Co přináší řeka (1.)

Léto, jehož příběh vám chci vyprávět, spadá ještě do minulého století, do doby, kdy se předchozí zřízení zdálo být navěky a čas jako by ztratil význam. V půli osmdesátých let jsem studoval na našem slavném technickém učení na inženýra vodních staveb a těšil se, že až napíšu dobrou diplomku, seženu místo v nějakém příhodném státním podniku, kde pod rozumným šéfem budu dělat práci, která není úplně k ničemu. "Tak vy chcete psát diplomovou práci na téma....téma...", profesor Kváč rozmrzele listoval přihláškami a ani se nenamáhal zastírat fakt, že by se raději už věnoval mé spolužačce Magdaleně, dobře stavěné Moravačce, jejíž věhlas daleko přesahoval náš studijní kruh na katedře hydrotechniky především díky výstavnímu poprsí. Dobře si vědoma ne právě oslnivých studijních výsledků, neopomněla ani tentokrát zvolit šaty s takovým výstřihem, aby její dmoucí se ňadra odhaloval téměř do poloviny objemu, včetně lákavého žlábku mezi nimi. Prošedivělý elegán Kváč se těšil pověsti muže, který umí krásu ženského těla oslnit do té míry, že dívky správných proporcí a flexibilního přístupu promovaly nezřídka i s červeným diplomem. Usnadnil jsem mu práci tím, že jsem své zvolené téma odříkal, zatímco starý seladon očima nepřítomně laskal kozičky naší Magdičky. Pak ale zřejmě náhodou zlomek mé věty zaslechl a nečekaně ožil: "Ale to je báječný nápad, kolego! Tomu opravdu fandím. Ovšem, bude to chtít data z terénu, spoustu dat. To by chtělo nějakou řeku s menším průtokem... Počkejte, znáte naši hydrologickou stanici na Sázavě?" Zkoprněle jsem poslouchal brebentění pedagoga, který na chvíli zapomněl na kypré moravské vnady a zaujat tématem, které se mu z nějakého důvodu trefilo do noty, črtal mi v notesu různá schémata. "Poslyšte, kolego, máte už nějaké plány na léto? Nic konkrétního? Aha, no a co byste říkal strávit na Sázavě tak měsíc, měsíc a půl u inženýra Tomana? Jako pomocná výzkumná síla, pochopitelně. Tam byste nasbíral data pro svou práci jedna dvě, pár korun i vydělal a ještě byste se opálil.", zachechtal se Kváš a sedl k telefonu. Vyměnil jsem si nechápavý pohled s přešlapující Magdou, která si nervózně popotahovala výstřih šatů, zatímco Kváč mi rovnou domlouval letní stáž. "Hotovo, zařízeno. Zavolejte kolegovi Tomanovi za dva týdny na tohle číslo a on už Vám řekne víc. Hodně štěstí, mladý příteli. No a teď Vy, Magdičko!", rozpřáhl ruce směrem v moravské Venuši, čímž mi dal najevo, že audience je u konce. I tak jsem získal mnohem víc, než jsem se dovážil doufat. A tak jsem za pár týdnů vystupoval na zastávce malého posázavského městečka s krosnou a nejasnými plány na podstatnou část léta.

Inženýr Toman, sympatický vysoký třicátník, který mě uvítal ve dveřích hydrologické stanice, sídlící v budově prvorepublikové vily ředitele bývalé vodní elektrárny, si na formality nepotrpěl. "Říkej mi Pavel a tykejme si. Pojď, dáme si na to panáka a ty mi vysvětlíš, co jsi vlastně zač, ten starej parchant Kváč mi toho moc neřekl. Nejsi náhodou chartista?", změřil si mě podezíravě, když jsme vystoupali do patra a v prostorné pracovně s balkonem ztrestali každý po sklence myslivce.. "Já proti nimi nic nemám.", pokračoval, když jsem ho ujistil, že nejsem. "Jenže ten, co tu byl vloni v létě, nějakej Paleček, ten chartista byl, a zařídil si, vůl jeden, ve sklepě ilegální sklad s jejich letákama. Myslel si, že bude děsně nenápadný, když na malým městečku budou do vodohospodářský stanice najednou courat od autobusu každou chvíli máničky s prázdnýma báglama a vracet se s plnýma. Nenápadný jak černoch na Rudým náměstí... Esenbáci nejsou žádný lumeni, ale jelikož, jak sis asi všimnul, se tu chodí od zastávky kolem fízlárny, do měsíce ho vybrali z hnízda, holoubka. A já tu fízly nepotřebuju, takovej fanda zelený barvy fakt nejsem." Ujistil jsem Pavla, že do kruhů disentu jsem nepronikl. "Takže ani svazák, ani chartista. A holku v Praze máš?", kádroval mě Pavel dál. Nejistě jsem se poškrábal na nose, protože tohle byla trochu složitější otázka. Moje ročníková spolužačka Markétka, drobná dívenka z Podolí, se kterou jsem se sblížil na jednom vánočním večírku, mi poskytovala své téměř dětsky hubené tělo při opakovaných schůzkách u nich doma prakticky pokaždé, když se jejím rodičům kryly odpolední služby, několik posledních měsíců. Markét byla prototypem slušného děvčete z dobré rodiny a ochota, s jakou se mnou spala, mě nutila k domněnce, že sexem se mnou páchá nějakou tichou vzpouru proti svým rodičům a jejich spořádaným poměrům. Pihovatá brunetka s vlasy většinou spletenými do culíků měla díky malé postavě a nedostatku ženských křivek problém, aby jí v hospodě nalili něco víc než kofolu, ale v posteli (a na koberci v obýváku, ohnutá přes vanu v koupelně, na kuchyňské lince a jednou dokonce na stojáka na terase jejich vilky) nedostatek zkušeností nahrazovala ochotou zkoušet nové věci a skutečným nadšením. Někdy jsme se milovali dlouze a něžně, já trávil dlouhé minuty cucáním jejích plochých kůzlátek s nádherně citlivými rudými bradavkami na vystouplých dvorcích, které jí pokaždé ztvrdly do podoby dvou malých kamínků, klečel jsem mezi jejími hubenými stehny a pomalým lízáním sladce trápil její růžové poupátko v nazrzlém chmýří jemných chloupků, až skoro plačtivě sténala a stydlivě se dožadovala, až už jí ho tam proboha vrazím, a pak jsem ji ojížděl záměrně pomalými, jen zvolna se zrychlujícími přírazy, dokud se s hlasitými vzdechy neroztřásla v křeči silného orgasmu... Jindy jsem se choval majetnicky, hned za dveřmi jejich vily jsem jí chtivě zajel rukou pod sukní do kalhotek a serval z ní tričko, pod kterým byla pokaždé bez podprsenky, pro její drobné jedničky prakticky nepotřebné části šatníku, abych jí je silně sál, až se celé propínaly, a pak jsem ji přiměl kleknout si na schodech a nastavit mi zezadu svou růžovou lasturku, do které jsem bušil jako nějaký neandrtálec, abych jí nakonec zkropil nahá záda a pihovatá ramena prudkým výstřikem. Svou povolností mě Markéta uváděla v nadšení, ale citovou rovinu našeho vztahu jsem moc neřešil. Po našich odpoledních milováních mě většinou vyprovodila z jejich podolské vily dolů k řece na tramvaj, když to počasí dovolilo, sedli jsme si na chvilku do zahrádky jedné z hospod a klábosili hlavně o škole. Tradiční atributy chození jako kino, společné výlety nebo dokonce plánování budoucnosti nás zatím míjely. Krátce před zkouškovým obdobím se ale stalo, že Markéta, toho odpoledne nemilosrdně vyšukaná v obýváku na rodinném sofa zezadu v pasivní poloze na břiše jako nějaká zneužívaná školačka, při čemž se dvakrát hlasitě udělala, zahlédla cestou se mnou k tramvaji na rohu ulice nečekaně přicházet svého otce. Šel s hlavou skloněnou a navíc proti slunci, takže když kvapně pustila mou ruku a přeběhla na druhý chodník, ani si nás nevšiml. Markéta na mě vrhla zoufalý pohled a běžela mu vstříc. Bez dechu jsem sledoval, jak se s ním vítá, pak se do něj zavěsí a společně stoupají do kopce k jejich vile, aniž by se na mě jedinkrát otočila. Chvíli jsem ještě viděl, jak za chůze mimoděk kroutí svým malým zadečkem, za který jsem ji ještě před dvaceti minutami svíral, až měla na bílých půlkách rudé otisky mých dlaní, a pak mi šťastná rodinka zmizela za rohem.

Seděl jsem pak zasmušile na zahrádce pod kaštany u piva sám a snažil se vstřebat to, co jsem do té doby považoval za bezobsažné plky na povinných přednáškách z marxismu-leninismu: třídní rozdíl. Markéta, ta pilná studentka, která měla štěstí, když ji na zdejším plavečáku neoslovil nějaký úchyl, co je na holčičky, se před rodiči styděla za vztah s klukem, který bydlí v paneláku na barrandovském sídlišti. "Kdepak máte svou copatou nezletilou, pane inženýre?", dobírala si mě servírka Zuzana, která nás od vidění už znala a Markétu z čiré škodolibosti několikrát požádala o občanku. "Kolikrát Vám mám vysvětlovat, že není nezletilá...a že nejsem inženýr? A není asi už ani moje.", naježil jsem se namísto obvyklého vrácení vtipu, až sebou polekaně trhla. "Tak pardon, pardon... těžký rozchod?", zašermovala rukama, což způsobilo nepřehlédnutelné vlnění v oblasti jejího hrudníku. I když byla jen o pár let starší než my, oproti Markétě měla postavu plnokrevné Venuše a objemná ňadra jí viditelně nadouvala halenku. Vsadil bych se, že hodně štamgastů chodilo pod kaštany na nevalnou smíchovskou desítku právě kvůli tomu poprsí, které štědře a bez zbytečného upejpání vystavovala. Zasmušile jsem si objednal vodku a přemýšlel o Markétině zradě. Že dneškem padly všechny společné, byť z mé strany většinou nevyřčené plány, byla otázka zachování důstojnosti. "Tohle asi není dobrej nápad.", založila si Zuzana ruce v bok, když jsem po ní chtěl s pohledem přetékajícím světabolem další vodku. "A co je dobrej nápad?", odsekl jsem vzdorovitě. Rozhlédla se po zahrádce, v hluché hodině před podvečerním náporem pracujících prakticky prázdné, a přisedla si. "Říká se, že zapomenout na ženskou pomůže nejlíp jiná ženská. I když ta tvoje kalupinka nějaká extra ženská nebyla.", přešla plynule do tykání a při narážce na Markétinu absenci ženských vnad si mimoděk zepředu dlaní uhladila černou halenku na svém klenutém poprsí. "Prima, tak já zajdu na OÚNZ za svou obvoďačkou a poprosím ji, ať mi předepíše lázně s nějakou extra prsaticí. A teď tu vodku.", trval jsem na svém. Zuzana mou popuzenost velkoryse přešla, chvíli si mě zkoumavě prohlížela a pak s nevinným výrazem prohodila: "Nechci, aby se tak pěknýmu klukovi něco nepěknýho přihodilo. Přestaň chlastat, dej si pro změnu jednu žlutou limču a až ji dopiješ, skoč se mi prosím podívat, jestli máme vzadu na rampě sudy." Pak vstala a proplula zahrádkou do lokálu. Civěl jsem na ni jako na hlavu padlý, ale když se mě po chvíli přišel zeptat na další objednávku starý nahluchlý výčepák, skutečně jsem jednu žlutou limču vypil, rychle zaplatil a bez konkrétního cíle zatočil za rohem namísto k tramvaji k zadnímu traktu domu, kde měla hospoda nákladovou rampu. Žádné sudy na ní nestály, ale zrovna když jsem se po chvíli přešlapování chystal vyrazit přece jen na tramvaj a pít se u nás na sídlišti, vynořila se z plechových dveří Zuzana, potřásla hřívou kaštanových vlasů a mávla na mě. "Sudy tu nemáte.", sdělil jsem jí celkem zbytečně. "Na rampě nestojí, asi budou jinde.", pokrčila rameny a vedla mě chodbou kamsi do zázemí hospody. "A proč mám vlastně něco dělat se sudy?", tápal jsem dál, když jsme vešli do malé místnosti, zřejmě šatny personálu. "Co sem pořád pleteš sudy.", usmála se Zuzana, rozpustila si ohonu svých hustých vlasů a vyklouzla ladně z černé servírkovské halenky. "Nechceš mi radši vytáhnout z podprdy dudy?", mrkla na mě, když otočila klíčem v zámku. Později mi došlo, že to nebyl spontánní projev ukrytého básnického talentu, protože jsem na záchodě objevil na toto téma veršovánku "Naše Zuzka, ta má dudy, tý je škoda tahat sudy." Teď jsem ale neměl chuť diskutovat s ní nad jamby a dithyramby, takže jsem se rukama chtivě vrhnul na objemné košíčky její černé podprsenky a vylovil z nich pár velikých, těžkých prsů s tmavě hnědými hrbolatými dvorci, uprostřed kterých se už tyčily nabíhající bradavky. Když jsem oběma rukama jednu kozu, visící těžce přes okraj košíčku, pozvedl a přisál se k jejímu vrcholku, Zuzana zavřela oči a táhne vzdychla. "Jo...cucej mi je, cucej...pořádně.", šeptala a cpala mi ty nádherné dudy, obrovské jako cecky zámecké kojné, k mé chtivé puse. Lapal jsem střídavě po obou bradavkách, naběhlých a velikých jako dva špunty a chtivě hnětl ta nádherná, v mých dlaních se převalující vemena. Zuzce se obě kozy po chvíli vlhce leskly mými slinami a hnědé dvorce se jí vrásnily vzrušením. "To je ono...cucej, podoj mi ty cecky...takový ta tvoje neměla.", šeptala horoucně a abych nebyl na pochybách, že u toho vznosného poprsí to dnes neskončí, prsty mi nedočkavě rozepínala kalhoty. Jelikož moje předchozí zkušenosti čítaly vedle vždy svolné, ale většinou pasivní Markéty jen zážitky s více méně upejpavými slečnami, které často nevěděly samy úplně přesně, jestli se chtějí jen muchlovat, nechají mě "šáhnout" nebo mi přece jen nakonec po dlouhém dělání drahot "dají", teď jsem se úplně tetelil štěstím z toho, že se mi ta výstavní prsatice sama sápe do poklopce. Zuzana mi zkušeným pohybem vylovila ptáka, chvilku mi mnula koule, a pak ho několika pohyby ruky postavila. Zjevně potěšená tím, co cítí v prstech, klekla si a vzala mi ho do pusy. Můj čurák jistě nebyl první, kterému poskytla láskyplné olízání od žaludu po kořen, než si ho zasunula až na mandle. Zároveň zkřížila ruce na zádech a uvolnila háčky své podprsenky, která jí vzápětí sjela dolů a osvobozená prsa jí poklesla ke kulatému bříšku. Zuzana začala pohybovat hlavou nahoru a dolů po mém klacku a sem tam pro narušení rytmu ovinula jazyk kolem mého žaludu a chvíli se s ním mazlila. "Máš parádní péro...ta plochá kravka musí bejt blbá.", zamumlala jakoby spíš pro sebe a přitiskla si můj ocas k jedné ze svých měkkých koz. Instinktivně jsem udělal pohyb proti ní a zabořil čurák do hmoty prsu. Zuzana mě za něj chytila u kořene a začala si mým žaludem kroužit po prsním dvorci a pak přes bradavku, což doprovázela tichými vzdechy. Pochopil jsem, že má cecíky citlivé, a tak jsem se sklonil, stiskl jí oba naběhlé hroty mezi prsty a pokusil se za ně ty veliké dudy zvednout. Povedlo se mi to jen na okamžik, kdy se vlastní vahou krásně propnuly, než mi předchozím cucání nasliněné bradavky vyklouzly a Zuzce vemena těžce pleskla o sebe. Hlasitě hekla a vydala prostý, ale jasný povel: "Ještě!" Dal jsem se do důkladného dráždění jejích cecků, tiskl jsem je, hnětl a mačkal a mimoděk třel svoje vztyčené kopí o Zuzčino kulaté bříško. Nabízela mi svoje poprsí, vzrušením celá zrudlá a udýchaná, ale pak si mě k sobě přitáhla a zašeptala mi do ucha: "Ten starej debil brzo zjistí, že se někde zašívám. Prosím tě, hned mi ho tam vraž, nebo se zblázním." S těmi slovy si vyhrnula sukni a rychle se vysoukala z kalhotek. Navzdory její nakažlivé touze začít co nejrychleji šoustat jsem neodolal, klekl jsem si, popadl ji půlky široké zadnice a zabořil obličej mezi její silná stehna. Měla mušli, zarostlou hustými kudrnatými chloupky, nádherně mokrou a poštěvák naběhlý jako prst. Chvíli se nechala lízat, pak si mě ale přitáhla k sobě, navzdory tomu, že jsem měl tvář celou od jejích šťáv, se se mnou chvíli vášnivě líbala, ale přitom už si tiskla moje péro pod břicho a mezi nohy. I v poloze "na stojáka" po správném nasměrování můj silnou erekcí prohnutý čurák vnikl z půlky do její kundy, a když zkušeně zvedla jednu nohu a opřela ji o vedle stojící židli, mohl jsem ji píchat až po kořen. Vrážel jsem jí ptáka do mokře mlaskající píči nadoraz, až jí nahé dudy nadskakovaly a vlnily se. Zuzana se ale po chvíli otočila, zapřela se o stůl a nastavila se mi zezadu. Záchvěv nevole, když můj klacek musel na pár vteřin opustit Zuzčin horký klín, vystřídalo skutečné nadšení, když jsem ji mohl zezadu šoustat a nevěděl, co dřív s rukama: jestli ji chytat za ta nádherná prsiska, houpající se sem a tam v rytmu mých přírazů, přitahovat si ji za husté vlnité vlasy nebo svírat oblé, široké půlky její krásně stavěné zadnice. Vystřídal jsem tam nějak všechno, ale nakonec přece jen držel Zuzu za prdel a snažil se ji mrdat až do dělohy. Stahy její mušle i hlasité sténání jasně signalizovaly, že se udělala, ale já ji dál ojížděl jako zběsilý, dokud mi známý tlak v koulích nenapověděl, že i já jdu do finále. "Jsem na práškách, cákej do mě!", reagovala Zuza na mé varování a zapřela se čelem o desku stolu, do které jí hlasitě bouchaly její cecky. Zabořil jsem prsty do půlek její zadnice a se sténáním ucítil výstřik prudký tak, že jsem podobný snad ještě nezažil. Měl jsem pocit, že pumpuju Zuzaně do píči svoje semeno celou věčnost. "Můžu za tebou zase zajít?", vysoukal jsem ze sebe, když jsem se o pár minut později snažil obléct, zatímco si Zuzka, ne bez obtíží, cpala svoje nádherné dudy do košíčků podprsenky. "Můžeš.", přikývla, když dopnula háčky zapínání na zádech a zvedla kalhotky, odkopnuté předtím pod stůl. "Dáš si pivo nebo limču a ani tě nenapadne na mně loudit cokoliv jinýho." "Proč?", nechápal jsem náhlé ochladnutí kozaté bohyně. "Protože jsem sice hodná holka, který tě bylo líto, ale taky jsem starší holka a hlavně jsem vdaná holka.", poklepala si Zuzana na kroužek na prstu pravé ruky. Pak, snad aby zmírnila tu studenou sprchu, mi vlepila pusu a mrkla na mě: "Bylo to úžasný. Teď plav."

"Haló, pane! Jednoduchá otázka, podezřelý ticho.", vrátil mě ze vzpomínek do reality Pavel. "Nejsi nakonec chlapeček, co je na chlapečky?". Ujistil jsem ho, že rozhodně ne, ale stálou přítelkyni teď nemám. "Ideální stav.", zasnil se. "Protože tady by ti jen bránila v rozletu. Tady ti každej den přinese novou přítelkyni řeka." Vykulil jsem na něj oči, znělo to kapku morbidně. "Nemyslím utonulou, ty pako. Myslím vodačky." Mávl na mně a vyšli jsme na balkon, obrácený k vodě. Opřel se o rezavé zábradlí, na kterém bylo přišroubováno několik měřících přístrojů, které spíš než funkčně vypadaly jako muzeální exponáty, a máchl rukou. A skutečně, od zátočiny zrovna připlouvala skupina lodí a dívčí osazenstvo, z dálky snadno rozeznatelné díky pestře barevným vrchním dílům plavek, v posádkách značně převažovalo. "Tábořiště je hned vedle naší zahrady.", tvářil se Pavel, jako by mi majitel obory předával honební lístek. Pak zamával směrem k řece a zahalekal: "Ahóóóój!". Od vody mu odpověděl sbor převážně dívčích hlasů a zvedl se les rukou. "Jó, vodačky.", zasnil se. "Nejlepší je, když přijede komplet parta holek, třeba taková zdrávka... Každopádně tohle je místo, kde každej den přinese něco krásnýho. Holky všeho druhu. Můžeš mít blondýnu, brunetu, černovlásku... Vloni jsem se seznámil s jednou přírodní zrzkou, co ji měla ryšavou jak liška. Holky krátkovlasý i s copem po prdel, hubený, oplácaný, plochý jak prkno i s vemenama, stačí jen vybrat si tu pravou krásku. Anebo si to zpestřit sem tam nějakou ošklivkou, ty jsou povolnější.", bájil jako paša. "A jak tu řeka dělá zákrut, je to do poslední chvíle takový překvápko." "Není v tom určitý zdravotní riziko?", nadhodil jsem nejistě, ale Pavel se jen ušklíbl: "Ale jdi. Syfilis je buržoazní přežitek a s kapavkou se žádná do lodi nehrne. Vodačky jsou vesměs zdravotně nezávadný holky. Bavil jsem se o tom s primářem z Benešova, co tu má chatu, a vykládal mi, že u nich léčili holky z lodiček z kde čeho, ale z pohlavně přenosný nemoci nikdy. A to mi věř, že je ten starej prasák určitě vyšetřuje důkladně. Jediný, co je třeba, je zásoba šprcgum, ale zdejší drogerie už se mýmu tempu stihla přizpůsobit", zařehtal se. Pak jako by ho něco napadlo, navázal zdánlivě bez souvislosti: "Jelikož je tu na vodě takovej šrumec, není absolutně nutný poohlížet se po holkách na břehu. Věř mi, malý město rovná se velký peklo a zkazit si léto chozením s nějakou místní štramandou za to fakt nestojí. Tady každá někoho má, měla nebo mít bude a nikdy nevíš, do čeho jako přespolní vletíš." Znělo to jako odžitá zkušenost a já si uložil do paměti, že se Pavla časem zeptám, co za tím vězí. "No, to nejdůležitější bysme měli, tak teď k práci.", překvapil mě vzápětí zdejší donchuán zájmem i o věci odborné. Pak mě zavedl do pracovny, laboratoře a nečekaně velké a dobře zásobené knihovny a skoro hodinu jsme podrobně rozebírali můj diplomový projekt. To se projevil z úplně jiné stránky než jako zhýralý milovník dívčích půvabů a jeho postřehy mi v nasměrování mé činnosti na stanici pomohly víc než konzultace s nonšalantním profesorem Kváčem. Pak jsme si udělali kafe a vrátili se na balkon pozorovat řeku. "Dopoledne se nemusíš vzrušovat, to je jen taková přehlídka pro oči. Holky, který tudy projedou, si maximálně u jezu dají jedno pivo, ale nocovat budou až dál. Ovšem už po třetí se může objevit pár lenor, kterým se dál nebude chtít. Je třeba začít bejt ve střehu. Na opozdilkyně se taky vykašli, ty se snažily to urvat a budou večer utahaný. Chce to zlatej střed.", vysvětloval Pavel. "A hlavně přehled.", dodal, když se uvelebil s vytahovacím námořnickým dalekohledem v houpacím křesle na balkoně. Chvíli jsem ho podezříval, že s tou rekvizitou a v pruhovaném námořnickém tričku jen pózuje na efekt, ale šlo o důležitý průzkum. "Podívej na tu černovlásku, co sedí na háčku a zrovna se chystá přistát. Kozy jak vozy, co? Jenže! S kým jede na lodi? Správně, se svým chalanem, co podle postavy boxuje nejmíň za Rudou hvězdu. Ten si tak sympaticky kozatou slečinku dovede obstarat i ohlídat. Ne, že bych mu ji nedokázal vyfouknout.", mávl rukou v gestu světáka. "No ale řekni mi proč riskovat, když támhleta blondýnečka jede s kamarádkou a přítele nikde nevidět?!" Trochu jsem se té propracované strategii smál, ale když jsem o půl hodiny později viděl z balkonu Pavla dole vesele s blondýnečkou klábosit a o nějakou hodinu později s ní v houstnoucím šeru nenápadně mizet ve dveřích vily, smích mě přešel.

Následující dny jsem se pustil do práce na svých měřeních a večery jsem věnoval pozorování mistra svůdce v akci. Musel jsem uznat, že neplýtvá silami a cílí většinou na správné terče; měl dar v davu vodaček neomylně rozpoznat tu, která na "to" má chuť a dá si říct. Mně pár dní trvalo, než jsem překonal ostych i strach z odmítnutí a od nezávazného klábosení přešel k zajímavějším aktivitám, ale koncem týdne jsem namísto závistivého sledování Pavla i já takříkajíc zabodoval. Blonďatá Bětka bylo hovorné děvče menší, ale na těch správných místech příjemně zaoblené postavy a od první chvíle jsem měl pocit, že netrpí přehnanou ostýchavostí. Namísto toho jí v očích hrály čertovské plamínky, a když jsem celkem průhledně navrhl, že jí ukážu nahoře v lese místo, ze kterého je na tábořiště i řeku shora krásně vidět, souhlasila tak ochotně, až jsem skoro lekl. Když jsem ji ale sledoval, jak přede mnou šplhá po lesní pěšince do kopce a dává vyniknout svému kulatému zadečku, jehož půlky lákavě vykukovaly z vysoko vykrojených nohavic džínových kraťasů, ostych ustoupil úplně jiným pocitům, tím spíš, že když se nahoře udýchaná z výstupu začala teatrálně ovívat spodním okrajem trička, snad omylem, možná záměrně mi dala pod něj nahlédnout natolik, že jsem o tušené absenci podprsenky už nemusel spekulovat; protože pohupující se pár nahých kulatých koziček jsem zahlédl odspodu úplně jasně. Když jsem Bětce začal s duchaplným komentářem ukazovat z malé vyhlídky mezi keři městečko a zákrut řeky pod námi, ochotně se naklonila ke mně co nejblíž, aby viděla, kam má ruka míří. Tu druhou jsem nenechal zahálet, jako by nic jsem ji ovinul kolem jejího pasu, a když se to nesetkalo s odporem, zahájil jsem po maličko vyklenutém bříšku cestu vzhůru při hledání hranice, kam až si nechá pod tričkem sáhnout. Kupodivu dřív než takového místa, pokud vůbec existovalo, moje prsty dosáhly a zlehka potěžkaly zespodu nahé Bětčino prso. Ani teď se neodtáhla, jen se lehce prohnula, takže mi její kozička krásně vklouzla do dlaně a na prstech jsem ucítil tlak její tvrdnoucí bradavky. Začal jsem ji krouživým pohybem třít a dráždit, až byla tvrdá jako kamínek a při každém jejím stisknutí a jemném potažení se Bětka zachvěla. Když už moje plácání nesmyslů ohledně vyhlídky pod námi s laskáním jejích koziček vůbec nekorespondovalo, prostě si s úsměvem přetáhla tričko přes hlavu a přitáhla si mě ke svým nahým pokladům. Vášnivě jsem je líbal a sál, až se jí dech prohloubil do tichého vzdychání. Když jsem rukama stiskl půlky jejího zadečku, na chvilku se odtáhla a s výrazem až přehnaně vážným se mi zadívala do očí: "Víš, měla bych ti říct, že mám doma kluka." Svraštil jsem čelo v neméně seriózní póze a vážným hlasem pravil: "Vážím si tě, žes mi to řekla, Bětko." Pak jsme se oba rozesmáli a svalili se jeden na druhého do trávy. Bětka mi neodpírala svoje pružná, plná kůzlátka, a když jsem zaútočil na knoflíček jejích kraťásků, bez boje kapitulovala a nechala si je stáhnout pro jistotu rovnou i s bílými kalhotkami. Když jsem zabořil obličej mezi její doširoka rozevřená stehna, ochotně se prohnula a tiskla mi svou chlupatou, baculatou kundičku k obličeji, abych ji dychtivě vylízal, než jsem se rychle svlékl a nalehl na ni. Sama si rukou navedla moje péro, které několikrát nedočkavě pohonila, mezi horké, rozevřené pysky a stiskla mi boky patami nohou, aby mě přiměl přirazit do její horké lasturky, k čemuž mě nemusela dvakrát pobízet. Nemiloval jsem se s holkou od té doby, co mi poskytla po konci vztahu s Markétou svou útěšnou náruč servírka Zuzka, takže jsem začal Bětce píchat její baculku až příliš zbrkle, ale během chvíle se naše těla sladila na přijatelném tempu, které mi umožňovalo těšit její horké pohlaví dost dlouho na to, aby postupně víc a víc tiskla rukama mechové polštáře pod sebou, sténala stále hlasitěji a nakonec s přivřenýma očima a nijak netlumeným výkřikem vyvrcholila. Chvíli vleže na zádech oddechovala, až se jí nahé kozičky převalovaly, ale když ucítila v sobě moje péro stále tvrdě ztopořené, odhrnula si zpocený pramen vlasů z čela a přiměla mě posadit se. Následně na mě nasedla, znovu si nechala zajet můj ocas do své zmáčené pipiny a pohupovala boky s pohledem upřeným na mě a s udýchaným úsměvem stále rychleji, až jí kozy s napruženými cecíky nadskakovaly. Chytal jsem ji za ně, tiskl si jejich naběhlé vrcholky k ústům a mlaskavě jí vztyčené cecíky cucal, až se slastí kousala do rtů. Postupně na mě s hlasitým oddechováním rajtovala stále prudčeji, až jsem ji tak tak dokázal za její zadnici na sobě udržet, jak zprudka dorážela rozcapenou prcinou na můj čurák. Uvědomil jsem si, že jsme spolu splynuli příliš spontánně na to, abychom předtím zodpovědně mysleli na možné následky a jak mi Bětka dorážela mokrou frndou na péro, začal jsem se bát nežádoucí nehody. Jelikož se rozdováděná vodačka soustředila spíš na dosažení druhého orgasmu, abych získal kontrolu, povalil jsem ji znovu na záda do mechu, a když na mě překvapeně vykulila oči, začal jsem jí tvrdě šoustat pičku, abych ji co nejrychleji znovu udělal. Namísto toho jsem ovšem v nové poloze rychle udělal sebe. Zřejmě mě možnost popadnout Bětu za její nadskakující dudy a cítit mezi prsty její naběhlé, tuhé cecíky ještě víc vzrušila, zkrátka po pár dalších přírazech jsem musel ptáka na poslední chviličku z její štěrbiny vytáhnout, protože v dalším momentu už jsem obloukem stříkal své semeno do mechu. Bětka se na mě udýchaně usmála, vtiskla si mezi nohy ruku, sevřenou v pěst, a prudkým třením své mokré pičky se během chvilky dovedla sama k druhému orgasmu, který si užívala s náruživým sténáním.

"Tak to není kec, píchání na jehličí fakt píchá.", rozesmála se, když si po chvíli bez známky zbrklého studu, tak obvyklého u nečekaných rychlovek dvou neznámých lidí, smetala ze zadku a stehen nalepené jehličí, až se jí nahá prsa zase tak krásně rozhoupala. Teprve pak si natáhla kraťasy i v nich ukryté kalhotky a nasoukala se do trička. Za chvíli už jsme scházeli k tábořišti a vmísili se do party u ohně jako bychom ani neodešli. Bětka na mě ještě párkrát šibalsky mrkla, a to bylo všechno. Když mi druhý den z lodi s máváním vesele zahalekala své vodácké "ahóój" a bez dalšího sentimentu vyjela do proudu Sázavy, pochopil jsem význam sousloví "krátký letní románek". Na nějaké tesknění nebyl ale čas, protože jak pravil Pavel, řeka každý den přinášela nová a nová děvčata. Vzpomínky na rytmické pohupování Bětčiných boků ještě nevybledly, a už jsem ke svému překvapení svedl druhou k hříchu svolnou vodačku. Vysoká, štíhlá rusovláska Johanka s drzým mikádem a nestydatě dlouhýma nohama vypadala sice docela jinak, ale s Bětkou měla společnou očividnou touhu nedělat drahoty. Vyhlédl jsem si ji hned, jak v necudně titěrných plavkách, které nahoře stěží zakrývaly malé, špičaté kozičky a dole naopak znepokojivě obnažovaly malý, kulatý zadeček, vyšla z lodi a Pavel uznale pokýval hlavou. Já si nijak moc nevěřil, ovšem pomohla náhoda. Johanka kupodivu studovala nepříliš odlehlý technický obor, takže jsme zapředli nevinný rozhovor dvou rádoby odborníků, během kterého jsem sondoval půdu. Jelikož se nechovala vůbec odtažitě, navrhnul jsem zanedlouho osvědčenou vyhlídku nad řekou, ale zavrtěla hlavou, až se jí mikádko roztančilo po čele. "Mně se do kopce nechce, co kdybys mi radši ukázal tu vaši laboratoř?", nadhodila s významně zvednutým obočím. Když jsme vstoupili do chládku vily, projevila ale Johana o naše měření tak přesvědčivý zájem, až jsem postupně nabyl dojmu, že jde o nedorozumění a namísto veselé vodačky jsem narazil na skutečnou nadšenkyni do hydromechaniky, navíc nečekanou znalou. Nakonec jsme seděli zabraní do hovoru nad mými daty a diskutovali nad správností použitých rovnic. Johanka se umanutě držela jedné úvahy, podle mě chybné, a já počmáral několik listů papíru nákresy, abych jí její nápad vymluvil. Nakonec pod tíhou matematických důkazů kapitulovala, i když nerada. "Víš, co se říká o nás zrzkách? Že jsme vášnivý a díky tomu se občas vášnivě upneme na nějakou pitomost.", mrkla na mě a rozvázala si šňůrku od horního dílu plavek. vykoukly na mě bledé, do růžových špiček vybíhající hrotité kozičky. Odolal jsem nutkání se na ně hned vrhnout a opáčil jsem: "o zrzkách se říká toho víc." "Třeba to, že ji máme zrzavou? To je náhodou pravda.", zapředla a vyklouzla i z plavkových kalhotek. Měla ji skutečně jako oheň, navrch ryšavá houštinka, pod ní světle růžová pipinka. Když jsem si navlékal kondom, třásly se mi ruce, protože tak krásnou holku jsem v posteli ještě neměl. Po divokém milování se Johanka protáhla jako kočka a nijak nespěchala svou nahotu zakrývat. Namísto toho dovádivě zvedla svoje krásné nohy ke stropu a zakývala jimi, až se jí malá ňadra na hrudníku rozvlnila do stran. "Že uhodnu, jak na tebe kluci pokřikujou?", mrkl jsem na ni. "No jasně, Jóhana s dlouhejma nóhama, jak jinak.", přikývla, položila mi jednu svou krásnou dlouhou nohu přes břicho a začala mi zlehka lýtkem klouzat po ochablém péru. "Jóhana nemá dost?", podivil jsem se. "My vášnivky nemáme dost nikdy.", probodla mě přehnaně vášnivým pohledem, ale zároveň skutečně vklouzla dlaní ruky do svého podbřišku a začala si prsty zlehka pohybovat po své ryšavé mušličce. Postupně stehna doširoka rozevřela, klouzala si prsty přes závojíčky, sem tam promnula poštěváček a pak si tichým vzdychnutím zajela dvěma prsty do vlhce se lesknoucí dírky. Její cudné onanování spolu s pohyby lýtka po mém klacku způsobily, že se mi začal po chvíli zvolna stavět. To už Johanka s přivřenýma očima jednou rukou tiskla růžové dudlíky svých bradavek, zatímco druhou ve zrychlujícím se tempu dál těšila svou zjevně neukojenou lasturku. Když jsem se natáhl pro druhý kondom a navlékl si ho na čurák, jen se přetočila na bok a rozevřela stehna. Klekl jsem si vedle ní a vnikl do její mokré pipinky. Tentokrát jsem ji šoustal pomaleji a dlouho, tiše při tom vzdychala, prsty obou rukou mačkala látku prostěradla a já si připadal jako milenec nadpozemských kvalit. Když druhý den mizela její ohnivá hříva za zákrutem Sázavy, dlouze a procítěně jsem vzdychl. Pavel se jen rozesmál a pak mi uložil zajít do drogerie pro další modré krabičky s červeným křížkem. Prodavačka za pultem bylo krásné děvče zhruba mého věku a já si po zážitcích posledních dnů nedokázal nevšimnout, jak se jí přes neatraktivní plášť atraktivně rýsují křivky poprsí. Ona si na oplátku všimla, čeho si všímám, a v rychlém sledu se usmála a zamračila. "Pro inženýra Tomana přidávám tohle.", ušklíbla se a přihodila k hromádce prezervativů větší krabičku, která se ukázala být těhotenským testem. Když jsem se zatvářil nechápavě, s oslnivým úsměvem mi vyložila, že výrobky národního podniku z Hrádku nad Nisou nemají stoprocentní úspěšnost. "No a při frekvenci pohlavních styků pana inženýra je selhání materiálu statisticky vzato otázka kdy, ne zda." Chvíli mě po očku sledovala a pak se rozesmála. "To byl vtip, my ani tyhle testy neprodáváme, to mají jen v lékárně. Je vidět, že jste nikdy žádnou slečnu do neštěstí nepřivedl. Což Vás Toman jistě časem naučí." Musel jsem uznat, že drogistka je nejen půvabná, ale i vtipná. "Co kdybychom si tykali, když se tedy budeme vídat tak často? A co kdybychom se, až tu skončíte, šli třeba někam projít?", nadhodil jsem odvážně. Zpražila mě zničujícím pohledem, pohodila hlavou a usmála se: "Ano, můžeme, ne, nemůžeme. Tykat si můžeme, i když podle etikety bych to měla navrhnout já, ale jsme asi podobně mladí a jsi sympatickej, zatím Tomanem nezkaženej mládenec. Takže já jsem Dita.", natáhla ke mně přes pult ruku. "A ne, nepůjdeme se nikam projít,", dodala, když jsem jí zmateně potřásl, "protože ty se nakonec zkazíš a mě, nebohou poctivou holku, bys přivedl k ostudě."

Celý rozpačitý jsem se vrátil do vily, ale následující dny mi zklamání z nedobytné drogistky Dity vynahradily. Jejich rytmus byl neměnný: ráno bohatýrská snídaně, během dopoledne práce na diplomovém projektu, pak oběd v hostinci U vesla, kde měl Toman od fakulty předplacené jídlo na celé léto, načež apatického vrchního přesvědčil, že se to vztahuje i na mě, odpoledne další práce, sem tam odlehčená procházkou po okolí a pak už hlídka na balkoně vily a pečlivé pozorování terénu. To vše pod dohledem Pavla, který na rozdíl ode mně pokud nemusel, vilu téměř neopouštěl. Rychle jsem si všiml při sledování vodáckého tábořiště sympatické drobnosti: po dni, stráveném v lodi od pasu nahoru často jen v horním dílu plavek si řada vodaček večer natáhla přes hlavu jen tričko, aniž by svá prsa trápila sevřením podprsenky; pokud šlo o starší kousek s trochu prořídlou látkou, nezřídka jim triko kozičky vyrýsoval do znepokojivě zřetelných detailů. Naopak mě udivilo, kolik slečen se sice neobtěžovalo s podprsenkou, ale na druhou stranu našlo i po pár dnech na vodě pořád ve své bagáži nějaké slušivé šatičky, které díky výše zmíněné absenci prádla odváděly neméně vzrušující práci. Prostě spoustě holek to neskutečně slušelo a já byl z toho úplně u vytržení. Jednoho odpoledne mě ale zaujala slečna, která se konvenčně vnímané kráse dramaticky vymykala, přesto nebylo možné ji přehlédnout. Černovláska s brýlemi v silných obroučkách, které tričko odhalovalo hubená bledá ramena i vystouplé klíční kosti a přes jeho látku se na jejím plochém hrudníku zvedaly malé, bojovně vztyčené hrotité kozičky, seděla na molu kousek od naší zahrady a cosi si čmárala do sešitu s černými deskami. "Malířka nebo básnířka?", nadhodil jsem místo pozdravu. "Možná obojí." zamračila se a dodala: "Ptá se místní svůdce alias klátič povolných vodaček?" Tím mě samozřejmě trochu zaskočila, ale nasadil jsem smířlivý úsměv a vysvětlil jí, že tu provádím důležitý vědecký výzkum. "Což se s tím, co jsem říkala, nevylučuje, že ne?", dodala skepticky, ale pak se přece jen usmála a natáhla ruku s dlouhými štíhlými prsty k pozdravu. "Já jsem Dana." Jak se ukázalo, Dana skutečně nebyla tuctová holka a konverzace s ní byla jako chůze po žiletkách. Když mi dala nahlédnout do svého sešitu, přečetl jsem si báseň, která byla stejně výstižná a vtipná jako neskutečně sprostá, slova jako "mrdat" a "píča" tvořily její podstatnou část. Dana se chvíli tvářila, že je autorkou, pak ale přiznala, že básničku napsal jistý Egon Bondy. To jméno dnes ikonické postavy undergroundu mi tehdy říkalo jen málo, ale Dana se nijak nestyděla mi jeho další strofy plné rafinovaných sprosťáren odříkávat půl večera. Na chvíli k nám přišla její kamarádka Káťa, podmračená bruneta, která mě okázale přehlížela, ale po chvíli mávla rukou a nechala Danu předvádět dál své umění recitovat a nečervenat se z veršů plných oplzlostí. Když se setmělo a ochladilo, nabídl jsem Daně, že mi to může dočíst uvnitř vily, kde čekala na svou příležitost láhev bílého vína. "Jasně, já ti budu recitovat a ty mě za odměnu ojedeš, tomu říkám kulturní výměna.", ušklíbla se, přesto se ale ochotně zvedla. Byl jsem z její přímočarosti nervózní, ale o tom, jak to celé dopadne, nebylo pochyb, protože Dana si v mém pokoji okamžitě sedla na postel a bez stopy stydlivosti si svlékla tričko. Měla dětsky plochá ňadra, ze kterých se jí zvedaly výrazné, jako třešně červené bradavky. Kdyby to nebyla úplná pitomost, přísahal bych, že si je obtáhla rtěnkou. Dana zaujala pózu antické bohyně, s lehce výsměšným úsměvem mě provokovala svým odhaleným poprsím a jako by nic klábosila o všem možném. Z její řeči jsem pochopil, že je odněkud ze severních Čech, že studuje v Praze vysokou školu a že sama sebe považuje za bojovnici proti konvencím a malosti. Podobně jako s Johankou, ani tady jsem nevěděl, jak se posunout ke kýženému cíli, jakkoliv Danina částečná nahota mě ujišťovala o tom, že k němu není daleko. Dopili jsme víno a rozhovor maličko uvázl. Nakonec to Dana vzdala a s výrazem, který říkal, proč musela dnes večer padnout na takového pitomce, vzala prázdnou láhev a položila závažnou řečnickou otázku: "Mám si to udělat sama touhle flaškou, nebo se uráčíš mě konečně opíchat?" Byl jsem tak vykolejený, že má následná snaha zbavit ji zbytku oblečení musela připomínat grotesku, ale nakonec se všechno dostalo do správných kolejí, já cítil v puse Daninu tvrdou bradavku a sténal jsem, jak se můj klacek bořil mezi rozevřené závojíčky její chlupaté mušličky do horké, těsné dírky. Dana mi vycházela vstříc pánví a tiskla mi do pusy celé vrcholky svých maličkých koziček a já cítil, že to na mě začíná jít. Jelikož mi předchozí neobratnost zabránila v použití ochrany, vyklouzl jsem ptákem z Daniny mokré frndičky a chytal se to napravit. "Mrdání s gumou je pro měšťáky.", odfrkla Dana popuzeně. "Mám lepší nápad.", mrkla na mě a sklonila se k mému rychle vadnoucímu přirození. Způsob, jakým mi ptáka dychtivě vsála rty, jak ho lačně cucala, klouzala po něm, zasouvala si ho až do krku a jemně mi tiskla zuby žalud, dával tušit, že má s tímhle způsobem, jak potěšit muže, mnoho zkušeností. Pak mi sjela níž, jazykem mi olízala koule a jeho špičkou zaútočila k mému údivu na můj anální otvor. "Počkej...to ne...já....", koktal jsem a zároveň přemáhal pocity sílící slasti, zatímco mi Dana na zakázané území přitiskla palec a začala jím jemně kroužit. "Neboj se a věř mi. Každej chlap se bojí, a pak se mu to líbí.", zašeptala, zatímco prstem jemně, ale nesmlouvavě do mě pronikala a druhou rukou mi honila čurák. Musel jsem přiznat, že to bylo nad očekávání silné a já měl erekci jako plemenný býk. Dana mě po chvíli opatrně pustila, položila se na záda, roztáhla nohy a chvíli si přede mnou hrála s kundičkou. Pak z ní sjela níž a začala si svou vlhkost jemně roztírat prsty po své vlastní zadní dírce. "Holkám se to líbí taky.", mrkla na mě a začala si do zadečku pomalu pronikat prstem. "Šoustej mě.", vybídla mě, aniž by prst ze své rozetky vytáhla. Opatrně jsem nasadil žalud na její lesknoucí se dírku a zvolna do ní pronikl. Jak jsem se v ní pohyboval, cítil jsem přes stěnu její štěrbinky i pohyb jejího prstu. Dana tiše sténala, pak na mě upřela toužebný pohled a vydechla: "Teď mi ho strč do prdele a vymrdej mi jí." Nevěřil jsem tomu, že skutečně vytahuju svůj Daninými šťávami zbrocený klacek z její pičky a tisknu žalud k její zadní dírce. Stačilo přitlačit a už jsem cítil, jak se mi otevírá a já do ní pronikám. Bylo to jako v nějakém divokém horečnatém snu: pohyboval jsem se téměř až po kořen v Danině zadku a rukou hnětl vyklenutý pahorek její chlupaté pičky, zatímco ona si zkřížila ruce na svém plochém hrudníku a tahala se střídavě za své vztyčené, tvrdé bradavky. Přes těsnost zásunu jsem vydržel v tempu dost dlouho na to, aby nakonec zavřela oči a s výkřikem, marně dušeným dlaní ruky, se hlasitě udělala. Pak jsem z ní opatrně vyjel a několika pohyby dovedl svoje snažení k mocnému výstřiku, který jí zkropil břicho a plochá ňadra. "Teď se zachovám jako maloměšťácká nanynka a u chlapa, kterej měl odvahu opíchat mě do prdele, zůstanu do rána.", usmála se na mě, a konečně to nevypadalo jako póza.

Později v noci jsem ucítil, že Dana tiše vstává, a smiřoval jsem se s jejím tajným odchodem zpátky do tábora. Po chvíli se ale do postele tiše vrátila, a když zjistila, že nespím, přitulila se ke mně. "Myslel jsi, že utíkám? Jen jsem se potřebovala vychcat.", zašeptala do tmy s odzbrojující upřímností. Zároveň pod peřinou přitiskla svůj malý zadek přímo na moje slabiny. Kontakt mého ptáka s jejím hřejícím nahým tělem vyvolal příslušnou fyziologickou reakci, takže brzy cítila mezi půlkami rostoucí tlak mého vztyčujícího se péra. "Tebe vzrušuje, když ti holka nastrčí vychcanou píču?", nadhodila svým okázale skandálním stylem mluvy. "Líbilo by se ti mi ji šukat, když chčiju? Nebo bys mě nechal chcát ti na čurák?", pokračovala škodolibě a tiskla svůj zadeček proti mému klacku, který díky jejímu provokování byl už tvrdý a tlačil se jí do horké puklinky mezi půlkami. Dana odkopla přikrývku, rozevřela svá hubená stehna a chytila mě rukou za ptáka. Tiskla mi ho do své rýhy, třela se jím od poštěváčku před celou prcinu až k zadní dírce a dál mě dráždila. "Krásně ti stojí. Chtěl bys mi ojet píču nebo bys mi ho nejradši zase strčil do zadku? Líbilo se ti šoustat mě do prdele, viď? Tak co, sem? Nebo sem?" provokovala mě tím, že si můj žalud tiskla střídavě na poševní vchod a na zadní rozetku. Cítil jsem, jak se mi čurák prohnul silnou erekcí a měl jsem sto chutí Danu popadnout, strhnout ji pod sebe a prostě ji omrdat do té díry, ke které mi ptáka právě dávala. Dal jsem jí najevo konec trpělivosti s tou hrou prudkým výpadem pánve, díky kterému jsem jí najednou zajel ptákem skoro po koule do horké pičky, zvlhlé tak, že nebylo pochyb o tom, jak moc i samotnou Danu její sprostá mluva vzrušuje. "Ach, mrdejte mě, pane řídící, když nemůžete mrdat tu svou slepici.", zadeklamovala se smíchem. "Bondy?", zachrčel jsem a začal jí píchat kundu strojovým tempem přírazů. "Ne e ... to jsem ... řekla našemu říďovi, když ... mi chtěl sahat ... do kalhotek.", vysvětlila s několikerým zajíknutím, způsobeným tím, že jí pohyby mého klacku v její štěrbině nebyly přece jen lhostejné. To už jsem její říkanku pustil z hlavy a začal jsem ji tvrdě šoustat prcinu, protože to, že bylo omrdání jejího zadku pro mě neskutečný zážitek, jsem zatím nedokázal přiznat ani sám sobě. Skulila se na břicho a vysadila zadeček, takže jsem ji píchal pořádně hluboko, zatímco jsem prsty tiskl a potahoval její naběhlé bradavky a třel je o prostěradlo. Když jsem ucítil i uslyšel, že se Dana udělala, vytáhl jsem ocas z její kundy a s úlevou jsem se jí vycákal na nahá záda. "To s tím ředitelem sis doufám vymyslela.", nadhodil jsem, když jsme oba popadli dech. "Kdepak, to byla pravda. Šel po mně, protože jsem měla mraky neomluvených hodin a protože to byl prasák. Nakonec jsem mu vždycky v pátek podržela v kabinetě a on ty hodiny zamáznul. Ale neboj, prznil mě jen jeden rok. Pak mě to přestalo bavit, takž jsem řekla, že to té jeho slepici povím . Nevěřil mi, ale stačilo se v neděli projet na kole kolem jejich zahrady, kde seděla vyvalená, a nahlas ho pozdravit... Už na mě nešáhnul a napsal mi takovej posudek, že přihláška na vejšku nebyla problém. Hele, já tě šokuju, viď?", rozesmála se najednou Dana a vlepila mi upřímnou pusu. "Je mi s tebou dobře.", zapředla způsobem, který se k její stylizaci moc nehodil, ale já se zatelelil radostí. "Káťa mě zabije, ale já prostě čas od času potřebuju ležet s chlapem.", dodala ospale a schoulila se mi do náručí. "Počkej, ty a Káťa spolu...to...?", začal jsem překvapeně. "My spolu žijeme.", zvedla se na loktech Dana. "Ale tys asi myslel, jestli spolu spíme, a jo, šukáme spolu jako dvě trhlý lesbičanky. Káťa je soustružnice a představ si, k narozeninám pro nás obě vysoustružila ze dřeva takovej oboustranej ... no, je to krásný, ale já prostě někdy potřebuju cítit v sobě skutečný péro. A spi už.", dodala a zívla. To nebylo po všech těch zážitcích a šokujících odhaleních jen tak, ale nakonec mě Danino pravidelné oddechování ukolébalo. Ráno jsem vstal dřív a chvíli jsem se na ni díval, jak nahá leží a ve spánku objímá polštář, na kterém jsme spali. Pak jsem tiše odešel do koupelny. Dana se ale za chvíli vzbudila a bez zábran vešla za mnou. Nahá se protáhla, mimoděk si pohladila své bradavky, ranním chladem trochu vztyčené, a pak si jako by nic sedla na záchod a začala čůrat. V šoku jsem se otočil a chystal se odejít, ale jen se rozesmála. "V noci jsi říkal, že bys měl chtěl šukat, když chčiju.", mrkla na mě a schválně se zvedla. Rozkročená v mírném podřepu přede mnou čůrala a já nemohl odtrhnout oči od zlatého pramínku, který jí tryskal z čůrací dírky. "To jsem určitě neříkal.", vypravil jsem ze sebe. "Tak proč se na mě díváš? A proč ti stojí?", usmála se, natáhla ruku a chytila mě za ptáka. Navzdory naprosté šílenosti celé situace jsem cítil, že i přes dvojí stříkání v uplynulé noci mám skutečně znovu erekci a Danina ruka, kterou mi pomalu ocas masírovala, mi působí rostoucí slast. "Chceš mi ji utřít?", zašeptala a podala mi kousek toaletního papíru. Jako zmámený jsem jí třesoucí se rukou několikrát otřel pipinku. "Teď ty...a na mě.", vybídla mě. "Hele...já....to nejde, ty jsi vadná.", vyhrkl jsem, vyděšený tím, že bych to snad i chtěl udělat. Okamžitě mé péro pustila a šlehla po mně pohledem. "Jo, jsem vadná a ty jsi maloměšťák." S těmi slovy se otočila a odešla. Chvíli jsem stál jako idiot se ztopořeným pérem a přistihl jsem se, že bych si ho ze všeho nejradši teď vyhonil. Mimoděk jsem malý kousek papíru, který jsem pořád žmoulal v ruce, přitiskl k obličeji a začal pomalu pohybovat rukou na svém klacku... Pak jsem si uvědomil, že se chovám jako magor, a vyběhl jsem za Danou. Právě posbírala svoje oblečení, věnovala mi jen výsměšný pohled a vyrazila ven. Cestou se nasoukala do trička, ale dala si záležet, aby si kalhotky a kraťasy natáhla až poté, co od pasu dolů nahá prošla kuchyní, kde právě Pavel snídal. "Ty vole, to bylo...divný.", vydechl jsem, když jsem se vedle něj zhroutil na židli. "Divný je to pořád.", mínil Pavel a ukázal na plaše se usmívající pihovatou blondýnku, která seděla na druhé straně stolu a cudně klopila zrak, aby neviděla mé stále vztyčené nádobíčko, přestože jí samotné trčely čudlíky bradavek přes tílko jako dvě anténky. "To je Alenka.", představil mi Pavel slečnu, se kterou zřejmě strávil předešlou noc. Zamumlal jsem omluvu, zvedl se k pozdravu, díky čemuž se nebohé Alence opět zahoupalo před obličejem moje péro, až musela sklonit hlavu a vyprsknout smíchy, a radši jsem z kuchyně vypadnul.

Pavel mě za deset minut našel na balkoně a bez stopy nějakého pohoršení se posadil do křesla vedle mě. Očima chvíli laskal pohupující se zadeček Alenky, která odcházela naší zahradou směrem k tábořišti a párkrát se otočila, aby mu zvesela zamávala. "Drnda jedna, prý se učí na kadeřnici. Tý bude pro Feminu škoda.", přemítal Pavel nahlas. Já sledoval, jak Dana s podmračenou Káťou nakládá do lodi vodácké pytle a mlčky ji odstrkuje od břehu. Věděl jsem, že na tom, aby se k naší vile ani jedinkrát neotočila, si dává extra záležet. "Dám si pár dní pauzu.", prohodil jsem. Pavel vyjádřil domněnku, že ženskou vyžene z hlavy nejlíp jiná ženská, čímž mi připomněl podolskou servírku Zuzanu, a šel si po své práci. Musel jsem si přiznat, že se mi Dana dostala pod kůži víc, než jsem tušil; přestože to léto přineslo ještě mnoho známostí a zážitků, ten s ní mi z hlavy nikdy úplně nezmizel a na podzim jsem ji, ovšemže marně, nějaký čas hledal po pražských fakultách a menzách. I dnes, po nějakých třiceti letech, si na Danu sem tam vzpomenu a říkám si, kam asi osud tuhle bojovnici s konvencemi, co se narodila do složité doby, asi zavál. To léto ale moje "pauza" trvala jen pár dní, protože hezkých holek se v setrvale slunečném počasí rojila hejna a já nebyl z ledu. "Co jsem ti říkala, začínáš chytat Tomanovy manýry.", pokrčila rameny Dita při jednom z mých dalších nákupů. "Schovám si jeden těhotenský test i pro tebe, přijď kdykoliv.", mrkla na mě a já nevěděl, co to znamená. Věděl jsem jen to, že způsob toho léta nemohl jsem hodnotit v souladu s klasikem, jehož stěžejní dílo jsem si vypůjčil v místní knihovně. Krátil jsem si jeho četbou čekání na to, co ještě přinese řeka.