Ze všech subin, které jsem měl možnost poznat patří zotročení Michaely k nejzajímavějším zážitkům. Zkušenost kterou zde uvádím je skutečná, po souhlasu včetně jména.
S Michaelou jsme se setkali v hospodě. Bylo to těsně před vypuknutím pandemie. Šel jsem na pivo s kolegou z práce, se kterým jsem chtěl řešit problém, který nebylo záhodné řešit přímo v práci. Kolega měl vlastní vinou trestuhodné zpoždění, a tak jsem se posadil na kraj dlouhého stolu. Naproti mně seděly dvě ženy. Jedna zcela pasivně u limonády, druhá naopak velice živě diskutovala se skupinou lidí – kteří byli na odchodu.
Myslete si o mně, co chcete, ale nejsem člověk, který by zahajoval diskuse na sexuální témata s neznámými lidmi v hospodě a tři minuty poté, co mu donesli první pivo, ale v tomto případě stačil pohled a skutečnost, že jde o subinu a Paní byla tak do očí bijící, že jí jednoduše nebylo možné ignorovat.
Oslovit subinu – subtilní brunetu s mnoha piercingy, by bylo vrcholně nevhodné, a proto jsem vztáhnul ruku v gestu k její majitelce a oslovil „Madam?“. Reagovala okamžitě „Sube?“ Usmál jsem se a odpověděl „Pán – zdvořile zdravím“. Usmáli jsme se na sebe a začali konverzovat. Naše diskuse se rychle dostala k výměně zkušeností v praktické rovině. Paní byla mladá žena, málo přes třicet let, ale měla pozoruhodné znalosti a zjevně i praktické zkušenosti, ačkoli ne vždy jsem byl přesvědčen, že jsou skutečně osobně její. Diskutovali jsme a musím říct, že to byl velmi příjemně strávený čas. Subina po celou dobu tiše seděla a pozorovala střídavě mne a Paní.
Kolega dorazil, a protože jsem neměl nejmenší zájem ho do hovoru zapojovat, byl jsem nucen jej ukončit. V následujících dnech jsme si s Paní ale vyměnili několik e-mailů, a já pak přijal pozvání k návštěvě její „pracovny“.
Byl to malý byt, který se nepoužíval k bydlení, ale jedna jeho místnost sloužila jako kancelář pro práci ryze civilního charakteru, a druhá jako malá, ale vkusně zřízená mučírna. Zde jsme seděli u kávy a pokračovali v naší diskusi. Tématem bylo využití piercingů k omezování subiny a techniky bičování břicha. Přibližně po hodině jsem pronesl návrh, že bychom si to, o čem zde mluvíme teoreticky mohli vyzkoušet, pokud Paní zavolá svou subinu.
„Bohužel se musí učit na zkoušku“ odpověděla Paní. „ale můžete použít mne“, dodala.
Oba dva jsme vstali z křesílek. Přikázal jsem Michaele, aby se svlékla a pak jí velmi pomalu, ale pevně přikurtoval k ondřejskému kříži, který byl součástí vybavení prostoru. Před sebe jsem přisunul stolek na kolečkách, u kterého jsme předtím seděli a na něj položil vedle sebe potřebné nástroje. Napil jsem se kávy. „Bolest z prutu je ostrá, ale působí krátce“ řekl jsem a demonstroval ji na deseti ranách přes téměř atleticky vypracované břicho, „zatímco tato plácačka bude působit spíše tupě, ale o to déle“ – následovalo deset ran příslušným nástrojem přes prsa. „Rozumíš?“ zeptal jsem se a dal Michaele pár facek. „Ano“, odpověděla.
Pokračoval jsem krátkým bičem, bičíkem a rákoskou a Michaelu na kříži otočil, abych mohl zpracovávat také její zadek.
Výprask byl dlouhý a tvrdý, a stejně tak dlouhé bylo i následné objímání při kterém mi nepřestávala líbat ruce a hruď.
