Ležíš na posteli, svázaný do kozelce, v podstatě jednoduchý, ale jinak účinný úvaz. Pevný provaz zařezávající se ti do svalů je v kontrastu s jemným saténem šátku, který máš přes oči.
Ruce máš stažené dozadu, zápěstí přivázaná k chodidlům, ale to není vše. Hrudník je stažený harness úvazem, který ještě více zajišťuje ruce ve své poloze, protože stahuje bicepsy a předloktí. Kotníky jsou navíc přivázány nejen k rukám, ale i ke stehnům.
Takže tělo je zcela napjaté jako luk.
Každý pokus o pohyb jen zvyšuje tlak pout, která se ani nepohnou. Cítíš, jak se ti svaly třesou námahou a dech už se po té dlouhé době sklidil únavou, zatímco tvé tělo zůstává bezmocně vystavené a nehybné.
Jak dlouho už takhle vlastně ležíš?
Hodinu nebo déle?
Ano určitě déle.
Ozve se tiché zaklapnutí dveří. Kroky se přibližují po podlaze. Na kotnících cítíš dotek prstů jen jemně, ale i tak je jasná jejich jistota. První uzel povolí. Provaz sklouzne z tvé kůže jako vzpomínka. Neúprosné pouto mezi spodními a horními končetinami se pryč, ale zbytek provazů stále drží a ty necítíš v podstatě žádnou změnu, stále se nemůžeš ani pohnout. To se mění až ve chvíli kdy je zrušeno i poslední pouto na kotnících. Jak slastný pocit konečně zase mít možnost natáhnout nohy.
Další smyčka se rozmotává, tlak na ramenou polevuje. Jakoby ses najednou mohl zhluboka nadechnout poprvé po dlouhé době. Teplo cizích dlaní kontrastuje s chladnou pokožkou. Nevidíš tvář, ale cítíš v těch pohybech klid.
Jak pouta postupně mizí, tvoje tělo si pomalu znovu přivyká svobodě. Nic nevidíš, přesto jsi si jist, že máš po celém těle RopeMarks, jako důkaz smyslnosti a pevnosti předchozího dění.
Zatímco jsi vytažen do sedu, takže se teď opíráš o hruď svého trýznitele, šátek zůstává na svém místě.
Jak se něžné doteky hlazení a masáže rozlévají po tvém těle, cítíš jemný chlad, jako by tě hladil poryv sotva znatelného vánku během horkého dne. Be vzduchu se rozlévá vůně mentolu a pak přijde to teplo, pomalé zažehnutí, které jako by proudilo zevnitř ven. Ten kontrast je fascinující.
Hrudník za tebou se pravidelně zvedá a klesá, v pomalém rytmu. Cítíš, jak ti dlaně kloužou po zádech, pomalu, smyslně, každý pohyb promyšlený.
Mentol z masti pulzuje pod kůží, jako kdyby tě pohlcovala vlna tiché energie.
Tvé tělo, ramena, každý sval se pomalu uvolňují. Napětí, které jsi do té chvíle ani nevnímal pomalu mizí. Nedokážeš rozlišit, co je dotek a co dozvuk.
A zatímco se ten hřejivý chlad rozlévá do klíčních kostí a šíje, všechno ostatní se rozplývá. Zůstává jen ten moment, spojení kůže, dechu a doteku. Nic víc na světě nemá význam.
Dlaně kloužou po tvé pokožce pomalu a s přesností. Doteky přicházejí ve vlnách. Nejprve celou plochou dlaní, pak jen konečky prstů, kreslíce neviditelné obrazce.
Ramena, záda, šíje, každé místo, kterého se dotkne rozechvívá.
Tato situace sice přináší úlevu tělu, ale svazuje mysl. Teď už ti fyzicky nic nebrání se pohnout, omezení provazů je pryč a přesto jediné co můžeš je sedět a vnímat pohyby někoho jiného, nejsi schopen se ani pohybu.
Ruce se přesunou k bokům a sklouznou po stranách žeber, vnímáš, jak ti dech zpomaluje.
Masáž pokračuje, neustává, naopak její podmanivost se prohlubuje.
Místností vládne ticho. Dýcháte společně, pomalu. S každým dotykem se mezi vámi rozšiřuje prostor, ve kterém neexistuje nic jiného než ten okamžik.
Jemný tah tě uloží zpět do lehu. Tvá tvář se opírá o měkkou matraci, hruď se spočinutím povolí a teplo dlaní se opět vrací, tentokrát jiným směrem, jiným úhlem.
Palce se vpíjejí těsně pod lebku a krouživými pohyby uvolňují zbývající ztuhlost šíje, která se v tobě skrývala déle, než sis připouštěl. Každý kroužek roztáčí spirálu úlevy, která se rozlévá dolů po páteři.
Pohyby se posouvají k ramenům, pomalu. Dlaně sjedou podél lopatek k bederní části zad a pak zpět, zanechávaje za sebou pocit tepla a bezpečí.
Pevným, ale vnímavým pohybem, jen tak hluboko, jak to tvé tělo přijme bez odporu zajíždí prsty do tvých hýždí a boří se do oblouků půlek tvého zadku. Každý dotek je vědomý, jako by ladil tvé tělo jako nástroj.
Stehna, lýtka, až po paty, dlouhé tahy, nahoru a dolů. Napětí mizí, uzly se rozvazují, možná jsi o nich do teď ani nevěděl. S každým pohybem se cítíš lehčí, volnější, víc ponořený do svého vlastního těla.
Jsi pomalu otočen na bok. Tvé tělo se bez odporu poddá, vláčné, těžké a klidné. Paže tě obejmou kolem pasu a záda se opřou o hruď, pevnou a teplou. Cítíš, jak se jeho dech stává tvým, naprosto synchronizovaný, tichý, důvěrný.
Jsi jako plastelína a on jako forma, do které přirozeně zapadáš. Každý centimetr se dotýká druhého, žádné místo nezůstává stranou.
Hranice se rozostřují. Už není jasné, kde končíš ty a kde začíná on. Jako byste byli dvě části stejného celku.
Když už pomalu nic nevnímáš a mysl se začíná vypínat něco tě vyruší, jen jemně, přesto to vrátí část tvého vnímání do reality. Na zápěstí pocítíš jemný tlak. Nejprve jsou to jen prsty, ale pak se přidává něco víc. Jemný tah, závan napětí, návrat provazů. Pomalu a bez odporu tě vedou. Ruce se spojují před tvým hrudníkem, kde je pevně, ale nenásilně svírá úvaz.
Provazy se vinou přes ramena a obkreslují tě. Upevnění nepůsobí jako omezení, je to kotva, rám, do kterého se můžeš opřít. Tělo i mysl se do něj ponoří.
Přitisknutý zády k němu, vnímáš každý tep. Hranice mezi fyzickým a mentálním světem se rozplývají.
Tentokrát svázaní není nepříjemné nebo nepohodlné, jen prohlubuje celou situaci a objetí cítíš o to víc.
Dál se nic neděje, žádný pohyb ani zvuk. Jen dva současně se zvedající hrudníky a tichá oddechování.
Teď už můžeš klidně odpočívat.
Jen spí a nech si zdát příjemné sny.
Jsi v bezpečí.
Jsi vlastněn.
Jsi MŮJ!
