Přišla jsem z prace, doma bylo ticho. Zapla jsem televizi, nastavila svuj oblíbený mix hudby na YouTube, zapálila svíčku a sedla si na pohovku. Pracovní den byl celkem běžný, nudný. Jediné, co bylo vzrušující, byly myšlenky na něj. Během chvíle se ve vzduchu rozvoněla svíčka a mně se v hlavě začal vracet obraz jeho rukou na mém těle, zvuk jeho dechu u mého ucha. Stačilo zavřít oči a vzpomínky mě rozpalovaly. Uvolnila jsem se a nechala se jimi vést...
Pomalu jsem si vyhrnula tričko a nechala prsty sklouznout pod kalhotky. Hladila jsem se, nejprve jemně, pak stále odvážněji. V představách byl nad mnou on. Jeho tělo, jeho úsměv, jeho pohled, když do mě vnikl. V ruce jsem cítila, jak tou myšlenkou vlhnu čím dál víc. Byl ve mne, i když tu se mnou nebyl. Přirážel v rytmu mých doteků, až jsem se napjala a nechala vzdech uniknout do místnosti. Vlhko z mého vyvrcholení stekalo do kalhotek...
Ale ani po vyvrcholení nepřišla úleva. Touha byla silnější. Přesně jsem věděla, co chci... pohrát si s ním, překvapit ho.
Do batohu jsem si zabalila rtěnku, malý flakonek parfému a vyrazila jsem do lesa, tam, kde jsem ho poprvé potkala. Na několika stromech jsem udělala znamení rtěnkou. Rudé otisky rtů, které by poznal a ke značce stříkla trochu parfému, aby stopa byla jasnější.
Nakonec, pod starým dubem, kde cesta uhýbala dolů, jsem nechala sklouznout kalhotky po stehnech. Byly ještě vlhké z mého hraní. Zabalila jsem je do sáčku se zipem, aby neuniklo nic z mého vzrušení a dala je do otvoru ve starém dubu, připíchla větší stuhu na kmen stromu a k ní opět otiskla své rty.
„Najdeš mě?“ zašeptala jsem do prázdna s úsměvem.
Ještě ten večer jsem mu poslala zprávu:
„Zítra běž svou trasu… nechala jsem ti tam něco, co patří jen tobě. Najdi mě.💋“
Ještě než jsem zprávu odeslala, už mě rozpalovala představa jeho překvapení. Jak poběží lesem, ucítí můj parfém, zahlédne rudé stopy… a nakonec najde kalhotky. Jak je vezme do rukou, přivoní k nim a jeho touha vzplane stejně jako ta moje.
Ráno vyrazil do lesa. Zpráva ode mě mu celou noc nedala spát. Běžel rychleji než obvykle, poháněný zvědavostí i vzrušením.
A pak, první stopa. Na kmeni stromu otisk rudých rtů. Usmál se. Přiložil k nim prst a hned ucítil známý parfém ve vzduchu.
Další znamení se objevovalo každých pár metrů. Krátká červená stužka, další polibek na kůře, vůně, která ho nutila dýchat zhluboka. Každý krok ho rozpaloval. Už necítil únavu, jen touhu.
A pak, když už byl téměř u konce své trasy, pod starým dubem byla bílá stuha u praskliny v kmenu. Čím víc se blížil, tím víc jeho srdce tlouklo napětím. Sáhnul do kmene stromu a nahmatal balíček, ve kterém byly růžové krajkové kalhotky a vzkaz na kartičce s otiskem rtů "Našel jsi mě 💋" Sevřel je v dlani. Byly jemné, a když je přiložil k obličeji, do nosu mu udeřila vůně mého vlhkého rozkroku. Zavřel oči. V hlavě měl okamžitě obrazy... mé tělo, mé rty, můj smích. Srdce mu bušilo, dech se mu zrychloval. V kapse měl schované důkazy, že jsem tu opravdu byla. Ale já nikde. Jen vítr v korunách a ticho lesa. Zůstal chvíli stát a čekal, jestli se někde neozve můj hlas. Ale nic. Jen ta vůně, otisky na stromech a kalhotky v jeho dlani.
Nakonec se vydal cestou dál. Kalhotky si schoval do kapsy, prsty je občas nahmatal a pokaždé, když si k nim přičichl, jeho tělem projela vlna vzrušení. Celou cestu domů ho pronásledovala jediná myšlenka, že jsem si s ním pohrála, vyprovokovala ho… a že mě bude chtít příště dostat opravdu do svých rukou.
