Ulice byla tichá a děsivě prázdná. Stála jsi před vysokou černou bránou. Srdce Ti silně bušelo, celá jsi se chvěla strachem a očekáváním. Přesto jsi zazvonila. Byla to směs odvahy, zoufalství a neukojitelné touhy — vstoupit tam, kam obyčejní lidé nesmějí. Do světa, kde bolest a potěšení splývají v jedno.
Brána se otevřela s jemným cvaknutím. Za ní tě už čekal Raven. Černý kabát, vysoká vypracovaná postava, chladný úsměv a pohled, který tě okamžitě propíchl skrz na skrz. Jako by tě znal už dávno, ještě předtím, než jsi vůbec zazvonila.
„Tak jsi přišla,“ řekl prostě a nechal tě projít kolem sebe. Jeho dlaň ti na okamžik sevřela šíji, pevně, vlastnicky. Bylo to přesně to, co jsi potřebovala.
Vstoupili jste do domu, kde voněl vosk, kůže a cosi neidentifikovatelně nasládlého. Svlékla jsi kabát a Raven ti pokynul, abys zůstala jen ve spodním prádle. Neptala ses proč — vlastně jsi byla ráda, že se tě někdo konečně ujímá a rozhoduje za tebe.
Pak ti zavázal oči. Černý satén tě obklopil a svět zmizel. Zůstala jen tma, jeho dech, zvuk kroků a vůně. Srdce se ti rozeběhlo ještě víc. Byla jsi zranitelná, vydaná mu napospas, ale místo strachu jsi cítila zvláštní klid.
Uslyšela jsi cvaknutí kovu — a pak ti chladná pouta sevřela zápěstí za zády. Lehce jsi zalapala po dechu. Raven se ti sklonil k uchu.
„Odteď jsi jen moje. Chápeš?“ zašeptal tvrdě. „Ano,“ dostalo se ti z úst sotva slyšitelně. „Řekni to hlasitěji a správně!“ „Ano, Pane, jsem jen tvoje.“
Přehnul tě přes vysoké kožené křeslo. Cítila jsi, jak ti vyhrnuje kalhotky stranou. Jeho prsty tě prozkoumávaly dlouze, bez spěchu, jako by si užíval každý milimetr tvého rozechvělého těla. Pak se na chvíli odmlčel.
Vzápětí se ozvalo cvaknutí a na bradavkách se ti sevřely studené kovové svorky. Ostře jsi sykla, vzrušení proudil tělem jako horký proud. Raven jemný řetízek spojený se svorkami potáhl dolů. Tlak na prsou byl nádherně bolestivý, pálil a probouzel v tobě cosi syrového.
„Tak moc jsi chtěla být zkažená,“ zasmál se ti tiše do ucha.
„Ano... prosím...“ vydechla jsi zoufale.
Pak ti přiložil mezi nohy womanizer. Stačil jen krátký dotek a tvé tělo se vzepjalo. Hned jsi začala hlasitě sténat. A Raven tě držel, pevně, nenechal tě uhnout. Drtil ti rameno svou dlaní, zatímco druhou rukou tahal za svorky na tvých bradavkách a zesiloval bolest v rytmu tvých vzdechů.
„Ještě ne,“ zavrčel, když ses začala blížit k orgasmu. Vypnul hračku a nechal tě tam, rozklepanou, zmučenou chtíčem. Cítila jsi, jak se ti rozlilo horko mezi stehny, ale uvolnění nepřišlo. Místo toho jsi dostala facku. Jemnou, ale dost na to, aby tě přivedla zpět do těla.
Neuspokojenou Tě odvázal. Svorky trhnutím sundal. Bolest vystřelila sladce do mozku. Raven si tě přitáhl do klína, objal tě a houpal. Šeptal ti do vlasů, jak jsi byla krásně poslušná, jak mu děláš radost, a že teď už patříš jen jemu.
Jeho hlas tě uklidnil, dlaně na tvých zádech tě ukotvily zpátky v realitě. Tělo ti stále hořelo, ale srdce se zklidnilo. Byla jsi celá jeho — a nikdy ses necítila tak bezpečně.
