Bydlím sám v garsonce na kraji města, třicet metrů čtverečních, všechno na dosah: stůl s monitorem, skříň přes půl zdi, rozkládací gauč, který slouží jako postel. Na podlaze pár činek, co občas zvedám. Studuju informatiku dálkově, brigádu trávím také za počítačem, takže kromě občasných nutných návštěv školy můžu být online podle potřeby. Hraju strategii, vesnice - aliance - noční nájezdy. Mám alianci čtyřiceti lidí, ale jeden nick mi utkvěl: zlý@nděl. Nejdřív jen pomáhal s plánováním útoků, přesný, rychlý, věděl, kdy poslat suroviny. Pak jsme se zakecali. Přešli jsme z herního chatu na messenger. Postupně jsme si začali psát o všem, o škole, o rodičích, o tom, jak se cítíme sami. Posílal fotky: buď z dálky, štíhlá postava, volná mikina, kalhoty volného střihu, nebo detail, oči s černou linkou, husté černé řasy, pohled dolů. Nikdy neukázal tělo. Říkal „jsem nerd“. Já si vysnil hubenou nalíčenou nerdku a ta představa se mi líbí. Možná jsem se trochu zamiloval? S holkama mi to nějak nefunguje, asi jsem ještě nenašel tu pravou. Ale na zlý@nděl myslím stále častěji.
Sraz aliance jsme domluvili v hospodě na kraji města – dlouhý stůl, pivo na čepu, papírky s nicky na stolech. Potvrdilo asi osmdesát lidí, ale přišla tak půlka. Vyrazil jsem natěšený, zlý@nděl účast potvrdil. Účast byla nakonec hojná, skoro všichni dorazili, zdravili, smáli, objímali – bylo fajn poznat lidi osobně, ne jen přes písmena. Smál jsem se, podával ruce, ale pořád jsem pozoroval dveře – jestli nevstoupí ta moje vysněná nerdka.
Chvilku jsem byl otočený zády k vchodu, když jsem uslyšel: „Ahoj, ty jsi náš leader?“
Otočil jsem se – a stál tam - kluk, tak v mém věku, oblečený přesně jako na fotkách: volná mikina, volné kalhoty, kolem očí jemný černý makeup, štíhlý, drobný, sportovní postava. Vlastně ten makeup k němu tak nějak seděl a slušel mu. Usmíval se – ten samý úsměv z detailní fotky. „My dva si teď dost píšeme – já jsem ten tvůj zlej anděl.“
No, tak tohle je překvapení. Mám crash na kluka.
Sedli jsme si ke stolu, začali se bavit – jako bychom se znali dlouhá léta a teď jsme se týden neviděli. Svět pro mě skoro přestal existovat. Celý zbytek večera jsme strávili s Tomášem a bavili se – o hře, o životě, o tom, co jsme si psali, ale teď už to bylo jiné. Blíž. Skutečnější.
Bavili jsme se s Tomášem skvěle – úplně jsem ztratil přehled o čase. Když se začal loučit, že musí na poslední bus, bylo mi to líto.
„Fakt musíš? Jestli chceš, u mě se dá přespat…“
Podíval se na mě, usmál se.
„Ok, můžu odjet zítra ráno.“
Došli jsme ke mně – garsonka byla blízko, dvacet minut pěšky. Chvilku jsme ještě kecali u stolu, pak se osprchoval – já první, pak on. Tomáš neměl pyžamo, vyšel z koupelny jen v trenýrkách. Já si nechal volné kalhoty od pyžama, tričko jsem sundal.
Rozložil jsem gauč – je dost velký, vejdeme se pohodlně. Lehl jsem si k jedné straně, on k druhé.
Mezi námi jen tenká mezera, kolem nás jen tichá temná místnost.
Leželi jsme chvíli mlčky, jen dech. Pak jsem to nevydržel.
„Víš… nejdřív jsem si myslel, že jsi holka,“ zašeptal jsem. „Podle toho, jak píšeš. Podle fotek.“
Tomáš se otočil na bok, čelem ke mně. „Já taky myslel, že jsi holka,“ řekl tiše. „Ale jsem rád, že nejsi.“
Zaváhal. Pak jeho prsty přejely po dece a lehce se dotkly mého ramene – teplé, opatrné.
„Já jsem rád, že jsi kluk,“ dodal.
Jeho dotek zůstal. Cítil jsem, jak se mi zrychluje dech. Byl jsem zmatený, překvapený, ale hlavně potěšený. Neodtáhl jsem se. Naopak – pomalu jsem přesunul dlaň na jeho zápěstí. Držel jsem ho tam.
„Tohle… je lepší než moje představa,“ zašeptal jsem.
Usmál se. Prsty mi sklouzly na krk.
„Chceš… si... lehnout blíž?“ zeptal jsem se tiše.
Přikývl. Přesunul se – mezera zmizela. Teď jsme leželi těsně vedle sebe, jeho dech na mém rameni, moje ruka na jeho zádech.
„Tomáši…“ zašeptal jsem tiše.
Mlčel. Místo odpovědi jeho dlaň sklouzla po mých zádech, přes kalhoty na zadku, po bocích – jen jemně, zkoumavě, něžně. Přitiskl jsem si ho k sobě. Cítil jsem jeho horké tělo na svém, mé prsty zkoumaly jeho – ramena, boky, křivku zad. Jeho dech na mém obličeji, horký, rychlý.
A pak – první pusa.
Jeho rty se dotkly mých, nejprve jen koutkem, pak celými ústy, pomalu, hladce. Cítil jsem jeho teplý dech, měkkost, pak tlak. Otevřel jsem ústa, on taky. Jazyk se dotkl mého, nejistě, pak sebevědoměji, prozkoumával, olizoval, proplétal se s mým – mokrý, horký, hladový. Přitiskl jsem se těsněji, ruka na jeho zádech, druhá v jeho vlasech, prsty se zaťaly. Pusa se prohloubila, vášnivá, divoká, hladová. Cítil jsem, jak mi v kalhotách začínám tvrdnout, jak se mi tělo napíná, jak se mi zrychluje tep.
Ruce se nám třesou, ale už neváháme. Stáhl jsem mu trenýrky dolů, on mi strhl pyžamové kalhoty – oba najednou, najednou jsme nazí. Kůže na kůži, horká, napjatá. Prsty prozkoumávám jeho tělo – štíhlé, hladké, jemné. On mě osahává stejně – po bocích, po zadku, mezi nohama, pomalu, ale už bez ostychu.
Posunul jsem se níž, rty přes krk, přes hrudník. Našel jsem jeho bradavku – tvrdou, citlivou – a přisál se k ní, jazykem kroužil, zuby jemně přitiskl. Zamručel.
„Chceš mě?“ zašeptal mezi dechy. „I když nejsem holka?“
Místo odpovědi jsem ho jemně kousl do bradavky a zamumlal souhlas.
„Vem si mě,“ zašeptal uprostřed mých polibků, hlas rozechvělý touhou.
Zůstal jsem u jeho hrudi – rty jsem přejel přes kůži, horkou, hladkou, pak jsem našel jeho bradavku. Přisál jsem se k ní – nejdřív jemně, pak silněji, jazykem kroužil kolem, olizoval, přitahoval. Zuby jsem ji sevřel, lehce přitáhl, pak pustil, znovu přisál. Tomáš zasténal, prsty mi projel vlasy, přitiskl si mou hlavu blíž. Přešel jsem na druhou – lízal jsem ji pomalu, kroužil jazykem, sál, kousal – každým dotekem se třásl víc, dech se mu zrychlil. Cítil jsem, jak mi krev tepe v údu, jak se mi napíná tělo, pár doteků a udělal bych se.
Najednou mě jemně odstrčil, položil na záda. Klekl si vedle mě, odhodil deku. Jeho ruka mě chytila tam dole – pevně, ale opatrně. Zakňučel jsem rozkoší. Tohle jsem nikdy předtím necítil.
„Pomalu,“ zašeptal jsem roztřeseně.
Tomáš mlčel. Sklonil se ke mně – a najednou jsem ucítil jeho rty. Objaly mě, pevně přisály se, teplé, mokré. Jazykem kroužil po žaludu, olizoval každou kousíček, pak sklouzl dolů, po celé délce, zpátky nahoru – rychle, naléhavě. Sál mě hluboce, až dolů, pak nahoru, rychleji, pomaleji, střídavě. Ruka mi masírovala u kořene. Druhou rukou mě držel za bok, nechal mě se pohybovat s ním.
Zasténal jsem – hlasitě, nekontrolovatelně. Každý pohyb jeho úst byl jako elektrický proud, každé přisátí mě přitahovalo blíž k orgasmu. Cítil jsem, jak se mi stahuje břicho, jak mi tepe v údu, jak se mi krev řine do hlavy.
„Tomáši…“ vydechl jsem, ale on jen přitáhl víc, sát, olizoval, kroužil, až jsem už nemohl dýchat.
Cítil jsem, jak se to blíží – rychle, nečekaně, jako vlna, která mě převálcovala. Zasténal jsem, tělo se mi prohnulo, a pak – vybuchl jsem. Intenzivně, křečovitě, stříkám mu do úst, vlna za vlnou. Nemohl jsem se ovládat, jen jsem se třásl, dech mi selhal.
Tomáš se nezastavil.
Nechal si mě v puse – i když orgasmus odezněl. Trochu jsem změkl, jen trochu, jako by mé tělo chtělo hned pokračovat. Jeho rty mě držely, jazyk jemně olizoval, sát pomalu, opatrně, jako by chtěl vytáhnout každou kapku.
Sledoval jsem jeho hlavu, jak se pohybuje nahoru a dolů, pomalu, ale vášnivě. Má ruka ho pomalu hladila, přejížděla po zádech, po bocích, po zadku. Když jsem ho přejel po zadku, trochu jím zavrtěl – nastavil se mi, jako by říkal tady. Pochopil jsem.
Na chvilku si mě vytáhl z pusy, otočil se na mě a zašeptal:
„Máš nějaký olejíček? Gel? Něco takovýho?“
Vstal jsem – nohy se mi třásly, ale došel jsem ke stolku u postele. Vytáhl jsem lubrikační gel ze šuplíku – měl jsem ho tam spíš pro jistotu, nikdy jsem ho nepoužil. Ejhle, jak se mi teď hodí. Otočil jsem se k Tomášovi.
Ležel na břiše, nohy od sebe, zadek vyšpulený, přes rameno zašeptal:
„Pojď… připrav si mě.“
Klekl jsem si za něj. Tomáš ležel na břiše, obličej zabořený do polštáře, nohy lehce roztažené, zadek vyšpulený – hladký, napjatý, čekající. Otevřel jsem tubu, vytlačil si na prsty hustý, chladný gel. Rozetřel jsem ho mezi dlaněmi, pak jsem se dotkl jeho kůže – nejprve jen po půlkách, pomalu, masíroval ho, uvolňoval svaly. Prsty sklouzly níž, mezi půlky, lehce, jen špičkou kolem otvoru – kroužil jsem, tlačil jemně, zkoumal.
„Jo… takhle,“ zašeptal.
Přidal jsem gel. Jeden prst – pomalu, klouzavě – dovnitř. Cítil jsem teplo, těsnost, jak se stahuje, pak uvolňuje. Pohyboval jsem jím – dovnitř, ven, kroužil, roztahoval. Tomášovy ruce sevřely deku, prsty se zaťaly do látky, záda se mu prohnula ještě víc. Druhý prst – stejně opatrně, ale už hladčeji. Zavzdychal hlasitěji, boky se mu třásly, roztahoval nohy a víc se nastavoval, jako by chtěl víc. Třetí prst – už snadněji, klouzavěji, ale pořád pomalu. Roztahoval jsem ho, prsty se pohybovaly v rytmu – dovnitř, ven, kroužily, tlačily, připravovaly. Tomáš vzdychal rychle, přerývaně, občas se mu tělo zachvělo, ale neřekl nic – jen ty vzdychy, hluboké, plné rozkoše. Cítil jsem, jak se uvolňuje, jak se otevírá, jak to chce. Moje druhá ruka ho hladila po zádech, po bocích – prsty přejížděly po kůži, tlačily na bedra, přitahovaly ho blíž. Už byl připravený.
Klekl jsem si za něj, Tomáš ležel na břiše, nohy roztažené, zadek nastavený, otevřený, připravený. Můj úd stál tvrdě, pulzoval, krev v něm tepala tak silně, že jsem cítil každý úder srdce. Poprvé šukám kluka. Ta myšlenka mě spalovala – vzrušení, strach, touha, vše najednou.
Přitiskl jsem se k němu. Špička mého údu se dotkla jeho otvoru – teplého, kluzkého, otevřeného po prstech. Tohle je jiné. Ne jako s holkama – těsnější, teplejší, jiný tlak, jiná hloubka. Pomalu, velmi pomalu – tlačil jsem dovnitř. Cítil jsem, jak mě obepíná, jak se stahuje, pak uvolňuje. Tomáš vzdychl – hluboce, přerývaně, boky se mu lehce zachvěly.
Pomalu jsem se začal pohybovat – jen kousek ven, dovnitř, mazlivě, opatrně. Každý pohyb byl nový – jeho teplo, těsnost, jak se přizpůsobuje. Ruce jsem měl na jeho bocích, prsty jemně zabořené do kůže. Šukám kluka. Do zadku. Slyším, jak kňučí – tiše, z hloubi, jak vzdychá – rychleji, přerývaně. Teď teprve vím, že tohle se mi líbí. Tohle chci.
Postupně jsem zrychlil – hlubší tahy, silnější, rytmičtější. Tomáš kňučel hlasitěji, boky se mi přitiskly dozadu, chtěl víc. Ruka mi sklouzla na jeho úd – tvrdý, mokrý, pulzující. Držel jsem ho, masíroval v rytmu mých pohybů. Přitáhl jsem ho blíž, přitiskl se na něj – hrudník na jeho záda, rty na jeho krku. Pohyboval jsem se rychleji, hlouběji. Blížím se. Neovládám se. Rty na jeho krku, líbám, olizuju – kůži, pot, voní vzrušením, chutná slaně. Jazykem přes rameno, ucho, vlasy. Kňučí pod mnou, tělo se třese, já se neovládám – šukám ho rychleji, hlouběji, do tý jeho prdelky, a vím, že tohle je to, co chci. Je to tak vzrušující, těsný, horký, perfektní. „Chci tě, chci tě, chci tě,“ opakuju naléhavě, šeptem, vzrušeně – jako mantra, jako modlitba. Ruce na jeho bocích, prsty zabořené do kůže, tělo přitisknuté k jeho, můj úd hluboko, pohybuju se rychle, divoce. A v tom – začnu znovu stříkat. Vlna za vlnou, křečovitě, hluboko do něj, nekontrolovatelně, hluboko dovnitř, a já kňučím jeho jméno, tělo se mi prohýbá, všechno se točí.
Dostříkám – poslední vlna, křeč, hluboko do něj. Tělo se mi prohne, vydechnu chraplavě. Vytáhnu se pomalu, svalím se na záda vedle něj. Přitáhnu si Tomáše nad sebe – ruce na jeho bocích, přesunu ho tak, aby klečel nade mnou. Dám si polštář pod hlavu, abych viděl.
Cítím, jak z jeho prdelky na mě kape mé sperma – teplé, kluzké, stéká mi na hrudník, po břiše, ale je mi to jedno. Beru jeho úd – tvrdý jako kámen – a začnu ho kouřit. Zkoumavě, opatrně – nejdřív jen rty kolem žaludu, jazykem kroužím, olizuju, přisávám se. Pak ho beru hlouběji, pomalu, zkouším, jak moc se vejde. Tomáš vzdychá, ruce v mých vlasech, boky se mu třesou.
Zrychluju – rty pevněji, jazykem po celé délce, sát, olizovat, přitahovat. Cítím, jak se blíží. V poslední chvíli vytáhne svůj úd z mé pusy – a začne stříkat.
Kapky dopadají na můj obličej – horké, husté. Na oči, nos, rty. Padají do otevřené pusy, mám je ve vlasech. Stříká dál – na tvář, krk, hrudník. Celý jsem jeho.
Ležím, dech selhává, oči zavřené, ústa otevřená – jsem od svého i jeho semene. Teplé, lepkavé, všude – na obličeji, na rtech, na vlasech, na hrudi.
Tomáš si lehne vedle mě. Sleduje mě, oči mu svítí v šeru. Prohlíží si můj obličej – pomalu, něžně. Pak se skloní a začne mě líbat – jemně, slíbává ze mě své semeno, rty přejíždějí po tváři, nose, rtech. Teď jinak. Ne chtíč – něco hlubšího, něco, co se nedá vyslovit.
„To bylo úžasný,“ zašeptá mezi polibky. „Takhle to chci pořád.“
Jeho semeno se mísí s jeho slinami – slané, teplé, lehce hořké, ale hlavně jeho. Chuť, která se vpíjí do jazyka, do paměti.
Vstane, otře mě – pomalu, pečlivě, papírovými utěrkami. Pak mě vezme za ruku. Jdeme do sprchy. Sprcháč je úzký – stojíme těsně u sebe, horká voda stéká po kůži, dotýkáme se všude. Mazlíme se – ruce po zádech, po bocích, po vlasech. Líbáme se pod proudem, utápíme se jeden v druhém, voda smývá všechno kromě nás.
Osušíme se – ručníkem, pomalu, jako bychom se nechtěli pustit.
Jdeme si lehnout. Oba nazí. Hladím ho – po tváři, po rameni, po hrudi – jinak než předtím. Ne dráždivě. Jen jsem tady.
„Musíš zítra odjet?“ zeptám se tiše.
Zavrtí hlavou.
„Přijedeš znovu za mnou, až odjedeš?“
„A chceš, abych přijel?“
Přikývnu. „Chci, abys se mnou zůstal".
Vím to. Cítím to. Našel jsem toho pravého. Toho, koho jsem hledal.
