Bylo sobotní odpoledne a my konečně dorazily do apartmánu v Chorvatsku. Cesta byla dlouhá, horko v autě únavné, ale přece jen – dovolená u moře, slunce, kamarádky. Měla jsem narozeniny, a i když jsem od holek čekala spíš vtipné přání a možná nějakou symbolickou blbost, už od rána se tvářily podezřele. Páťa i Lenka si něco šeptaly v autě, Verča se culila, a když jsem se ptala „Co zas kujete?“, jen mávly rukou, že uvidím večer.
Ubytovaly jsme se, rychle jsme si naházely věci do skříní, a Lenka navrhla: „Tak jo, než půjdeme k moři, dáme si panáka na zahřátí a na tvoje narozky.“
Nebylo úniku. Všichni čtyři sedly kolem malého stolu na balkoně. Přede mě postavily skleničku, připily si a až po polknutí mi Páťa podala první z dvou krabic. „Tak, Terezko… dárek číslo jedna.“
„Holky, to jste nemusely,“ zasmála jsem se a začala rozvazovat stuhu. Krabice byla lehká, ale jakmile jsem ji otevřela, úsměv mi zmrzl. Uvnitř ležely průhledné latexové kalhotky, a ne ledajaké – v rozkroku vystupovala dvě čirá dilda. Jedno tlusté, dlouhé a tvarované tak, že jsem okamžitě věděla, kam má přijít - do kundy. Druhé kratší, kuželovité, jasně anální.
„No to snad ne…“ vydechla jsem. „Tohle… to si snad děláte srandu.“
Lenka se opřela dozadu, usrkla ze sklenky a přimhouřila oči. „Vůbec ne. Speciálně Sharon Sloane, přímo na tvoje míry. Vidíš, jak je to krásně čirý? Všechno půjde vidět.“
„Holky, jsme na dovolený, tohle nebudu nosit,“ bránila jsem se, snažíc se krabici zavřít.
„Ale budeš,“ ozvala se Páťa, „a teď hned. Narozeninová tradice – dostaneš dárek a musíš ho vyzkoušet. Všichni jsme na to zvědavé.“
„Zapomeňte,“ zavrtěla jsem hlavou.
„Zapomeňte? Ty zapomeň,“ opravila mě Verča a vstala. „Lenko, chyť jí ruce.“
Než jsem stihla vstát, Lenka mi sevřela zápěstí a stáhla je za záda. „Nech toho, bude to rychlejší.“ Páťa už stála u mých nohou, chytila lem kraťasů a jedním trhnutím mi je stáhla až ke kotníkům. „Holky, přestaňte! Jste normální?“ vyjekla jsem, ale Verča už klečela a stáhla i kalhotky.
„Bez řečí,“ sykla Lenka. „Tyhle si už nevezmeš zpátky.“ Podala Verče nůžky, a ta mé bílé bavlněné kalhotky přestřihla. Verča vstala a rozstříhla mi tričko i podprsenku a řekla: „Tohle nebudeš už potřebovat.“ Zůstala jsem úplně nahá, s hrudí prudce se zvedající rychlým dechem.
„Tak,“ usmála se Páťa a vzala kalhotky s dildy z krabice. „Trochu připravíme. Je super, že jsi si kundu oholila na hladko, aspoň to bude hezky vypadat.“ Sáhla po lahvi lubrikantu, kápnula štědře na větší dildo a pomalu ho rozetřela po celé délce. Lesk se v odpoledním světle znásobil, a já cítila, jak mi rudnou tváře.
„Ne… nechte toho“ zkusila jsem ještě naposledy, ale Lenka mě držela pevně a Verča mi levou nohu zvedla do vzduchu. Páťa vsunula levou a poté pravou nohu a vytahovala směrem nahoru. Až byla u rozkroku, přitiskla chladné latexové velké dildo ke mně, opřelo se o můj vstup. „Tak otevři tu svou díru, uvolni se“ pronesla klidně, ale když jsem zavrtěla hlavou, že prostě ne, zatlačila. Prudce jsem vydechla, když se špička vsunula dovnitř, pak další centimetr… pomalu, ale neúprosně. „Vidíš? Už to jde, lubrikant vždy pomůže“ šeptala posměšně.
Jakmile bylo celé uvnitř, potěšeně se podívala a přešla na kratší dildo. To bylo menší, tužší a kuželovití tak, aby drželo v prdélce. Zasunutí do druhého otvoru bylo pomalejší. Cítila jsem, jak mi svaly protestují, ale Páťa byla trpělivá, dokud nebylo celé schované. „Hotovo. Teď je vytáhneme nahoru.“
Verča chytla kalhotky po stranách a začala je pomalu tahat přes stehna, boky, až se latex napnul na mém těle. Vše bylo vidět – tvary, barva, každý detail.
„No nádhera, jde krásně vidět, jak jí máš roztaženou, jak je vše zasunuté“ pronesla Lenka a pustila mi ruce. Ihned jsem sáhla dolů, ale Páťa mě plácla tvrdě přes prsty. „Nešahej na to. To je dárek. A zůstane tam.“
Stála jsem tam, nahá kromě těch čirých kalhotek s dildy, které mě vyplňovaly, a snažila se zhluboka dýchat.
„A teď…“ Lenka sáhla pod stůl a vytáhla druhou krabici. „Otevři to.“
„Nechci,“ zavrtěla jsem hlavou.
„Otevři to, nebo ti ji otevřeme samy,“ ozvala se Verča.
Pomalu jsem natáhla ruce k víku… a cítila, že tenhle večer teprve začíná.
Druhá krabice byla přede mnou, zabalená v sytě černém papíře a převázaná širokou stuhou.
„Tak pojď, narozeninová holka,“ uchechtla se Lenka a postrčila ji blíž ke mně. „Tohle je ta opravdová pecka.“
„Jo, jestli se ti ty kalhotky zdály odvážný… tak tohle…“ Páťa se odmlčela a významně si ťukla prstem na spánek.
„Holky, jestli je to zase něco…“ začala jsem, ale nedokončila větu. Jejich pohledy už mě znervózňovaly.
Rozvázala jsem mašli, odhrnula papír a zvedla víko.
Nejdřív jsem nevěděla, na co se dívám. V plastovém sáčku se lesklo něco průhledného, lesklého, jako kdyby uvnitř byla pečlivě složená… kůže? Vytáhla jsem to a kus se mi rozvinul přes kolena.
„Co to je?“
„Catsuit, zlato,“ odpověděla Verča, a jen tak mimochodem dodala: „Na míru.“
Byl to skutečně celý oblek – od špiček prstů na nohou až k límci u krku. Zesílené lemy kolem krku, tvarované košíčky na prsa, bezešvý průhledný latex, který by na těle neodpustil ani milimetr. Vše beze švů a spojů. Jakoby ten oblek vytvaroval někdo dle mé postavy.
„Tak tohle… to si teda fakt neobleču,“ zavrtěla jsem hlavou okamžitě.
„Ale oblečeš,“ usmála se Lenka, „a my ti s tím pomůžeme. Protože v tom budeš… božská.“
„Ne, ne, ne,“ bránila jsem se, ale už jsem viděla, jak Páťa rozepíná zip na zádech obleku a kontroluje uvnitř lesklý vnitřek.
„Stejně už máš kalhotky,“ připomněla mi s ďábelským úsměvem Verča. „Tohle na ně krásně navazuje.“
„Holky, fakt ne, hele, tohle je moc, já…“
„Hele, Teri,“ Lenka si klekla přede mě, chytla mě za ruce a dívala se mi do očí. „Narozeniny máš jednou za rok. Máme tady drinky, moře za rohem a my čtyři týden spolu. Nikdo tě k ničemu nutit nebude, ale…“ mrkla, „… víš, že tě to láká.“
Ano. Možná lákalo. Jen jsem si to nechtěla přiznat.
„A co když mi to nebude?“ zkusila jsem poslední obrannou větu.
„Na míru, říkala jsem,“ zazubila se Verča. „Sedne ti jak druhá kůže.“
Byla to kombinace jejich pohledů, alkoholu a té zvědavosti, co mě nakonec zlomila.
„Dobře… ale jen když mi pomůžete a půjde to pak sundat.“
Holky se na sebe podívaly a něco si beze slov předaly očima.
„Jasně, fakt si to jen oblečeš a necháme tě“ zaznělo trojhlasně.
Nejdřív mě usadily na okraj postele. Páťa otevřela tubu asi s olejem a začala mi potírat lýtka, stehna, boky a břicho. Latex klouže líp, když je trochu mastná – aspoň to tvrdily. Studené kapky na kůži mě nutily se chvět, a jejich ruce byly až příliš důkladné.
„Levá noha,“ poručila Verča. Chytila spodní část catsuitu a rozevřela úzký otvor pro chodidlo. Strčila jsem do něj prsty, pak nárt, pak patu. Latex se lepil na kůži a musely ho tahat, aby se neposunul zpátky.
„Pravá,“ řekla Lenka a totéž zopakovaly.
Byla jsem fascinovaná pohledem, kdy místo ponožek mám jako druhou kůži latex.
Postupně mě táhly nahoru – přes kotníky, lýtka, kolena. Každý kousek musely uhlazovat, aby nebyly záhyby. Když se dostaly ke stehnům, musely dát pozor, aby nenarazily na dilda v kalhotkách. Vytahovaly rozkrok co nejtěsněji. Ale i tak se občas dotkly, záměrně nebo ne, a já potlačovala výdech.
Přes boky to šlo ztuha. Catsuit měl tvarovaný zadek tak, že mi latex zalézal hluboko mezi půlky a obkreslil každou křivku. Tahaly za okraje, uhlazovaly a kontrolovaly, jestli někde neodstává. Když mi prdélka vklouzla do catsuitu, byl to zvláštní sevřený, ale uvolňující pocit a k tomu, mi zarazil obě dilda hloubš, vlastně byly zafixována.
Pak ruce – nejdřív levou, pak pravou. Prsty do úzkých návleků, latex natahovaný až k ramenům. Nakonec horní část přes hrudník. Nechápala jsem, ale v oblasti prstou byl pevně tvarované, přesně na má prsa, takže prsa se mi v nich zvedla a natlačila k sobě tak, že v průhledném materiálu působila přirozeně, jen lesklejší. Dokonce i bradavky byly vytvarované. Nechápala jsem.
„Tak,“ vydechla Páťa, „teď už jen zip.“
Otočily mě zády. Lenka chytla jezdec zipu, který začínal uprostřed zad. Jak ho táhla nahoru, cítila jsem, jak se mi catsuit stahuje kolem pasu, lopatek, ramen. Když cvakl jezdec u krku, latex mě obepínal jako vakuum.
„Hotovo,“ řekla. „No… skoro.“ Přistoupila blíž a prstem uhladila lem kolem krku. Lem byl silnější, podšitý a pevně přitisknutý.
„Holky, stačí, mám to na sobě, sundám to…“
Zvedla jsem ruce, abych si zip zkusila rozepnout – a okamžitě jsem pochopila. Nedosáhla jsem na něj. Ani zepředu, ani zezadu, ani když jsem se kroutila.
„Holky, to se mi nějak…“
„Jo,“ přerušila mě Lenka, „to je schválně. Ten zip je na míru – rozepne ho jen někdo, kdo vidí, co dělá, a má k tomu speciální klíč.“
„Klíč?!“ otočila jsem se.
„Takový udělátko,“ vysvětlila Páťa s úsměvem. „Bez něj se ti jezdec ani nehne. Prostě ho vrazíš pod jezdec a on povolí, nechávalo se to dělat přímo jen pro nás a stálo to fakt balík."
„A to je kde?“
„Doma,“ řekla Verča a usrkla drink. „Jsem to trošku nevychytala. Takovej malej hajzl jsem přehlédla, ono to totiž funguje fakt unikátně, když není oblečený, jde rozepnout, když se latex vypne na těle, nejde - takový patent. Který, jak se zdá, funguje. Takže… na týden jsi asi naše latexová princezna. Neměli jsme možnost catsuit vyzkoušet, protože je na míru pro tebe a tak vidíme, že to nejde.“
Chtěla jsem protestovat, ale pohled do zrcadla mě umlčel. Viděla jsem lesklou, průhlednou verzi sebe sama, každý detail těla vykreslený, prsa obtažená, boky zaříznuté, kalhotky s dildy pod tím zřetelně viditelné. A holky stály za mnou, každá s jiným úsměvem – Lenka vítězoslavná, Páťa pobavená, Verča spokojená.
