Max se najednou zvedne z křesla a přejde k nám. Vezme Adamovi hřeben z ruky. Adam ho nechá. Myslím, že to od něj chce hodně sebezapření.
“Maxi,” oslovím ho. “Vrať prosím ten hřeben Adamovi.”
Max se k tomu moc nemá. Poprvé ale po dlouhé době promluví.
“Co je na tom? Česat jí vlasy?” Nemluví na mě, ale na Adama. Být tu Týna, už by jich několik schytal. I mě to stojí velké sebeovládnutí. Spratek jeden.
Je vidět, že je Adam starší než Max. Myslím, že to je ten důvod, proč je Adam stále v klidu. Jen se na mě v zrcadle podívá. Jeho klid mě fascinuje. Věří, že mám situaci pod kontrolou? Nebo chce prostě vypadat poslušně?
“Chceš Maxovi Adame odpovedět? Klidně můžeš.”
Dovolím mu. I já na venek působím klidně a nad věcí. Uvnitř mě to ale vře. Zkazil nám hezkou chvíli. A ještě se chová jak spratek.
Nechci se s ním bavit vůbec.
Ale pro ní to udělám.
“Rád, Výsosti.” Odpoví a otočí se na Maxe.
“Víš, je to,”hledá chvíli ta správná slova, “fascinující.” Řekne a pokračuje. “Jen být tady, mít možnost se dotknout,” sáhne přitom na na pramen mých vlasů. “Pozorovat každý pohyb, každý pramínek vlasů. Působí to jako drobná služba. A vlastně, doufám, že ji mohu poskytnout jen já. Cítím se užitečný a zároveň součást něčeho, co je jen naše.” Odmlčí se na chvíli. “Drobná služba je ale mnohem dál od pravdy, než by se dalo čekat.”
Natáhne k němu ruku a Max mu vrátí hřeben. “Už jenom to že smím. Že si to zasloužím.” Pokračuje Adam dál a pohrává si s hřebenem. “To je čest. Víš,” hlas má zasněný a mluví přímo z duše. “Jasně, že si to můžeš vzít jenom tak, ale to se druhému líbit nebude. To nikdy nepřinese to hezké, co si tady viděl. Když to ale dovolíš. Zasloužíš si to. A víš, že se to líbí oboum. Pak to teprve stojí za to.”
Podává mu hřeben. “Byl bych rád, kdybys mi to mohl podržet.” Dívá se přitom na mě. Pozvednu obočí. Stáhne ihned ruku. “Pokud teda může?” Zachytí můj pohled. Má štěstí, že se zeptal. A navíc to vypadá, že Max by ten hřeben rád podržel. Jen kývnu na souhlas.
Uf, malém jsem to posral.
Znovu k němu natáhne ruku s hřebenem. Max se podívá tentokrát na mě. Na hřeben. A pak k němu natáhne ruku.
“Vážně smím?” Zeptá se tentokrát mě.
“Pokud chceš, tak můžeš.” Dám mu na výběr. Zatváří se na chvíli zmateně a pak si ten hřeben vezme do ruky.
Zůstane stát kousek vedle Adama, drží v ruce hřeben a v hlavě mu to očividně šrotuje.
Adam se zas otočí ke mně.
“Myslím, že můžeme pokračovat,” dovolím mu znovu sáhnout na mé vlasy. Adam se dá znovu do česání rukou a vezme si hřeben, kterým mi rozdělí vlasy na dvě poloviny. Pak Maxovi vymění v ruce hřebeny a zas se dá do rozčesávání. Jeho pohyby jsou jemné, pečlivé, a zřejmě dobře promyšlené.
Max to celé sleduje.
“Vlastně jsem myslel, že Tvá přítomnost bude nepříjemná, ale mám pocit, že, “koukne po Maxovi, “že tu jsi teď s námi rád.”
Zrovna jsem tím přemýšlela. Max neříká nic. Vše ale pozorně sleduje.
Adam naposledy pročeše vlasy, a podá Maxovi i druhý hřeben. Pak mi pravou část vlasů sváže do culíku, zamotá do drdolu a upevní japonskou jehlicí.
Prohlíží si pak své dílo. “Podal bys mi prosím ještě jednu tuhle jehlici?” Vyšle Maxe k šuplíku a když jsme spolu s Adamem na okamžik sami dva, usměju si na něj přes zrcadlo a zvednu palec v gestu, že je dobrý. Začervenají mu tváře, a na rtech se mu vykouzlí úsměv.
Max se vrátí, Adam si od něj převezme hřeben, tentokrát naposledy rozčeše levou stranu, opět ji upevní do gumičky, umotá drdol a upevní ho jehlicí, co mu přinesl Max.
Oba si pak prohlíží účes. Sama v zrcadle natáčíme hlavu ze strany na stranu. To vypadá fakt dobře. Kde se to asi naučil?
“Moc pěkné, Adame.” Usměje se. “Zajímavý účes jsi mi vymyslel.” Sáhnu si opatrně na jeden z drdolů.
“Pokud mohu, Výsosti něco říct?” Zeptá se a já kývnu.
“Moc Vám sluší.” Převezme si od Maxe nástroje a položí je na podnos.
“Děkuji Ti, Adame. Za Tvá hezká slova. I za účes.”
Odejdu k posteli a vyzvu ho, aby mě následoval.
Sundám mu pak oblečení, z kapsy kalhot si vyndám klíček a prohlédnu si klícku. Jeho penis je v ní namačkaný a mé doteky tomu moc nepomáhají. Nedá nic znát, ale věřím, že to bolí. Opatrně mu ji sundám a nechám ležet na zemi. “Můžeš se obléct.” Dovolím mu, a když se obléká, všimnu si tmavých skvrn od vzrušení na jeho trenkách. Obleče si i kalhoty.
Ještě jednou ho pohladím po tváři a podržím ho chvíli za bradu. Dívám se mu přitom do očí.
"Byl jsi dneska skvělý." Řeknu a nechám mezi námi chvíli viset příjemné ticho.
“Můžeš jít.” Propustím ho nakonec.
“Děkuji za dnešní lekci a dobrou noc, Výsosti.”
Byl jsi dneska skvělý....
Dveře se za ním zacvaknou.
Max stále stojí u zrcadla.
“Stejně si myslím, že to je celý na hovno. Co z toho jako má?” Podívá se na mě. “Však si s ním hraješ jako kočka s myší. Kdyby chtěl, normálně tě tu vohne. Teď jde spát, sám a nevycákanej.” Trhne hlavou.
Přivázat na kříž a pustit na něj ty paničky, jak mučily ty pso-subíky.
“Vysvětlíš mi to?” Otočí ke mě hlavu, ruce si dá křížem, a poklepe si na ruku.
A nebo toho magora, co použil na Adama ten elektrický obojek. Honí se mi myšlenky.
Pomalu a v klidu dojdu až ke křeslu u krbu, kde si sednu.
“Chceš se taky posadit?” Ukážu rukou na křeslo.
Podívá se po mě zmateně. Asi čekal trest. Přijde blíž, na křeslo si ale nesedne, jen se o něj opře zezadu. “Čekám to vysvětlení.” Řekne mi netrpělivě.
“Z toho, co jsi říkal, už chápu, že to nechápeš.” Začnu. “Cílem není se vycákat,” použiji jeho slovo. “Cílem je tvořit spolu vztah. Založený na důvěře. Na respektování záchranných slov. Na tom, že se tu děje to, co jsme si s Adamem dopředu ve smlouvě dohodli.” Jsem chvíli ticho.
“Pokud si myslíš, že je cílem orgasmus, nebo Ti stačí mě tu jen tak ohnout a vzít si co chceš, tak tohle není pro Tebe.” Přehodím nohu přes nohu. Hlas mám klidný ale pevný.
Praskání v krbu je dlouhou dobu jediný zvuk v komnatě. Dojde k ohni a přihodí do něj další polínko. Sedne si pak do křesla.
“Vztah.” Zopakuje po mě. “Důvěra. Respekt.” Kouká do země.
“Hezky se to poslouchá,”
“ale je to strašidelné, že?” Skočím mu do řeči. Podívá se mi do očí. "Jak to?" Nedokončí otázku a koukne zas dolů.
“Už je pozdě. Můžeš jít.”
Pokývá. Zastaví se u dveří.
“Děkuji za dnešní lekci," řekne a sáhne na kliku. "Madam.” Dodá, když vyjde z místnosti.\
