Fantasta

Co Ti budu povídat, na průsery mám talent. Tomu poslednímu se v myšlenkách pokouším utéct na Vysočinu. I když sama sobě zdrhnout nemůžu, rozhodně se mi na chvíli uleví a napětí mizí stejně rychle, jako silnice pod koly mé milované motorky.

Vyprávím Ti celý ten uplynulý příběh. Ukrytá v údolí mezi kopci, daleko od všeho co znám. Dívám se, trochu zkroušeně, jak vycházíš z malé chatky která dříve byla zřejmě maringotkou. „Stávají se horší věci, tohle ještě není žádnej průser.“ odhalíš svůj vlčí úsměv a přitom se pořád tváříš jako beránek, když mně vezmeš za boky a přitáhneš k polibku. Dokonale ve mně zadupeš i poslední zbytky chmurných myšlenek: voníš, že bych se z toho zcvokla a tak odplouvají jako papírové lodičky, když popustíme otěže všem kroceným touhám. Vybuchuje dlouho dřímající vulkán, dnes sice poprvé ale rozhodně ne naposledy.

Večer mi po soumraku připomíná prázdninové tábory, ačkoli sem už vítr přihnal vůni blížícího se podzimu. Letní tropická sucha konečně odezněla. V ohni se pečou brambory s jablky, na klacku maso. Sedím vedle Tebe, skrývající svou nahotu v dece a poslouchám Tvůj klidný, hluboký hlas. Pozoruji, jak prsty svíráš krk své kytary. Jak se druhou rukou probíráš strunami. Zpola vypitá lahev se třpytí proti plápolajícímu ohni. Liju nám dalšího panáka, když odkládáš kytaru a připíjíme na bezstarostné šukání. Deka mi padá z ramen, když Ti obkročmo sedám na klín a prsty Ti zajedu do vlasů. Zakláníš hlavu, když tě líbám na krku. Na nebi pomrkávají hvězdy kolem měsíčního kotouče a jeho studený svit se na kůži mísí se zlatými odlesky horkého ohně.
Přikrývka klouže na zem, silné paže mně tisknou o něco silněji a o chvilku později se moje kundička rozevírá vpádem tvého klacku. Šoustám tě, na kusu pařezu vedle hořícího ohně a vnímám zrychlující se dech. Země kolem nás tiše hřmí, když si klekám na upuštěnou deku a polykám tu obřezanou kládu, dokud neucítím známou slanou horkost na mandlích.

Noc plyne ve společném pití, povídání, šukání a zpěvu.



Když se zvedne rudá opona, jsem zpět ve své kanceláři a zjistím, že tohle všechno mi běží hlavou zatímco se na mně díváš ode dveří. Opřený o futra, povolený boty, jiskrný pohled a s vypnutou širokou hrudí. Teď víš, na co myslím když ti nesu papíry k podpisu. Ale... Nezbývá než ukradnout alespoň polibek na schodišti, kde jako na jediném místě ve firmě nejsou kamery. Někdy mám potom chuť sednout do auta a vyrazit za tebou, abych tě svedla na prvním odpočívadle po cestě. A někdy mám zase chuť prostě sednout na motorku, zajet na Vysočinu, zavolat ti a ukradnout si tě do údolí mezi kopci k táboráku a lahvi dobrýho pití.

Už mám zas mokro pod židlí, takže to radši balím a jedu domů :D

Pa, K.