Před mnoha leta jsem na jednom webu, již dávno neexjistující, četl pěknou povídku, kterou jsem se rozhodl převyprávět. Byl poslední víkend před prádninami po základce a já byl naštvaný na celý svět. Před pár dny jsem dostalm kopačky od Anety, se kterou jsem půl roku chodil, no spíše šukal. Aneta byla spolužačka od první třídy, se kterou jsme se dali dohromady v lednu při učení. Nebyla to žadná krasavice, ale šukali jsme spolu ten půl rok skoro každý den. Takže jsem se logicky těšil na prádniny, že v tom budeme směle pokračovat a teď prd. Šukání s ní byla sice trochu nuda, žadné mazlení, výhradně na misionáře, jen s gumou (co jich měl její brácha na vojně pod postelí plný kufr, prý 730ks), dotyk co nejmenší a z orálu (tak či tak) by asi dostala psotník. Ale bylo to skoro každý den a pořád lepší, než si ho honit sám. Ploužil jsem se domů a před vchodem byl Honza. Jako předškoláci jsme si spolu hrávali, ale pak už jsme se skoro nebavili. Bydlel sice o dvě patra nad námi a chodil do stejné školy, ale do Céčka... Tedy vyrovnávačky, pro nás třída debilů. Sekterýma jsme se pochopitelně ani nebavili a spíše se jim vyhýbali. Děti umí být velmi kruté...... Honza byl ještě navíc na tu dobu tlusťoch a vlastně dost nemluvný, takže jsme se těch osm let míjeli ve škole a v paneláku sotva pozdravili. Seděl na zábradlí před vchodem a v jedné ruce mlsal Maroženoje (dnes ruská zmrzlina) a ve druhé arašídové křupky. Neznalého by ta kombinace asi překvapila, ale já ho znal od mala, kdy klidně zakusoval sušenky řízkem nebo zmrzlinu kyselou okurkou. Řekli jsme si ahoj a Honza natáhl ruku s pytlíkem křupek "chceš?". Tak jsem poděkoval a hrábnul do pytlíku. Domu se mi nechtělo, tak jsem si sedl vedle něj na zábradlí. Bylo mi trapně jen tak mlčet a užírat mu křupky, tak povídám "kam jdeš po škole?" i když jsem vlastně odpověď znal. Odpověděl stroze "kam asi..." Z Céčka neměl jinou šanci než na zdejší fabrický učňák. Když se zeptal "a ty?" s nadšením jsem se pochlubil, že jsem se dostal do Prahy na elektroprůmyslovku jako jedden deseti. Sotav jsem to dořekl, došlo mi, že to vůči Honzovi nebylo moc fér. Ten jen pokýval a řekl "gratuluji", tak jsem jen poděkoval a abych odvedl řeč stranou zeptal jsem se jej na prázdniny. Jen pokrčil rameny a pak dodal "co ty?". Vzpomněl jsem si na Anetu a trochu vztekle odsekl "na hovno, dostal jsem kopačky, tak te´d abych si ho zase honil sám". Honza zvedl hlavu a potutelně se uchichtl. Nahoře se otevřelo okna a z něj zahulákala jeho máma "Honzine, odnes ten koberec do sklepa, ať můžu uklidit". Honza se zvedl a zahulákal nahoru "no jo, už jdu" a dolu ke mně pronesl "pomůžeš mi?", načež jsem mu odpověděl, že jasně. Honza do sebe nasypal drobky z pytlíku od křupek a šel jej vyhodit do koše. Vešli jsme do domu a vyjeli výtahem nahoru, Honza vytáhl balík koberece na chodbu, shodli jsme se, že to do výtahu asi nedostaneme, tak jsme holt s ním ťapali po schodech až do sklepa. Nejhorší asi bylo dostat jej do sklepa až před jejich koji. Vůbec jsem nevěřil, že jej dostaneme dovnitř, ale našikmo jsme jej tam nakonec narvali, jen nám venku zbyly lyže a sáňky. Honza držel u země koberec, aby nevyjel ven z koje a já dal navrch lyže i sáňky. Jak tak klečel, nějak jsem si nemohl nevšimnout jeho velkého zadku. Snažil jsem se zavřít vrátka, ale koberec trochu překážel. Honza tlačil na něj a já na vrátka a snažil se nasadit zámek. Když se Honza zničehonic zvedl zadkem až mi ždouchl do břicha a zase pomalu klesl dolů. Jak mi přejel půlkama po rozkroku, uvědomil jsem si, že mi stojí. Podařilo se mi nasadit zámek a úlevně pronesl "a je to" . Honza se nečekaně otočil a stáhl mi kraťasy. Vyděšeně jsem řekl "co to děláááááá..." doříci jsem to už nezvládl, neb mi ho Honza vcucnul do pusy. Bylo to úžasné, jezdil po něm pusou nahoru a dolů a já byl na vrcholu blaha. Po krátké chvilce jsem se blížil vrcholu a Honza najednou přestal a zvedl se, otočil se ke mě zadkem, stáhl si kraťasy, trochu se předklonil a rukama roztáhl půlky. Asi sekundu jsem nevěřícně civěl na tu jeho vystrčenou prdel a pak přistoupil. Nasadil jsem žaluda na okraj dírky a trochu zatlačil. Honza si rukama silou roztáhl půlky a já vklouzl žaludem dovnitř. Cítil jsem, jak pronikám dovnitř a myslel jsem, že se snad slastí zblázním. Když jsem byl uvnitř zhruba v půlce, Honza sundal ruce půlek a dal si je pod hlavu, kterou se opřel o zeď. Chytil jsem jej za boky a přirazil na doraz. Začal jsem pomalu šukat tu jeho tlustou prdel a cítil, že už brzo budu. Po pár přírazech jsem mu vystříkal prdel. Bylo to něco neskutečného, oproti Anetě s gumou v kundičce nesrovnatelné. Ještě jsem párkrát přirazil a pomalu cítil, jak uvadám. Pustil jsem jeho boky a odstoupil. Lapaje po dechu jsem jen zašeptal "dík vole, to bylo neskutečný". Natáhli jsme si kraťasy a šli nahoru k výtahu. Ve výtahu jsme oba mlčeli, až když jsem vystupoval, Honza jen pronesl "tak zase někdy" a mrknul na mě. No a hned druhý den večer jsme se potkali ve výtahu, oba odnášeje odpadky a ......... A pak skoro každý den, ve všední dny, když byli rodiče v práci, i vícekrát. Byly to moje nejkrásnější prázdniny.........
