Hezké odpoledne,
po dlouhé době vydávám pokračování a sám jsem měl co dělat, abych si vzpomněl na obsah minulých dílů. Z toho důvodu přikládám krátké shrnutí, asi to tak budu dělat před každým dalším dílem.
Devatenáctiletá, budoucí vysokoškolačka, Eliška, potkala jí sympatického Marka (mě) při jedné návštěvě nočního klubu. Při noční procházce a následném několikatýdenním vypisování si padli do oka a ukázalo se, že mají více společných zájmů, než by tušili. Jedním z nich byla silná záliba v BDSM. Domluvili se tedy na následovném. Eliška doma řekne, že letí s kamarádkou Nelou na měsíc do Portugalska, místo toho však půjde k Markovi domů, sloužit mu jako jeho osobní otrokyně. Nela ji kryje a o všem ví, má totiž úplně stejné záliby. Postupně podepsali smlouvu, zažili první společné sexuální chvíle, Eliška okusila první lehčí trest za neposlušnost a teď se chystají posunout dál.
Kapitola sedmá - Rutina
Ráno jsem přišel do Eliščina pokoje brzo. Bylo šest ráno, v tolik bude teď muset každý den vstávat, aby ráno všechno stihla. Když jsem rozsvítil světla, mžourala na mě přes mříže ospalýma očima, asi si dlouho do noci musela rovnat myšlenky. Odemkl jsem klec a nakázal jí vylézt ven. Jakmile tak učinila, zůstala klečet vedle klece s rukami založenými za zády.
"Vida, zdá se, že včerejší výchovná lekce splnila svůj účel," povídám s úsměvem.
"Ano, Pane, splnila," odpověděla stroze, jasně. Bez zbytečností, na které se ji nikdo neptal.
Pro popis následujícího sledu událostí, zdá se mi nejvhodnějším prostý, chronologický popis událostí onoho dne, který měl otrokyni názorně ukázat, jak by její den měl správně vypadat. Jelikož slečinka by sama pravděpodobně nebyla sto se toho sama ujmout od prvního dne, rozhodl jsem se, že ji tímto dnem provedu. Byla neděle, v pondělí už mě opět čekali v práci, a tak byl nejvyšší čas na to Elišku připravit, aby se mohla všeho chopit, až doma nebudu přítomen.
První zamířila ze svého pokoje do koupelny, kde měla dostatek času na osobní hygienu a na úpravu zevnějšku. Jelikož si nepotrpím na žádný make-up, nezabere jí to moc času. Potom už musí rychle dolů do kuchyně, kde mi připraví snídani. Za normálního stavu bych jenom seděl u stolu a čekal, až mi ji přinese, nicméně v její první den jsem byl v kuchyni s ní a ukazoval jí, kde co najde. Nakonec teda připravila toasty, trochu zeleniny k tomu a na pití džus. V celku ujde, nicméně do budoucna určitě nemíním jíst pořád to stejné dokola. Zítra touto dobou tedy budu odcházet do práce. Během mé nepřítomnosti bude mít za úkol postarat se o domácnost. Musí uklidit po snídani, potažmo nepořádek z minulého dne. Když bude potřeba, tak vysaje a vytře, vypere a vyžehlí, celkově se prostě postará, aby vše bylo, jak má. Sám si potrpím na pořádek a to samé očekávám i od ní. Dnes nic z toho dělat nemusí, jelikož jsem vzorově všechno uklidil a pouze s ní postupně a podrobně procházím jednu místnost za druhou a vysvětluji jí, co a jak bude dělat. Jsou to věci, za které bude trestána, pokud je neudělá dobře. Tak aby se nemohla vymlouvat, že jí to nikdo nevysvětlil. Zabralo nám to docela dost času i přestože jsem jí pro tyto účely dovolil chodit normálně po dvou a ne po čtyřech. Na sobě během výkladu měla stále pouze to spodní prádlo, které na ní včera večer jako to jediné zůstalo. Poslušně, potichu za mnou našlapovala z místnosti do místnosti a na všechno úměrně přikyvovala, že tomu rozumí. Když jsme se po tom vyčerpávajícím kolečku vrátili do obyváku, dal jsem jí seznam všeho toho, co jsem jí řekl. Sice už ho jednou četla ve smlouvě, ale opakování je matka moudrosti.
Samozřejmě že normální člověk je v práci osm nebo i více hodin a nepředpokládám, že by každý den měla strávit osm hodin úklidem. Přesunuli jsme se tedy k další její povinnosti, a to sice vaření. Když mám ženu v domě, nebudu si přece jídlo vařit sám nebo si ho za draho nechat vozit. No a tady podle očekávaní narazila kosa na kámen. Moje nová otrokyně totiž umí spolehlivě uvařit možná tak čaj. Já sice taky nejsem nějaký šéfkuchař, nicméně základy zvládám. Zase, abych jí to alespoň první den malinko usnadnil, udělal jsem za ni nákup a vysvětlil jí, co a jak bude dnes připravovat. V lednici měla kuřecí maso na řízky. Vysvětlil jsem jí, jak se to dělá, potom jsem si sedl na židli vedle kuchyňské linky a otevřel mobil, že si budu číst nějaké články mezitím co se s tím bude pachtit. Ze začátku bolest, opravdu bych to nepřál sledovat nějakému kulinářskému nadšenci, ale zase abych jen nekritizoval, potom už se docela chytla a v rámci možností z toho po asi dvou hodinách vylezly docela poživatelné řízky s bramborovou kaší. Bylo sice teprve jedenáct hodin, ale docela mi z toho všeho vyhládlo, takže brzký oběd přišel vhod. Já seděl u stolu, ona jedla pouze z talíře na zemi, jak stanovuje smlouva.
Po obědě jsme si šli každý po svém. Já se natáhl na gauč, abych trochu vytrávil a jí bylo nařízeno udělat to stejné u sebe v pokoji a v mezičase napsat první díl svého blogu. No, blogu. Spíše deníčku. Po vzoru našich předchůdců, jenž nám zanechali na internetu spoustu rad a tipů, jsme se rozhodli pro to. zřídit submisivnímu protějšku deník, kam bude moci psát upřímně cokoliv jí přijde na mysl. Pocity, nálady, přání, návrhy. Ke všemu budu mít jako dominant přístup a mohu se podle toho zařídit. Je to navíc taková pojistka, aby se z toho v té izolaci subinka nezbláznila. Pro tento účel jí byl propůjčen mobil. Než se vrhla do psaní, odpověděla rodičům na zprávy, napsala jim, že už s Nelou přistáli a že mají moc fajn pokoj. Na messengeru viděla svítit zprávy od Nely, která byla celá žhavá se dozvědět, jak se jí v její nové roli žije. Rozhodla se neodepsat, zatím. Vlastně kromě jednoho trestu a jednoho orálu ani nebylo co vykládat. Potom už se pustila do psaní.
První záznam - 28.7. 2025
Včera jsem nastoupila do otroctví. Byl to náročný den, na který jsem se ale těšila. Připadám si teď trochu jako ve snu, všechno tohle je bláznivé a připadá mi to neskutečné. Že se to opravdu děje. No asi bych tu měla zaznamenávat hlavně pocity vztahující se k věcem, které s tím přímo souvisí. Tak teda začala bych podpisem smlouvy. Asi ještě nikdy jsem si nepřipadala tak ponížená. I když je to celé jen jako, ten pocit byl, jako kdybych tím podpisem opravdu ztratila veškerá práva a budoucnost. Bylo to dobře sestavené, celé i s tím odevzdáváním dokladů a čtením jednotlivých bodů smlouvy. Kdyby ostatní věděli, co tady dělám, nevím no. Ale přesně to se mi líbilo, zatím asi nejlepší chvíle z celého toho, co jsem tady zatím zažila. Takhle se mnou nikdo ještě nikdy nejednal. Ani nemusel být hrubý a přesto se mě to všechno silně dotýkalo a připadala jsem si bezvýznamně a bezmocně. Pak ten první orál. Bylo to super, ale není to tak jednoduché najednou přepnout. Musím u toho myslet na spoustu věcí, abych všechno dělala správně, což se mi nepovedlo. A nejvíc mě zaskočil trest. Klečet na neuvařené rýži. Kdybych to sama nezažila, nevěřila bych, jak nepříjemné a bolestivé to může být. A není to tak sexy jako nějaký výprasky, co jsem běžně koukala a na které se vlastně těším. Tohle bylo prostě jen hrozný. Takže hádám ideální trest, nerada bych to zažívala každý týden, budu se muset zlepšovat. Doufám ale že...
"Otrokyně, ke mě dolů!" ozvalo se zespoda a přerušilo tak její tok myšlenek. Zavřela mobil a běžela do obývacího pokoje.
"Už běžím, Pane," volala, když sbíhala ze schodů. Do pokoje vrazila jako velká voda. Trochu se zarazila, rychle si klekla. Mobil, který svírala v ruce, položila před sebe na zem na znamení, že jej odevzdává zpět.
Nechal jsem ho bez povšimnutí ležet na zemi, zvedl se z gauče a kráčel k židli naproti ní. "Pamatuješ, jak jsem ti před tvým příchodem sem říkal, ať si zkusíš sestavit nějaký tréninky, který bys mohla dělat?" ptám se dosedám na židli.
"Ano, Pane, byly písemně přiloženy ke smlouvě a ..."
"Ano vím, pamatuju si. No, přišel jejich čas. Prošel jsem si je a vybral jsem tento," přeruším ji a podávám jí papír s rozpisem nějakých cviků, který se mi zamlouval nejvíc. Oba chodíme do posilovny, avšak ona na to při škole má o trochu více času a taky se daleko víc zajímá o nový trendy. Než sem přišla, měla za úkol sestavit několik různých typů work-outu. které by mohla dělat z domova. Nemusí tak chodit do posilovny a vystavovat se zbytečnému nebezpečí, že někde někoho potká a odhalí se její lež o tom, že je v Portugalsku. Zároveň bylo žádoucí udržet ji ve formě, aby její tělo zůstalo minimálně v takovém stavu, v jakém je. Možná se i trochu vylepšilo.
Eliška se podívala co jsem vybral. Bylo to víceméně jen cardio. Smlouva rovněž uváděla, že cvičit musí každý den jógu nebo dělat nějaká jiná protahovací cvičení, aby se udržela pěkně pružná a ohebná a 3x týdně se k tomu přidá i takovýto jiný trénink. A já chtěl, aby začala hned. Stejně toho už dneska nemá tolik co na práci.
"Dobře, Pane, mám jít cvičit hned? Do svého pokoje?" optala se a zvedla oči.
"Ano, běž. Potom si udělej nějaké zdravé jídlo, osprchuj se a přijď za mnou."
"Ano, Pane," řekla a po čtyřech odešla za roh a nahoru do patra, kde strávila další hodinu a půl cvičením a protahováním. Šel jsem se na ni podívat. Cvičila stále jen ve spodním prádle, takže hlavně protahování bylo docela pěkné na pohled, jinak jsem si ale spíš chystal věci na zítra do práce a taky jsem přemýšlel, co se bude dít večer.
Jakmile docvičila, osprchovala se a oblékla si čisté spodní prádlo. Na jídlo si dala jogurt s ovocem. Byla to jedna z variant, které jí dovolovala smlouva. Byl tam pochopitelně definován i její jídelníček, aby se nepřejídala nějakýma hloupostma. Jednotlivé varianty pokrmů, které má dovolené jsem jí vytiskl a připnul magnetem na lednici. Misku si vzala pochopitelně na zem, do rohu kuchyně a potom se už, opět po čtyřech, připlazila za mnou do obyváku. Znovu si úhledně klekla a založila ruce, tak jak se to naučila včera a potěšila mě pohledem na nový, bílý set krajkového spodního prádla. Tímto za sebou měla první prototypovou denní rutinu, po které by právě někdy v tento čas následoval můj příchod domů a čas na hraní. A to se chystalo právě teď.
Kapitola osmá - Vzájemné poprvé
V podvečer jsem ji přišel navštívit v jejím pokoji. Neměla co na práci, seděla jen tak na posteli. Byl jsem oblečený v domácím, ona jen v bílém, krajkovém spodním prádle. Ona už tušila, co si pro ni ten večer chystám, byl to logický další krok. A já se už nemohl dočkat až jej učiním.
Vstoupil jsem pomalu dovnitř. Nervózně si poposedla. Posunula se pomocí rukou z pololehu do sedu, stále se na mě dívajíc. Potom, jako když do ní střelí, vstala rychle z postele a klekla si vedle ní. Ruce založila za záda, dosedla na paty, narovnala záda a sklopila zrak. Vyvstal jí v paměti včerejší trest a nerada by si ho zopakovala. "Pane, ..." povídá ale s dalším nádechem ze sebe nedokáže vypudit další slova.
"V pořádku, nemusíš nic říkat. Tušíš co mám pro tebe připravené?"
"A- ano, asi ano, Pane... ale... na tom nezáleží, je pouze na Vás, co se mnou budete dělat," odpověděla. Celé tělo i hlas se jí chvělo.
Já se jen pousmál, dobře se to naučila. "Správně, zlepšuješ se, z toho mám radost. Teď si sundáš podprsenku i kalhotky, necháš je tady na zemi a vrátíš se zpátky na postel. Na čtyři. Nebo ne, vlastně - ruce si založíš za záda, takže hrudí budeš opřená o postel." řekl jsem, sám rovněž celý vzrušený, takže jsem se u toho malinko zasekl. Z jejího výrazu však bylo možno soudit, že jí teď mráz projíždí páteří od shora dolů a že mé malé zaváhání na ni nemělo vliv. "Taky se mám pořád co učit", řekl jsem si v duchu sám pro sebe.
Po chvíli se jí, jejíma třesoucíma se rukama, povedlo dokončit její plné svlečení. Naše pohledy se na chvíli střetli, když vstávala, aby vylezla zpátky na postel, kde přede mnou zaujala onu polohu a vystavila mi na odiv svůj pevný, kulatý zadek. Když se potom dodatečně prohnula v zádech, měl jsem dokonalý výhled i na její vagínu, krásně oholenou a připravenou. Rychle jsem se vytrhl ze vzrušení, které to ve mě vyvolalo, přistoupil jsem blíž a pohladil ji po prdelce. Jemně ucukla, lekla se dotyku, ale potom už si taky začala vychutnávat osahávání. Uvolnila se, převalila hlavu z jedné strany na druhou, když v tu. Tvrdá rána jí přistála na prdeli. Celé jakoby se posunula dopředu, rychle se nadechla a vzlykla. Tohle se ještě párkrát zopakovalo. To poslední pláctutí ji asi trochu víc štíplo a tak si místo zakryla dlaní. Okamžitě jsem jí ruku odhodil, štěkl po ní, aby ji založila. Ona se omluvila a udělala to. Každopádně mi tím vytvořila hezký oslí můstek, jak přejí k prvnímu svazovaní.
Nechtěl jsem to tím dneska tolik zdržovat, takže jsem jí jenom obyčejným lanem svázal v zápěstí. Ruce tak měla odteď značně omezené v pohybu, což jakoby sama chtěla otestovat a vrtěla s nimi ze strany na stranu, než si je konečně ustálila. Srdce jí zrychlovalo tep, cítila v celém těle napětí. K tomuto to všechno směřovalo, už se nemohla dočkat, až se jí zmocním. Já se mezitím, stojíc za ní, také svlékl ze všeho oblečení. Kondom jsem nepotřeboval, Eliška bere antinu. Má erekce jasně říkala, že už se na to těším podobně jako ona, takže jsem bez většího otálení, ale stále pevně a s rozvahou poklekl za ní na postel, přisunul se koleny mezi její lýtka a začal jí přejíždět penisem přes její vlhnoucí štěrbinu nahoru a dolů. Aby to lepé klouzalo, pomohl jsem si trochu svými slinami a pomalu jí ho tam zasunul.
Moje otrokyně propnula svázané ruce a různě na těle zatínala a povolovala všechny možné svaly. Prsty stiskla v pěst. Uchopil jsem provaz, poutající její zápěstí, a začal přirážet. Nechtěl jsem vyplýtvat všechnu munici a sílu hned ze startu a tak jsem zrychloval jenom postupně. Vždycky jsem to proložil několika tvrdšími a hlubšími zásuny, doprovázenými smrští úderů na její prdelku. Zdálo se mi, že se jí to líbí. A taky že líbilo. Nebylo to žádné teatrální hekání a řvaní, jako oněch videích, ale pomalu se stupňující dech, jemné vzdechy a při intenzivnějších momentech trochu hlasitější heky, prokládané zatínáním zubů a tu a tam jemné "au". Zdálo se mi to jako ideální chvíle na to přitvrdit. Oba už jsme byli v provozní teplotě, tak na co čekat. Přitvrdil jsem. Přirážel jsem trochu rychleji, ale hlavně daleko ostřeji. Po každém přísunu se jí na stehnech a zadku dělala na kůži taková malá mexická vlna, která se valila po jejím těle dál, až jakoby vždy vyústila jejím, nyní už poměrně hlasitým, vzdechem. Za chvíli jsem ji chytil pevněji za ruce. Použil jsem k tomu obě své. Vytáhl jsem jí za předloktí tak, že se jí vršek těla zvedl několik centimetrů nad matraci. Každý můj pohyb teď byl o to rytmičtější a silnější a silnější musel být i její prožitek. Obličej se jí ztratil ve změti jejích havraních vlasů, které létaly tam a zpátky jako na metalovém koncertu. Opět se celá snažila zpevnit, na stehnech jsem ucítil sevření jejími patami, to když se snažila zakopnout lýtka dozadu. Nic jí to šak nebylo platné, mohla jen držet a nechat se mrdat. Po nějaké době jsem ji pustil a nechat dopadnout zpět na postel. Vysunul jsem ho z ní. Nechal jsem ji, zpocenou a těžce dýchající, chvíli odpočinout. Obešel jsem postel a odhrnul jí vlasy z obličeje, abych mohl vidět do jejích lesknoucích se očí.
"Doufám, že to pro tebe není moc tvrdý, čekají tě tu mě ještě mnohem, ale že mnohem horší věci," řekl jsem, abych nastartoval nějakou konverzaci.
"Ne, Pane, je to skvělé. Doufám, že ještě přitvrdíte. Tohle jsem celé roky potřebovala. Děkuji Vám, Pane,"* zněla její odpověď doplněná o široký úsměv. Taky jsem se na ni usmál.
"Tak tedy, jak si přeješ," řekl jsem a obešel jsem ji zezadu. Olízla si rty a koutkem oka po mě pošilhávala. Byl čas pokračovat.
Takhle jsem ji šukal další asi půl hodinu. Tvrdý a rychlý úsek střídán odpočinkem. Během posledního cítím, že už to bude opravdu těžké se udržet, tak jsem se rozhodl to dnes ukončit. Zrychlil jsem, abych ho za pár sekund vytáhl a postříkal jí spermatem celý zadeček. Slušně vymrdaná, pořád bych ale neřekl zničená. Každopádně jakožto seznámí se v této oblasti to bylo více než solidní. Horké sperma jí stéká po stehnech a zádech, kape na prostěradlo. Jakmile se trochu zmátořím, chytnu ji za ramena a výtáhnu do kleku. Díváme se sobě do očí.
"Děkuji, Pane. Bylo to skvělé. Doufám, že jste se mnou byl spokojen."
"Dnes jsem byl velmi spokojen, šikovná holka. Hlavně ať ti to vydrží."
Potom jsme se líbali. Jen chvíli, ale požitek z toho zůstal na dlouho.
