8:40 Adam
Je tomu už týden od toho večera. Výsost si o mě dělala starost, ale zbytečně. Udělal jsem to pro ni rád. A i rány už mi skoro zmizely. V jejím domě je teď trochu víc plno. Přijela sem mladá blondýnka Týna a její sub Max. Nesnáším ho. Je drzý. Nevychovaný. A to je ten důvod, proč tu jsou s námi.
“Adame, bylo by fajn, abys mu šel příkladem, aby viděl, jak se chová správný sub.” Řekla mi v den, co přijeli. Potěšilo mě to. Ale ten zmrd se pořád chová, jako kdyby mu to tu patřilo. Bere mi čas s Ní. A to mě sere. Ale.. ona ví co dělá. A co je pro mě nejlepší. Odnáším zrovna tác po snídani mé Výsosti, když si všimnul papírku. Dnes 21:00. Jupí. Usměju se. A hned mám celý den lepší náladu.
21:00.
“Pojď dál, Adame.” Pozvu ho dovnitř. Tentokrát vezme za kliku až unáhleně rychle a vstoupí. Dojde ke krbu a tam zaujme svou pozici.
Prohlédnu si ho. “Chceš mi něco říct?”
“Výsosti,” spustí hned. “Moc mě potěšilo, že jste si na mě udělala čas.” Poposedne si.
Vlastně jsem chtěla dnes vidět někoho, kdo nebude odporovat už při příchodu. Usadím se na křeslo a vyhrnu si šaty nad kolena.
“Pojď blíž, a máš dovoleno se podívat na mé nohy.” Posune se blíže a zvedne oči do výšky mých nohou. Oči mu září.
“Chtěl by ses dotknout?” Pohraji si s ním.
“Výsosti chtěl. Moc chtěl.” Vzdychne.
“A jak moc bys chtěl?” Baví mě, když žadoní.
“Moc, hodně moc, prosím, Výsosti, moc prosím, dovolte mi to, prosím.”
“Víš, myslím, že si to zasloužíš. Od toho večera jsme na sebe neměli moc čas a chováš se vážně pěkně. Co si myslíš Ty?”
Pořád mi hledí na nohy. “Myslím si, Výsosti, že. Že si to vlastně nezasloužím.” Hlesne.
“Proč myslíš?” Zvednu mu hlavu za bradu a podívám se mu do očí.
“Vlastně. Výsosti. Někdy. Někdy přemýšlím. Některé mé myšlenky.” Kurva, je těžké ji to říct. “Neumím se Vám asi plně odevzdat.” Vydechne. “Někdy si myslím, že vím třeba něco líp a tak.” A máš po nohách, blbečku.
Usměju se. Chci aby věděl, že je v bezpečí. Že mi může říct cokoliv.
“A co s takovýma myšlenkama pak děláš co?”
“Vysvětlím jim, že víte, co děláte. A že tak je to pro mě nejlepší.”
Usměju se ještě víc.
“Tak v tom případě, si myslím, že si to zasloužíš a dělej.” Podstrčím k němu blíž jednu nohu. Nečeká na nic a hned ji vezme do rukou.
“Jenom po kolena. A jenom rukama. A koukat taky jenom na nohy.” Ujasním mu co smí a zavřu si oči.
Cítím jeho ruce na mé levé noze. Dotýká se prstů. Nejprve palce, pak ukazováčku, až dojde k malíčku. Přesune se pak na nárt a chodidlo. Jeho doteky jsou něžné. Jako by sahal na křehkou růži. Pokračuje pak výš, hladí mi lýtko, vrací se k prstům. Čas ubíhá. A já se cítím uctívaně.
Adam
Pustím levou nohu a vezmu si do parády tu pravou. Má ji také čerstvě oholenou. Necítím jediný chloupek. Ach ty její prsty. Na nehtech má červený lak. Sáhnu si na každý z prstů. Protože můžu. Snad to dělám správně. Pohlédnu na ní. Usmívá se. Má zavřené oči. Tak moc mi věří. Přesunu se prsty na chodidlo a občas někde zatlačím, jako při masáži. V ptákovi mi zase cuká. Nechci to počítat, ale jsem 23 dní bez orgasmu. Fakt mě bere na kotníku její tetování. Těším se, až se ho dotknu. Moc rád bych ho políbil. Ale nesmím. Aspoň se ho dotknu prsty. Přejedu po něm prstem a pak pečlivě začnu obtahovat každý jeho obrys. Je to korunka. Jako ta, co nosí královny. Pečlivě si s tetováním hraji. Kdyby mi dala rtěnku, rád bych tu korunku vybarvil.
Asi jsem na jednom místě moc dlouho. Pohlédne na mě. Vidím to periferně. Kouknu na ní. A pak hned sklopím oči. Mohl jsem? Mohl jsem pohlédnout?
Povzdechne si. “Ach jo, Adame.” Nemohl. Nemohl jsem. Kurva!
Přestanu. Zvedne se, a dojde ke skříni. Slyším to, neodvážím se znovu pohlédnout. Slyším, jak skříň otevírá, něco z ní vyndavá a tohle už jsem jednou zažil. Pás ne! Ne prosím! Dojde ke mě zpět.
“Víš, co si provedl?” Zeptá se mě a zůstává vedle mě stát.
“A-ano.” Zakoktám. Pás ne. Cokoliv jiného ale pás ne! “Pohlédl jsem do Vašich očí a nesměl jsem.”
“Správně.” Drží něco v ruce. Slyším, jak to cinká. Jako kovový pás. Ne ne ne. Proč jsi takovej debil?!
Hodí přede mě pás na zem. Tak abych ho viděl. Nenene. A jestli jsem byl vzrušený, tak to ze mě opadlo.
“Podívej se na mě.” Přikáže mi. Vzhlédnu. Pomalu a opatrně od pásu na ní. Drží v ruce látkovou masku přes oči.
“Tak jsem si říkala, že když se rád díváš, bude zábava Tě o zrak připravit.” Nasadí mi masku na oči.
“V pohodě?” Ujistí se.
“Ano Výsosti.” Odpovím jí. Cítím že svého hlasu zklamání.
A strach.
Ona
“Vstaň.” Vstane a sundám mu kalhoty i trenky.
Vlastně mě ty jeho zakázané pohledy baví. Ale dělat to prostě nesmí. Nasadím mu pás. Mám trochu pochyby, aby se z toho zas nezhroutil.
“Jaké je Tvé záchranné slovo?” Zeptám se ho a prohlížím si svou práci. Pěkně je tam schovaný. Otočím klíčkem a vrazím mu ho do ruky.
“Ru-rubín, Výsosti.” Odpoví mi. Převezme si ode mě klíček a drží ho v ruce. Hlas má už pevnější a odhodlanější.
“Jak moc nepříjemné to teď je?” Sleduji jeho pocity.
“Tak čtyři z deseti.” Odpoví mi. “Kdyby to bylo u osmičky, tak řekni.”
Obejdu ho a dám mu ruku na zadek. Trochu ho i zmáčknu a pak mu rukou jednu pěkně plesknu. Chytím ho vzadu za krk a předkloním ho. Když jsme spolu řešili smlouvu, říkal, že má anální hrátky rád. Že ho to vzrušuje. To se mi teď hodí.
Trošku mu roztáhnu nohy a zajedu mu prstem k díře. Zmáčknu a on vzdychne.
Vezmu si pak lubrikant a vymáčknu trochu na kraj jeho zadku. Sleduji, jak mu stéká až k díře. A do ní mu pak zasunu prst. Je tak úzký. Prstíkem mu tam párkrát zajedu a zas vyjedu. Vzdychá. Líbí se mu to. Kouknu na jeho penis, kterému je teď klec malá.
“Víš, Adame.” Strčím mu do zadku prsty dva a roztáhnu. A pak mu tam plivnu. Vzdechne a z ptáka mu začne téct.
“V-výsosti?” Zakoktá. Klepe se vzrušením.
“Mám sto chutí Tě teď poslat pryč.”
Ztuhne. Nenene! Teď ne!
“Ale když mi dáš jeden dobrý důvod, ale fakt dobrý, tak si Tě tu ještě ponechám.”
Přemýšlej kurva, notak. Všechnu krev mám v ptákovi a ne v hlavě.
Strčím mu do zadku dva prsty a začnu simulovat soulož. To aby se mu lépe přemýšlelo. Hihihi.
“Výsosti.” Já si to vlastně nezasloužím. Ne to je blbost. Vy víte co je pro mě nejlepší. To taky není důvod. Už to mám.
“Výsosti,” zopakuje. “Jsem dvacet tři dni bez orgasmu. A i když vím, že Vy víte, co je pro mě nejlepší, myslím, že to je velký výkon ode mě. A taky. Jsem si nechal znovu nasadit klícku. A věřím Vám, že víte co děláte. I proto jsem ještě nepoužil záchranné slovo.” Vyndám z něj prsty a strčím do něj malý kovový kolík.
Nechám ho chvíli v napětí a sednu si do křesla.
Sedím v něm asi pět minut. Sleduji jeho nahé tělo. Nevidí mě, ale jistě slyší. Neříká nic. Je tak moc poslušný. Snad by si i zasloužil odměnu. Po dalších pěti minutách vstanu.
“To mi vlastně zní docela dobře.” Plácnu ho přes zadek i kolík. Vzdychne. Jeho pták fakt vypadá, že exploduje a roztříští tu klec všude tady po místnosti. Navíc se pod ním začne dělat louže.
Jestli pak by se dokázal udělat, i když mu na něj nesáhnu?
“Výsosti,” ozve se. “Myslím, že už se blížím k osmičce.”
“Tak to je čas konat.” Oznámím mu.
