„Já se udělám až ve chvíli, kdy chci, do té doby ne,“ prohlásí sebevědomě Zdeněk během popůlnoční debaty s přáteli u vína. Padla již několikátá láhev, atmosféra je uvolněná a trochu rozverná. Jeho žena Andrea jen přikývne.
„To jako chceš říct, že tě Andrea neudělá dřív, než sám chceš, ať se snaží, jak chce?“ vloží se do řeči pohotově Klára, která je s nimi a manželem Pavlem na letní dovolené. V její řeči je již slyšet vypité víno i odvázanost pozdní hodiny.
Zdeněk jen pokrčí rameny.
„To je hloupost. Když je ženská šikovná a trochu se snaží, chlap se neubrání,“ pronese Klára s důrazem.
„Asi jak který,“ odsekne Zdeněk.
„To je nesmysl,“ trvá na svém Klára.
„Chceš to vidět v praxi, abych tě přesvědčil?“ nadhodí Zdeněk.
„To si to tu s Andreou před námi rozdáte, nebo ti ho bude honit?“ utrousí Klára, už znatelně rozveselená vínem.
„Mě do toho netahejte,“ ozve se stroze, též lehce přiopilá, Andrea. Na okamžik uhne očima, ale hned se znovu napije vína.
„Takže to mám jako vyzkoušet já?“ naváže provokativně Klára.
„Dělej, co uznáš za vhodné,“ pousměje se Andrea. Je na ní vidět překvapení, ale nebrání tomu. Pavel se na ni krátce podívá, oba si vymění pohledy – trochu rozpaků i zvědavosti.
Klára stočí zrak na Pavla.
„Jo, klidně,“ přitaká Pavel s lehkou rezignací, ale i zvědavostí. Je trochu nervózní, což maskuje rozpačitým úsměvem.
Klára se obrátí zpět na Zdeňka.
„Tak jo. Jestli vydržíš deset minut, vyhrál jsi. Má někdo stopky?“ pronese rozhodně.
„To je jak nějaká soutěž,“ utrousí Zdeněk, když vidí její odhodlání.
„Svlékni se a lehni si na gauč,“ vyzve ho téměř rozkazem.
Zdeněk si stáhne tričko i kalhoty a v trenkách krátce pohlédne na Andreu a Pavla. Je na něm znát napětí, soutěživost i alkoholem podpořená odvaha. Nadechne se trochu hlasitěji, jako by se na něco připravoval.
Klára si jedním plynulým pohybem přetáhne přes hlavu modrobílé letní šaty a zůstane jen v tmavě modrých kalhotkách; podprsenku kvůli drobným prsům nosit nemusí. Pavel na okamžik sklopí zrak k zemi, ale pak neodolá a znovu se na ni podívá.
Klára si klekne ke Zdeňkovi, který se právě uvelebil na gauči. Položí mu dlaň na hruď a dlouze si ho prohlíží. Poté sklouzne rukou po břiše, pohraje si s okrajem trenek a stáhne je. Jeho úd nechá spočinout ve své dlani. Jemně ho uchopí, stáhne předkožku a druhou rukou masíruje varlata. Neuhýbá pohledem, což mu zjevně dělá dobře, ale je soustředěný a dýchá pomalu. Občas lehce zatne břišní svaly.
Skloní se a špičkou jazyka obkrouží žalud, přejede po uzdičce, když prsty pevně svírá jeho penis. „Chceš to rychle, nebo tě mám pěkně trápit?“ zašeptá mu mezi jednotlivými pohyby. Rudě namalovanými rty obejme Zdeňkův žalud a penis pravidelně mizí v jejích ústech – střídá krátké, dynamické pohyby s hlubšími a táhlými. Na její tváři je znát síla, kterou penis saje. Zdeněk několikrát krátce přivře oči; je jasné, že ho to neskutečně vzrušuje.
Napřímí se, nechá jeho úd klouzat po kalhotkách, jemně ho dráždí rukou mezi stehny a znovu se k němu skloní, aby ještě několikrát olízla špičku. Nakloní se k němu a pošeptá mu do ucha: „Chci tě cítit úplně celého uvnitř…“ Stáhne si kalhotky a postaví se. Na chvíli se jí zatajil dech.
„Lehni si tam,“ naznačí směrem ke koberečku. Zdeněk se z gauče přesune dolů. Než si lehne, krátce se protáhne, jako by potřeboval uvolnit napětí.
Kláře padne zrak na kabelku. Obvykle v ní nosí kondomy, protože s Pavlem nepoužívají antikoncepci. Na okamžik zaváhá — plodné dny už nemá a s gumou by mu to trvalo téměř jistě déle. Krátce se zastaví a zamyslí, ale alkohol i soutěživost její rozhodnutí urychlí. Jemně se kousne do rtu, jako by tím rozhodnutí zpečetila.
Stoupne si nad Zdeňka obkročmo. Nechá ho, aby ji sledoval, rukama přejíždí po svém těle, hladí si prsa i stehna. Tiše se zeptá: „Můžu?“
Když Zdeněk s úsměvem kývne, sedne si na něj, uchopí penis, jemně se jím dotkne klitorisu a pak ho pomalu zasune do štěrbinky. „Háá…“ unikne jí, když do ní pronikne. V jejich pohledech je v ten okamžik znát vzrušení. Pavel i Andrea oba lehce ztuhnou a vymění si rychlý pohled.
Předkloní se, opře ruce o jeho hruď a začne se zprvu pomalu pohybovat nahoru a dolů. Někdy ho nechá proniknout jen na krajíček, jindy hluboko. Občas na okamžik zastaví, aby popadla dech, a jen pánví pohybuje dopředu a dozadu. Potom se zdvihne a prudce dosedne. Mění rytmus, přejíždí mu rukou po břiše. Klára hlasitě dýchá a sténá, provokuje ho pohledem i šeptem: „Pojď, vyplň mě celou…“
Její pohyby se zrychlují a sílí, téměř každé dosednutí je doprovázené pohybem pánve vpřed. Když Pavel oznámí „pět minut“, Klára začne ještě víc nadsedat a razantněji dosedat. Zrychluje dech i tempo, její sténání nabírá na intenzitě. Je to náročné, ale pokračuje dál. Někdy na vteřinu zavře oči, jako by sbírala síly.
Drží tempo několik minut, než vyčerpáním zpomalí.
Zdeněk krátce zalapá po dechu, ale soustředěně se drží. Zaryje prsty do koberečku.
„Ještě dvě minuty,“ ozve se.
Klára popadne dech, olízne si rty, pohladí Zdeňka po podbřišku a přejde do dřepu. Několikrát lehce podráždí jen žalud, potom prudce dosedne celou vahou. Zapře se o jeho hruď a začne se nadzvedávat a dosedat co nejrychleji. Místností se nese její hlasité sténání, zrychlené dýchání i rytmické plesknutí jejího zadečku o jeho stehna. Z Klářina projevu je patrná únava, ale nevzdává to.
Zdeněk změní výraz. Klára si toho všimne a ještě přidá. Není jasné, zda ji žene vzrušení, vyčerpání či odhodlání — provázejí ji však krátké, hlasité vzdechy.
Zdeněk pevněji chytne její stehna; vypadá to, že už se dlouho neudrží. Andrea v tu chvíli nervózně posune skleničku po stole a zadívá se na zem.
„Tak pojď, udělej se, stříkej, chci to!“ vyzve ho, když zbývá půl minuty.
Ještě několikrát prudce dosedne, několikrát hlasitě vydechne — a čas doběhne.
Zdeněk ji chytí za půlky. Klára zůstane sedět, zpocená a těžce oddychuje, opřená o něj. Oba potřebují pár chvil, aby se vydýchali. Klára krátce vydechne zklamáním, ale i úlevou.
„Tak jsem asi vyhrál,“ pronese spokojeně Zdeněk.
„Lehni si na gauč, ať to dokončíme.“
„Cože?“ vyhrkne Klára. „Já už nemůžu, fakt mě bolí.“
„Vyhrál jsem,“ ušklíbne se Zdeněk. „Tak to nech na mně.“
Klára se přesune na gauč. Ještě jednou krátce zaváhá, ale mlčky souhlasí s pokračováním. Dosedne pomalu, jak ji bolí nohy a nejen ty.
Zdeněk, stále tvrdý jak kámen, si klekne mezi její stehna, roztáhne je a pomalu do ní vnikne. Nejdřív přiráží opatrně, pak rychleji a pravidelněji. Klára se postupně uvolňuje, její vzdechy sílí, až ji v jednu chvíli zachvátí křeč, chytne Zdeňka za zápěstí a celé tělo se jí rozechvěje. Zdeněk v ní chvíli setrvá, počká, až se uklidní, poté jí zvedne nohy na ramena a pokračuje pravidelnými přírazy. Po chvíli se zeptá: „Už… kam můžu?“
Klára sotva popadá dech. „Ne do mě… na mě můžeš.“
Zdeněk ještě několikrát hluboce přirazí, poté roztáhne její nohy, vytáhne ho a s dlouhým vydechnutím vystříkne mezi její stehna — první dlouhý výstřik dopadne na břicho, další pak na Klářinu pipinku a jemné chloupky nad ní. Celý se při tom krátce zachvěje a na okamžik přestane dýchat.
Oba hlasitě dýchají. Klára zůstává ležet nehnutě. V místnosti na několik vteřin zavládne ticho, je jen slyšet jejich rychlý dech. Pavel si nenápadně odkašle, Andrea si posune pramen vlasů za ucho – oba si uvědomují, co se právě stalo. Stopky ukazují 15:28.
