23:48
“Máš problém poslouchat obecně, nebo máš problém poslouchat ženy? Že bych třeba zavolala Adama…” nedokončím větu a sleduji jeho reakce. Max nemluví.
Vlastně vůbec nechápu, proč tu s Týnou je. Mám chuť ho připoutat na kříž a vymlátit z něj duši. Tak moc mě sere. Vím, že by to k ničemu nebylo. A je to proti mým zásadám, ale aspoň ta představa mě trochu uklidňuje.
Cukne s sebou, když zmíním Adama. Nemají se rádi, tak jsem toho využila. Aspoň vím, že poslouchá.
“Takhle je to pořád,” řekne Týna. “Nepomáhá nic, bití, ignorace, vše co vždy fungovalo se úplně míjí účinkem.” Dojdu ke skříni.
“Maxi, pojď sem ke mně.” Podívá se kde stojím, zvedne se přijde. Stojí blízko, prohlíží si mě i věci ve skříni. Aspoň nějaký pokrok. “Děkuji,” řeknu mu, on na mě pohlédne a přimhouří oči. Vědět tak, co se mu honí hlavou.
“Je tu něco, co Tě zaujalo?” Prohlíží si věci ve skříni.
Ticho.
Ten kluk mě fakt drtí.
“Pro dnešek končíme.”
Další den
21:00
“Pojď dál, Adame.” Vyzvu ho a vstoupí. Zamíří hned na své místo a poklekne. Na sobě má opět jen džíny a z pod nich mu vykukují trenky.
Max sedí na křesle u balkonu. Nemělo smysl mu klást na srdce nějaká pravidla. Takže má dovoleno se koukat, pohybovat i mluvit. Chtěla jsem ale, aby viděl, jak to může fungovat jinak. A Týna mi ho s radostí půjčila. Vlastně si myslím, že se ho ráda na chvíli zbavila.
“Adame, můžeš se na mě podívat.” Adam zvedne oči. “Dneska je tu s námi i Max, je to pro Tebe v pohodě?” Zeptám se ho. Podívá se po místnosti a prohlédne si Maxe. Usmívá se. Myslím si, že si užívá, že je v lepší pozici, než Adam.
“V pořádku, Výsosti.” Řekne a pohled stočí na mě.
Raději budu koukat na ní, než na něj.
"Vlastně jsem si říkala, že by sis dnes za svou poslušnost zasloužil nějakou odměnu." Začnu vysvětlovat.
“Chtěla bych dneska Maxovi ukázat, jak to mezi námi běžně funguje. Máš možnost si vybrat, co se dneska bude dít. Na stole jsou tři obálky. Jednu si vyber a přečti ji nahlas.” Projdu se po místnosti. Sama jsem zvědavá, co si vylosuje.
Stojí u obálek. Všechny tři jsou stejné, fialové. Vezme si pak tu uprostřed. Dech se mu zrychlí, otevře obálku a čte.
“Milý Adame, pokud přijmeš tuto výzvu, necháš si nasadit pás cudnosti. Odměnou ti bude, že se dnes smíš postarat o vlasy své Výsosti.
Podmínky:
Pás zůstane uzamčený, dokud neopustíš tuto místnost. Vlasy své Výsosti smíš česat, zdobit či upravovat dle své volby. Použít můžeš jakýkoliv hřeben, nástroj k tomu určený nebo doplňky, které zde najdeš.”
Super volba. Zaraduji se.
To není možné.
Zůstane na dopis jen zírat. Jistě je překvapený. Mé vlasy si v dotazníku určil jako odměnu 6,5 z 10, co by vážně chtěl.
“Výsosti,” vydechne překvapeně. “Moc rád tuto výzvu příjmu.” Usměju se.
“To jsem moc ráda. Pojď.” Otevřu jeden ze šuplíků vedle Maxe. Ten nahlédne dovnitř. Adam přijde ke mně, a i on se podívá. Můžeš si vybrat co budeš chtít, klidně i v průběhu.” Usměju se na něj. Vypadá, že i zapomněl, že je tu s námi Max. Pohladí si několik hřebenů. Vyzkouší pevnost gumiček. Osahá si sponky, skřipce, japonské jehlice. Myslím, že má takové menší Vánoce.
Podám mu tác, kam si může věci připravit. Vezme si tři druhy hřebenů, s cinknutím je položí na tác, přidá i kovovou jehlici, gumičky a několik sponek.
Docela mě zajímá, co má v úmyslu.
“Takhle zatím stačí,” řekne šeptem, jako by nechtěl narušit ten posvátný okamžik. Zavřu šuplík.
“Připrav zatím židli před zrcadlo,” poručím mu a sama odejdu na druhou stranu místnost, z jiné skříně vyndám pás. Zvolím o trochu menší než naposledy.
Adam položí mezitím nástroje na stolek u velkého oválného zrcadla a připraví před něj židli. Zastavím se u postele. Prstem mu naznačím, aby přišel blíž. Postavím ho zády k Maxovi. Nemusí vidět všechno.
“Je o trochu menší, než ten naposledy.” Vysvětlím Adamovi. Usměje se, zřejmě při té vzpomínce. Pokývá na souhlas.
Jeho penis je trochu ztopořený, přesto ale hezky do klícky zapadne.
“Je to takhle v pohodě?”
“Ano je, Výsosti.” Ujistí mě.
“Když se vzrušíš úplně, věřím že to tak pohodlné už nebude.” Vstanu, a dám mu klíček do ruky. Nechám ten dotek rukou trochu déle a pohlédnu na Maxe. Je nečitelný, jako vždy.
“Můžeš se obléct.” Podívá se na mě a hned se obleče. Nepotřebuji, aby se cítil trapně.
Zůstanu před ním stát. “Záchranné slovo?” Ujistím se.
“Rubín.” Řekne a strčí si klíček do kapsy. Ještě mu chvíli zírám do očí.
“Správně,” ocením ho. “Kdyby cokoliv, hned mi to řekni, ano?”
“Ano. A děkuji Vám, Výsosti.” Hlesne.
“Za co přesně?” Udržuji dál oční kontakt.
“Za takovou odměnu, že Vás můžu česat, že nemusím být nahý,” hlesne. “A že jste si mě vybrala.” Dodá.
Pohladím ho po tváři. Max se v křesle najednou opře lokty o svá kolena a nespouští z nás oči.
“Zasloužíš si to,” pohladím ho znovu po tváři a on na chvíli zavře oči. Vychutnává si můj dotek.
I já se cítím spokojeně a potěšeně. Myslím, že za to může i výcvik Maxe. Uvědomuji si díky tomu, jak je Adam vlastně přirozeně submisivní a dělá to rád. Na to, že je se mnou něco málo přes měsíc, udělal velký kus práce.
“Vlastně myslím, že jsem si vybrala víc než dobře.”
Ocením ho a ještě jednou ho pohladím. “Tak jdeme na to?” Chytnu ho za ruku a odvedu ho k zrcadlu. Sednu si na židli. V zrcadle vidím jak Adama, tak kousek za námi stále sedícího Maxe.
Něco se u něj asi změnilo. Sleduje nás velmi pozorně.
“Můžu, Výsosti?” Zeptá se.
“Je to Tvoje.” Oznámím Adamovi.
Ten se mi přes zrcadlo podívá do očí a sáhne na mé vlasy. Nejprve na konečky. Promne je opatrně mezi prsty, nechá je mezi nimi klouzat a pohrává si s nimi rukou.
“Je to ještě lepší, než jsem si představoval.” Vydechne a vezme do ruky Tangle Teezer. Hřeben mu padne do dlaně. Zajede mi rukou do vlasů a velmi pomalu a opatrně se pustí do česání. Češe vlasy po pramínkách. Střídá pohyby rukou a hřebenem. Jeho oči jsou vážné, i když na rtech má úsměv od ucha k uchu.
“Jsi velmi opatrný,” ocením ho.
“Chci, aby to i pro Vás bylo příjemné,” vysvětlí, oči má pořád na vlasech.
Max se najednou zvedne z křesla a přejde k nám. A vezme Adamovi hřeben z ruky.
