Probudilo mě šustění. Měkké, jemné, a sladce nerušivé.
Otevřel jsem oči. V místnosti bylo ještě šero – šedé ranní světlo se přes zatažené závěsy líně plazilo po dřevěné podlaze.
Krátce jsem si musel připomenout, kde vlastně jsem. A pak mi to došlo – ty vůně. Dřevo. Káva. Lada.
Ležel jsem na gauči, pod přehoděnou dekou. Byl jsem nahý, ale v teple.
A v kuchyňském koutě stála ona. Ve volném triku. Možná mém.
Pánské bílé triko, trochu pomuchlané, sahající jí těsně pod zadek. Vlasy v drdolu, trochu rozcuchaném.
A pod trikem? Nic. Ani spodní prádlo.
Její nohy byly bosé. Bříško lehce zakulacené, s malým, skoro neviditelným záhybem pod pupíkem. Prsa se pod látkou pohupovala volně, a když se natáhla pro šálek, lem trička se jí vyhrnul o pár centimetrů výš a já zahlédl krajinu jejích zad a měkkých boků.
Neudržel jsem se. Usmál jsem se. A byl jsem okamžitě vzhůru.
„Díváš se,“ řekla, aniž by se otočila.
„A mám na co.“ odpověděl jsem s úsměvem.
Nic neřekla, jen se usmála a přinesla mi kávu.
Položila se vedle mě, kolena si podtáhla pod tělo. S hrnkem v ruce, s tím klidným výrazem, jaký mají ženy, které jsou samy sebou.
Přitiskla se ke mně bokem. Její stehno se otřelo o mé. Byla horká.
„Pěkná noc,“ zašeptala.
Přikývl jsem.
„A pěkný pohled ráno.“
Zasmála se a natáhla se po mojí ruce. Vedla ji pod lem košile, pomalu, s vědomím každého centimetru.
Přejel jsem jí po stehně. Pomalu, jen konečky prstů.
Zastavila mi dlaň těsně nad jejími stydkými pysky – a přitiskla ji k sobě.
„Jen se mě dotýkej. Ne víc. Pomalu.“
Její hlas byl najednou hrubší, zadrhnutý.
Zavřela oči.
Nechala mě procházet celou její vnitřní stranou stehen, jemně ji hladit bříšky prstů. Vzrušení se jí rozlévalo pod kůží, cítil jsem to.
A přitom mi druhou rukou objímala krk, přitahovala si mě blíž, až jsme byli tvářemi u sebe.
Dech na dechu.
Začala se třít o moje stehno. Pomalu.
„Ty se mě dotýkáš... a já se jen dívám, jak se probouzíš,“ zašeptala.
A skutečně – byl jsem tvrdý. A ona to věděla.
Zavřela koleno přes můj bok, opřela se o mě.
„Ale nic víc. Jen tě chci cítit. Takhle. Pomalý dotek. Tvoje ruka. Tvoje blízkost.“
Položila čelo na mé.
A v té chvíli bylo všechno, co jsme potřebovali.
Žádné vzdechy. Jen dech.
Žádný sex. Ale celá místnost byla tím naplněná.
Káva zůstala studená.
Ale ráno nikdy nebylo tak horké.
