Zastavuju před vchodem. Nestíhám, jsem tu těsně před zavíračkou. Vbíhám do malé útulné kavárny na kraji Prahy. "Dobrý den, dostanu ještě kávu s dortíkem?“
"Samozřejmě, co si dáte?“ odvětí prodavačka. "Tenhle mrkvový a flatwhite“ vyhrknu a ona se otočí na brigádnici "Jeden flatwhite pánovi“ Jenže brigádnice stojí jak opařená. Pomáhá tu každé prázdniny a nikdy jsem tu za ní nebyl. Nikdy jsem za ní nejezdil ani k ní domů. A teď jsem tam u ní.
Zlobila. Porušila pravidla. Trestal jsem ji už v předchozích dílech. Čubička. Dva týdny jsem ji ignoroval. Neodepisoval. Nezvedal telefony. V mé přítomnosti má stále zakázáno mluvit. Otočí se a začne dělat kávu. Majitelka cítí, že něco není v pořádku a snaží se to nějak uhrát. Nechápe, nemá jak.
Sedám si ke stolku a čubička přináší dobroty. Když je pokládá na stůl, tak posouvám mobil. Kouká na něj, vidí tam svou fotku. Klečí na ní a vyplazeným jazýčkem olizuje špičku černé klády. Té co kouřila když jsme se viděli naposledy. Zrudne, ale hazí pohled jakože jsem trapnej debil. Směju se. Vim, že z té vzpomínky začne hned téct. Odchází a majitelka na nás jen zamyšleně kouká. Jsme s čubičkou jako dva obří magnety. Dělí nás jen pravidla hry. Jediným slovem může hru přerušit. Ale pokračuje. Má mě tam, teče a do toho nesmí mluvit ani s tou majitelkou. Je tam trapné ticho.
Dojídám, jde mi sebrat nádobí. Dávám jí pokyn, že už může mluvit. Úplně se rozzáří. Není to jen o mluvení, ale taky ji přestanu ignorovat. Trpěli jsme tím oba. Oba to víme. "Budu tě dnes potřebovat“ říkám a odcházím čekat do auta... Po chvíli přiběhne "Ty demente vždyť to mohla vidět. Je to moje šéfová." směje se. Svět je zase v pořádku.
"Tohle bylo brutální. Málem jsem to nedala" říká mi zatímco jedeme. Taky jsem to málem nedal, pomyslím si.. Nejde to vydržet, zastavuju u veřejných záchodků, házím minci a táhnu ji dovnitř. Jsou celkem velké a je tam kupodivu čisto. Hladím ji po tváři a něžně se líbáme. Koukáme si do očí a náš dech synchronizuje. Ten něžný moment narušuje její nadržený pohled a mé stojící péro. Nemůžeme si pomoct. Dva týdny bez sebe..
Vyndává mi ho a začne láskyplně kouřit. Opírám se o zeď, užívám si ten moment. Cítím se jako bychom se zrovna zamilovali. Je to magické. Najednou je slyšet zapadnutí mince u vchodu. Automatické dvěře se pomalu otevřou a v nich chlápek. Starší, plešatý, v obleku. S koženým kufříkem v ruce. Zíráme na sebe. Čas se zpomaluje.
Čubička ladně vstává, dojde k němu, ruku od mého péra mu položí na hrudník a tlačí ho ven. "Jeden po druhém" říká a mačká zavírání dveří. Chlápek pomalu mizí a čubička se s úsměvem bohyně vrací. Směju se a pokračujeme. Slyšíme jak chlápek močí z boku na zeď. Vrací se ke dveřím a po chvíli zakřičí "Těch 10 korun mi vrátíte!" Odchází a my vybuchujeme smíchy.
Ještě nedávno by to nedokázala. Navenek provokovala, ale jinak byla neuvěřitelně introvertní. Škodilo jí to, měnil jsem jí. Pomáhaly cizí klády.. Měnila se v bohyni když z ní stálo víc chlapů najednou. Když je mohla pěkně škádlit a provokovat. Byla pořád moje subinka, ale ten výraz a energie se měnil. Ani mě tak nebralo, že v sobě měla někoho jiného. Když ale seděl pod ní, narvaný v její prdelce, ona nohy do praku a s tím smyslným pohledem hezky poprosila jestli bych ji mohl zničit kundičku...
Vracím se z úvah zpět, bude s ní ještě spousta srandy. "Petr nás pozval na večeři“ říkám zatímco jedu na jih. Petra zná, ale nikdy u něj nebyla. Bydlí v předělané stodole na kraji Brdských lesů. Když před ní po chvíli stojím, tak vlastně nevypadá moc předělaně. Nebýt nové střechy, tak nic nepoznám. Beru do ruky těžké kované klepadlo a klepu na masivní dveře. Petr si na tohle potrpí.
"Čauky mňauky“ otevírá nám s úsměvem na tváři. Čauky mňauky, to je prostě celý Petr. Známe se dlouho, pracovali jsme spolu. Po půl roce jsem zjistil, že má S/M salon v centru. Byli jsme jako jin-jang. Já měl zvířátka, on otroky. Já byl na emoce, vztahy, příběhy, živočišno. On na půdu, kámen, dřevo, kov, lana a šukací stroje. Neřekli byste to do něj. Ale do mě taky ne.
Jdeme dovnitř. Je cítit vůně a teplo krbu. Vycházíme z předsíně a před námi se objevuje nádherná scéna. "Jé co to je? Lištička?“ říká nadšeně čubička a běží se zblízka podívat.
Visí tam na lanech, prohnutá do U. Je úžasná, svět se mi zastavuje. Tyč za zády ji tlačí bříško ven. Dlouhé světle zrzavé vlasy uvázané lanem drží hlavu nahoru. Ve vlasech má oranžovo černá ouška. Oranžová minisukýnka, tři silné kožené pásky a černý top s výstřihem. Krásným výstřihem. Kouká na mě modrýma očima. Má jemný obličej a na něm nakreslené liščí vousky. V puse černý ball gag okolo kterého protékají a kapají sliny. Dokonalé.
"To je Kumara.“ říká Petr se smíchem a lehce strčí do tyče, aby se roztočila. Všichni tři tam stojíme a kocháme se tou krásou. Pomalu se točí, zavěšená k trámu a já si všímám i liščího ocásku. Petr je mistr lana a tohle je jeho dokonalé dílo. Jak se otáčí tak vidíme další ocásek. Bez kuliček. Uff tahle lištička si musela vytrpět...
"Chudinka..“ říká čubička a já si všímám nahé blondýny v rohu. Vypadá zlomeně. Pouta na rukou. Petr si pohledu všimne "To je odpad, toho si nevšímejte“ Odpad znám. Petr mi ji kdysi ukazoval. Měla těžký fetiš na kov. Musela se ho pořád dotýkat. Pracovala jako poledance tanečnice a byla v tom fakt dobrá. Měla malinká prsa a vypracované tělo, břišáky, pěkný pevný zadek a svalnatá stehna. Neudělala se bez většího množství kovu na těle. Naposledy byla v okovech, když ji Petrova žena drtila šukacím strojem. Tehdy ještě měla jméno. Ignoruju ji, jdeme ke stolu.
Petrova žena připravila výbornou věčeři. Mají farmu a jedí co si vypěstují. Pustil jsem se do obřího hovězího steaku z jejich produkce a Petr začal vyprávět jaké tam mají trable s predátory. Káňata odnáší kuřata a fotopasti zachytili i vlky. "Vlci? Tady? V Brdech?“ vykřikne čubička. Petr jí vysvětluje jak se tam dostali, já se ale nemůžu soustředit. Mé oči jsou na lištičce.
Světlo krbu ji perfektně osvětluje, pořád se pomalu točí, kůže se jí leskne a sliny visí a pomalu kapou na zem. Nemůžu z ní pohled odtrhnout a ostatní to vidí. Čubička vyskakuje, běží k ní a hladí. "Můžeme mít taky lištičku, prosím?“ ptá se s výrazem pětileté holčičky u poníka. S Petrem se na sebe dlouze podiváme. To je právě to. Důvod proč tu jsme. Petr s ženou čekají miminko a pro lištičku nebude mít místo. Má ji několik let ve výcviku. Lišky jsou chytré, okouzlující, ale taky pěkně zrádné. Tohle je navíc Kumara.
Kumara je liščí démon z japonského anime. Projde si obřím utrpením a nenávidí celé lidstvo. Postupně ale začne být svému pánu silně oddaná. Já si nejsem jistý, jestli na ni mám dost času a energie. To jméno si nevybrala jen tak. Petr to ví, ale taky ví že mám zvířátka už ochočená. Mám tak trochu prostor. K čubičce a pejskovi by se mi lištička hodila. Ale buhví v jaké fázi psychického přerodu se nachází. Může to být totální peklo, nebo velká sranda.
"Má za sebou hormony, prsa a taky kuličky pryč. Dál zatím nechce. Známe se dlouho, je to matfyzačka, budete si rozumět.“ Jenže mít ve smečce chytrou, hormonálně rozházenou transku nemusí být dobrý nápad. Petr má větší výdrž než já, musel si s ní projít peklem. Koukám na ní a dlouze přemýšlím, je v tom oblečku nádherná. Čubička tam u ní stojí a prosebně kouká.
"Dobře, zkusíme to. Musí ji taky očuchat pejsek a pak uvidíme. Ze začátku musíte být u toho.“ Petr hodí očima po ženě. Bude to chtít čas, pomůže nám ona. On se musí starat o farmu. Domluveno.
Jde ji rozvázat. Přidává se k nám u stolu. Je sympatická, ale její energie je taková nečistá, rozbitá. Ale snaží se. Bude to zajímavý projekt. Když bude dobrá, tak bychom ji mohli otestovat na vánoce. Do Miami se ráda podivá, už tam byla.
Odjíždíme a já přemýšlím jak předělat finále čubiččina trestu když tam přibude tento element. Vidí jak jsem zamyšlený a začne mi ho za jízdy kouřit. Je to láska. Kouří mi ho abych byl veselejší a já přemýšlím nad jejím vánočním trestem. Říkám jí to. Říkám, že trest ještě neskončil. Zespodu houkne a pokračuje v práci.
Zastavuju na benzince mezi kamionama. Vytáhnu ji ven a dávám na kapotu. Jsem neskutečně nadrženej. V hlavě mám pořád pohled na lištičku. Vrážím ho tam po kořen. Je chladná noc a ona tlumeně sténá. Otočím ji na bok, píchám prudce a rytmicky tu jeji luxusní kundičku. Začíná se dělat a já taky. Palec kousek do prdelky a už cítím první stahy. Hezky jemně sténá a úplně stejně jemně ji kundička stříká. A já z toho stříkám do ní.
Magnety propojené. Kumara to nesmí rozbít.
-- pokračování zde --
Povídky na sebe navazují:
