Jmenuji se David, s mojí ženou Lenkou bydlíme na vesnici v malé bytovce pro čtyři rodiny. Je to až zázrak, ale jako sousedi spolu všichni dobře vycházíme. Někteří obyvatelé byt zdědili po rodičích, jiní se zde přestěhovali k prvnímu spolužití jako já s mou ženou, která je nyní již trojnásobnou matkou našich dětí.
Jak jsem již říkal, všichni v bytovce jsme spolu jako zázrakem vycházeli, přesto nejblíže jsme měli k mladému bezdětnému páru od naproti, který se zde zhruba před třemi lety nastěhoval. A my se pro ně stali jakousi modlou k tomu, jak má vypadat ideální manželství. Naopak my v nich zase viděli odraz nás dvou v mladí a pomáhali jim neopakovat naše chyby.
U bytovky jsme zamykali pouze vchodové dveře, jinak jsme všichni byli zvyklí mít přes den odemčeno a pouze ze slušnosti zaťukat na souseda, když někdo něco potřeboval.
Ema naše nejoblíbenějších sousedka proto ráda a často chodila za Lenkou na skleničku a holčičí drby, já v tuto dobu zas rád chodil za jejím manželem Tomášem na chlapský pokec s šestibalením piv, a protože byl Tomáš mladej, tak vždycky měl po ruce na oplátku nějakého jointa. Postupem večera jsme se pak všichni sešli buďto u nás nebo u nich, případně u někoho z dalších sousedů. Děti jsme naštěstí měli během prázdnin rozmístěné různě po babičkách a po táborech, takže jsme se na tohle letní období vždy těšili, jako na takovou naši dovolenou bez dětí.
Při jednom z večerů Ema nadhodila, že už se jí po našich dětech stýská a že už by s Tomášem taky chtěla vlastní, ale že se jim to stále nedaří. Po vyřknutí toho, působila nešťastně, až zklamaně. Pak se jen zeptala, jestli bychom na to neměli nějakou radu. Jen jsme na sebe s Lenkou vytřeštili oči a na chvilku se zamysleli. Pak povídám: “No u nás vždy přebrala iniciativu Lenka a prakticky mi nedala šanci říct ne, u posledního mě dokonce přivázala k posteli, abych se nemohl bránit.” sotva jsem to dořekl, tak jsme se tomu začali s Lenkou smát. Pak jsem se ještě zeptal Tomáše, kolik tak denně vykouří jointů. Odpověděl, že minimálně dva až čtyři. “No tak to je jasné, se ti ty spermie motají potom v kruhu, vysaď na chvilku a bude se vám tu za chvilku tetelit Klapzubova jedenáctka.” řekl jsem sebejistě, jako bych o vlivu THC na hbitost bičíku spermie, napsal diplomovou práci. Ema nadšením vyskočila z gauče, objala mě a vlepila mi od radosti pusu na čelo. “Děkuju!” křičela přitom, když se na mě tiskla. V hlavě mi běžela myšlenka, že děkovat bych měl spíš já, za to že si můžu takhle pomačkat její mladé pevné tělo. Ale raději jsem řekl jen: “Neboj, dočkáte se, jste oba mladí, a jak se říká, naděje umírá poslední.” Večírek ještě chvilku pokračoval a my se pak s Lenkou odporoučeli k sobě domů.
Zhruba za týden od tohoto večera jsem doma zůstal sám, Lenka odjela pro nejmladšího syna k babičce, ale tím že byl konec léta, tak začala již být dříve tma a jelikož se Lenka bála řídit i za šera, volala mi, že pokud to nevadí, tak přijedou až ráno. Ujistil jsem jí, že jeden večer o samotě přežiju. Když mi začala jmenovat co všechno je v lednici a následně i časy na kolik co ohřát v mikrovlnce a co v troubě, dodal jsem jen ať je v klidu, že mi k přežití stačí i tekutý chleba. Sotva jsem položil telefon, dostal jsem na jeden tekutý chleba chuť, takže jsem usedl k televizi a místností se ozvalo jen typické zasyčení otevírající se plechovky. Po pár kouscích už jsem u akčního bijáku pomalu začal usínat, když v tom mě probudila Ema, která vletěla s brekem k nám do bytu jen v noční košilce a bědovala “Ten debil, idiot, vyhulenec vypatlanej!” Než jsem se stihl pořádně vzpamatovat tak Ema seděla vedle mě a brečela mi na rameni. “Jsi v pořádku? Stalo se Ti něco?!” byla moje první slova, když jsem konečně zpracoval tuhle situaci. “Tak já se kvůli němu láduju doplňkama stravy, jím jen samé zdravé věci, cvičím a ten idiot leží vyhulenej na gauči a spí, zatímco mu v telce běží stejná kravina jak Tobě a to jsem měla všechno naplánovaný na dnešní večer, dokonce mám i plodné dny!” vyhrkla ze sebe Ema s neuvěřitelnou kadencí. Chvilku jsem váhal s odpovědí, Ema vypadala, že je celkem v ráži, takže jsem to nechtěl schytat i za toho vola co má doma. “Podívej, on je ještě mladé ucho, ještě asi nemá srovnané priority, s tou trávou jsem se mohl mýlit, nemusí to mít žádný vliv, musel by na nějaké testy, aby zjistil pravdu. Neboj, určitě se srovná, až budeš v očekávání, znám ho, zas úplné jelito ten kluk není!” řekl jsem klidným tónem. Ema se trochu zklidnila, utřela si slzy a řekla “Promiň, že jsem tu tak vpadla! Kde je vůbec Lenka, to už spí? Snad jsem ji nevzbudila!” a zůstala zaraženě sedět vedle mě. “Neboj, nevzbudila, Lenka je dnes u rodičů, jela vyzvednout Filipa, ale nakonec tam zůstala. Nechceš nějakou kávu, čaj nebo župan ať nenastydneš?” zeptal jsem se, když jsem si ji prohlížel od hlavy až k patě, jak na gauči sedí, pouze v negližé.
“Ježiši, já v amoku vyběhla jen takhle, tak nejspíš ten župan nebo deku prosím..” odpověděla pohotově, trochu stydlivým tónem. Vstal jsem tedy z gauče a šel k prádelníku, kde naštěstí bylo složené obojí, takže jsem popadl župan a pomohl ji do něj vklouznout, když si sedla zpátky, tak jsem ještě přehodil deku, přes její odhalené nohy. Ema poděkovala a hbitě se do ní celá zachumlala. “A jak s tím pitím, chceš něco na zahřátí?” pronesl jsem, když jsem nad ní stál. “Né, už tak tě obtěžuju.. i když, jak vidím ty piva na stole, dostala jsem na jedno chuť, nenašel by si tam ještě nějaké?” zeptala se trochu rozpačitě Lenka. “Samozřejmě, že našel!” odpověděl jsem a šel do ledničky rovnou pro dvě vychlazené, jelikož už jsem měl taky dopito. Postavil jsem je na stolek a šel zpátky do kuchyně pro sklenice, když už mám návštěvu, tak to chce i trochu kultury. V duchu jsem si ještě říkal, že Emě plechovku gentlemansky otevřu, jelikož jsem si při oblékání všiml, že měla dlouhé, zřejmě nově udělané nehty. Než jsem se ale pomotal v kuchyni, tak Ema už měla obě plechovky otevřené, metodou dno o víčko. “Hmm, tady je někdo profík.” pronesl jsem a obdivně kývl hlavou. Ema se tomu jen uchechtla a já dnes konečně poprvé zahlédl na její tváři, ten roztomilý úsměv. Přiťukli jsme si a bavili se snad několik hodin o všem možném, od dětství až po plány do budoucna. Byl jsem rád, že přišla na jiné myšlenky.
Po nakonec několika vypitých pivech na nás začala padat únava. Ema se už taky začala pomalu zvedat, tak mi popřála dobrou noc a vyrazila k vchodovým dveřím. Vypl jsem televizi, vyhodil plechovky do koše a vyrazil směrem do ložnice, v tom se, ale vrátila Ema s tím, že došla až ke dveřím od jejich bytu, ale nechce dnes už Tomáše ani vidět a tak ji napadlo, jestli by nemohla dnes přespat u nás. Nic jsem proti tomu nenamítal a nabídl ji, ať přespí u nás v ložnici. To ale okamžitě zamítla a zamířila tvrdohlavě ke gauči, v tom jsem ji zase zastavil já a navrhl ji, ať jde do pokoje od kluků, že tam je aspoň pořádná matrace. Souhlasila alespoň s tímto kompromisem. Popřála mi ještě jednou dobrou noc a zmizela v zárubních dětského pokoje.
Po vstupu do ložnice jsem ze sebe shodil vše kromě trenek a upadl do manželské postele. Když mám upito, tak nejraději spím na zádech, ale protože při tom nesnesitelně chrápu, tak do mě Lenka vždy dloubá, abych se přetočil, dnes si ovšem to spaní na zádech dosytosti vychutnám. Rozložený na prostředku postele, během několika vteřin tvrdě usínám.
Uprostřed noci mě ze spánku vytrhne ostrá bolest na hrudi, hlavou mi probleskne jen: “Sakra to musí být infarkt!” utvrdí mě v tom i to, že nejsem schopen pohnout rukama. Až po pár vteřinách přicházím na to, že je mám něčím přidělané k čelu, naší železné postele. Když začnu křičet o pomoc, tak mi na rtech přistane dlaň pro umlčení. “Buď ticho, to jsem já Ema, zkoušela jsem tě vzbudit hlazením po tváři, ale nereagoval jsi, tak jsem tě trošku poškrábala po břiše.” řekla polohlasně, sundala mi dlaň ze rtů a pokračovala: ”Víš, vzpomněla jsem si, jak jsi nedávno říkal, že žena musí přebrat otěže, takže myslím, že teď nastal ten moment.” a rukou mě začala hladit od krku, přes břicho až k lemu trenýrek.
“To ne, to nemůžu!” vyjekl jsem ze sebe, ještě dosti šokovaný, tím vším co se dělo. “Hlava možná nemůže, ale rozkrok mluví jinak!” kontrovala Ema a rukou mi zajela do rozkroku, kde se mi už pevně tyčil pták. Pevně ho uchopila a stáhnutím trenek jej vysvobodila z jejich sevření. “Jestli se ti můj nápad tak moc příčí, tak ho přesvědč, aby si dal pohov!” několik vteřin zůstala hledět střídavě na ptáka a na mě. Pak jen řekla, "Očividně souhlasí, takže ptám se souhlasíš i ty?!" Kývl jsem souhlasně hlavou a dodal: "Tak dobře, souhlasím, ale pokud mi přestane stát tak toho necháme!" sotva jsem to dořekl, tak mě obkročila a nasedla na něj.
Samozřejmě jsem byl bez šance jakkoliv mému vzrušení zabránit, její nádherné mladé tělo na mě začalo dovádět a já byl okamžitě v euforii, navíc právě kvůli scéně z filmu Základní instinkt, jsem si kdysi dávno tuto železnou postel pořizoval. Pohled na její svíjející se štíhlé tělo působil, jako právě vystřižený, z tohoto filmu, netrvalo dlouho a míra vzrušení překonala svou pomyslnou hranici. V ten moment jsem sebou začal celý škubat a pořádnou dávkou plnit, její plodnou kundičku. Dle vzdechů jsi snad i Ema vychutnala svůj vrchol, nechala mě v sobě a ulehla na mou pulzující hruď.
“Tak vidíš, ani to nebolelo.” řekla spokojeně Ema a přerušila tím ticho, v kterém se ozývaly jen naše hluboké výdechy. “Odpoutej mě, prosím” dodal jsem jen stroze. Nic nenamítala a začala mi z rukou odmotávat pásek z županu. Přitom zřejmě nechtěně přejížděla svými prsy přes můj obličej. Provinile pak pronesla jen, promiň a snažila se ze mě sesednout. V tom jsem ji popadl za boky a přirazil zpátky, na stále ještě relativně stojícího ptáka. “Ty promiň, ale já když něco dělám, tak to dělám pořádně” a začal jsem její tělo přirážet na svůj rozkrok, pochopila a opětovala mi mou snahu rajtováním jejího klínu po tom mém. Když pták zase tvrdě stál tak jsem ji překlopil zády na postel, dal si její nohy na ramena a začal živelně přirážet, hlavou mi v tu chvíli běželo jen to, že taková situaci už se mi nemusí nikdy poštěstit, takže do toho dám vše, i kdybych tu měl dnes v noci vypustit duši. Zběsilé tempo zabralo a Ema se pode mnou začala celá nekontrolovatelně třást. Tentokrát jsem musel dát dlaň přes její ústa já, aby nevzbudila celou bytovku. Stačilo pár přírazů do její orgasmem se stahující kundičky a opět jsem začal její plodné lůno doplna plnit.
Upadl jsem vedle ní a vydechoval, jako kdybych uběhl maraton. Po chvilce mazlení jsem opět tvrdě usnul a vzbudil se až ráno, naštěstí dostatečně dlouhou dobu předtím, než přijela Lenka domů.
Asi za dva týdny od této noci, k nám dopoledne přišla Ema s Tomášem, aby nám oznámili šťastnou novinu. Ema je těhotná!
Krve by se ve mně nedořezal, z tohoto stavu mě vytrhla až Lenka když řekla: “Tak nestůj tam jak opařenej a pojď jim pogratulovat, pár týdnu zpátky jsi byl hotový rétor, když jsi jim vtloukal do hlavy, že naděje umírá poslední!”
