23:50
„Max byl vážně skvělý,“ oznámím Týně ode dveří, když se spolu vracíme z jednání. Max dojde až k Týně. “Má paní, smím Vás obejmout?” Týna se na mě podívá zmateně a dovolí mu to. “Já už budu hodný sub, chci Vám dělat jen dobré jméno.” Jeho pokrok mě baví a těší. Objeví se za mnou Adam a sundává mi kabát. “Chtěl bych požádat o audienci u mé Výsosti.” Řekne, dívá se přitom stále do země. Nepřekvapil mě. “Tak pojď,” odvedu ho do pracovny.
Otevře mi dveře, a pak je za námi zase zavře. U dveří si klekne a koukne do země. “Nezapomeň, že v pracovně se můžeš chovat jak chceš. A teď už mluv.” Připomenu mu naší dohodu a posadím se u toho na gaučík.
“Výsosti,” začne. Je vidět, že je naštvaný. V obličeji je trochu rudý a klepou se mu ruce. Proč se kurva třesu? Nechci vypadat jako slaboch. “Má Výsosti… Já cítím se úplně na ho... Na nic. Naštvalo mě, že Max mohl s Vámi na jednání. Vidím, jak mu dáváte podporu a jste na něj milá, a mě to prostě hlodá v hlavě." Zvedne se a pomalu předchází po místnosti. "Že jsem možná,” podívá se z okna, odmlčí se na chvíli a pak jen tiše vzdychne. “Méně.”
Jsem ticho. Pořád má prostor se vyjádřit.
“Přitom vím, že patřím k Vám, že jsem Váš. Cítím žárlivost, nasrání a přitom vím, že nemám právo Vám nic vyčítat. Jen se snažím říct, co se ve mě děje.” Ruce se mu stále klepou. Už ale není tak rudý.
“Výsosti… Já prostě nechci. Chci Vás jenom pro sebe. A nevím co s tím. Vim, je to na hovno.”
Ještě chvíli nic neříkám, nechám si jeho slova uležet. “Adame, pojď sem.” Ukážu na místo na gauči a dvakrát na něj pobouchám. “A podívej se na mě.” Věnuji mu úsměv.
“Cením si Tvého progresu od minule. Že tu na mě nekřičíš." Počkám, až se usadí a pohladím ho po vlasech. "A jsem moc ráda, že mi to říkáš, že vím, co Tě trápí." Ocením ho vlídně.
"Čeká mě jednání v Gdaňsku. Co si udělat do té doby menší výlet?” Koukne na mě udiveně.
“Jakože bychom jeli spolu?” Vypadá, že se na mě bojí podívat. Jako že mi to nevěří.
“Podej mi ty fialové desky ze stolu.” Sleduji, jak přechází po místnosti. I v obyčejném bílém tričku působí jako frajer, trochu drzý, ale zatraceně hezký. Převezmu si desky a otevřu je.
“Odjezd je za pět dní. Do té doby by Tě čekalo několik úkolů. No a pokud bys byl důsledný a poslušný, mohl bys jet nejspíš taky.” Podívám se na něj. Fakt by mě zajímalo, na co myslí. Zírá na mě dost nedůvěřivě.
“Dotazy? Sem s tím.” Prohlédne si mě.
“Kde je v Gdaňsku?” To je vážně to první co ho zajímá? Zasměju se. “V Polsku.” Odpovím, vidím jeho zmatení. Zřejmě asi ještě nepochopil, že se to fakt děje a tak se dám do čtení:
“Za prvé, na svou Výsost se budeš dívat, jen když to budeš mít dovolené.” Kouknu na něj a sklopí oči. “Teď to povolené máš. Ale až začne platit seznam, tak jen když Ti to dovolím. A pokud si nebudeš někdy jistý, zeptej se.” Pokývá a zvedne hlavu. “Dobře Výsosti.”
“Za druhé. Každý den si budeš psát záznamy. Jak se cítíš, co bylo přes den zajímavé. A když budu chtít, ukážeš mi je.” Kývne.
“Za třetí…" Předám mu do ruky seznam, ať se dá do čtení on.
💜1. Dívat se jen, když to je dovolené (nebát se zeptat)
🖤2. Každý den si psát záznamy
💜3. Společné čtení/sledování filmů - připravit horký nápoj a být v 21:00 k dispozici
🖤4. Úklid a příprava auta na odjezd
💜5. Žádné konflikty, hádky a ani odmlouvání
🖤6. Připravit Maxovi seznam úkolů, aby Adama zastoupil
Sleduji jeho reakce při čtení seznamu. Těším se především na poslední bod. Jak se asi zatváří?
💜7. Každý den mě v 10:00 hodin navštívíš v pracovně a zpříjemníš mi 10 minut - jsem zvědavá na Tvou kreativitu
🖤8. Sbalíš si oblečení a čtyři oblíbené erotické pomůcky
💜9. Doteky jen s dovolením!!!
🖤10. Budeš nosit jeden celý den pás cudnosti.
Dočte seznam a podívá se na mě.
"Všechno v pořádku?" Zeptám se.
"Ano, Výsosti." Řekne. "Jen," koukne na ten seznam a pak mě do očí. "Měla jste to připravené už dopředu." Hlesne. Vypadá dojatě. "Vážně mě těší, že jste si dala práci se seznamem a.. že jste na mě myslela. Že..." Drží desky jako něco posvátného. "Že víte, co je pro mě největší odměna." Zmáčkne rukou desky.
"Já jenom doufám, že budeš důsledný."
Pokývá na souhlas.
21:00 ťuk, ťuk
“Pojď dál, Adame.” Sedím na posteli před plátnem. Vstoupí do místnosti, položí na stůl servis a čajem a zaujme své místo. “Dneska bude film, těšíš se?” Zkouším, jestli se podívá. “Těším, Výsosti, jsem zvědavý, co jste vybrala.” Řekne s pohledem pořád do země. No myslím, že budeš koukat. “Pojď sem a svlékni se.” Poslechne, a mně se u postele naskytne pohled na jeho penis v pásu cudnosti. Kurva… ten kov mě ničí. A přitom vím, že se jí to líbí. Že to dělám pro ni. Musím vydržet.
“Sešit.” Natáhnu ruku. Zašátrá v kalhotech, a podá mi ho. Začtu se. Dneska jí pobavím vtipem. Listuji dál. Max mě sere. Pořád vedle něj žárlím. Jeho přítomnost mě ohrožuje. Musím být poslušný, pak budu mít Výsost jen pro sebe. Kouknu na něj, stále kouká do země. Otočím stránku. Vlastně jsem na sebe pyšný, zvládám plnit seznam. Unzale kývnu. Vlastně i mě překvapil, nemusela jsem myslet na tolika věcí. Myslím, že to nevydržím. Už je to tři hodiny a já nemyslím na nic jiného. Navíc mi dnes Výsost nedala klíček. Šest hodin. Dodělal jsem poslední úkol ze seznamu a sbalil si krom oblečení bičík, pouta, anální kolík a masku na oči. Před chvílí mě vzrušila představa, že má nade mnou takovou moc. Trochu to bolelo. Zvykám si na to, je to ale největší zkouška.
Zavřu sešit a znovu si prohlédnu ten pás. “Nalij čaj a pojď ke mně,” pozvu ho k sobě do postele. “Udělej mi masáž nohou,” strčím k němu nožky a sleduji, jak mi sundává boty. “Kam mohu koukat, Výsosti?” Zeptá se já se usměju. “Je pěkné, že se ptáš,” ocením ho. “Na nohy a na film.” Pečlivě mi masíruje každý prst a když pustím film, občas koukne na obrazovku.
Na plátně zrovna vstupuje muž do místnosti a tiše kleká za dveřmi, jako by se snažil být neviditelný. Po místnosti přechází žena v červených šatech, každý její krok je ladný a sebevědomý, a přitom lehce provokativní. Sedne si na židli, nechává ho napjatě sledovat každý pohyb.
Adam se dívá na plátno, i na chvíli přestane masírovat. Už už natáčí hlavu ke mně. Vidím jeho překvapení, ale na poslední chvíli si to rozmyslí.
“Výsosti,” osloví mě místo pohledu a podívá se na mé nohy. “Takový film jsem nečekal.” Usměje se a dál sleduje plátno. Tohle… tohle je jak z mých představ. Ona a já. Jenom místo té ženy na plátně je tady skutečná. Moje Výsost. A já se jí dotýkám. Bože, nesmím to zkazit.
Muž na plátně se po vyzvání odváží přiblížit, nejprve jen hladí její nohy přes punčochy. Jeho ruce se pohybují opatrně, aby nevybočily z hranic, které mu ona určila. Dovolí mu, aby jí lízal a hýčkal chodila.
“Výsosti,” ozve se Adam nejistě. Chvíli ho nechám. Přemýšlím, co chce říct. Jestli bude chtít sundat ten pás, nebo opakovat to, co vidí na plátně. Překvapí mě ale. “Ano, Adame?” Vyzvu ho. “Těch pět dní, moc jsem si to užil.” Sleduje mé nohy. “Bylo fajn plnit ten seznam.” Zatlačí mi prsty na mé tetování.
Ve filmu zatím muž postupně sundává punčochy, jeho pohled se nemůže odtrhnout, a ona mu dovolí hladit a líbat chodidla přímo. Punčochy mu omotá kolem krku.
“Vlastně máte hezčí nohy než ona.” Zhodnotí a dovolí si podívat se na mé nohy, až ke konci krátké košilky. Přesune svou masáž na lýtko. Řekl jsem to nahlas? Kurva. Ale je to pravda. Ona je krásnější než cokoliv, co bych mohl vidět. I kdybych měl oči zavázané navždy, poznal bych ji jen podle doteku jejích nohou.
Lhala bych, kdybych řekla, že se mnou Adama doteky nic nedělají. Užívám si jeho masáž. Pomalu se přesune i nad koleno a jemně mi mačká stehna. “Můžeš použít i ústa, a nohy mi jen hladit.” Dovolí mu techniku, co jste nikdy nemohl použít. Opřu se do polštářů a nechám nohy v jeho režii. Hladí mi nohy, od prstů, kolem kotníku kde zakrouží, pokračuje nad koleno až na stehna.
Na plátně zatím žena lehce zatáhne suba za penis připomenutí, kdo má kontrolu. Muž se napíná, soustředí na každý její pohyb a pokyn, tělo se mu chvěje očekáváním. Žena pomalu posouvá nohy, obrací je, aby cítil různé úhly, a nechává ho vnímat jejich vůni, teplo a hebkost.
Tohle je přesně ono. Tak moc chci, aby se mnou zacházela stejně. Jenom drobný dotek.
Roztáhnu trochu nohy, a Adam hned prsty zajede na vnitřní stranu mých stehen. Dostatečně s pravidly přesto se ale zarazí. Pohlédnu na něj. Jeho pohled směřuje na má stehna, přes košilku nevidí víc, než by měl. “Co se děje?” Zeptám se ho. Pohled pořád na mých stehnech, přejede i po druhé vnitřní straně stehna. Podívá se mi do očí a řekne. “Jste tak vlhká.” V očích úžas.
Který ale okamžitě vystřídá vyděšení. Sundá ze mě ruce a podívá se do země.
Jsem ticho. Vlastně jsem mokrá, nadržená a ticho.
Na plátně zrovna domina dovolí subíkovi, aby si při péči o její nohy honil svou chloubou a on začne vzdychat.
“Posral jsem to.” Řekne smutně. “Vaše oči jsou… je to pro mě jako ujištění, že se tohle vše vážně děje. Že to není jen sen. A že se to děje vážně a s Vámi. Často si Vás představuji. Ten Váš vlídný pohled. Užíval jsem si ten galavečer, že jsem mohl, podívat se, kdykoliv. Já vím, že je to moje neřest. Že.” Vzdychne a vyndá si svůj zápisník. Něco si v něm nalistuje a podává mi to. Nedělám nic. Stáhne si sešit k sobě a dá se do čtení:
Je to uklidňující i mučivé zároveň,
jako by každý můj dech byl jen pro ni.
Dotýká se mě jen očima a já se chvěju,
vůlí, myslí i tělem, všechno patří jí.
V jejích očích je bezpečí, ale i výzva,
trest i odměna zároveň.
Kdybych mohl, vyměnil bych všechny orgasmy,
všechny potěšení světa,
jen za ten jeden pohled, jen za ten okamžik,
kdy mě znovu uvidí a já smím být její.
Domluví.
“Můžeš jít.” Řeknu mu.
Ani se nehne. Přimhouřím oči.
“Adame?” Oslovím ho.
Stále se nehýbe. Je sranda být něčí Výsost. Baví mě to. Mít ho ve své moci. Ovládat jeho vzrušení. Postarat se o něj. Hladit ho. Stejně ale nikdy nevím, co se v tom druhém odehrává. Začátky jsou nejtěžší. A sama nejsem ráda, když padne to slovo. Jako bych i já překročila nějakou hranici. Jako by to byl trest pro mě.
“Rubín,” řekne. Jedním pohybem vypnu film.
Trest pro mě. Bezpečí pro něj.
