Tereza je kolegyně z práce. Kdybych se měl držet protokolu, tak je to dokonce moje nadřízená. Protože se ale míjíme tak jsem jí tak nikdy nebral. A už ani nemohu.
Musím se přiznat, že ačkoli mám řadu subin, držím tuto zálibu mimo svůj pracovní svět a nikdy by mne nenapadlo zde hledat příležitosti. O to více zvláštní bylo, když se tato příležitost objevila sama.
Řešili jsme nějaký problém, a já byl kvůli tomu pozván na schůzi vyššího vedení kam běžně nemám přístup. Šel jsem tam s tím, že budou chtít slyšet můj názor, a připravil si několik návrhů dalšího postupu, ale místo toho to chvílema vypadalo spíše jako výslech. I když nejsem temperamentní povaha, po chvíli jsem se neudržel, zvýšil hlas a myslím rozumně, ale velmi důrazně a asertivně jim vysvětlil situaci, a aniž se mně ptali tak předložil návrhy s tím, že ať si vyberou a oznámí své rozhodnutí. Nakonec jsem se jich zeptal, zda je něco dalšího, co mohu vysvětlit. Nebylo.
Vrátil jsem se do kanceláře a pokračoval v práci. Asi po hodině za mnou přišla Tereza, která byla na té schůzi také, protože na rozdíl ode mne tam přístup běžně má. Čekal jsem, že mně přichází buď usmířit, nebo mi naopak vynadat za neuctivé chování k nadřízeným.
Místo toho se posadila, podívala se mi do očí a řekla že „má ráda hodně dominantní muže“. To je dobře, odvětil jsem. Vstal z křesla, obešel stůl a postavil se za její záda. Jednou rukou jsem jí chytil za vlasy svázané do copu a zaklonil jí hlavu a druhou jí uchopil pod krkem. Instinktivně otevřela ústa abych jí do nich mohl plivnout. Pustil jsem její krk a dal Tereze dvě facky.
Na rozdíl od některých kolegů nemáme prosklené dveře do kanceláří, ale nedají se ani zamykat, takže jsme se druhého dne sešli na „externím meetingu“, řádně nahlášeném, který se konal na bezpečnějším místě. Tereza zde absolvovala svůj první výprask přirození a stehen společně s natahováním bradavek, které má na jinak jen středně velkých prsou nepřirozeně mohutné. Po závěrečném mučení konečníku zde složila svůj otrocký slib.
Ačkoli tuto stať zveřejňuji v části „Povídky“ její obsah není fikcí, a i jméno je se souhlasem otrokyně skutečné.
