl. Ale ona to věděla. Cítila.
Přesně v momentě, kdy jsem už myslel, že to nezvládnu, se přiblížila ústy k mému uchu a zašeptala:
„Udělej se mi do kundy. Celý. Beze zbytku.“
————————-
Jakmile mi to zašeptala do ucha, bylo po všem.
„Udělej se mi do kundy. Celý. Beze zbytku.“
Ta slova mi explodovala v hlavě jako granát. V ten moment jsem přestal být ten, kdo píše příběhy. Byl jsem jen tělo pod jejím tělem. Pánve se mi samy zvedaly vstříc jejím pohybům. Sevřela mě uvnitř sebe tak pevně, že jsem měl pocit, že mě dusí zevnitř.
Stahovala mě. Pomalými pohyby se na mně houpala, jakoby to chtěla prodloužit. Věděla, že to už nevydržím. Cítil jsem, jak se to ve mně sbírá. Nával za návalem.
„To je ono…“ šeptala, zatímco se zakláněla a prsa se jí třásla s každým pohybem. „Pusť to… do mě. Chci to hluboko… úplně všude.“
Zachrčel jsem. Zasípal. A pak… to přišlo.
Výstřel první. Prudký, ostrý. Její tělo ho přijalo s měkkým zamručením.
Druhý. Třetí. A další. Každý doprovázený jejím stiskem, pohybem, jak mě drtila k sobě.
„Tak, ano… tak se mi líbíš, když se rozpadáš… Když už jen stříkáš a nedokážeš ani dýchat…“
Byl jsem zalitý potem, tělem jsem cukal, jako by mnou prošel elektrický výboj. Ona se zatím nehýbala. Zůstala na mně nasedlá, zabořená až po kořen. A jen se dívala. Pomalu, klidně. Úsměv na tváři, pohled ženy, která právě někomu rozebrala duši.
Pak si olízla rty.
„Mmmm… cítím tě hluboko. To je ono. Tak si tě pamatuju. Celýho. Teplýho. Odevzdanýho.“
Sklonila se ke mně, položila se na moje hruď. Dýchala pomalu, stejně jako já. A já ji držel za boky. V sobě.
Nevím, jak dlouho jsme tam tak zůstali.
Ale věděl jsem jediné. V tu chvíli jsem už nikdy nemusel psát další fantazii. Tahle se stala. A překonala všechno, co jsem si kdy dokázal představit.
——————————-
Leželi jsme tam v klidu. Moje tělo ještě pořád cukalo v doznívajících vlnách. A ona? Seděla na mně, hluboko naražená, a jen si užívala, jak ve mně zůstává.
„Víš, že mi v sobě pořád tvrdneš?“ zašeptala, skoro překvapeně. Pak se zlehka zavlnila boky. „Myslela jsem, že tě vysaju až do prázdna. Ale ono se ti zase chce.“
Cítil jsem to taky. Ten pomalý, znovu se vracející tlak. Ten instinkt, který se probouzí dřív, než mozek pochopí, co se děje. A ona ho cítila dřív než já.
Zvedla se ze mě, pomalu, jako když z tebe někdo sundává něco vzácnýho. Sedla si vedle mě a prstem si nabrala trochu semene, co z ní vytékalo po stehně.
„Tohle už není tvoje…“ zamumlala a olízla ho z prstu, aniž by uhnula pohledem. „Tohle si beru s sebou.“
Zasmála se, pak mě lehce postrčila dozadu.
„Teď jsi na řadě ty. Vstaň. A otoč mě.“
Poslechl jsem. Stála přede mnou, nahá, tělo plné života. Prsa těžká, boky k zakousnutí. Chytil jsem ji za boky a přitáhl si ji k sobě.
„Chceš to tvrdě?“
„Chci to tak, jak už to nezapomenu.“
Otočil jsem ji, ruce opřela o opěradlo gauče, prdelku vyšpulila dozadu. Byla rozehřátá, vlhká, rozevřená. Když jsem do ní znovu vklouznul, šla mi naproti.
Tentokrát jsem přirážel jinak. Hluboko. Nadoraz. V rychlých, zvířecích intervalech, až se jí stehna třásla.
„Mmm… takhle. Tak se mi to líbí, když mě šukáš jako děvku.“
Zabořil jsem prsty do jejího masa, stiskl ji pevně, a znovu přirazil.
„Řekni to,“ zavrčel jsem.
„Co?“
„Kdo tě teď šuká?“
„Ty… Ty mě šukáš. Tvrdě. A dobře. A já tě chci víc. Hloubš. Nezastavuj!“
Její hlas přeskakoval mezi slastí a ztrátou dechu. Začala se kroutit, tělo se jí napínalo. A pak to přišlo – začala se chvět. Orgasmus, surový a nepřikrášlený, ji rozbil vejpůl. Zaječela. A mě to strhlo s sebou.
Přirazil jsem naposledy, pevně, hluboko. Stiskl zuby, až jsem se skoro kousl do jazyka. A pak znovu… stříkal jsem do ní, zatímco se mi opírala zády o hruď a lapala po dechu.
„Kurva… tohle bylo…“
„Já vím.“
———————-
Po druhém kole jsme zůstali ležet v objetí. Ona položená čelem ke mně, stehno přes moje, boky ještě vláčné po všech těch vlnách, které prošly jejím tělem. Prsty jsem jí pomalu kroužil po zádech. Všechno ztichlo. Ale jen na chvíli.
Začala se ke mně jemně otírat. Tělem, stehnem, bradavkou. Ne jako někdo, kdo chce další divoký sex. Ale jako žena, která má tělo ještě rozevřené, rozezněné, a touží, abych jí dohrál poslední tóny.
„Přilož mi prsty… jen trochu,“ zašeptala. Oči přivřené, hlas skoro nevinný. Ale já věděl, že to nebude jen „trochu“.
Lehla si na záda, roztáhla pomalu nohy. Jednu opřela o opěradlo gauče, druhou nechala sklouznout přes hranu. Byla úplně otevřená. Z její kundičky to pomalu stékalo. Směs mě a její vlastní touhy. Vlhká, lesklá, rozevřená jako květina v horkém dni.
Přisunul jsem se vedle ní. Položil jsem jí jednu ruku na břicho – hřbetem, jemně – a druhou jí sjel mezi stehna.
Nejdřív jen jeden prst. Prostý, klouzavý pohyb přes vnější pysky. Jemný jako dech. Viděl jsem, jak se jí napjalo břicho. Jak zadržela dech. Až teprve pak jsem přitiskl ukazovák na klitoris – nesilně, jen tak, aby věděla, že jsem tam.
Začal jsem pomalu kroužit. Malé kruhy. Ani ne přímo, ale vedle. Jakoby jen obcházel epicentrum.
„Mmm… jo… takhle,… tak jemně, přesně tak…“
Zavřela oči a ruce si položila nad hlavu. Tělo se jí začalo hýbat do rytmu mé ruky. Zatímco moje dlaň klouzala, prsty střídavě kreslily osmičky, spirály, pak se jen lehce třásly.
Byla nádherně mokrá. A bylo to jiné – ne jako předtím. Tohle bylo o čisté koncentraci. O tom, že ji nešukám. Jen se jí dotýkám.
Pak jsem zasunul jeden prst dovnitř. Pomalu, bez tlaku. Vklouznul jako do horkého hedvábí. Pak druhý. A zatímco v ní pracovaly uvnitř, palcem jsem nepřestal hladit její knoflík rozkoše.
Začala se chvět. Jemně. Ticho přerušované jen jejím dechem, co sílil s každým pohybem mé ruky. Její tělo se napínalo.
„Ještě… nespěchej… tam… ano… přesně TAM…“
Začal jsem rytmicky třít. Prsty v ní kroužily uvnitř, nahmatávaly to správné místo, zatímco klitoris dostával pozornost, jakou si žádal.
A pak se to zlomilo.
Její pánev se zvedla. Nohy se roztáhly víc. Vydala ze sebe zvuk – ani sten, ani výkřik – spíš jako výdech, který v sobě dusila roky.
„Jo… já… já…“
A pak to přišlo. Její tělo se začalo škubat, z kundy vytryskla horká vlna. Nestříkala daleko. Spíš proudem, co jí vytékal kolem mých prstů, zatímco její svaly cukaly.
Držel jsem ruku na místě. Nehnul se. Jen ji nechal procházet tou vlnou.
Její stehna byla mokrá. Gauč pod ní vlhký. A ona tam ležela s hlavou zakloněnou, rty pootevřenými, prsa se jí zvedala v rychlém dechu.
Byla nádherná. Roztříštěná. A v tu chvíli celá moje.
