Hledám partnera s klidnou tváří,
co v tichu ví, jak srdce chránit,
jenž v drobných gestech lásku váží
a umí blízkost tiše bránit.
Takového, co svět by klidně dal,
a přesto ví, že stačí málo,
co v mých očích pravdu znal
a v maličkostech vidí „stálo“.
Chci s ním mít bezpečný svět,
kde srdce není zkouška síly,
kde obejmutí zahřeje hned
a strachu nenechá chvili.
Takového, co nezlomí cit,
jenž rány hojí, ne je tvoří,
co dá mi to, po čem chci žít —
lásku, co hřeje, obejme a v klidu hoří.
Chci muže, co mi v zádech stojí,
když v duši mraky stín svůj vrhnou,
co vlídným slovem chmury zhojí,
dřív nežli slzy k očím vtrhnou.
Pár slov, co hladí jako dlaně,
když život zkouší moji víru,
on srdce dává bez váhání daně
a v hloubi ticha vrací míru.
Chci věrnost, co se nepromění,
když osud cestu křížem zkříží,
a tiché, milé pochopení,
jež splní vše, co v očích vyhlíží.
Jen s ním chci kráčet ruku v ruce,
kde každý den je vzácným darem,
dát do jeho dlaní celé srdce
a nespálit se jeho žárem.
V tom tichém poutu, co nás pojí,
chci najít přístav, klid a cíl,
vždyť on je tím, kdo rány hojí
a pro mě dýchá v každé z chvil.
🤍🤍🤍🤍🤍