Nazdar!!! Jsem Helmut Kochan, nejsem úspěšný právník, nejsem ani zazobaný obchodník, jsem prostý člověk žijící na maloměstě poblíž Zlína a právě teď se píše rok 2045. Země se změnila, už nechodíme pěšky, na všechno máme airbordy, luftkecky či laufdesky. Žereme jídlo v tubách, saláty z 3D tiskáren a název Coca Cola je stejně tak starý, jako samo Slunce. Už ani nechodíme do práce, všechno se odehrává doma v rámci umělé inteligence. A co je nejhorší, už ani nešukáme postaru, nestrkáme kokota do kundy. Naštěstí existují undergroundy. I když je to spodina a společnost jimi opovrhuje pro jejich radikální řešení, je to to jediné, co ze starého světa zůstalo.
24.březen...tak jako každé ráno vyšlo slunce a přes děravou záclonu mi posvítilo na ksicht. V noci bylo v podzemí neskutečně živo a už když jsem se probíral, cítil jsem závan včerejška. Nemám šajnu o čase. Odhadl bych to na devátou, přece jen včerejší večer byl nadupaný. Vzpomínám na dvě blondýny a jednu tmavovlásku, kterou jsem ulovil při chcaní na hajzlu v baru U Vočka. Joo, některý věci jsou fakt kultovka. Když jsem si jí všiml, málem jsem si obhodil ruku. Stála v koutě a dívala se na mě, zřejmě jí imponovalo, že jsem byl zrovna při síle. Seznamování je minulostí, navíc každý je druhému ukraden. Přišla k mušli a čapla mě za ptáka. Sáhl jsem po Bertě, můj Glok 19, jenž nosím stále za pasem pro případ nouze, avšak její teplá ruka mě sklidnila. Opomněl jsem zmínit rok 2020, kdy lidstvo pro zastavení šíření nového koronaviru Covid 19, jehož vlivem nakonec zemřelo přes 100 milionů lidí, úspěšně vymyslelo biologickou protilátku. Šíření viru bylo zastaveno. Nikdo si však neuvědomil hrozbu protilátky. Když se zjistilo, že dokáže měnit složení DNA, bylo již pozdě. Infikování lidé se stávali živými mrtvolami bez proudící krve. Přenáší se to vzduchem proto všichni nosí roušky, respirátory, nebo jiným způsobem si zahalují tváře, aby přes jakoukoliv sliznici neabsorbovali byť jen molekulu, způsobující vychladnutí krve. Právě proto jsem zůstal klidný. Při stálém držení ptáka silným stiskem, si sundala brýle, za nimiž se skrývaly mrduchtivé oči. Nemusela nic říkat, pochopil jsem o co jde. V baru byli na vše připraveni. Hodil jsem kilo na stůl a dostal klíče od 12-ky. Celým lokálem až po pokoj mě táhla za čuráka. Odemknul jsem pokoj otevřel dveře a dostal kurevskou ránu do zátylku. Když jsem se probral, nejen že mě bolela hlava jako střep, ale ležel jsem natažený v rouchu Adama se svázanýma končetinama k rámu postele a nabíhaly myšlenky...si v piči...Uprostřed pokoje stála svůdná ženská v latexovém korzetu, černých krajkových podvazcích a lodičkách snad s 20 cm opatkem. Místností se neslo vrzání kůže. To jak v ruce pevně mnula kožené dudky. Jen z její vizáže stál čurák jako při hymně. Smyslná chůze přibližování k posteli mě zrychlovala tep. Prásk. Přes stehna se přehnal kožený střapec. Co ty malá děvko. To jako myslela mě?? Než jsem stačil cokoliv zahlásit. Prásk, tentokrát rány přes hubu. Budeš lízat špíno. Prásk. Prásk. Hruď a břicho. Bylo vidět, že jí jak můj vyvinutý stojan, tak zvuk dopadnutí mučidla na tělo neskutečně rajcuje. Prásk, prásk. I já přistoupil na pravidla hry, byl jsem po ní jako divý. Chodila kolem postele a prsty jezdila od kotníků, přes stehna, hruď až k ramenům. Prásk. Má vydrážděnost a touha po jejím klíně mi vařila krev. Cukaní a pokřikování typu, tak už nasedni kurva, ji vzrušovalo. Prásk.
Pak se přesunula na postel, klekla si a rukou silně stiskla klacek. Pozvolna pravačkou jezdila nahoru a dolu. Přitom pozorovala, jak se nemůžu udržet, házení, cukání, vzdechy ji dělalo dobře. Druhou rukou mnula pytel. Na to se sehla a špičkou jazyka přejížděla ptáka od kořene až po žalud, u kterého se pokaždé na chvilku pozastavila. Nespouštěla mě z očí. Nasáváním maliny do úst si byla jista mým transem. Když už se pomalu blížil orgáč, dostal jsem další ránu. Prásk. Přesunula se a se slovy: "Kuř hajzle", mi zasedla ksicht. Neváhal jsem, dle instrukcí jsem zabořil jazyk do šterbiny. Nateklé pysky stály po bocích jako vojáci na stráži a vyzývali k anexi klitorisu. Lízal jsem, co to šlo. Nasával, okusoval, za stálého přívalu šťáv. Kdyby sténala, řvala jako pominutá. Prásk, Ani nevím kolikrát mě přetáhla, ale vlastně jsem to ani nevnímal. Vrtěla sebou, prohýbala se. Dělej, dělej. Prásk. Kroužil jsem jazykem kolem díry s rychlými zásuny. To ji rozdráždilo natolik, že začala přirážet a celou kundou mi drhla o ksicht. V záplavě šťáv a hbité jízdě jsem lapal po dechu. Skučela, hekala. Silně přirazila stehna k mé hlavě, dost se jí třepaly. Vnímal jsem přicházející výbuch. Prásk. Sesedla a opětovně čapla ptáka. Plivnutím ho promázla, jednou obtáhla a zády ke mě se čopačky nabodla na kůl. Při průniku za hlasitého slastného výkřiku bylo evidentní, že to nebude mít dlouhého trvání. Zběsile přirážela. Mrdej mě, joooo, mrdej...aaaahhhh... s každým dosednutím se snažila o maximální penetraci. Šukala božsky, kdybych si tak mohl sáhnout, povalit ji a vymalovat ji hubu...aaahhh..ufff...Dech se jí zrychloval, byla tak nadržená, ze si k tomu rukou mnula poštěvák....kroutila se, prohýbala...aaahhh...aaahhh...aaahhh...jjjjooooo, děleeeeejjj, děleeej....užžž...aaaaa.. explodovala, výkřik, mokrá postel, srdce ji tlouklo jako o závod, sesedla a vydýchávala se na kraji postele...podívala se na mě, nic neřekla, sehla se a začala kouřit..to jsem nevěděl, co má přijít...náhle mě do prdele vrazila ukazováček, kterým přiškrtila prostatu, aaa...jooo kurva, jooo aaaahhhh, nástup byl kurevsky rychlý. Vše se ve mě sevřelo, svaly zatly aaa joooooooo...veškerou zásobu jsem jí napumpoval do huby. Nebyl jsem schopen slova. Zatím, co mě vysála do poslední kapky, se mi vrátil tep do obstojného stavu....zvedla se, oblékla, přišla blíž a aniž by hýbla brvou řekla: "Tak zase někdy." a uvolnila mi jednu ruku. Než jsem se vymanil z upoutání byla nenávratně pryč. Hodil jsem na sebe hadry, v baru si dal pár panáku, abych se slil jak hovado a zaplul domů....
