Vánoční besídka - soutěžní

Den se chýlil ke své ponuré části, za okny se trousili další a další studenti a v hale školy se chystala vánoční besídka. Stánky, svařák, stromek, koledy… Připravil jsem foťák jako každý den, dopil kávu ve své kanceláři a pomalu se chystal na zahájení.
Okna kanceláří postupně pohasínala, některé se naopak rozsvěcela do přicházejícího šera. Kolegyně v přízemí je ještě v práci? Nebývá návštěvnicí podobných akcí a možná i proto není mezi ostatními příliš oblíbená.
„Ty dnes nejdeš domů?“. „Ahoj Martine, jen něco dodělávám…“ Na stole už ležela její připravená kabelka, na křesle přehozený dlouhý černý kabát a Boženka si v kancelářské židli obouvala vysoké kozačky na řádném podpatku. Nikdo neví jak to miluju. Krásné nohy ve vysokých botách nebo alespoň s pořádným podpatkem. „Zase fotit…?“
Takhle přetopenou kancelář má snad jen ona. Vedro k padnutí a mě se chce hned pryč. Přistoupil jsem k jejímu stolu, když jsem otvorem v kabelce zahlédl malou hračku… Robertek akorát tak do kapsy. Černý, matný, hodně tvarovaný…
Jako by si toho všimla… Rychle zavřela kabelku na karabinu a nervózně přehodila nohu přes nohu. Její krásné nohy v punčochách byly jako magnet. Magnet na moje oči. Viděla to a cítila… Pohladil jsem ji po rameni. Měla na sobě růžový svetřík, kostkovanou sukni… a zbytek už víte. Vždycky jsem obdivoval její pevná prsa. Ne velká, ne snad umělá, ale nádherně pevná.
Přistoupil jsem k ní ještě blíž… „Neblázni, jsme ve škole!“ Další dotek na jejím rameni, pohlazení lehce ve vlasech.
Boženka pohlédla z okna aby změřila situaci a v tom mi začala rozepínat poklopec. Možná jsem to takhle ani nemyslel. Chtěl jsem blízkost, ale „…jsme ve škole!“ Její magnet — ty nádherné nohy — způsobil, že jsem nebyl v klidu. Možná ji překvapilo, že z poklopce vyklouznul už polotvrdý pták. S jakou něhou ho olízla a vsunula mezi rty. Sledoval jsem pohyby za oknem a přemýšlel kolik lidí nás může vidět. Opatrně jsem ji chytil za vlasy a nechal se hluboko polknout.
Chvíli si hrála s mými tuhnoucími koulemi a přesedla si do pohodlného křesla přes které měla původně přehozený kabát. Vyhrnula sukni a lákala mě do svého klína. Kundička chlupatá, roztažená, vlhnoucí a čekající na další hry. Pokleknul jsem k ní, chytil ji za stehna, roztáhnul nohy doširoka a začal lízat tu sladkou jeskyňku. Položila mi nohy na ramena, já prsty rozevřel růžový klín schovávající se pod krásným ochlupením. Roztahoval jsem jí pysky, prsty sunul dovnitř, lízal naběhlý poštěvák.
Posunul jsem ji zadek trošku blíž a vzal svůj penis do ruky. Jen sykla, když viděla jak se postavil, jak ztuhnul, jak trčí žalud z mojí krátké předkožky. Ano, vypadá jako po obřízce. Pořád… Rukama roztáhla svojí mokrou lasturku a zvala mě dovnitř. Na krajíček jsem položil krví naběhlého žaluda a Boženka zasténala. Zvedl jsem ji nohy nad ramena a pomalu do ní vniknul. Vyhrnula si svetřík a ukázala mi svoje pevná prsa naživo. Bradavky se jí leskly, trčely jako malé korále.
Šukal jsem jí v křesle tak divoce, že se hýbalo po kanceláři. „Zapomněla jsem zamknout…“ sykala pod dlaní, kterou jsem jí držel ústa, aby nekřičela na celou školu. Mačkala si svoje krásný kozičky, roztahovala kundičku abych mohl ještě hlouběji.
„Pojď…“, zašeptal jsem.
Klekla si před křeslo, jednou rukou mi hladila koule, druhou držela tepající ocas. Ústa dokořán, oči se leskly touhou po semeni. Můj mohutný výstřik byl náhle všude. Božence plnil ústa, skrápěl její nos i čelo, křeslo bude muset někdo vyčistit. A Boženka zasténala blahem.
Krásný začátek vánoční párty… Za okny proudili dále studenti, na chodbě se občas ozval zvuk z haly a Boženka se oblékala svůj dlouhý černý kabát. Mrdala krásně, tekla jako vodopád. Co na tom, že jí je šedesát pět.