Lekce pro Lucy.

V komnatě s měkkým modrým světlem seděla v křesle Lady Monere, před ní na kolenou, s rukami za zády její otrok Lucy.

„Víš, proč jsi tady,“ zeptala se Lady Monere

„Ano Paní ,“ odpověděl Lucy

„Dobře,“ kývla Lady Monere. „Lehni si na lůžko.“

Na modrém masážním lůžku byl nachystaný Segufix – systém měkkých, ale neúprosně pevných popruhů.

Jakmile Lady Monere začala s naprostou pečlivostí utahovat každý z pásů kolem jeho kotníků, zápěstí, pasu a hrudi propadl Lucy panice.

Magnetické zámky zapadaly s tichým cvak, jeden za druhým.

Lady Monere se naklonila níž a řekla „Teď jsi můj“ a pak se vzdálila. Bylo slyšet jen klapání jejích podpatků na dřevěné podlaze.

Lucy ležel na lůžku, jeho tělo pevně sevřeno v Segufixu. Každý popruh byl pečlivě dotažen. Pohyb byl nemožný.

„Dnes se naučíš, že vzduch není samozřejmost“ zašeptala Lady Monere a jemně přejela prsty Lucy po vlasech. Poté sáhla na stůl pro černou plynovou masku, ke které vedla spojovací hadice připojená k nádobce s podivně nažloutlou tekutinou — osobní škodolibý dar od Lady Monere.

„Připraven?“ zeptala se Lady Monere, Lucy lehce kývl.

„Hlavou nahoru,“ přikázala chladně. Okamžitě poslechl.

„Abys to neměl tak jednoduché,“ řekla mu předtím, než mu masku nasadila, „dýchání ti ještě trochu ztížím filtrem s tekutinou.“

Bez dalšího slova přiložila plynovou masku Lucy ke tváři, spodním okrajem k bradě, a začala ji táhnou vzhůru, až ji přetáhla přes hlavu. Těsné gumové okraje masky se přitiskly k jeho tváři.

Jeho dech teď zněl dutě a tlumeně. Ztratil tvář, ztratil hlas. Byl zcela vydán na milost – nebo nemilost – plně pod kontrolou své Paní.

„Teď jsi jen moje hračka,“ řekla Lady Monere s úsměvem a přejela prstem po masce.

Hrudník se mu zvedal a klesal v pomalém rytmu, zatímco na hlavě měl plynovou masku s neprůhlednými očnicemi. Dýchal hadicí napojenou na filtr naplněný čerstvou močí své Paní, skrze kterou každý nádech kladl kontrolovaný odpor. Při každém vdechu se z filtru ozývalo tiché, ale nepřehlédnutelné bublání tekutiny. Každá vteřina trvala nekonečně dlouho.

Neviděl. Nemluvil. Nemohl se pohnout. A přesto – v tom všem – důvěra. A Lady Monere to věděla.

Zničehonic ucítil teplý dotek na svém rameni. Mozek ihned pochopil. Paní se vrátila.

Lady Monere se naklonila k jeho uchu a zašeptala klidným, ale rozhodným hlasem „Tvá lekce pokračuje. Teď ztratíš i sluch.“ A nasadila Lucy na uši velké polstrovaná sluchátka. Okamžitě se rozhostilo absolutní ticho.

Dlouhé minuty se nic nedělo. Žádný pohyb. Žádný zvuk. Žádné světlo.

Po chvíli, kterou nedokázal odhadnout, se vše změnilo. Lucy ucítil pohyb – slabé uvolnění v poutech.

Lady Monere začala pomalu odemykat magnetické zámky a rozepínat pouta na jeho zápěstích, kotnících, pasu a hrudi.

Nakonec uchopila masku za filtr. Než mu ji stáhla z obličeje, odpojila dýchací hadici s připojeným filtrem. Pak, jedním plynulým pohybem, mu masku stáhla z hlavy.

Kůže pod maskou byla zpocená a zarudlá, Chvíli jen dýchal – obyčejný vzduch, bez filtrace. Pak otevřel oči … a setkal se s jejím pohledem.

Lady Monere se na něj dívala s úsměvem a v očích se jí zableskl stín spokojenosti. Věděla, že to zvládl. Celou dobu. Bez slova. Bez vzdoru.