Ještě jsem rozdýchával zážitek, který se bezesporu zapsal na přední příčky mého TOP10. Jak mi klesala hladina adrenalinu a serotoninu v krvi, začal jsem si uvědomovat plíživý pocit hladu. Od rána jsem nic nejedl. Očima jsem našel cukrárnu, kde snad budou mít i něco jiného než zmrzlinu, čím bych mohl zahnat hlad. Vstoupil jsem otevřenými dveřmi a přistoupil k pultu, za nímž se pochybovala místní obsluha. Byly to tři holky které vypadali, že je to jejich první práce po škole než si najdou něco lepšího. Všechny měly evidentní zálibu v tetování, kterou jejich oblečení nemohlo zakrýt, i kdyby chtěly. Stejnokroj personálu složený z černého trička a minisukně na to byl prostě příliš krátký. Všechna tři děvčata byla moc krásná a v přiléhavé černé také velmi sexy. Všem se však na ruce houpal modrý náramek. Zřejmě z nutnosti vzhledem k pracovním povinnostem, protože minimálně velmi pohledná blondýnka s nahoru vyčesaným drdolem, měla výraz, jež napovídal, že by si uměla představit lepší zábavu, než ládování kopečků zmrzliny do kornoutků. Objednal jsem si kávu a malý zákusek a požádal, aby mi objednávku přinesly ke stolu. Cestou ke stolu jsem se znovu pevně ubezpečil o tom, že nejsem v běžné realitě ale na místě kde sexuální hrátky na veřejnosti nejsou tabu a jsou běžnou a všudypřítomnou součástí společnosti, protože starší dáma v rohu si bezostyšně nechávala pod stolem slízávat zmrzlinu z roztažené kundy. Byla to šarmantní dáma, která si užívala pohledy přicházejících od nedalekých stolů. Pohledů lidí, ktří se zatím, stejně jako já věnovali jiné neřesti a to požívání cukrů. Jestli někde existuje Pohádková země pro dospělé, je to tady. Znovu jsem vyšel na ulici. Blížila se tramvaj a mě napadlo, že se kouknu jak to tady chodí v MHD. Nastoupil jsem do zadního vagonu 22 a rozhlédl se kolem sebe. Na sedačkách tu všude seděli lidé všech tělesných konstitucí, stáří i pohlaví. Poslouchali hudbu, četli knížky, rolovali na internetu, prohlíželi si reklamy nad sedačkami. Pocit, že jsem se vrátil do své reality dříve než jsem měl v úmyslu mi rozptýlil až pohled, který mi spočinul na zápěstí jedné slečny poblíž. Znovu jsem se zadíval na cestující kolem sebe. Všichni měli na zápěstí modrý náramek. Prošel jsem vagonem dopředu a nenašel jedinou hezkou ženu ani nikoho jiného, jehož náramek na zápěstí by na sebe upozorňoval zelenou barvou. V okamžiku, kdy jsem se podíval oknem do prvního vagonu mi to došlo. V Pražském metru byl kdysi pokus zavést koverzační vagón, kde by cestovali lidé co si chtějí cestou povídat. Měl to být poslední vagón soupravy. Časem to ale vymizelo. Zde se komunikovalo jinak a jednalo se o první vagón. Asi proto, aby z toho řidič také něco měl, napadlo mě. Další myšlenka, která mi proběhla spoji v šedé kůře mozkové bylo přání, aby se řidič dokázal z pochopitelných důvodů soustředit na cestu, protože to co jsem sledoval oknem do prvního vagónu vypadalo jako by se swinger klub vypravil na turné. Očima jsem si v prvním vagonu našel volnou sedačku a na další zastávce přestoupil. Usadil jsem se a po vzoru samostatně sedících dosud do akce nezapojených mužů i žen, které více bavilo se dívat a masturbovat, jsem si rozepnul poklopec a vytáhnul ptáka. I když už si dnes nějakou tu zábavu odpracoval, byl v okamžik zase v pozoru. Mezi vzdychajícími ženami užívajících si péra hluboko v sobě to nešlo jinak. Po chvilce ke mě přistoupila menší trochu oplácaná blondýnka a mírným ukrajinským přízvukem se ptala zda se může posadit. Měla roztomilý obličej, napadlo mě proč se ptá, když kolem ještě byla volná místa, ale pokrčil jsem rameny a začal se zvedat s tím, že si tedy přesednu na volnou sedačku já. Tak jsem to nemyslela, usmála se, rukou mě zatlačila zpět do sedačky vyhrnula si sukni a zády ke mně se posadila na mého ptáka, který bez odporu zajel do její mokré kundy. Její kalhotky nebyly proti, protože pravděpodobně spořádaně ležely doma ve skříni, nebo možná zabírali místo v její kabelce. Hlasitě zasténala. Dokonce jsem zaregistroval několik pohledů lidí, kteří ji i přes okolní hluk zaslechli a tak upoutala jejich pozornost.
Rajtovala na mě a už skoro řvala. Její vyvrcholení přišlo nečekaně rychle, ale ona nepřestávala její kunda tekla a stahovala se v orgasmu. Pevně a v pravidelných pulzech obepínala moje péro. Zvládneš mi u toho lízat kundu, když ji dostanu k tvé puse? Zeptala se mladá štíhlá slečna, která evidentně cestovala na večerní vystoupení do národního, protože nečekala na mou odpověď, vykopla nohu vzhůru a zavěsila si chodidlo do koženého poutka zavěšeného na horním madlu tramvaje a udělala provaz, čím vystrčila svou krásnou úzkou růžovou a do hladka oholenou kundičku k mému obličeji. Když to vzala takhle na drzovku, pojal jsem to stejně a než jsem jí začal dráždit poštěvák jazykem, strčil jsem jí ukazovák a prostředník do kundy. Na její anální dírku připadl prsteník a malík. Měla co dělat se slastí udržet na stojné noze. Bohužel to navzdory své perfektní kondici dlouho nevydržela. Blondýnka to ale najednou zabalila, vstala a se slovy "promiň Malostranská" na rtech rychle vystoupila. Baletka využila příležitost a vystřídala blondýnku na mém klíně. Strčila si moje péro do zadku, nohy za krk, vzepřela se na rukou o má kolena nechala mě sledovat jak její kundičku, tak to jak moje péro opakované mizí v jejím zadečku. Najednou moje péro explodovalo a napumpovalo plnou dávku do jejího konečníku. Usmála se. Stejně jsme tou dobou byli již na mostě přes Vltavu. Baletka vstala a upravila se. Chystala se vystoupit. Na okýnka začal bubnovat déšť. Nedostávalo se mi čerstvého vzduchu, a tak mi procházka deštěm přišla jako dobrý nápad. Když jsem vystupoval z tramvaje, ještě jsem měl co dělat nacpat ptáka do poklopce a tak jsem nekoukal kam šlapu. Skočil jsem oběma nohama do velké louže. Žaludek se mi zhoupnul a otočil. Dívka v bílem tričku bez podprsenky, která se objevila vedle mě, měla co dělat aby v dešti zakryla své ztvrdlé bradavky. Co čumíš úchyle sice nahlas neřekla, ale její pohled to říkal zcela jasně. Otočil jsem se. Do hajzlu, ještě né. Začal jsem skákat v louži až voda stříkala kolem, ale nestalo se nic jiného než to, že se mě dívka zeptala, jestli jsem neutekl z Bohnic.
