Už nějakou dobu jsme s Lenkou trávili dovolenou v odlehlé části Chorvatska – jen pár hotelů, divoké pláže a klid. Moje fantazie o sdílení partnerky se pomalu měnily ve skutečnost. Ten večer jsem se vrátil na hotel sám, zatímco Lenka šla na pláž fotit západ slunce. Celou dobu jsme si psali na Messengeru – posílala mi fotky moře, slunce, svých nohou v písku. Pak se ale odmlčela na dlouho. Napsal jsem jí: „Všechno OK? Proč se neozýváš?“ Odpověď přišla: „Jo, jen jsem se dala do řeči s jedním klukem. Nic vážného.“ Moje srdce se rozbušilo. Napsal jsem: „Jsem rád, že se ti nic nestalo. Pokud sis našla společnost a chceš se bavit, je to v pořádku. Jen mi dávej vědět.“ Hned nato: „Zavolám ti, ale ztlumím reproduktor, abys slyšel jen mě.“ Zavolala. Nejdřív jsem slyšel jen šum moře, vítr a její kroky v písku. Pak její hlas, trochu nervózní, ale vzrušený: „Ahoj, lásko… jdu teď k nim. Jsou tu nějací kluci, vypadají přátelsky.“ Pak její hlas nahlas: „Ahoj, můžu se k vám přidat? Jsem tu sama a vy máte takovou veselou partu.“ Mužské hlasy v pozadí, italsky a lámanou angličtinou: „Certo! Jasně, posaď se, máme víno, pivo!“ Smích, přiťukávání lahví, povídání o počasí, o pláži. Bylo jich pět – přátelští Italové na dovolené. Lenka se smála s nimi, popíjela, hovor běžel dál. Postupně se témata uvolňovala. Slyšel jsem Lenku: „Vy Italové máte prý pověst vášnivých milenců, je to pravda?“ Oni se smáli: „To záleží na ženě… a ty jsi tu s manželem, ne?“ „Ano, ale on je teď na hotelu a já… no, ráda si užívám dovolenou naplno.“ Flirtování bylo nenápadné, muži opatrní, ale atmosféra houstla. Najednou Lenka: „Promiňte, musím si na chvíli odskočit.“ Slyšel jsem její kroky odcházející do písku. Pak ticho – jen šum vln. A pak mužské hlasy, tišší, ale mikrofon je zachytil: „Mamma mia, podívejte na ten zadek… perfektní.“ „Viděli jste? Žádné kalhotky, když si stahovala sukni.“ „Bože, ta kundicka… zarostlá a úplně mokrá.“ Vzrušený smích, komentáře v italštině, kterým jsem nerozuměl, ale tón byl jasný. Pak Lenčiny kroky zpátky, jak si sedá. Něco tiše zašelestělo v písku. Náhle její smích: „Au! Zamotaly se mi nohy…“ Pád přímo mezi ně. „To bylo schválně,“ řekla svůdně a protáhla se. Jeden z nich zasténal: „Kriste pane… podívejte na ni, jak tu leží.“ Lenka se zasmála. Chvíle ticha, pak Lenka vstala – slyšel jsem písek pod nohama. „Jak jsem už řekla slyšela jsem, že Italové jsou vášniví, ale zatím to tak moc nevypadá…“ Krátká pauza. A pak to propuklo. První sten Lenky: „Áááh, jo… vemte si mě.“ Slyšel jsem vlhké zvuky polibků, její vzdychání, ruce na těle. „Je tak mokrá,“ řekl jeden nahlas. Pak mlaskání – někdo jí lízal. „Chutná úžasně.“ První zásun: charakteristický vlhký zvuk, když do ní vjel. Lenky výkřik: „Jo, mrdněte mě! “ Rychlé přírazy, pleskání koulí o zadek, Lenka sténala nahlas: „Hlouběji, áááh, jo!“ Druhý jí strčil ptáka do úst – dusivé zvuky, sání, sliny. „Kouří úžasně,“ pochvaloval si. Střídali se. Slyšel jsem, jak ji otáčí: „Chci ji zezadu.“ Zezadu přírazy, ona na čtyřech, zatímco další jí plnil pusu. Její steny byly čím dál hlasitější: „Už budu… áááh!“ Tělo se jí třáslo, vlhké zvuky stříkajících šťáv. Každý se do ní udělal: První zasténal dlouze a vystříkal se dovnitř. Druhý se jí udělal asi Do pusy – polykání, kašlání. Třetí: „Můžu do zadku?“ Lenka: „Jo… ale pomalu… áááh!“ Ostřejší stenání, pak jeho výkřik při výstřiku. Čtvrtý ji vzal ani nevím jak – rychlé bušení, až se udělal. Pátý: „Sedni si na mě.“ Slyšel jsem hopsání, pleskání stehen, její sténání a nakonec jeho: „Už budu.“ Když skončili, Lenka těžce oddychovala: „To bylo… úžasné, kluci. “ Rozloučení, smích, pusa na rozloučenou. Pak její kroky odcházející po pláži. Hovor skončil. Čekal jsem na ni v pokoji. Když vešla, byla rozcuchaná, nohy poteklé – bílé pramínky semene jí stékaly po stehnech až ke kotníkům. Bez slova se svlékla, skočila na postel a zasedla mi obličej. Bylo to neskutečné množství – teplé, husté semeno mi okamžitě zaplavilo ústa, slané i hořké zároveň. Vysával jsem to všechno, zatímco ona se tlačila na mě a sténala: „Vylízej mě, lásko… “ Pak mi ještě chvíli vyprávěla o detailech toho večera. Ráno na snídani v hotelové restauraci jsme je potkali – těch pět Italů u velkého stolu. Lenka mi pošeptala: „To jsou oni.“ Usmála se na ně přes místnost, já zvedl ruku a řekl italsky: „Buongiorno!“ Všichni se otočili, usmáli se široce, zvedli hrníčky s kávou na pozdrav. Vzduch byl plný tichého, sdíleného tajemství. Lenka se ke mně přitiskla a zašeptala: „Ten západ slunce stál za to.“
