Na Amatérech jsem si s ní psal několik dní. Byla přímá, trochu provokativní a vůbec se nestyděla psát naplno o tom, co chce. Já byl opatrnější, přece jen jsem nikdy neměl takovou zkušenost, že by se někdo cizí ozval a rovnou navrhl reálné setkání. Ona ale měla jasno. „Chci tě poznat. A ne jen přes chat. Máš koule?“ napsala mi.
Odpověděl jsem, že ano. V tu chvíli mi poslala přesnou lokaci: les kousek za městem, kde prý chodí běhat. „Sejdeme se zítra po páté. Přijď. Uvidíme, jestli jsi doopravdy takový, jak o sobě píšeš,“ dodala se smajlíkem.
Ten večer jsem skoro nespal. Pořád jsem si představoval, jaké to bude. Nevěděl jsem, co od toho čekat. Bylo to vzrušující i děsivé zároveň.
Druhý den jsem byl na místě o něco dřív. Mobil v kapse, nervy v žaludku. Stál jsem u cesty, která vedla do lesa, a každou chvíli se rozhlížel. Najednou jsem ji uviděl. Přicházela svižným krokem, v upnutých džínách a tričku, vlasy stažené do culíku. Usmála se, jako kdybychom se znali roky.
„Ahoj,“ řekla přirozeně, skoro až sebevědomě.
„Ahoj,“ odpověděl jsem a cítil, jak se mi chvěje hlas.
„Tak jdeme?“ kývla hlavou k lesu. A já jen mlčky přikývl.
Cesta vedla mezi stromy, kolem bylo ticho, jen ptáci zpívali. Povídali jsme si, ale spíš lehce, nenuceně. Já byl pořád napjatý, ona působila uvolněně, až jsem měl pocit, že ví přesně, co bude dál.
Když jsme došli hlouběji do lesa, zastavila se u jednoho vysokého stromu. Otočila se na mě a její oči se zaleskly. „Tak… a teď mi ukaž, jestli jsi takový, jak si představuju,“ řekla a opřela se dlaní o kmen.
Zůstal jsem stát, srdce mi bušilo. Pak jsem udělal krok k ní, chytil ji kolem pasu a políbil. Její rty byly měkké a hned se poddaly. Líbali jsme se hladově, jako by to v nás dlouho zrálo. Její jazyk se proplétal s mým, její dech byl rychlý a já cítil, jak se mi krev hrne dolů.
Usmála se mezi polibky: „To je ono. Přesně to jsem chtěla.“
Její ruka sklouzla na můj rozkrok a já zalapal po dechu. „Mmm, hezky tvrdý,“ zašeptala a jemně mě přes kalhoty stiskla.
Nenechal jsem to jen tak. Stáhl jsem jí tričko přes hlavu a přede mnou se objevila v černé krajkové podprsence. Její prsa se napjala, když jsem je vzal do dlaní, a ona tiše zasténala. „Neboj se, klidně přitlač,“ pobídla mě. Poslechl jsem a její tělo reagovalo okamžitě.
Pak si klekla přede mnou, rozepnula mi zip a stáhla kalhoty i se spodním prádlem. Bylo to rychlé, přirozené, vůbec se nestyděla. Uchopila mě do ruky, párkrát pomalu přetáhla kůžičku a pak si mě vzala do pusy.
Pohybovala hlavou rytmicky, jazykem mě dráždila na špičce, až jsem musel zatnout zuby. Sledoval jsem, jak se její rty pohybují, jak se dívá nahoru, zatímco mě kouří, a cítil jsem, že dlouho nevydržím. Zastavila se přesně včas, usmála se a řekla: „Ještě ne. Chci tě v sobě.“
Otočila se, stáhla si džíny i kalhotky a opřela se oběma dlaněmi o strom. Zadeček vyšpulila dozadu, nohy lehce roztažené. Byl to pohled, který mě málem položil. Přistoupil jsem, chytil ji za boky a pomalu do ní pronikl.
Byla horká, úzká, dokonale připravená. Vykřikla tlumeně a zakousla se do rtu. „Jo, to je ono… pojď.“
Začal jsem pomalu, opatrně, ale její sténání a pohyby mě rychle vyhecovaly. Přirážel jsem rychleji, pevně jsem ji držel za boky, až se její tělo třáslo. Ona se tiskla na strom, hlavu zakloněnou, vlasy spadlé do obličeje, a šeptala: „Rychleji… ještě… víc…“
Dělal jsem přesně to, co chtěla. Vzduch v lese se mísil s vůní potu, vlhkosti a touhy. Zvuky našich těl se rozléhaly mezi stromy. Bylo to syrové, nespoutané, neskutečně vzrušující.
Když jsem cítil, že už jsem na hraně, zatnul jsem prsty do její kůže a přirazil naposledy, hluboko, tvrdě. Vystříkal jsem se do ní, až se mi zatmělo před očima. Ona sténala a třásla se, držela se křečovitě stromu a nechala mě, ať ji zaplním úplně.
Chvíli jsme stáli opření o kmen, oba zpocení, zadýchaní, srdce nám bušilo jako o závod. Pak se otočila, dala mi polibek a usmála se: „Tak tohle si musíme zopakovat. A příště to může být klidně někde ještě divočejší.“
Oblékli jsme se, jako by se nic nestalo, a cestou zpátky se jen potají usmívali. Ale já věděl, že na tenhle den v lese nikdy nezapomenu.
Podpora
Pokud se ti moje povídka líbila a chceš číst další skutečné příběhy plné vzrušení, touhy a nespoutané fantazie, můžeš mě podpořit zasláním kreditů. Tvoje podpora mi dává motivaci psát dál a sdílet s tebou další intimní zážitky.
