Režisér stál pod reflektorem jako rozčilený dirigent. „Pavle! Adame! To má být polibek, nebo se snažíte očichat jeden druhýho jak psi?!“ Holky v první řadě se chechtaly, když jsem se Adama jen letmo dotkl rty – suché, rychlé, jako když si člověk otře ústa o rukáv. „Chemie! Kde je ta chemie?!“ zařval znovu. „Snad neumíte ani dát pusu!“
Já vím, jak dát pusu. Kteroukoliv z těch holek bych tu nejen políbil, ale klidně ošukal – hned teď, na jevišti. Ale líbat se s klukem? A uvěřitelně? To nejde.
„Ještě jednou!“ zavelel režisér. Zkusili jsme to znovu – Adam se naklonil, já jsem ho chytil za ramena, rty se dotkly, ale pořád to bylo jako pusa na čelo babičce. „Nejhorší, co jsem viděl!“
Holky se nahrnuly. „Hele, zkuste to s jazykem!“ volala Petra. Anna to rovnou předvedla: chytila Petru za krk, dramaticky ji políbila – s jazykem, s vášní. „Takhle nějak!“ zasmála se. My jsme to zkusili – Adam se začervenal, já jsem se zasmál, ale pořád to bylo na nic.
„Pět minut a končíme!“ mávl režisér rukou. „Doma si to nacvičte, nebo vás zítra přeobsadím!“
Všichni se začali balit. My dva jsme šli jako poslední. Šatna byla prázdná, sprchy oddělené – já do levé, Adam do pravé.
Namydlil jsem se rychle, osušil, hodil na sebe černé trenýrky. Sedl jsem si na lavici, čekal. Adam vylezl – jen v ručníku kolem pasu, vlasy mokré, pihy na ramenou. „Ty vole, to dneska stálo za hovno,“ zabručel a posadil se vedle mě. „Nevím, jestli mi víc vadí to, že mám líbat kluka, nebo že na mě někdo kouká.“
Zasmál jsem se. „To je fakt.“
Podíval se na mě, pak na prázdnou šatnu. „Ale tak teď tady nikdo není.“ Mrkl. „Můžeme to chvilku nacvičovat.“
„Ale jo,“ pokrčil jsem rameny.
Postavili jsme se naproti sobě jako na jevišti, jen Adam si levou rukou přidržoval ručník kolem pasu.
„Tak mi ukaž, co v tobě je,“ řekl tiše a přimhouřil oči.
Díval jsem se na něj, možná o chvilku déle, než bych měl. Přikročil jsem blíž, chytil ho za tváře oběma dlaněmi, přitáhl si jeho pusu ke své a políbil ho.
Dlouze. Jen rty na rty, pevně, pomalu, bez spěchu. Cítil jsem jeho spodní ret mezi mými, jak se poddá, jak se mu dech zrychlil. Držel jsem ho, deset sekund, patnáct, dvacet. Jen naše rty, jejich teplo a čas.
Pak jsem se odtáhl, jen pár centimetrů. Podíval jsem se na něj. Stál tam, oči zavřené, rty pootevřené, tváře červené.
Přitáhl jsem ho znovu.
Špička mého jazyka nejprve jen lehce přejela po jeho spodním rtu, ochutnal jsem ho, slaný, teplý. Pak pomalu vklouzl dovnitř, dotkl se jeho jazyka, nejistě, pak jistěji. On odpověděl, jeho jazyk se zvedl, propletl se s mým, zakroužil, jako by se učil tančit. Cítil jsem jeho chuť, sprchový gel, kofein z kafe, něco jeho. Zrychlil jsem, hlubší, pomalejší, pak rychlejší. Jeho dech se mi třásl v ústech, moje prsty mu sjely z tváří na krk, pak do vlasů. Jeho volná ruka mi sevřela rameno, pak sklouzla na záda.
Cítil jsem, jak se Adamova ruka uvolnila, ručník tiše dopadl na zem.
Pořád jsme se líbali. Jeho obě ruce mi sklouzly na záda, přitáhly mě blíž. Pustil jsem jeho hlavu, moje dlaně se automaticky přesunuly, objaly ho a skončily na jeho zadku. Pevně jsem ho zmáčkl. Tuhý, teplý, skutečný.
Přesně tak, jak bych to udělal kterékoli kočce, kdybych ji měl v náručí. Jenže teď to byl Adam, nahý, a moje ruce si to pamatovaly samy.
Stál jsem tu, v trenýrkách, s ním v náručí.
Zavzdychal mi do pusy, hluboce, tiše. Pak zamručel, skoro jako kočka, co se tře o nohu. Neodtrhli jsme se. Jazyk na jazyku, dech v dechu, ruce všude.
Líbali jsme se dál, vášnivěji, hlouběji, až se mi z toho točila hlava a kolena se mi podlamovala. Musel jsem se o něj opřít celou vahou, abych nespadl. Cítil jsem, jak mne trenýrky najednou tlačí, látka se napjala přes můj tvrdý penis, až to bolelo. A na vnitřní straně stehna – Adamův penis, horký, tvrdý, lehce se tře o mou kůži. Jeho ruce mi vklouzly pod elastický pás trenýrek, prsty mi přejely po kříži, pak dolů po půlkách, chvíli je tam nechal, jako by zvažoval, a pak jedním rychlým tahem stáhl trenýrky až ke kolenům. Vykopl jsem je stranou; teď jsme oba stáli nazí, tělo na tělo, kůže na kůži. Hladili jsme se – moje dlaně po jeho bocích, po žebrech, po bradavkách, které mu ztvrdly pod mými doteky. Jeho ruce mi sjely po zádech, přes kostrč, pak dopředu, přes břicho. Naše údy se třely jeden o druhý.
Nevydržel jsem to.
Chytil jsem ho do pravé ruky – tvrdý, pevný, a přece krásně jemný na dotek. Špička byla vlhká, předkožka se lehce posouvala pod mými prsty. Ruka byla najednou mokrá, když jsem s ní začal pomalu pohybovat – prsty jsem ho obepnul tak akorát, honil jsem ho pomalinku, palcem přejel přes špičku, rozetřel tu vlhkost, pak pomalu dolů, pravidelně, jako bych přesně věděl, co mám dělat. Bylo to tak známe a přece tak nové. Adam mě napodobil. Levá ruka mu sklouzla mezi nás, jeho prsty mě sevřely – pevně, ale ne hrubě. Začal pohybovat stejným tempem – nahoru, dolů, nádherně pomalu. Líbali jsme se pořád. Cítil jsem jeho puls v dlani, svůj v jeho. Šatna byla pryč – jen my dva.
„Počkej,“ zašeptal Adam mezi polibky, hlas chraplavý, přeskočený, „chtěl bych to… jinak... pusou.“
Zastavil jsem se, dech mi hořel v krku. Oči měl tmavé, zorničky roztažené. „Jsi si jistý?“ Posadil se na lavici, já si místo odpovědi klekl před něj na studenou dlažbu. Jeho penis stál přímo přede mnou, tvrdý, modré žilky pulzovaly, špička úplně mokrá. Voněl sprchou mýdlem a vzrušením. Byl jsem tak nadrženej, že mi bylo úplně jedno, co dělám, jen jsem to chtěl. Dotkl jsem se ho rty. Nejprve jen špičkou, sladkoslaná kapka, teplá, hustá – chutnala mi. Pak jsem ho vzal do pusy, pomalu, až do půlky. Chutnal mi, rajcovalo mne to teplo v mé puse, tvrdost, mezi mými rty. Jazykem jsem mu přejížděl po žaludu, po uzdičce, cítil jsem, jak se mu třese břicho, viděl, jak si víc roztáhl nohy a víc se mi nastavil. Sliny mi tečou po bradě, po jeho stehnech, kouřím ho pomalu, pak rychleji, hlava nahoru-dolů, jednou rukou jsem mu ho hladil na stehnech a na břiše, druhou ho držel pevně u kořene. Adam sténal hluboce a celkem nahlas. Prsty mi sevřel vlasy, netlačil na mne, jen mě držel. „Pavle… budu…“
Když jsem zrychlil, cítil jsem, jak se napíná, jak se mu zrychluje dech. Na chvilku jsem zpomalil, olizoval jsem mu ho od špičky hezky dolů a zpátky. Pak jsem ho opět sevřel mezi rty, pevněji a přejížděl mu rty jen přes žalud, jazykem kolem něj kmital. Najednou se napjal jako struna. Roztřásl se, dech se mu zrychlil, břicho se mu stáhlo jako v křeči... a první horký výstřik, přímo na jazyk – hustý, trochu slaný, trochu hořký, ale ne špatný. Druhý výstřik, třetí – menší, ale pořád horké, stékaly mi po jazyku, po patře. Polykal jsem, pomalu, nešlo to moc dobře, cítil jsem, jak to klouže dolů, jak se mi třese hrdlo. Když bylo po všem, koukl jsem se na Adama – měl oči zavřené, úsměv, dech těžký.
„Teď ty?“ zašeptal jsem, vstal a sedl si na lavičku.
Adam klekl. Chytil mě prsty kolem kořene, pak mne sevřel rty. Jeho pusa byla teplá, vlhká, měkká. Nejdřív mne celého olízl, nejistě, pak jistěji. Cítil jsem jen tlak, teplo, jeho jazyk, co mi klouzal po žaludu, přes špičku. Byl jsem tak nadrženej, že jsem se musel chytit lavice, abych se hned nevystříkal. Cítil jsem jeho dech, jeho sliny, jak mi stékají po stehnech, a srdce, které mi bije v každém kousku těla. Vzal mne do dlaně a rty mi jezdil jen přes žalud, jeho ruka se pohybovala s pusou, a já jsem cítil, jak se mi točí hlava. Sledoval jsem Adama, jak se jeho hlava i ruka pohybují ve stejném rytmu. Cítil jsem, že i když bych rád vydržel, už to nedám. První střik do jeho pusy, Adam ucukl a tak další skončily na jeho rtech, než si mne zase vzal do pusy. Když bylo po všem, olízl si rty a podíval se na mě.
„Legrace,“ zašeptal jsem, „jestli zítra tahle chemie bude vidět na jevišti.“ On zvedl hlavu, rty lesklé, oči vesele přimhouřené. „Myslíš přesně tahle?“ zasmál se, olízl si rty, vsál si do pusy můj, teď už měkký, úd, pohrál si s ním trochu jazykem, nechal ho vyklouznout a vstal.
„Adame,“ řekl jsem tiše, „co si to zopakovat? V rámci nácviku na představení, samozřejmě.“ Usmál se. „Jasné.“ Otočil se zády, stál přede mnou, nohy lehce rozkročené.
Chytil jsem ho zezadu za boky, přitáhl si ho k sobě. Položil jsem si hlavu na jeho bedra, vdechoval vůni jeho kůže, sprchy, potu a vzrušení. Jemně jsem ho líbal – po kříži, po půlkách, olizoval jsem ho, pomalu, jako bych chtěl ochutnat každý centimetr.
„Adame,“ zašeptal jsem do jeho kůže, „nezkusíme ještě…?“ Nechal jsem otázku viset ve vzduchu.
Ruka mi zajela dopředu, přes břicho, dolů, a přejel mu několikrát po údu, jako bych přejížděl prsty po strunách kytary. Adam mi ruku jemně odstrčil, ale zavrtěl boky – ne odmítavě, spíš lákavě.
„Jestli myslíš to, co já,“ zašeptal a otočil se ke mně, „tak můžeme. Ale asi radši ne tady.“
Podíval jsem se na něj. „U tebe, zítra po divadle?“ „U mě. A jestli máš gel, tak ho vezmi s sebou.“
Zasmáli jsme se, krátce jsme se políbili, oblékli se, a vyšli ze šatny.
Ta dnešní zkouška ale stála za to!
