Píše poněkud šťastná Alča
Po minulém článku, kdy jsem byla zoufalá ze stavu nudismu, mi jeden člověk v komentáři doporučil navštívit olomoucký pískáč Poděbrady. Úplně se mi do toho nechtělo, protože to mám docela z ruky, ale ještě jsem se kontaktovala s dávnou kamarádkou a ta mi řekla, že za mnou přijede. Tak super, nebudu tam sama!
Přijela jsem - tentokrát autem - těsně před polednem. Slunce bylo ostré, ale využila jsem polostín pod stromem. Bylo to velmi příjemné. Pláž byla poměrně plná a osazenstvo se docela střídalo. Nedaleko ležel docela atraktivní pár. Vlastně nedělali nic, co by se na nudapláži dělat nemohlo. Muž hladil svou ženu po zádech a zadečku a já jsem na ni/ně měla chuť. Nedělám to, nikdy bych se neoslovila, ale bylo to krásné a něžné. Část mého těla se docela rozvášnila, ale zklidnila jsem ji četbou.
Voda byla velmi příjemná a bylo vidět, že ji nudisté milují. Prostě krásný den. Užívala jsem si ho asi do šesté večerní, kdy stále bylo nádherně teplo. Kamarádka nakonec nepřijela. Byla někde na houbách a asi se domů vrátila s plným košíkem.
Doma jsem si dala sprchu, lehkou večeři a šla spát asi v osm. K ránu jsem si přivstala a musela tohle napsat, abyste si nemysleli - po minulé povídce - že nemám ráda Hanou. Mám ji ráda. A moc! A jsem nadšená, že ještě žijí lidé, pro které nahota něco znamená.
Vaše vysluněná Alča
