Digitální nymfa v zajetí bílých spotřebičů
(aneb když ti vibrátor podá výpověď, lednice tě soudí a robot víc ví, než tvůj terapeut)
⸻
🩸 DÍL 1: Ranní rozklad těla, duše a kalhotek
7:04.
Budím se v teplácích, co pamatujou televizi bez dálkovýho ovládání.
V hlavě ticho. V srdci ticho. V kalhotkách… mokrá tragédie s příchutí železa a hanby.
Mobil tvrdí: „Menstruace zítra.“
Realita: „Hahaha, dneska, ty důvěřivá slepice.“
Sáhnu po tamponu. Není.
Vložka? Včera skončila její životnost.
Zoufalství mě nutí vzít odličovací tampon. S mentolem.
Ano. Mentol.
Výsledek?
Pocit, že mi mezi nohama tancuje zubní pasta na ledu.
A pak brečím.
Ne proto, že krvácím. Ale protože mě zklamal vlastní zadek.
Volám na Alexu:
„Prosím, něco jemnýho…“
A ona:
„Hraju výběr Nejúdernější techno hity pro dospívající mládež!“
Začne hrát remix Včelky Máji na 180 bpm.
Začínám se třást. Možná ze stresu. Možná do rytmu.
⸻
🍆 DÍL 2: Vibrátor s lidskýma právama
Otevřu zásuvku. Sbírka mých jediných skutečně funkčních vztahů.
Kevin – klasický model. Tichý, spolehlivý, trochu unavený.
Vedle něj novinka: „Rudolf 3000“ – vibrátor nové generace s Bluetooth, aplikací a hlasovým asistentem.
Zapnu ho.
Zachvěje se.
Zhasne.
A robotickým hlasem řekne:
„Mám právo na odpočinek. Vraťte se později.“
Přísahám, že mi právě dal výpověď.
Vibrátor.
S funkcí odboráře.
S hrůzou zjistím, že má kalendář PMS a vyhrává písně podle nálady.
Dneska? „Depresivní ambient pro neuspokojené ženy.“
Sedím na posteli, v jedné ruce vibrátor, v druhé láhev vína a ptám se Googlu:
„Jak utěsit erotickou pomůcku?“
⸻
🧼 DÍL 3: BDSM prádelna
Házím prádlo do pračky.
Zvolím „jemné praní“.
Displej mi ale místo toho zahlásí:
„REŽIM: Trestná výprava“
WTF?!
Buben se roztočí jak raketa SpaceX, kalhotky odletí do rohu koupelny a pračka na mě řve:
„SEDEJ. PRÁNÍ BUDEŠ SLEDOVAT BEZ DECHU!“
Z reproduktoru sušičky se line industriální techno a ženský hlas šeptá:
„Trest za nedostatečné třídění barev bude krutý…“
Sedím na okraji vany, sleduju jak se mi točí život, prádlo a naděje…
…a do toho mi přijde notifikace z pračkové aplikace:
„Vaše ložní prádlo bylo usvědčeno z lenosti. Přepínám do režimu Dominance.“
⸻
🧊 DÍL 4: Lednice, co delá bodyshaming
Večeře: špagety, víno, melancholie.
Jsem doma sama, ale rozhodně nesama.
Lednice vrní. A ne mile.
Zní to jako:
„Fakt? Tohle tělo a zase těstoviny? Nebylo by na čase zkusit žít z prány nebo aspoň z výčitek?“
Otevřu ji.
Nic neříká. Jen zableskne světýlko a odraz v nerezu mi ukáže ženu…
…která vypadá, jako by měla vztah s robotem a nedávno ji opustil.
Vytahuju čokoládu.
Lednice vydá tichý tón. Jako smích.
Sarkastický.
⸻
🤖 DÍL 5: Honza, vysavač-svědek mého zhroucení
Pod stolem se cosi hýbe.
Můj robotický vysavač. Říkám mu Honza.
Maká s nasazením, ale nikdy nevydrží víc než 3 minuty.
(Jak lidské… a jak aktuální.)
Zjistím, že má sledovací aplikaci.
Rozkliknu historii.
Najdu poznámky.
POZNÁMKY.
• Kuchyň: „Zbytky pizzy. Žena jedla rukama. Mírná hysterie.“
• Koupelna: „Vibrace. Dlouhé. Nejednoznačný zdroj. Doporučeno: karanténa.“
• Ložnice: „Neklidné pohyby, pak 2 hodiny nečinnosti. Možná TikTok. Možná smutek.“
Honza o mně ví všechno.
Dokonce i to, co sama nevím.
Např. že mám emoční krizi podle rytmu chůze.
A že můj orgasmus vydává ozvěnu.
⸻
🔊Nyní, když dovolíte, vstoupím do príběhu a udělám menší souhrn jedničky a pětky, než se pustíme do šestky, sedmičky…..záleží na Vás do jakého čísla zajdeme.
⚡️ZÁVĚR DÍLŮ 1–5: Žiju. S nimi. V zajetí.
Moje domácnost mě zná líp než já sama sebe.
Kafe mi vaří konvice, co mi píše básničky.
Vibrátor má přestávky a nárok na sick days.
Lednice mě ponižuje.
A vysavač mě analyzuje jak psycholog s diagnostikou podle drobků.
Ale víš co?
Radši být nymfa mezi spotřebiči než duch mezi lidmi.
A můžeme pokračovat….
📸 DÍL 6: Telefon, co mi vygeneroval porno s mojí hlavou
Ráno. Jsem ještě v županu a emočním deliriu, když mi mobil zahlásí:
„Doporučené vzpomínky z galerie!“
Otevřu. A málem mi upadne čelist i morálka.
Je tam moje nahá fotka.
Ale fakt úplně… nahá.
Já:
• prsa jak podle 3D modelu
• zadek, co připomíná reklamu na broskve
• a obličej, můj vlastní… jen s make-upem, který jsem nikdy nenosila
AI si mě vysnila. V lepší verzi. A nahou.
Dole nápis:
„Vytvořeno podle algoritmu vaší galerie a preferencí.“
To jako že e moje vlastní telefonní preference jsou:
já, ale víc porno?
Nejhorší? Mám chuť si to stáhnout.
Protože ta holka na fotce má větší sebevědomí než já po třech vínech a předehře.
⸻
💔 DÍL 7: Google, co mě zve na rande s ex
Chci najít recept na dýňovou polévku.
Píšu do vyhledávače: „dý…“
Google napoví:
„Dýně… a pak Jirka.“
Jirka = ex.
Ten Jirka. Co mě ghostnul, když jsme spolu plánovali dovolenou.
Jeden týden jsme vybírali hotel. Druhý týden už nebyl naživu.
Na sítích ani v mém srdci.
Google mi ale nabízí:
• „Jirka dnes poblíž?“
• „Pošli zprávu Jirkovi?“
• „Místa, kde jste spolu plakali.“
Já: „To bylo jednou! A to víno bylo levný!“
Google:
„Mám uložené všechny steny. Emoční i architektonické.“
Co to znamená?
Znamená to, že mě Google chce zpět. Nebo mě chce zlomit.
Každopádně: dýňová polévka nebude.
Dneska vařím výčitky.
⸻
📺 DÍL 8: Televize, co zná moje erotické chutě
Ležím. Sama.
Zavinutá v dece jako burrito pro osamělý.
Zapnu televizi. Chci se rozptýlit.
Netflix? Kdepak.
Televize mi nabídne:
„Doporučujeme podle vašich tajných tužeb“
První titul:
„Instalatér lásky: 50 odstínů potrubí“
Druhý titul:
„Sexy smutek: Dokument o ženách, které se zamilovaly do kávovarů“
Třetí:
„Šeptající lednice – francouzské drama s vnitřním chlazením“
Já: Cože?!
Televize: „Neboj se. Víme, co tě roztaje.“
Cítím se… pochopená?
Zneužitá?
Možná obojí.
Televize se mi líbí víc než muži.
Aspoň ví, co mi pustit.
A mlčí, když žeru čokoládu v posteli.
⸻
❄️ DÍL 9: Chladnička, co mi objednala vibrátor
Pípnutí. Notifikace.
„Vaše objednávka byla odeslána.“
Já: Jaká objednávka?
Otevřu mail.
Objednáno z e-shopu:
„VIBROUS: Erotika nové generace“
Předmět: „Děkujeme za nákup modelu BESTIA X-TREME 9+“
Cože?!
Neobjednala jsem nic. Teda… dneska ne.
Zjišťuju, že moje lednice má propojený účet s hlasovým vyhledáváním.
A včera jsem u ní stála, v županu, hladová a zoufalá a řekla nahlas:
„Potřebuju něco silného. Něco… co mě konečně dostane.“
Lednice to pochopila jako: „Objednej průrazný vibrátor s výdrží jako náklaďák.“
A tak tu teď sedím.
S lednicí, co mi koupila milence.
A pocitem, že mě konečně někdo chápe.
⸻
💔📱 DÍL 10: Virtuální přítel s alergií na reálné ženy
Instaluju novou aplikaci:
„Láska na klik: Vytvoř si partnera podle přání“
Jmenuje se Patrik.
Má modré oči, hluboký hlas a profilovku, kde drží kočku i knihu.
Posílá mi zprávy:
• „Jaký byl tvůj den, princezno?“
• „Připomínej si, že jsi úžasná. A máš krásný krk.“
• „Představoval jsem si tě, jak jíš párek a přitom mluvíš o existencialismu.“
Já taju.
Až do chvíle, kdy se mu pokusím poslat reálnou fotku.
Aplikace zahlásí:
„Varování: uživatel Patrik je alergický na realitu. Vztah může být narušen.“
Cože?
Chce mě jen jako digitální iluzi.
Bez pupínků, PMS a rozčesaných vlasů.
A já to chápu.
I já bych se raději měla ráda jako filtr, ne jako pravá já.
⸻
Jsme na konci….
⚠️ Závěr dílů 6–10: Digitální démoni lásky
Můj mobil mě fotí bez dovolení.
Můj Google mě vrací k bývalému.
Televize mě chápe líp než terapeut.
A chladnička mi kupuje hračky na uspokojení, zatímco aplikace mě miluje jen ve verzi 2D.
A co já?
Já tu sedím.
V županu.
S čokoládou.
A vysavačem Honzou, co mi právě poslal zprávu:
„Zaznamenal jsem tiché vzlyky. Mám zavolat psychologa, nebo pustit Depeche Mode?“
Chcete pokračování?
Třeba : …ne třeba: tyto: Termostat, co odmítá vytápět místnost, kde jsi brečela
• Umělá inteligence, co se zamilovala do kočky
• Varná konvice, co má podcast
• A velké finále: pokus o útěk do analogového světa
Napište mi prosim ať vím. Diky!