Byl jsem připraven na ledacos.
Na rozhovory o byznysu, na kulturní rozdíly, na citlivost kolem peněz i rodiny.
Ale ne na to, že mě na videokonferenci přivítá chlap, který vypadá.
jako kdyby ho vymodeloval někdo, kdo přesně věděl, co na mě zabírá.
Mike.
Synovec mého obchodního partnera, ortopeda z jedné bohaté oblasti Arabského poloostrova, kde mají lidé tolik peněz a tolik kil navíc že diabetologie a ortopedie je tam lepší zlatý důl než těžba ropy.
Jeho rodina měla trpělivost.
On ne.
A to byla ta kombinace, která ho spojila se mnou.
Měl být na půl roku „umístěn“ do Evropy, aby pochopil, že v byznysu nefunguje všechno jen na základě příjmení a rodokmenu, ale že existují i pravidla, odpovědnost, disciplína.
A tak mu strýc řekl větu, která to celé odpálila:
„Budeš pracovat s Milanem. On ti ukáže, jak to chodí.“
Na videocallu vypadal jako většina mladých mužů z bohatých rodin, slušnej, milej, trochu ztracenej, ale ne hloupej.
A navíc ten typ, co dává pozor na to, jak působí.
Dvě videokonference.
To stačilo, aby bylo jasné, že má hlavu.
A ego.
Hodně ega.
Ale hlavně měl chuť něco dokázat. A to jsem u něj ocenil.
Tak nějak jsem tušil, že tole nebude jednoduché, ale strýček platil moje faktury s nevídanou lehkostí a já jsem ve věku, kdy raději pracuji méně za víc peněz než obráceně.
Letenka přišla večer předem. Business. Přímý let.
Bez jediného komentáře, jen věta:
„Chci vás vidět dřív, než začneme pracovat. Jedna snídaně. Jen jedna hodina. Všechno zařídím.“
Nedávalo to smysl, proč mám letět se vyspat do Londýna, abych tam posnídal a vrátil se do Prahy.
Ale pak to dávalo smysl úplně.
Když jsem přijel do Four Seasons hotelu na Park Lane, uvědomil jsem si dvě věci:
Mike nemá problém s penězi.
Mike už vůbec nemá problém s tím, na koho udělat dojem.
Recepční mě oslovil jménem dřív, než jsem vytáhl pas.
Všechno bylo připravené.
A já jsem měl poprvé pocit, že ten kluk buď chce ukázat, že umí hrát podle staromódních pravidel bristké aristokracie, kam by rád, jako každý zbohatlík v Londýně patřil, nebo se mě snaží ohromit.
A ten druhý důvod byl znepokojivě pravděpodobný. Měl jsem předplacenou návštěvu wellness, po návratu do apartmá na mě čekal na psacím stole parfém Creed Aventus s přáním dobré noci a pozvánkou na jednání v 5:30 ráno v salonku dole v restauraci. Nic víc.
Snídaně v 5:30 ráno
Našel jsem ho v soukromém salonku.
Nebylo tam nic zvláštního, žádná póza, žádná orientální zdvořilost ani okázalost. Jen butler a snídaně, která, jak jsem pochopil, má v době ramadánu dát sílu na celý den, kdy se nejí a nepije až do soumraku.
Byl tam, konečně jsme se viděli naživo. Bílé tričko, levisky, tmavá kožená bunda, mokré vlasy.
A ty modré korálky, co s nimi chrastil při videohovoru, měl tentokrát na stole, ne v ruce.
„Chtěl jsem vás poznat osobně, naživo a v klidu,“ řekl.
Žádná okázalost.
Žádné machrování.
Ale když se na mě zadíval, nebylo to jen profesní.
Bylo v tom soustředění.
A zvědavost.
Možná až příliš.
Za hodinu bylo po všem.
Doslova.
Přesně po šedesáti minutách vstal, podal mi ruku a řekl:
„Děkuji. Zbytek probereme v Praze, až přijedu za vámi. Tady si to ještě musím srovnat.“
A já nevěděl, jestli mluví o byznysu, nebo o mně.
Cesta na letiště, tentokrát nepojedu Heathrow Expressem z Paddingtonu, kdepak.
Lahvově zelený Aston Martin čekal před hotelem
Nebylo to auto z půjčovny.
Nebyl to Uber, ani řidič z hotelu.
Byl to vůz, který stál u chodníku jen a jen kvůli mně.
Když jsem nasedal, řidič, který zavíral dveře řekl:
„Sir, this is from Mr. Mike“
Z nějakého důvodu mě nepřišel vyprovodit osobně, ač ještě seděl restauraci.
Ale tohle bylo víc osobní než všechno ostatní.
Seděl jsem sedadle Astonu, uhánějícího na Heathrow a díval se na město, které ještě nevstalo a nemohl jsem se zbavit pocitu, že to byl test.
Mikeův test.
Následně jsme během několika videokonferencí řešili jeho vstup do společností, provozujících na Slovensku termální lázně. KPI a projekce výsledovek, nic vzrušujícího.
A pak Praha. A pak Slovensko.
A teprve tam, v těch termálech, v té zimě, v tom apartmá se to všechno začalo skládat.
Londýn byla předehra.
A já ji v sobě cítil pořád.
Praha a cesta do Piešťan uběhla rychle, najednou jsme stáli oba v chodbě hotelu v termálních lázních. Venku tma, uvnitř slabé teplo chlorované vody a ten zvláštní zimní klid, který mají lázně mimo sezonu.
Mike byl jiný než v Londýně.
Nevím, jestli to byla ta cesta, čas, nebo fakt, že tentokrát byl v mém teritoriu.
Možná všechno dohromady.
Pozval mě do svého apartmá pod záminkou, že chce „probrat smlouvu“.
Jenže tón, jakým to řekl, nebyl tón člověka, který řeší papíry. Byl úsečný a docela drzý.
Když jsem zaklepal, dveře otevřel skoro okamžitě, jako by čekal přímo za nimi.
Tentokrát bez bundy.
V nátělníku a teplácích, bosý.
Stačil jeden pohled a věděl jsem, že má zase to svoje intenzivní soustředění.
„Pojďte dál,“ řekl klidně.
Jeho hlas byl hlubší, než jsem si ho pamatoval.
Unavený?
Nebo jen… uvolněný?
Apartmá bylo teplé, vyhřáté, světlo tlumené.
Na stole otevřená láhev vody, vytištěná smlouva ve dvou exeplářích, k tomu jeho korálky jako kdyby chtěl, ať vidím všechny vrstvy jeho identity najednou.
„Posaďte se,“ řekl a sám si přitom sedl naproti mně, ne přesně formálně, ale v takové té poloze, kdy mužům vypnou všechna falešná gesta a zůstane jen čistý, surový způsob bytí.
Mike mě usadil přesně tam, kam chtěl.
Ne naproti stolu.
Ne vedle smlouvy.
Ne k pracovním papírům.
Ale do měkké nízké sedačky u krbu, která byla spíš na dlouhé večery než na poradní sezení.
„Sedněte si,“ řekl tiše.
A jeho tón měl v sobě něco, co jsem u něj neslyšel — klid, který není normální u člověka, který má běžně problém být v klidu.
Já seděl v tmavomodrém obleku.
Sako, kravata, košile, naleštěné boty.
Mike proti mně úplný opak.
Měl na sobě jen tenký, světle šedý nátělník, který mu stál na těle tak přirozeně, až jsem měl pocit, že je to jeho druhá kůže. A tepláky obyčejné, měkké, šňůrka volně visící. Obojí z kašmíru, pohodlné. Nic napnutého, nic, co by mělo poutat pozornost.
Jenže to poutalo pozornost a úplně všechno.
Sedl si do křesla naproti mně, ne formálně.
Rozvalil se.
Jako doma.
Jako muž, který už zapomněl, že tu je v roli studenta.
A pak to udělal.
Natáhl nohy.
Bosé.
Silné.
Opálené.
Chlupaté.
Uvolněné.
Jako by mu patřil prostor mezi námi.
Položil je na druhou stranu sedačky ke mně, ne k ohni.
Tak blízko, že jsem cítil teplo jeho kůže.
Bylo to tak samozřejmé, že jsem si připadal jako ten, kdo narušuje jeho komfortní zónu, ne naopak.
„Je tu teplo,“ řekl.
Naprosto nevinně.
Ale nebylo to nevinné ani trochu.
Jeho nárt byl hladký, prsty mírně roztažené, byl vidět každý sval, žádné předvádění, jen přirozená, mužská fyzická sebejistota. Ve světle krbu vypadaly jeho nohy ještě atletičtěji. Ta klidná mužnost, která se nedá předstírat, když ji chlap nemá.
A já tam seděl jako člověk, který by si měl všímat papírů na stole.
Ale nedokázal jsem.
Nešlo to.
A on to viděl.
Neusmál se.
Ani nezměnil polohu.
Ale jeho oči se změnily malinko, sotva znatelně, z toho klidného pozorování se stal kontrolovaný zájem.
„Jste v pořádku?“ zeptal se tichým hlasem.
Je to otázka, která se ptá úplně na něco jiného.
A ten nátělník…lehce vlhký od sprchy po termálech…
voněl směsí tepla a čistého mužského těla.
Jen nádech.
Ale stačil.
Krb praskal.
Ticho mezi námi se natáhlo.
A já si uvědomil, že to nebyla náhoda.
Mike si mě nezkoušel svést.
To nedělají muži s jeho kulturou.
On si mě mapoval.
Jak dýchám.
Na co koukám.
Co přehlížím.
Co nedokážu přehlédnout.
A hlavně co to se mnou dělá, když sedím v obleku, jako evropský manažer, a naproti mně se rozvaluje mladý mužný Arab, bosý, uvolněný, a nechává mě vidět přesně tolik, kolik si dovolí.
„Tak,“ řekl nakonec, tichounce.
Prstem poklepal na smlouvu.
„Můžeme začít.“
Jenomže nezačal text.
Začalo něco jiného.
A pak změnil téma tak hladce, že jsem skoro nezaregistroval, že to není náhoda.
„Ten parfém,“ řekl tiše.
„Líbí se vám?“
Přikývl jsem.
Byla to pravda.
A on to věděl.
„Dobře,“ usmál se skoro neznatelně. „Chtěl jsem vám dát něco, co sedí k tomu, jak působíte.“
„Děkuji, máte schopnost plnit má přání dřív, než mě napadnou“, řekl jsem, protože bylo slušné poděkovat za parfém za čtyři sta liber a taky jsem ho chtěl vyprovokovat k akci.
Pak se narovnal.
Pomalu.
Jako kdyby měl všechno času světa.
A jeho ramena široká, těžká, silná se napnula pod látkou nátělníku.
Tam, kde byly jeho ramena, se látka napjala o centimetr víc.
V té poloze, když zvedl paže, jsem koutkem oka zahlédl tmavé, husté chlupy v podpaží.
Přirozené.
Silné.
Mužné.
A on se ani nesnažil je skrývat.
Možná náhoda.
Možná záměr.
„Já mám rád ten parfém řekl.
„Jeden z napoleonské linie. Síla, dřevo, ananas a černý rybíz, je v tom historie.“
Tohle už nebyla náhoda.
Nic, co řekl, nebylo náhodou.
Pak vstal úplně a tentokrát udělal krok blíž.
Těsně ke mně.
Tak blízko, že kdybych se narovnal, dotkl bych se jeho hrudi sakem.
„Nechci jen mluvit,“ pokračoval.
„Chci, abyste cítil, jak voní na mé kůži, jestli stejně, jako na vaší“
Natáhl ruku.
Jeho dlaň byla velká, teplá, silná ramena široká, prsa pevná, nátělník obkresloval každý jeho pohyb.
Parfém měl na vnitřní straně zápěstí. Což byla škoda, protože kdyby mi nastavil rozkrok, už bych se mu tam zabořil.
Takže to zápěstí mi nastavil přesně do prostoru mezi námi.
Musel jsem se nahnout blíž.
Nebyla jiná možnost.
A on to věděl.
Vůně Aventusu na jeho kůži byla přesně taková, jak popsal. Bylo tam něco navíc.
Dřevitá, kořeněná, rozhodná, voněla na něm líp než na mě, zdálo se mi.
Mužná.
Bez váhání.
Když jsem se nadechl, Mike se nehnul.
Stál nade mnou.
Vysoký.
Tělo napnuté.
Paže nad mou hlavou.
A jen se díval.
Ne na moje ruce.
Ne na smlouvu na stole.
Ale na mě.
„Cítíte to?“ zeptal se tiše.
Hlas hlubší než předtím.
Přikývl jsem.
„Dobře…“ řekl.
Pak se naklonil blíž a jí si všimnul, že jeho kašmírový tepláky začínaj být těsný.
V té chvíli se opřel dlaní o opěradlo sedačky za mou hlavou.
Náhodou?
Ani náhodou. „Všimnul jsem si, že vůně pro vás hrajou silnou roli, když jste dostal moje smlouvy, místo abyste je začal číst, přičichl jste k nim“. Řekl a usmíval se.
„Něco vám pustím“. Řekl, a vzal do ruky ovladač. Myslel jsem si, že to bude nějaká vizualizace.
Wow, tak to je hustý. To je video z jeho kanceláře.
„Chci abyste viděl, jak to vypadá, když skočí náš videohovor“ řekl a mě napadlo, že si snad myslí, že budu cítit vinu za to, že ten týpek je rozvalenej u kompu, nohy od sebe a leští si nádhernou nabušenou kládu.
Palec druhý ruky položenej na kořeni ocasu a prstama si hladí a prohrabuje koule a vypadá, že si to užívá.
„To je výsledek vaší práce se mnou“, dodává. Teď krásně vidím jeho vlhkej žalud. Ani ne minutový video končí, na obrazovce vidím, jak kliká v adresáři na „delete“ a video mizí v koši. Pak vymaže koš.
Ocas v obleku mám jak kámen, škoda jen, že nevím, u čeho se dělal a jestli mi to pustil, aby mě vzrušil nebo zničil. Dobře vím, jak jsou v jeho končinách nesmlouvaví a pokrytečtí k pokleskům tímto směrem. A že kdyby to viděl strýček, tak si s poslední fakturou můžu vytřít prdel.
Podívám se na něj. Krásně smyslný rty, oči slastně přimhouřený, pohodově dýchá.
No a i když si říkám, ty vole, už žádný takový dobrodružství, máš vztah, neblázni. Co udělá zodpovědnej, zadanej chlap v takový situaci? Stáhne se, omluví se, že už na pána tak působit nebude a vrátí se ke smlouvám a navždy bude dělat, že se to nestalo.
No tak ne. Rozepínám si sako a ruka mi jede na můj ocas. Nemůžu si pomoct.
Podívám se mu do očí.
Zaboří bosou nohu do mý dlaně a já ho jednou rukou rukou chytám za jeho chlupatou nohu, tvrdě stisknu jeho chodidlo a druhou si rozepínám kalhoty a vytahuju čuráka.
Ani nehlesne a dívá se mi do očí.
Ocas se mu v teplákách zřetelně rýsuje.
Zatracenej kašmír, přes tepláky se tlačí kapka a za ní druhá. Zřejmě si nestačil natáhnout trencle.
Zřetelně vidím kapičku jeho šťávy a k tomu ty jeho rozpaky. Je dokonale rozparáděnej, a všiml sem si, jak mi civí na koule.
To, co se přede mnou zjevilo, bylo vážně dokonalý.
Nebyl ani tak dlouhej jako pořádně tlustej, obřezanej a trčel vyzývavě přímo na mě.
Jeho růžovej žalud si přímo říkal o olíznutí.
A tak jsem to prostě udělal.
Nejdřív jsem se ho dotkl jen špičkou jazyka a pak jsem ho postupně vtáhnul do pusy.
Mezitím jsem znovu rozepnul pásek kalhot, abych i tomu svému nářadí dopřál trochu svobody.
Jestli jeho obřezaná kláda stála za to, tak ještě lepší byly jeho mohutné a tvrdé koule, které jsem hned nahmatal, aby si to pořádně užil.
Jak rád říkám, nejsem žádná děvka, ale kouřit umím mnohem líp než děvky, alespoň to říkali všichni, kteří měli péro v mé tlamě.
Vjížděl jsem mu jazykem do dírky, objížděl uzdičku a pod tlakem ho nasával. Stejně tak jsem násaval i jeho úžasně rajcovní vůni nadrženýho chlapa.
Napadlo mě, že arabi snad do kůže natáhnou něco z parfémů a to se smíchá s jejich potem, protože voní krásně.
S velkou chudí se vrhnul na mý péro a bylo vidět, že je mou předkožkou fascinován, jako já jeho koulema.
Hulil mě tak, že jsem pojal podezření, že asi nebudu úplně první ocas v jeho krásný tlamě. Ten kluk to dělal naprosto skvostně. Cítil jsem, jak mě doslova mlsá.
Jeho jazyk mi objel ráfek, zřetelně slyším, jak s rozkoší fetuje vůni chlapa kolem koulí, leští mi jazykem uzdičku, vjíždí i do štěrbiny. Je to mlsoun a už se mi v klíně sám hezky zabydluje, nájezdník jeden arabskej.
No skoro nevím, co dřív. Nechat se lízat, anebo mu zajet žaludem až za mandle.
Wow, nabral mý koule a věnuje se jim zkušenou rukou. To je jiný, než korálky, napadne mě. Přirazím do něj, protože to se prostě nedá vydržet.
Ta tlama arabskýho hřebce je zkušená a evidentně to potřebuje. Je to ten typ, co i hladce oholenej má černomodrý tváře a testosteron z něj kape. Vytáhnu ho a žaludem jezdím po oholené, ale drsné tváři a na ní zůstávají stopy předmrdky.
Nevadí mu, že se skoro dusí, jeho sliny smíchané s mou předmrdkou mi tečou na koule. Mám na něj chuť.
Obrovskou chuť na všechny jeho díry, šťávy a polohy. Jestlipak mi nastaví a bude mi v něm vzadu stejně dobře jako v jeho tlamičce.
Když si ho otočím a vidím tu nádherně chlupatou prdel, okamžitě do ní pouštím dávku slin, dávám tvrdýho čuráka na kraj a zsouvám se pomalu do něj.
Díru má teda úzkou, trochu ho to bolí, ale je ten typ, co ani nehlesne, protože arabskej chlap přece nefňuká.
Vědom si té jeho nezlomnosti přirážím se střídavou rychlostí.
Kdysi jsem naučil na ničem nelpět, nemít očekávání a s láskou a vděčností přijímat, zní to jako klišé, ale není, v životě je to praktický, ale v mrdání je to svatej grál.
Otočím si ho na záda, protože mrdat a dívat se do očí má jistý kouzlo a ja jsem hluboko v něm, mlsně sleduju to, co už znám ze screenu, ale ještě jsem pořádně neochutnal.
Hrábnu mu na něj rukou a před ním si ty prsty dám před obličej a nadechuju se a jeho ocas voní samcem a je takhle v přírodním stavu fakt k nakousnutí. Svalíme se na bok blíž ke krbu a nevím, jak tomu říkají saudové, ale my v Praze 69.
Borec mi parádně mrdá tlamu a já úplně nespěchám až mi vystříká mandle. On ze sebe mezitím serval kašmírový nátělník, a tak můžu obdivovat jeho úchvatnej nádherně chlupatej hrudník a úžasný chlapský břicho. Taky ze sebe rychle strhnu úplně zbytečnou košili a vrhnu se znovu na tu mohutnou chloubu arabskýho hřebečka, co už je teď pěkně rozvalenej na zemi.
Z ocasu mi teče a jeho čůrák mu maže stejně jako mně a jeho předmrdka je jemně slaná.
Asi ho fakt ještě moc chlapů nekouřilo, heká slastí, žaluda má úplně nalitýho a hebký koule plný k prasknutí. Hrábnu mu po nich, muchlám je mezi prstama.
Vyplivnu ho, bříškem palce mu dráždím citlivýho žaluda, zatímco mu lížu třísla (celej se z toho chvěje), koule a hráz pod nima, bořím se do jeho chlupatý díry a cítím, jak nádherně voní jeho pot smíchanej s parfémem Aventus.
Tlačím mu koleno nahoru, jestlipak se mi otevře, prolíznu mu anál Moje druhá ruka mu hladí chlupatý bříško, který povolil, a to na chlapech miluju, když ho povolej. Dosáhnu mu až na kozy. Bradavky má tuhý a začíná mě rozpalovat. Budu ho buď muset nakrmit mrdkou, anebo ho tu snad vojedu podruhý.
Pak mě začne olizoval všude kolem a do toho mi prohmatává celý tělo. Cítím, jak mi občas krouží jazykem až kolem análu.
Úplně nevím, jestli mu mám ještě víc nastavit svůj zadek.
Toužím ho mít v sobě, ale trochu se bojím té tlouštky.
Dobře vím, že fyziognomicky nejsem na mrdání mý prdele stavěnej. Ale jeden týpek mi říkal, že je to v hlavě, ne v díře. O.K., zkusím tomu uvěřit.
Znova ucítím jazyk na díře.
S láskou to přijmu, řeknu si a pořádně se uvolním, aby se tam líp dostal.
Moje kouření značně polevuje, aby pochopil, co chci.
Chci tě v sobě, křičím jen pro sebe, protože mám stále plnou hubu jeho tlustýho čůráka, povolím, a aniž bych cokoliv naznačil, začne být aktivní a už mi tlačí kládou na díru.
Chci mu ten vstup pořádně zpříjemnit, a tak nejdřív díru pořádně sevřu, ale nakonec ji postupně uvolním.
Jsem najednou úplně plný a je to nádherný pocit.
Ten ještě umocňují obě jeho ruce hladící mě po celém těle i mým k prasknutí nalitém ocasu.
Pořádně se zapřu do kolen, on mě chytne za ramena a moje nadržená prdel se těší, až ji začne zkušeně vymrdávat.
Ucítím první pohyb jeho péra v mé díře ven, zpátky už mu jdu celým tělem naproti.
Chci, aby mi ho zarazil, jak nejdál to půjde.
Další příraz.
Jeho žalud mi tlačí na prostatu a já se pod ním svíjím slastí.
Další a o dost tvrdší příraz. A další a další. Nadrženě vyheknu.
To ho přiměje k ještě pronikavějšímu a intenzivnějšímu zásunu.
Mám takovej pocit, že ze mě asi vymrdá duši.
K důrazu jeho pohybu se teď začíná přidávat i rychlejší frekvence.
Mrdá mě tak, že už nemyslím na nic jiného než na jeho čůráka v mé díře.
Slyším jak na mě mluví arabsky, nevím co říká, ale je to rajcovní.
Jsem z toho fakt rozjetej a mám pocit, že jestli mi ještě jednou sáhne na můj k prasknutí nalitý koule a kamennej ocas, bez mrknutí oka mu tu chlupatou pazouru postříkám.
Oba u toho řveme slastí. Nechápu, jak to ještě můžu vydržet, protože já jsem zas tak často pasivní dlouho nevydržel.
Když už jsem si myslel, že slast nemůže být větší, vytáhl to svou kládu a začal mi horkým jazykem vylizovat tu rozmrdanou prdel.
Nečekal ale, až si ten pocit patřičně užiju, a už mě naplňoval novým, zas o něco vzrušivějším.
Jeho tlusté prsty se procpaly až k nejcitlivějšímu místu v celém těle, mý prostatě.
Netušil jsem, že je možné ji takhle dráždit.
Pak si lehl pode mě a začal mi olizovat žalud.
Mlaská a u toho něco skoro řve v arabštině a poprvé se mi zdá, že ten jazyk není tak nelibozvučnej.
Tohle už se fakt nedá vydržet.
Moje totálně tvrdá kláda se chystá na dávku čerstvý horký mrdky do jeho lačnících úst.
Začíná mi v ní cukat a mně se zatemňuje před očima.
Můj mozek je úplně v tranzu z přílivu hormonů a moje štáva se po velkejch dávkách stříká do jeho huby. Klidně bych podepsal třetí světovou válku, řvu a při tom mu vystříkávám držku.
Netrvá to dlouho, a i já dostávám odměnu. Jeho slastný orgastický hekání a dávky bílé chlapské mrdky mám v puse, ve vousech, na tvářích.
Když se trochu vzpamatuju, sleduju, jak si olizuje zbytky mý mrdky ze rtů.
Pak můj pohled přejede na jeho nádherný arabský péro, který mi ještě před chvíli dělalo takovou slast.
Pak se mu podívám do očí.
Chytí mě za bradu a vrazí mi do tlamy jazyk od mý mrdky a říká „Měli bychom se podívat na tu smlouvu“.
Zabořím se ještě jednou do jeho chlupatého podpaží a natáhnu dávku Aventusu s jeho potem.
Smlouvu jsme nakonec opravdu probrali.
Ale jestli si z té noci odnáším něco zásadního, tak to, že některé smlouvy se nepodepisují rukou ale tělem.
