Prodloužená dovolená - Soutěžní povídka

Je mi poněkud vedro, je mi takové vedro, že cítím kapky potu stékat po mém obličeji až na brýle a brání mi ve volném výhledu na moře. Vlastně ani nevím, jestli jsem tady chtěl být. Dovolenou jsem bral jako last minute, protože už jsem potřeboval vypadnout z každodenního pracovního stresu. Však to určitě znáte – ta nekonečná, repetitivní činnost, jenž musíte vykonávat každý den za účelem jakési obživy, nebo alespoň nejméně za účelem přežití.

Neustále si přes sebe přehazuji nohy, pravou přes levou, levou přes pravou, leč do minuty mě slunce pálí zas a já musím nohy vyměnit. No nic, vydržet se to tady na pláži nedá. Stín ze slunečníku mi dosahuje sotva na hlavu a čůrek potu si už našel cestu z hlavy přes krk až na břicho. Konec, musím pryč. Jenže právě v moment, co jsem se rozhodl vstát, jsem ucítil příšernou bolest na chodidlech, jakoby se mi do nohou zaryla stovka malých žiletek. Rychle jsem ucukl a nohy zvedl z vřelého písku. Já blbec jsem si nevzal ani žabky a teď? Teď se mohu pyšnit pouze několika puchýři na chodidlech, takže už se ani nehnu – nejméně dnes ne.

Nějakým, mně doteď neznámým způsobem, jsem se dostal na pokoj. Ten měl, zaplať pánbůh, klimatizaci, což ale rozhodně nezmírnilo mou bolest z puchýřů na spálených nohách. Rychle jsem se osprchoval vlažnou vodou, dokud jsem ještě mohl stát a lehl na postel. Za pokoj jsem si připlatil a rozhodně to stálo za to – už jen ta, již zmíněná, klimatizace. Pokoj byl ve spodním patře, až na konci budovy hotelu, takže tam byl klid. Z jednoho rohu bazén, z druhého palmový háj, velká francouzská okna otočena na západ. Romantika, o které mnoho lidí jen sní a já ji mám jen sám pro sebe, stejně jako obrovský, světlý pokoj s bílými závěsy a nábytkem ze světlého masivního dřeva. Uprostřed pokoje byla postel s nebesy jako z pohádky, úhledně ustlaná pokojskou.

A proč, že jsem tady vlastně sám? Asi se mi ještě nepoštěstilo najít spřízněnou duši. Vlastně se mi ještě nepodařilo najít kohokoli, kdo by mě byl schopen uspokojit a ukojit moji nekonečnou touhu po sexu. Věčný problém byl však také v tom, že jsem nedokázal své myšlenkové pochody odpoutat od záležitostí zcela tělesných – tedy rozum od sexu. Nedokázal jsem se vyspat s blbcem ať už by to byl muž či žena, na tom mi nezáleželo. Byl bych povolný komukoli, kdo by to se mnou uměl. Kdo by mě dokázal tvrdě a bezmilostně ošukat tak, až bych brečel. Toužil jsem po někom, kdo mě sváže a uštědří mi takovou lekci, že po orgasmu nebudu moci tělem hnout. A tím ošukat jsme se dostali k mé situaci, která mě čas od času dostává do úzkých před lidmi, kteří nejsou otevření. Aby toho všeho totiž nebylo málo, před několika lety jsem se vyoutoval jako transsexuál, narodil jsem se jako žena. Nikdo, kdo to nezažil, si nedokáže představit, jaká muka se v člověku odehrávají během uvědomování si vlastní identity. Není to ze dne na den, z měsíce na měsíc, je to dlouhé, je to kurva tak dlouhé, že to někomu trvá celý život a bolí to a bolí to pořád. Pryč však od mých nářků, které zcela jistě nikoho nezaujmou – proč by taky měly. Svůj život jsem si, dle mého, dokázal uspořádat vcelku zdárně – málokdo pozná, že nejsem biologicky muž, v občance mám díky novému zákonu už konečně své vysněné písmenko „M“ a vůbec ve společnosti vystupuji jako on a činí mě to šťastným. Jen snad kdybych neměl metr šedesát, což je ale u subíka, jako jsem já, vcelku výhodou. Jsem lehký, skladný, přenosný, všemu svolný.

Ležel jsem tedy na posteli a přemýšlel, co budu dělat dále. Moře, do kterého se dalo dostat pouze přes výheň pláže, nepřipadalo v úvahu. Jakákoli procházka, nebo vlastně cokoli, co se týkalo mých chodidel, také ne. Ležel jsem a koukal do zdi, bylo vedro. Na chvíli jsem usnul, ale probudila mne bolest nohou. Neměl jsem s sebou nic na popáleniny, ba ani žádný krém, kromě toho opalovacího, který by na to stejně asi moc vhodný nebyl. Napadlo mě zavolat na recepci a svou lámanou angličtinou sdělit španělské recepční, cože to mám vlastně za problém a zda mi může nějak pomoci. Odpověděla, že za mnou pošle hotelového zdravotníka a ať chvíli vydržím.

Uběhlo jen pár minut a já slyšel lehké zaklepání na dveře. „Come in!“ Mohl jsem se pokusit vstát, ale pro dodání důvěryhodnosti mého poranění a co si budeme i lehkého přikrášlení bolesti, jsem zůstal ležet. Věděl jsem z rozhovoru s recepční, že zdravotník má univerzální klíč. Vešel tedy do pokoje a zavřel za sebou dveře. „Hola señor!“ A sakra…a sakra a sakra a sakra, bože můj. „Bubuennos días,“ zmohl jsem se jen na tento vykoktaný pozdrav a myslím, že místní doktor byl na pozdravy tohoto typu zvyklý. Proč by také nebyl. Kdybych nevěděl, že se jedná o doktora, řekl bych že vylezl z nějaké pohádky o pirátech. Měl delší, černé, kudrnaté vlasy a do nich zapletené ozdoby ze světle hnědého peří a korálků, nádherné hluboké oči v barvě kávových zrn a plné snad i sladké rty. Namísto tradičního lékařského mundúru se mu přes bílou, lněnou košili rýsovaly svaly. Na Španěla byl docela vysoký, řekl bych tak přes metr osmdesát. Nastříkal si na ruce desinfekci a začal si je mnout. Řeknu vám, v této situaci, kdybych měl penis, tak už stojí pěkně v pozoru – já však cítil pouze zvláštní pocit v podbřišku. Ani nevím, jestli jsem zrovna chtěl spíše sex nebo jen ležet v jeho náručí – rozhodně bych dal cokoli za oboje. „What happened to you?“ koukal jsem do jeho očí s otevřenou pusou a div jsem neslintal. Po pár vteřinách jsem se otřepal, dal se lehce do klidu, ale než jsem se stihl nadechnout a říct svůj problém… „You definitely burned your feet, right?“ „Ehhh jo, totiž, yes.“ On se na mne jen usmál a já se roztekl, cítil jsem, jak mé ruce tečou po prostěradle dolů, jak jsou mé nohy vláčné a mé tělo jako z právě roztaveného vosku. Jeho pohyby byly ladné, lehké a hlavně se, na rozdíl ode mne, tolik nepotil, nebo to nejméně dokázal perfektně skrýt. Nevěděl jsem, co mám dělat. Nejraději bych ho pozval na kávu, nebo spíše drink v takovém horku, ale jak se do prkýnka anglicky řekne „pozvat“, uh, nevím, nechám toho, stejně nemám šanci, on má jistě nápadníků a nápadnic dost. „Aaaa!“ sykl jsem s postupně se zvyšujícím hlasem. Nastříkal mi něco na nohy, co ze začátku děsně zapálilo, ale pak to začalo chladit – úleva, konečně. „You’ll use this cream for a three days, yes?“ Tři dny? Na to snad zvládnu nezapomenout. „OK, thank you so much,“ doktor byl na odchodu, už už za sebou skoro zavřel dveře…
„Sir?“ odvážil jsem se říct, ale co teď co dál eh?
„Yes?“
„You have really beautiful hear,“ alespoň něco ze mě vypadlo, i když jsem se u toho asi tvářil jako tele. On se jen pousmál a zavřel za sebou dveře. V podbřišku jsem měl techno party, takový pocit už jsem dlouho nezažil.

Překulil jsem se na bok a chtěl si vzít z nočního stolku vodu, jenže…Ale nééé, ale nééé, bože můj, to je trapas. Na nočním stolku, hned vedle vody ležela má kožená pouta. Teď jsem litoval toho, že jsem je sem vůbec tahal. Viděl je? Neee, určitě si jich nevšiml. Ale, ale co když ano? Teď budu muset lézt kanály. Co když ho znovu potkám? Teď si o tom bude už jistě povídat celý hotel, ba celý resort! Ptáte se, proč je s sebou vůbec mám, když jsem sám? Ano, já se rád svážu. Ano, sám sebe, prostě to mám rád. Ale teď jsem toho litoval.

Večeři, jejíž součástí byla i mnou oblíbená velká mísa s ovocem, jsem si nechal přinést na pokoj. Nehodlal jsem se z postele nejméně ještě tak den hnout. Venku bylo stejně k nepřežití a výmluvu jsem sám pro sebe také měl. Často mě totiž trápí nebo spíše skoro svrbí na duši, že nic nedělám, že bych toho mohl stihnout víc, kdybych se více snažil. Teď jsem měl, jak už jsem zmiňoval dobrou „výmluvu“, prostě nikam nemůžu, neb mne nožičky bolí.
Zapnul jsem si televizi. Ta měla naladěné jen španělské programy a pro mou nelibost se tam nedal pustit ani Netflix a ani připojit telefon. Po marném prohledávání programu jsem skončil u dokumentu o Africe – zase se to všechno pářilo, takže jsem český dabing vlastně ani nepotřeboval. Byl už pozdní večer, koukal jsem stále na pořady o zvířatech a přírodě a něco se mi zdálo divné. Takový ten pocit, co vás tam kdesi vzadu hryže, že něco je jinak. Zas a znova, vypl jsem zvuk. Klepání. Že by pokojská? Ale tak pozdě? Nahnul jsem se směrem k nočnímu stolku a rychle schoval pouta do šuplíku, pak jsem vstal a šel otevřít.
„Good afternoon, sir!“ Nádherné jiskrné oči na mne koukaly a já zatajil dech.
„Oh, hello,“ nahodil jsem svůj již tradiční, stydlivý úsměv.
„I just wanted to check your feet, because I know…“ na chvíli se zastavil a zamyslil se, jestli vůbec pokračovat dál, jakoby přemýšlel, jestli budou jeho slova vhodná „…because I know how much you like being under control.“ Bez vyzvání vešel do pokoje a zavřel za sebou dveře.

Stál jsem těsně před ním a mé ruce se se vzdorem zvedly k odporu. On se však přiblížil a mé dlaně se dotkly jeho hrudníku. „I don’t know if…“ „Pššš,“ chtěl jsem říct, že to asi není úplně vhodné, ale utišil mě. Jeho ruce se omotaly okolo mého těla a zvedl jej do vzduchu. Položil mne na postel, on stál před ní a nahnul se ke mně. Já ležel na zádech a nohama jsem se mu omotal kolem pasu. Naše rty se pomalu blížily, objal jsem jej kolem krku a hladil v jeho nádherných vlasech. Naše jazyky se propletly ve vášnivém polibku. „Where is it?“ Zašeptal a já jen ukázal na noční stolek. On obešel postel a vyndal pouta ze šuplíku, usmál se na mě. Já se protáhl v zádech blahem a zakroutil boky. Španěl přistoupil k posteli blíž, stál za mnou, u mojí hlavy, vzal mne za ruce a natáhl mi je nad hlavu. Spoutal první, spoutal druhou. Řetěz od pout omotal kolem trámu od postele s nebesy a každý jeho konec karabinou zachytil pouta.
Nemohl jsem se hnout, byl jsem mu vydán na pospas.
Na sobě jsem měl jen bílý hotelový župan. To se mu hodilo. Jen rozvázal pásek a odhrnul látku, sundávat mi ho ani nemusel. Stejnak by přes pouta ani nemohl. Letmými polibky jel po mém těle od krku až dolů. Lehce jsem sebou cukl, mám citlivý podbřišek. Divně, leč příjemně mě to zalechtalo. Palec jeho ruky jsem ucítil na svém rozkroku. Přejížděl mi po stydkých pyscích nahoru a dolů, mnul je a pak do mě prstem zajel. Polibky se přesunul níže až ke klitorisu, který začal vášnivě sát. Jazykem si s mým poštěváčkem pohrával tak až mne skoro dovedl k orgasmu. Musel jsem sténat přes celý pokoj jaké blaho to bylo. Jezdil ve mne chvíli palcem a pak prsty vyměnil za ukazováček, přidal k němu další prst a pak další. Nakonec ve mně měl čtyři prsty a já křičel a cítil střídající se návaly horka a zimy. Těsně před mým vyvrcholením přestal.

„Did you like it?“
„Yes, I liked it so much.“ Stud ze mě již opadl, už jsem neměl co skrývat, viděl všechno. Nevěděl o mně a já o něm sice nic, ale viděl všechno. Lehl si vedle mě na bok a koukal do mých očí a já do těch jeho. Něžně pohladil mou tvář a já se pousmál. Obrátil mne tak, že jsem k němu byl čelem, leže na boku. Ani nevím jak, ale najednou byl jen v boxerkách. Nohy jsme měli do sebe zapletené. Má levá v jeho rozkroku, pravá na jeho boku. Cítil jsem, jak se na mě tlačí jeho penis. Odhrnul si boxerky a začal přirážet na moje boky. „Do you have lube?“ Zašeptal, ale než jsem stihl odpovědět, poradil si sám. Lubrikant byl přeci jen taky na dost viditelném místě na poličce hned pod šuplíkem s pouty, takže mu nedělalo problém jej rychle identifikovat. Pocítil jsem chlad na svém rozkroku a pak znova jeho prsty. Zavřel jsem oči a užíval si pocit vzrušení a jeho několikerými směry kroutící se prsty, jak je ve mně různě roztahuje a znova stahuje. Palcem mi přitom stále dráždil klitoris. Sem tam mě druhou rukou pleskl přes zadek. To jsem pak jen zasyčel, ale vzrušovalo mě to při každé ráně víc a víc.
„Tell me, do you like it?“ Věděl jsem, co chce slyšet, a tak jsem odpověděl: „Yes, sir.“ Nic mě nevzrušovalo víc než být někomu zcela podvolen. Rány přibývaly a byly častější. Můj zadek už musel být rudý jako čerstvě dozrálá višeň. Ale jen jeho dlaně mi nestačily, to ostatně poznal brzy sám. Proto vstal, zvedl ze země kalhoty, ve kterých přišel a sundal z nich opasek. Párkrát jej přehodil v rukou a pleskl s ním přes dlaň. Kdybych stál, už by se mi podlamovala kolena. Byl jsem úplně bez sebe touhou zažít pořádný výprask. Ten jsem si ale musel zasloužit.

Obrátil mě zpět na záda a po čtyřech se na posteli dostal svým rozkrokem až k mojí hlavě. Hrubě mě chytil za vlasy a nasměroval má ústa k jeho rozkroku. Doslova mne zasedl. Já mu začal kouřit, jak jen nejlíp to šlo. A že to upřímně moc nešlo. Pohyboval s mou hlavou tak drsně, že mi vytrhl pár vlasů a já se začal dusit při každém větším přírazu. On začal sténat a konečně se pustil mé hlavy. Pomalu a jemně jsem bral jeho penis do pusy a cumlal jej jako sladké lízátko. Párkrát se slastí usmál. Očividně se mu to líbilo.

Chtěl mě obrátit na čtyři, ale na to už pouta nepovolila. Zapřel jsem se tedy rukama o trám postele a klečel na kolenou. Udeřil mne opaskem z vnitřní strany stehen a já pochopil, že mám dát nohy více od sebe. Chvíli byl klid, nevěděl jsem, co se děje, i když jsem měl tušení, že pauza slouží jen pro to, aby si nasadil kondom. Opět jsem ucítil známý chlad na svém rozkroku a pak jen tlak, velmi příjemný tlak. Pomalu do mé dírky vjížděl svým tlustým, žilnatým penisem a já jen zasténal. Byl jemný a přirážel velmi pomalu, leč také velmi obratně. Různě kroutil boky, a to mé tělo dovádělo na vrchol blaha. Vždy když z mojí kundičky penisem vyjel mě pleskl řemenem přes zadek. Už to začínalo docela bolet. Zadek jsem měl pěkně rozpálený a stopy po řemenu již byly znát. I přes mé syčení z bolesti ale pokračoval dál a užíval si to, užíval si mou bolest, každé mé zasténání. Po dlouhé chvíli mi však řemen velmi těsně omotal kolem krku a zatáhl tak, že jsem se začal pomalu škrtit. Jednou rukou držel řemen, druhou mé boky. Svými nehty se zarýval do mojí kůže a vytvářel na ni krvavé škrábance. Začal rychle a tvrdě přirážet. Při každém jeho rychlém vzniknutí do mě o můj rozkrok pleskaly jeho koule a že to pleskání mělo opravdu velkou frekvenci. Pořádně jsem se prohnul v zádech, takže jsem jeho žilky na penise cítil spíše ze strany břicha. Jaká slast. Chvílemi jsem se nemohl nadechnout a když jsem se pokusil sklonit hlavu, abych nabral alespoň kousíček vzduchu, přitáhl si řemen víc k sobě a mě nezbývalo než se ještě více prohnout v zádech a poslechnout svého pána.

Trochu se mi začínala motat hlava a jakoby se rázem celý svět zpomalil. Cítil jsem, jak se moje dírka svíjí kolem jeho penisu, každý jeho milimetr ve mně jsem vnímal velmi intenzivně. Bylo to celé zahalené temnou mlhou a já se nechal unášet omamujícím pocitem z nadcházejícího orgasmu. Jeho penis začal cukat a v moment kdy se udělal, zatáhl vzrušením za řemen ještě víc. Tma.

„Good morning darling“
„What happend to me?“ Byl jsem zmatený. Probudil jsem se u sebe na posteli a slunce již dávno vyšlo. Neměl jsem na sobě nic, už ani pouta. Vlastně jsem ani nevěděl, jestli to, co se událo včera byl jen sen, či realita.
„You blacked out a little, probably because of a lack of oxygen.“ Aha, takže to včera nebyl sen, což naznačoval i fakt, že jsem na posteli ležel nahý, hlavu jsem měl v klíně doktora a on mne laskal ve vlasech. Po chvíli vstal a měl se na odchod. „I have other patients to take care of besides you,“ řekl a zavřel za sebou dveře.

Byla to poslední noc v hotelu. Na dnešní odpoledne jsem měl už naplánovaný odjezd…nebo? Byla tady možnost si dovolenou prodloužit o den, dva, možná snad i tři, ale stál by o to? Pro něj to byl možná běžný jednovečerní úlet v hotelu, ale pro mě? Já chtěl tuhle noc zažít aspoň dvakrát. Uvidím, co mi řeknou na recepci.

Na recepci byla moc příjemná slečna, která se mi snažila vyjít ve všem vstříc, leč, pro mou nespokojenost, řekla, že již má na další dny všechny pokoje obsazené a není možnost si pobyt prodloužit. Odpoledne odjížděl autobus směr letiště a mě nezbývalo nic jiného než se podvolit svému osudu a dovolenou ukončit. Další týden, který mám volný, tedy asi strávím sám doma, utápějící se v myšlenkách na španělského doktora. Šel jsem si sbalit věci. Kufr jsem měl nachystaný a šel zpět na recepci vrátit kartu. Čekal jsem ve vstupní hale na malém gaučku až přijede autobus. Nechtělo se mi domů, nechtělo se mi nikam.
„I heard you want to stay here one more night,“ ozvalo se za mnou. Úlekem jsem sebou cukl, nevšiml jsem si ho.
„Yes, but all rooms are booked,“ se skleslým výrazem jsem odpověděl.
„Why? You like this place that much?“ Divil se, co bych tady ještě v tomto resortu chtěl po týdnu vůbec dělat.
„I wanted to spend with you more time.“
„And you can’t?“
„What do you mean?“
„I live nearby and I think my bed is big enough for two people…“ takže teď přede mnou stálo rozhodnutí – zda odjet domů, nebo jet s neznámým člověkem, v cizí zemi k němu domů... Co by se mělo a co chci já?