Povídka přímo navazuje na první díl:
https://www.amateri.com/cs/povidky/28716/ucitelska-fantazie
Je silně doporučeno přečíst nejprve ten. Užívejte, časem opět bude pokračování.
Díl Druhý
…Jak jsem se jenom dostal do této situace? Jak se to mohlo stát? Seděl jsem nahý na židli, ruce přivázané za zády a nohy připoutané u kotníků za nohy židle. Nikdy jsem si nepomyslel, že zrovna já budu takto bezmocný. To ale nebylo všechno. Péro mě tlačilo, dralo se ven. Z kovové klece. Měl jsem ptáka v pásu cudnosti. Už týden! A jak se to všechno stalo?
Jednoduše. Při rozhodování jsem si prostě vybral Denisu. Dva vyšpulené zadky. Jeden nádherný, kulaťoučký, pevný. Zuzany. Druhý nádherný, velký, měkký, šťavnatý. Denisy. No já si místo klidného života se Zuzanou vybral vzrušení, nadrženost a divočinu s Denisou. A nelitoval jsem toho ani minutu. Chytil jsem Denisu za boky, přiložil žalud na její kundu a přirazil. Jednou. Více mi dovoleno nebylo. Denisa mě okamžitě zastavila. „Doufám, že víš, do čeho jdeš“, řekla, když mě rukou zastavila. Přikývl jsem a koutkem oka jsem zavadil o Zuzaninu tvář. Nedokázal jsem v ní vyčíst vůbec nic. Ani zklamání, ani radost. Zklamání z toho, že nebudeme jenom spolu. Radost z toho, že budeme patřit jedné Paní. Denisa se otočila čelem ke mně. Její přísný výraz nedával moc prostoru k odmlouvání. „Jak moc a na koho se chceš udělat? Dobře ale zvaž svou odpověď. Ta rozhodne o tom, jak to bude dál.“ Nevěděl jsem, jak to myslí. „Udělám se podle toho, jak si to vy, Paní, přejete“, uvědomil jsem si svou pozici a situaci. Evidentně jsem odpověděl správně, protože se Denisa na malinkou chviličku v koutku úst usmála. „Zuzano, na kolena, před něj! Ukaž mu kozy“ zněl rozkaz a Zuzana se okamžitě přesunula na zem přede mě, a hlavně před mé stojící péro. Mezitím mě Denisa obešla. Zezadu mě chytla za péro a pošeptala mě: „Máš minutu na to se udělat. Pokud to nedokážeš, tvoje smůla!“ Druhou rukou mi vzala ruku, položila mi ji na svou ruku, která mě držela za péro. „Tak začni, udělej se mojí rukou“ přikázala. Já jsem začal pohybovat svojí rukou, která ležela na její. A Denisa se podle toho hýbala a honila mě mým rytmem. Byl jsem tak nadržený! Honím se rukou své nové Paní, přede mnou klečí úžasná Zuzana a já se jí mohu udělat na její úžasná prsa? Začal jsem zrychlovat, dýchání se mi prohloubilo. Cítil jsem, jak se blížím k vrcholu. V péru mi začalo škubat, já se zaklonil a v úžasném orgasmu jsem začal stříkat Zuzaně na její kozy. Ve vteřině však Denisa odtáhla jak svojí, tak i moji ruku a nechala mě vystříkat se pouze částečně. To jsem znal jen z porna. Ruined orgasm. Zezadu jsem zaslechl jenom lehké uchechtnutí. „Myslel sis, že tě nechám se napoprvé udělat podle svého? Za nic? Vždyť jsi ještě nic nepředvedl. To si musíš zasloužit. Zuzanko, ke mně!“ Už jsem se lekl, že mě tam takto nechají, se stojícím pérem, ze kterého odkapávají zbytky mrdky. Naštěstí si šly spolu jen pro něco do kabelky. „Nechám to na tobě Zuzano, určitě se mu budou tvoje doteky líbit víc.“ Nevěděl jsem, co tím myslí. Zuzana nesla v ruce něco malého, akorát do ruky. Klekla si přede mě. Poznal jsem to hned. Byla to kovová klec na péro. Nejprve mi kovový kroužek natáhla na péro, opatrně přes koule a potom vzala klec samotnou. Opatrně mi jí nasadila na již zvadlé péro a natáhla ho na něj. Zacvakla a klíček od zámku předala naší Paní. „Děkuji Zuzanko“, řekla Denisa, když si klíček přebírala. Sundala si řetízek, klíč jím protáhla a zase si ho nasadila. Nezmohl jsem se na jediné slovo. Klíč od klícky byl schovaný v obrovských kozách mé nové Paní. „Obleč se a můžeš jít“ zněl rozkaz. Podíval jsem se na ní i na Zuzanu. Vůbec jsem nechápal, co se děje. „Tak na co čekáš? To tě máme odnést my, nebo co?“ Vzal jsem tedy mlčky své věci, v kabinetu jsem se oblékl a chvíli jenom stál a snažil jsem se pochopit co se to vlastně stalo a do čeho jsem se to dostal.
Druhý den ráno, druhá hodina. „Jsem zvědavý, jak to bude vypadat. Jak se budou chovat. Jak Zuzana, tak Denisa. Tedy vlastně Má Paní.“ I v myšlenkách jsem se snažil na Denisu myslet jako na svou Paní. Trénink dělá mistra. Při hodině se nastalo vůbec nic. Jako kdyby se včerejší den vůbec nestal. Až na ten tlačivý pocit v kalhotách. Jen díky kleci jsem věděl, že se mi to jenom nezdálo. Hodina však byla naprosto normální. Jediný pohled, jediné slovo nenaznačovalo, že by se mezi námi třemi cokoliv stalo. Stejně tak další den. A další. Až potom, v pátek, ke mně přišla Denisa. „Tak co, jak si to užíváš?“ zeptala se. Pořádně jsem se rozhlédl po chodbě, aby mě nikdo neslyšel a povídám: „Děkuji za optání Má Paní. Musím se přiznat, že mě to dohání k šílenství. Klec samozřejmě taky, ale hlavně to, že děláte, jako bychom se neznali. Rád bych se mohl sám sebe dotýkat. Rád bych se konečně pořádně udělal. Ale uvědomuji si, že to může být mé přání, ale jestli se splní, to záleží jenom na Vás.“ „I na tobě“, odpověděla jednoduše Denisa s úsměvem. „Jak to myslíte?“ odpověděl jsem. „Každému se dostává to, co si zaslouží. Pokud budeš hodný, tak ty i Zuzana dostanete co chcete.“ Opět jsem se na Denisu nechápavě podíval. „Myslíš, že jsi jediný, kdo se nemůže udělat? I Zuzana to má zakázané! U ní si jsem ale jistá, že nepodvádí. U tebe nevím, jak jsi zatím poslušný, proto ta klec“ odpověděla s úsměvem a zároveň se důkladně podívala, jestli jsme na chodbě opravdu sami a jemně mě chytila za péro v kleci. „Já jen pro jistotu, jestli jsi nevyletěl z klícky. Jsem ráda, že ne. Ty?“ „Já jsem rád, že jste vy ráda, má paní“ odpověděl jsem a doufal jsem, že správně. V duchu jsem ale doufal, že se mi dostane kýženého uvolnění. „Dnes večer, osm hodin, tady je adresa.“ Povídá Denisa a podává mi připravený papírek, na kterém je napsaná ulice a číslo popisné s patrem.
19:59, už pět minut stojím před panelákem a čekám na správný čas. Zvonek, bzučák a už jedu výtahem. Dveře jsou už otevřené. Vcházím s nejistotou, co mě za nimi čeká. Denisa už stojí, připravená. Na sobě korzet, který je těsně pod její velký kozy. Ty jsou volné a visí přes něj. Samodržky po stehna a lodičky na jehlách. Samozřejmě bez kalhotek. U nohou už klečela Zuzana. Denisa jí hladila po hlavě, kterou měla skloněnou. „Vítej u mě v hracím bytě“ řekla Denisa a usmála se. „Proč jsi ještě oblečený?“ vyzývavě kývla a čekala. Já se okamžitě začal svlékat. Denisa mě pozorně sledovala. Každý pohyb. Nahý jsem se před ní postavil. Tedy, téměř nahý. Jediné, co jsem měl na sobě byla kovová klec, kterou jsem ale doufal, že mi Denisa sundá taky. „Zuzanko, povídej, jak jsi se naučila pravidla, která naše nová hračka nezná.“ Zuzana lehce vzhlédla na její Paní a povídá: „Přišel bez pozdravu, to je pět. Nesvlékl se, pokud nedostal jiný pokyn. Také pět. Neklekl v chodbě a nečekal na pokyn k tomu, aby šel dál do bytu. To je deset. Nesložil si oblečení, ale jen ho pohodil. Deset, Paní. Celkem to dělá třicet.“ Opět sklopila hlavu a Denisa jí zase začala hladit po vlasech. „Správně, třicet, děkuji ti čubičko“ Stál jsem tam jak opařený. Netušil jsem, co ty čísla znamenají, nevěděl jsem co dělat. „Jelikož jsi tu poprvé, tak jsi samozřejmě nemohl pravidla znát. Neboj se, postupně se všechna naučíš. O to se postarám. A protože jsi tu tedy poprvé, uděláme z toho polovinu, co říkáš, Zuzanko?“ podívala se dolů na svojí klečící subku. „Děkuji Paní“, odpověděla a bylo vidět, že je ráda. Já však stále nechápal. „Pojď, posaď se u nás“ vyzvala mě Denisa a ukázala na připravenou židli. „Abys věděl, co tě čeká a nebyl překvapený, tak tě na tuhle židli Zuzana přiváže, ano?“ Přikývl jsem a vyrazil jsem opatrně k židli. Zuzana také vstala, ze skříně vyndala provazy a přistoupila ke mně. Posadil jsem se, ona si mě jemně nastavovala a při tom mi přivazovala nohy k židli. Vzala mi ruce a já si je nechal dát za záda. Přivázala mi je k sobě. U toho nikdo nevydal ani hlásku, jen Denisa si sedla na gauč a vše pozorovala. Při tom se jemně hladila na prsou, přejížděla po nich prsty, sem tam lehce zmáčkla svoje velké bradavky. Zuzana vstala a šla si opět kleknout k nohám své Paní. Ta jí dalším pohlazením po vlasech pochválila za dobře odvedenou práci. „Kolik že jsme to říkali, kočičko?“ zeptala se Denisa Zuzany. „Třicet Má Paní. Ale říkala jste, že jelikož je nováček, tak polovina, to je patnáct“ odpověděla Zuzana. „Jelikož jsi mi ho hezky přivázala, tak si můžeš vybrat, jednu na bolest, jednu na potěšení. A bude to současně.“ Opět jsem netušil, co tím myslí. Seděl jsem nahý, přivázaný a nadržený a evidentně jsem nebyl hlavní postavou v místnosti. Zuzana vstala, opět popošla ke skříni. Chviličku do ní koukala a pak do každé ruky vzala jednu věc. Přistoupila zpátky k Denise a obě věci jí podala. Pravítko a satisfyer. „Klekni a vyšpul“ zazněl rozkaz. Denisa vstala, pravítko si nechala a hračku Zuzaně zapnutou vrátila. Zuzana si klekla, pokrčila ruce a opřela se o lokty. Její krásný zadek směřoval k Denise a ta se na něj nepřestávala koukat. „Můžeš“, řekla a Zuzana si spodem jednou rukou přiložila satisfyer na vršek své kundy. Ten začal hned příjemně vrnět a na Zuzaně bylo okamžitě znát, jak se jí to líbí. „Mám dnes docela dobrou náladu, tak to čubko využij“ povídá Denisa a otočí se směrem ke mně. „Už víš, co a jak máš udělat, až příště přijdeš?“ zeptala se mě Denisa. „Ano Paní, už vím“ odpověděl jsem. „Výborně. Protože u nás to chodí tak, že každý trest se vykoná na tom druhém.“ „Cože?“ pomyslel jsem si. „Jakože Zuzana dostane trest za to, co jsem udělal já? To snad ne!“ V tom se Denisa napřáhla a švihla pravítkem Zuzanu přes její pravou půlku. „Jedna. Děkuji Paní!“ ihned řekne Zuzana. „U nás funguje princip kolektivní viny a z mých zkušeností, se to takhle otroci naučí rychleji a lépe“ řekne Denisa opět ke mně. „Souhlasíš?“ Mohl jsem nesouhlasit? „Ano Paní“ odpověděl jsem, ale v duchu jsem litoval Zuzanu za to, že dostane trest místo mě. Švih. „Dvě, děkuji Paní.“ Švih. „Tři, děkuji Paní. Švih. Švih. „Čtyři, pět. Děkuji Paní. Denisa se přesunula na druhou stranu. Švih. Pravítko dopadlo na levou půlku. „Šest. Děkuji.“ „Sedm“. „Osm“. „Devět“. „Deset“ Zuzana pokaždé počítala rány, pokaždé poděkovala. S každou ránou byl její zadek červenější. Ale její hlas byl také udýchanější, zastřenější. Stále si držela jednou rukou satisfyer na kundě a ten jí evidentně dělal nesmírně dobře. „Koukám, že se ti to líbí, čubko.“ povídá Denisa. „Ano Paní, už brzo budu.“ odpoví udýchaně Zuzana. Denisa se otočí na mě a povídá: „Nechám to na tobě, jestli se Zuzana může udělat. Stejně je to všechno tvoje vina.“ Řekne Denisa s pobavením v hlase. „Pokud rozhodneš, že se Zuzana může udělat, budu pokračovat v trestu. Pokud však nechceš, aby dostala dalších pět, co zbývá, tak nebude ani orgasmus.“ „Co teď?“ pomyslel jsem si. „Nahlas se jí ptát nemůžu, to by mi Denisa určitě nedovolila a určitě bychom za to oba dostali nějaký trest. Do obličeje jí nevidím, podle toho se také rozhodnout nemohu.“ Orgasmus nádherné dívky závisel pouze na mě. Péro v kleci mi škubalo, dralo se ven. Kdyby nebylo uvězněné, trčelo by nahoru jako stožár a hlásilo se o pozornost. „Nechte ji se udělat, Paní!“ rozhodl jsem. Na tváři Denisy se objevil úsměv a švihla. „Jedenáct. Děkuji Paní a Otroku.“ Nohy se jí začaly mírně třást. Švih. „Dvanáct. Děkuji Paní a Otroku.“ Bylo vidět, tak si satisfyer tlačí na klitoris a zároveň se snaží být co nejpřesnější. Švih, švih. „Třináct, čtrnáct. Děkuji Paní a Otroku.“ Bylo vidět, jak Denisa na poslední úder zastavila. „Můžeš, čubko,“ pošeptala jí její Paní lehce. V tom se Zuzaně prolomila ruka, hlava jí klesla až na zem a nohy se jí roztřásly tak, že se sotva udržela. S výkřikem jí Denisa švihla pravítkem co nejsilněji přes obě půlky najednou. „AAA! Patnáct! Děkuji Paní!“ zakřičela do pokoje Zuzana a svezla se na zem. Denisa si k ní klekla a jemně jí objala. „Krásně jsi se udělala, čubko.“
Denisa vstala, a i Zuzana si opatrně klekla, i když stále roztřesená, k Denisiným nohám. „Tak co, čubičko, co uděláme s tímhle…?“
