Ta nejvíc sprostá noc, jakou jsem zažila. Ale i něžná. A neskutečně sexy.
Safír. To slovo máme všichni tři dohodnuté. Trochu se mi stejně zatočí hlava pokaždé, když si uvědomím, co se bude za chvilku dít. Vzrušující hra, která se ale může to otočit proti mě. A co víc - nebudeme v soukromí, ale ve Fidelity - luxusním tajném koktejl baru, který funguje jako swingers pro smetánku. Vstoupím do salonku. Můj muž sedí u stolu, sako odložené přes opěradlo, manžety dokonale upravené. Když se na mě podívá, cítím známé ztišení — okolní svět se přepne na pološero a tepe jen náš rytmus. Pohladím ho pohledem a skloním hlavu.
„Přivedou ho za chvíli,“ řeknu.
„Budeš mu velet,“ odpoví klidně. Ta věta se mi opře do podbřišku. „Ale mně budeš sloužit.“
„Ano, můj pane.“
Barman postaví na stůl tři sklenky a zmizí. V pozadí hraje jazz. Když náš host vejde, vidím opatrnost i hlad. Má přes sebe kabát; oči poskakují, ale nezdrhají.
„Zavři,“ řeknu, a on poslechne. „Svlékni se.“
Kabát sklouzne.
„Všechno.“ Knoflíky tikají jako metronom, textil šustí. Kůže ve světle lamp má barvu medu. Když stojí nahý, chvíli ho nechám vydechnout v tichu. Má pěkná stehna, šourek plný, polotvrdé péro nakloněné na stranu, jako by se na něco ptalo. Líbí se mi ta otázka.
„Budeš mluvit jen, když se tě někdo zeptá,“ ozve se můj muž bez zvýšení hlasu. „Mně říkáš pane. Jí Madam. Rozumíš?“
„Ano, pane,“ odpoví ten chlapec a já v tom slyším malý třas. Sladký.
Sednu si na kraj stolku, rozparek elegantních šatů mi dovolí vystrčit koleno dopředu. Šaty mám dle nařízení pána černé šifonové, zcela průhledné od pasu nahoru. Kolem hlubokého výstřihu silný saténový lem, který zakrývá bradavky mých pevných prsou. Od pasu níž satén, pod ním krajkové kalhotky. Pohladím ho očima. „Pojď blíž. A klekni.“
Kolena na koberci vydají tiché ťuk. Udělám krok k němu a špičkou lodičky přejedu po vnitřní straně stehna. Penis mu cukne jako struna; usměju se jen koutkem.
Chci publikum. Pohledem kývnu ke dveřím; na prahu stojí žena s rudými šaty a zvědavostí, která jí jemně růžoví tváře. „Pojďte dál,“ řeknu a mávnu k nám. Žena vstoupí. U stolku jsou jen dvě židle a já jí nabídnu jedno místo, na druhém sedí manžel.
„Na všechny čtyři,“ řeknu subovi. Když poslechne, sednu si na něj ke stolu. Trochu poklesne, ale drží. Nehty pravé ruky přejedu přes jeho spodní záda, zadek. Trochu zatlačím na jeho dírku a lehce zaškrábu kolem, pak začnu škrábat jeho koule. Cítím, jak se chvěje, ale je zticha. Zmáčknu, zatáhnu, štípnu. Zasykne, plácnu ho. U toho všeho si povídám s mým mužem a cizí ženou, připíjíme si, představujeme se. Poprosím ho, aby ho hodnotila, mluví o něm jako o kusu masa, o jeho zádech, ramenou, koulích. Jsem si jistá, že je úplně rudý.
„Vidím, že jste se shodly, že vzhled ujde. Teď ještě jestli není úplně neschopný,“ říká manžel a já pochopím narážku. Mávnu na barmana a poprosím ještě o tři drinky, a o křesílko navíc. Usadím se, zvednu lem šatů. Kalhotky mi vlhnou. „Snaž se. Nejen pro mě, ale i pro pána,“ řeknu mu. „Přes kalhotky.“ Když přes krajku přitiskne ústa, cítím jemný elektrický dotek. Líže klitoris, jako by mě líbal ve tmě — pomalé kroužky, trpělivost. Dívám se přitom na svého muže: rozepíná pásek. Slyším to skřípnutí kůže o přezku a jsem rázem vláčnější než látka mezi stehny. Naschvál se ale otočím, přitáhnu něžně cizí ženu za krk a začnu jí líbat. Periferně cítím, jak to mého muže vzruší.
„Bez látky,“ přikážu. Spustí mi vlhké kalhotky po stehnech. Jazyk na kůži je jiný, nový, hebčí, hřejivější. Muž mi stiskne bradavku přes šaty — přesný tlak, který mi vždycky vypne kolena. Podpatky se mi zapřou do koberce.
„Dva prsty dovnitř,“ řekne můj muž. „Jazyk zůstává.“
Poslechne. Vsune je, hezky pomalu, čte mě jako knihu po řádkách. Jazykem se opře do klitorisu. Není to surové. Je to přesné. Vím, kdy a jak. Udělám se mu do úst krátce, čistě — otřes, co se zlomí v pase a vrátí se do prsou. Držím mu hlavu u sebe, jako bych mu děkovala.
„Dobrý sub,“ řeknu, ale mám oči na svém muži. „Smím teď poprosit o péro?“
Přikývne. „Já ale rozhodnu, které dostaneš.“
Adrenalin. Vidím, že vstup do místnosti se zaplnil a několik lidí stojí i uvnitř, kolem zdi. Žena v červených šatech se s někým líbá - možná její manžel, možná. Pomalu se rozhlédnu, vytáhnu si sukni a předkloním se přes stůl.
Jsem roztažená na hraně stolu, čekám. Když do mě zajede, svět se na vteřinu zúží: péro ve mně, jeho dech na mém krku, jeho ruce ve vlasech, zatahá, zakloní mi hlavu. Sebejistota ho prozradí, je to můj muž. Úleva, uklidnění. Chlapec mezitím začal znova lízat. Muž mu musel pokynout. Cítím jeho jazyk na klitorisu a slyším mužovy koule, jak mu plesknou o tvář. Ten zvuk mi zalepí nějaké prázdné místo v hlavě, na jiné myšlenky není prostor. Slast.
„Měl jsi někdy bisexuální fantazie, otroku?“ uslyším jeho hlas nad sebou po chvíli, a proberu se. Je to věcná otázka, jako by kontroloval účet.
„Ne, pane,“ vydechne chlapec mezi mými stehny.
Můj muž vyklouzne ze mě, nechá ve mně tepající prázdno — a otočí se ke dveřím. Je mi to jasné - vím co asi přijde, už ho znám. Ta chvíle, kdy dá průchod své perverzi. Závěs je pootevřený. „Hledáme dobrovolníka,“ oznámí vlídně. „Muže, který si troufne otestovat, jak moc hetero je náš sub. S pořádnou výbavou.“
Ticho a pak vrznutí koberce. Vejde chlap v černé košili, vysoký, těžkou sklenici pokládá na stůl, rozepíná poklopec. Péro má zatím ochablé, ale tvar krásný už teď. Je vidět, že je těžký. Velký žalud se mu rýsuje přes polopřetaženou předkožku
Můj muž prořízne ticho: „Postav mu ho. Rukama. Pak pusou.“
Tohle je moment, kdy se ve mně objeví dvojí vzrušení: mít moc a patřit. Vezmu cizí penis do dlaní, pořádně se na něj podívám. Kloužu po žilkách, natahuju kůži, nasliním, palcem kroužím u uzdičky. Nabíhá, těžkne, roste mi do dlaní. Když ho vezmu do úst, dýchám nosem a kloužu nahoru a dolů. Je krásný. Když je tvrdý, odtáhnu se, otřu si koutky a kouknu na Pána — je spokojený.
„Na všechny čtyři, hlavou ke mně“ poručí našemu chlapci. Manžel se zvedne, obejde ho. Roztáhne mu kolena od sebe, takže je úplně roztažený a bebranný, břicho vtažené. Pokyne cizímu, ať si klekne za něj. Levou rukou vezmu koule toho gentlemena, pravou pomalou přetahuju žalud, hladím ho a přihoňuju.
Můj muž se vrátí do křesílka a rozepne zip. „Ty,“ řekne subovi, „kouříš mně. Budeš se snažit, abych ti vystříkal pusu. Když se ti to nepovede, dostaneš velkýho čuráka hluboko do zadku. Žádný sentiment. Jasný?“
Sub přikývne, hodně vyděšeně, trochu s odporem, ale safír nezazní. Chvilku mnou proběhne strach - není to na něj moc? Co když to fakt nechce? Pak se ale podívám tam, kam můj usmívající se muž - na úplně tvrdé a naběhlé subovo péro. Toho parchanta to hrozně vzrušuje, pomyslím si. V tu chvíli se nadechne a vezme péro mého manžela do pusy. Mnou proběhne zvláštní směsice žárlivosti, trocha odporu a obrovské vzrušení.
Milovat to i nenávidět ve stejné vteřině — to je moje droga. A tak se tomu poddám. Jeho ústa na pánově žaludu, cizí penis v mé ruce u subova análu. Jednou rukou honím, druhou si nasliním a strčím subovi prst do zadku. Jakmile chlapec ne chvíli zaváhá, vytáhnu ho a přitáhnu blíž cizí péro. Už se dotýká, zatlačí na konečník, který se prohne. Milimetr, dva. Sub zavře oči, vtlačí si Pána hlouběji do krku, pracuje. Sliny, teplo, zvuk, slzy v koutcích očí. Možná slzy zoufalosti, ale spíš reflex z péra hluboko v hrdle, Hraju si na hraně. Jsem děvka i kněžna, protože on mi přikazuje.
„Líbí se ti to?“ zeptám se suba. Vzhlédne, tváře mokré, péro mu stojí. „Ne,“ hlesne. Vím, že mi lže i nelže současně. Je rozbitý správným směrem. „Nelži,“ řeknu a přitáhnu cizího chlapa za koule, půlka žaludu se začne nořit dovnitř. „Aaaaa,“ vyjekne sub bolestí, „promiňte, ano, líbí se mi to, miluju ty čuráky.“ Povolím, konečník se mu zase zavře a já mu po něm kroužím zvenku žaludem cizího chlapa, který tlumeně vzdychá. Pošimrám ho na uzdičce. Podívá se na mě. Ty mrcho, jako by mi říkal očima. Zas ho vezmu kousek dovnitř, ale jen trošičku, míň než předtím.
„Dost,“ utne to můj muž. Všechno znehybní. Špička cizího žaludu v análu. Můj muž mezi subovými rty. Moje prsty napjaté kolem cizího péra. Tváře přihlížejících. Deset? Patnáct? Páry, dvě ženy, tři muži od baru. Zvednu bradu a usměju se — a můj muž se ujme taktovky.
„Vidím soucit,“ řekne publiku s vlídným humorem, který dělá z poslušnosti radost. „Sub je dnes náš majetek. Nezvládnul pána uspokojit. Kouří ale asi poprvé. Nechám vás rozhodnout. Zachráníme ho od análu? Hlasujte.“
Šepoty, smích, zvedající se ruce. Většina pro milost. Cizí chlap protočí oči.
„Žalud ven,“ poručí mu Pán. „A ruce pryč. Zůstaneš nevystříkaný.“ „To si děláte srandu,“ řekne, ale poslechne. Pár diváků se uchechtne nahlas. Je v tom přesně takové spravedlivé ponížení, jaké mám ráda: bez zloby.
„Druhé hlasování,“ pokračuje můj muž. „Dovolíme subovi se udělat? Zaslouží si to?“
Chvíli ticho; pak „ano“ s malou převahou. Měkký potlesk. Moje tepna na krku zapulzuje o něco rychleji.
„Dám mu k tomu svou ženu,“ řekne — a podívá se na mě tak, že se mi podlomí lýtka. Tak to přišlo. Situace se otočila. To, čeho jsem se bála, ale co miluju. Vědomí, že jsem v sexu jeho majetek - takhle nesouměrné to je, ačkoliv se oba milujeme a jsme k sobě v opravdovém životě něžní a ohleduplní.
Sáhne do kapsy a vytáhne zlatou kostku: noha, pusa, ruka, prsa, kundička, zadeček.
„Souhlasíš?“ ptá se, i když odpověď víme.
„Ano, můj pane,“ řeknu tiše. „Moje otvory ti patří. Můžeš je nabídnout, komu chceš.“
Hodí. Kostka cinkne o sklo stolku, protočí se… a je to to, čeho jsem se bála nejvíc. Největší ponížení. Zadeček. Cítím, jak mi bradavky tvrdnou bez doteku.
„Šaty dolů. Na záda na stůl,“ řekne. „Nohy nahoru. Oči na něj.“
Sundám šaty a cítím cizí oči na bradavkách, na upravené kundičce s černým trujúhelníkem. Lehnu si na chladný stůl, světlo mi svítí na břicho. Roztáhnu nohy, dám ruce pod kolena — gesto odevzdání, co je mi čím dál přirozenější. Dívám se subovi do očí; vidím v nich dětské „smím?“ a mužské „chci“. Oboje mě rozechvívá.
Můj muž mě namaže zadeček lubrikantem, strčí dovnitř dva prsty a chvíli mi prstí zadek před dvaceti diváky. Chytne mi stehna a kývne. Sub zatlačí. Vezmu si ho — těsná, připravená, chtivá. Zaskřípu zuby a vydechnu. Přiráží nejdřív opatrně, pak jistěji. V očích má poděkování a zděšení zároveň — miluju tu směs.
Můj muž se sklání; líbá mě pomalu, dlouze, a mezi polibky mi říká, „miluju tě, hrozně moc.“ Je to skoro neslušnější než všechny ostatní věci. „Jsi skvělá, nádherná.“ Líbám ho zpátky, vášnivě, a cizí péro mě šuká do zadku, kundička vystavená cizím očím. Říkáme si další něžnosti, kolem nás to šumí — „to je krásný“ zaslechnu v publiku. Někdo se chytne za ruce, dvě ženy se políbí. Salonek je teď viditelně vzrušený a plný emocí.
Cítím, jak se subův dech láme. Vyzvu ho pohledem. To stačí; vystříká se do mě, křičí u toho, teplo se vrací zpět, vytéká ze mě pomalu v perleťových provázcích na stůl. Vyndá ho; kapky mi kloužou po kůži, světlo lampy z nich dělá malé komety.
„Pomiluj mě,“ řeknu mužovi přede všemi. Můj muž si mě vezme do kundičky — pomalu, s požitkem, toho, kdo vládne. Miluje mě něžně, všichni se dívají. Já se dívám na něj, na ně — a jsem pyšná na náš vztah. Patřím mu a přitom panuju světu kolem.
Když utichne poslední otřes, zvednu se na lokty, dívám se na suba a řeknu: „Poslední úkol. Ukliď.“
Skloní se. Pomalu, důkladně líže sperma mého zadečku, z kundičky, z jeho žaludu. Je v tom cosi dojemného: praktická péče suba, který pochopil, že důstojnost dneska vypadá jinak.
Závěs se přivře; světlo měkne. Obléknu se, ještě mě všude mravenčí. U barového pultu nám barman bez komentáře postaví tři sklenky. Sedneme si vedle sebe, ne proti sobě; ráda cítím pánovo stehno na svém. Sub si sedá vedle, oči se mu lesknou novým druhem klidu.
„Jak se cítíš?“ zeptá se můj muž.
Chlapec hledá slovo. „Použitý,“ řekne nakonec. „A klidný.“
„Správně,“ kývne on. „V tomhle pořadí.“
Opřu si hlavu o jeho rameno. „Děkuju, pane,“ řeknu prostě. A pak, směrem k subovi, prsty mu lehce stisknu zápěstí: „Dnes jsi sloužil dobře.“
Jazz se přepne na pomalejší standard. V hlavní části někdo tiše zatleská něčemu úplně jinému. Tady v salonku se kostky už nehází. Všechno je na svém místě. A svět, aspoň na tenhle drink, dává smysl.
