Víc než deset let jsme se neviděli, nemluvili spolu a ani si nenapsali. Teď se karta obrátila. Nevydržel jsem to a oslovil ji. Telefonní číslo naštěstí nezměnila, což jsme pravidelně skrze chatovací aplikaci kontroloval. Momentálně jedu autem směr hlavní město jen abych s ní strávil trochu času. Po těch letech jsme se domluvili na setkáni v kavárně. Navigace mi ukazoval přibližně hodinu k místu našeho setkání. Počasí venku bylo takové nijaké. Zima, chlad, přeháňky. Obloha zatažená, místy černošedé mraky. Čím víc jsem se blížil, tím byla obloha tmavší a nenávistnější. Hlavou mi proběhlo snad tisíc myšlenek. Udělal jsem dobře, že jsem ji napsal? Mám to opravdu udělat? Co když tam bude jen trapné ticho? Co když….. vše bylo jen o sexu? Anna navenek vypadala jako hodná holka, ale v soukromí? Ďábel s andělskou tváří a ohněm v očích, který ukrývala za sklíčky svých brýlí. Když jsme se poprvé poznali, skrze kamaráda ze škola, vůbec bych to do ní neřekl. Čas však ukázal. A já? Já byl moc rád, že jsem mohl poznat i její temnou stránku. Na navigaci zbývalo posledních sto metrů a mě v hlavě dunělo. Co když se po těch letech změnila? Co když už to nebude jako dřív? Neřídit, asi si dám panáka na kuráž. Takhle jsem jen vytáhnul jednu cigaretu opřený o auto. Nastal čas naší schůzky. Byl jsem nervózní, kolena mi ztuhly. Mám nebo nemám? Musím! Rozešel jsem se ke vchodu kavárny. Otevřel dveře a vstoupil jsem do prostoru zdobeného dřevem. Vybral jsem stolek, na který bylo vidět od vchodu, zároveň byl lehce v ústraní od hlavního ruchu. Milá servírka převzala mou objednávku na cappuccino a perlivou vodu. Sledoval jsem dveře a čekal. Pokaždé, když se otevřely, nadskočil jsem jako bych dosedl na špendlík. Stále nic. Měla už půlhodiny zpoždění. V hlavě se rozhořely ty nejčernější myšlenky. Nechává mě jen čekat nebo nepřijde? Mám zaplatit a odejít? Mám to vzdát? Dveře se otvírají a já vidím známou postavu. Tmavě hnědé, dlouhé vlasy stažené v koňský ohon. Brýle, který ji vždy zdobily obličej. Zaregistrovala mě a rozešla se mým směrem. Konečně jsem si ji mohl víc prohlédnout. Ze svojí krásy a elegance neztratila vůbec nic. Béžový kabát nad kolena, zapnutý ke krku. Na něm uvázaný šátek, zdobným způsobem, jako letuška růžové a béžové barvy s nějakým vzorem, který jsem v tu chvíli nebyl schopen rozeznat. Zpod kabátu vykukovaly její kolena, v černých silonkách. Vysoké, hnědé kozačky po kolena, které ukrývaly její poklady. Poklady v podobě jejích chodidel, které jsem zbožňoval a obdivoval. Došla k mému stolu, postavil jsem se a pomohl ji z kabátu, který jsem zavěsil vedle své bundy. Otočil jsem se k ní a odkryl se mi tak zbytek jejího outfitu. Růžová, pouzdrová sukně a krémová košile. Posunul jsem ji židli a pomohl ji se usadit. Zpod své bundy jsem vyčaroval malý pugét růží - růžových. Jaká to náhoda. Předal jsem ji kytky a usadil se zpět na své místo.
“Koukám, že ze svých způsobů si nevyrostl. To tě ctí.”
“Děkuji. Děkuju, že jsi přišla.”
“Promiň za zpoždění.”
“Víš, že se nemusíš omlouvat. Ty nikdy.”
“Dáš si něco k pití?”
“Mmm, to samé co ty.”
Odběhl jsem k baru objednat. Když jsem se vracel zpět, usmívala se. To je dobré znamení. Povídali jsme si dlouho, přeci jen po deseti letech toho bylo přeci jen hodně, co si říct. Probrali jsme snad vše od A do Z. Dlouho jsme se zdrželi u práce, kam jsme se dostali a jak jsme kariérně vyrostli. Upřímně řečeno mě překvapilo, co Anna dokázala. Né, že bych ji nevěřil, ale za těch několik let se z ní stala neuvěřitelně silná a sebevědomá žena. Věděla, co chce a jak se tam dostat. Bylo to fajn, až do chvíle, kdy se zeptala, co byl účel téhle schůzky. Nedokázal jsem ji odpovědět. Toužil jsem po ní, toužil jsem po tom, co jsme dřív prováděli. Chtěl jsem to zpět, ale věděl jsem, že po tom všem na to nemám nárok. Ublížil jsem jí, nechoval se k ní ke konci, jak by si zasloužila a už vůbec jsem nebyl ten, který by měl nárok s ní být.
“Vlastně nevím. Chyběla si mi. Chtěl jsem tě vidět.”
“A nic víc?”
“Co myslíš víc?”
“Nechtěl si snad, aby to bylo jako dřív?”
Mlčel jsem. Touhle otázkou mi vyrazila dech. Řekla to přesně tím tónem - nezbláznil si se snad, že by to mohlo být jako dřív. Nastalo trapné ticho. Anna se začala přehrabovat v kabelce, jako by něco hledala.
“Pozval jsem tě, zaplatím to.”
Podívala se na mě.
“S ničím jiným jsem ani nepočítala.”
Dál se přehrabovala v kabelce. Než se ji ústa roztáhla v široký úsměv.
“Tady to je.”
Vytáhla malou, černou krabičku a položila ji na stůl.
“Otevři ji.”
Roztřesenou rukou jsem se natáhl po krabičce. Uchopil jsem ji do ruky a druhou odklopil víčko. Co jsem uviděl vevnitř mi zatajilo dech. Krabička ukrývala růžový, plastový pás cudnosti a zámeček.
“Co to má být?”
“Ty víš dobře, co to je!”
“Ale k čemu?”
“Ty jsi se chtěl potkat a nelži mi, že si nechtěl, aby to bylo jako dřív!”
“To bych ani nemohl říct.”
“Teď ti odemknu ten zámek, vezmeš si obsah a zámek. Půjdeš na toaletu, kde se zamkneš.”
Odemknula zámeček a pohodlně se rozvalila v křesle. Nohu přeložila přes druhou.
“Takže půjdeš nebo se rozejdeme každý svou cestou.”
“Ne.”
“Ne?”
“Půjdu.”
“Koukám, že za těch pár let si zapomněl, jak mě oslovovat.”
Došlo mi, na co naráží.
“Ne, Madam. Půjdu a splním Váš úkol.”
Sbalil jsem pás cudnosti, zámek a šel na toaletu. Zavřel jsem se kabinky. Stáhnul si kalhoty a boxerky. Můj penis byl v tu chvíli absolutně tvrdý. Musel jsem si ulevit a zbavit se erekce. Jinak bych se do klícky nedostal. Rozhodně ne, do téhle velikosti. Vyhonil jsem se. Sperma jsem utřel do toaletního papíru. Erekce opadla a já se vměstnal do klece. Zámek zacvakl. Bylo to značně nepohodlné a celkem nezvyk. Oblékl jsem se a vydal se zpět k Anně. Nebyla u stolu. Ani její kabát už nevisel vedle mé bundy. Pod mým šálkem ležel jen vzkaz, načmáraný jejím písmem.
“Pošli fotku zamčeného ptáka.”
Odebral jsem se zaplatit. Došel jsem do auta. Rozhlédl jsem se zpoza volantu. Nikde, nikdo. Rozepnul jsem kalhoty, stáhnul boxerky na půl žerdi. Vyfotil svého zamčeného čuráka v růžové klícce. Dal jsem se dohromady, uchopil do ruky telefon a zaslal fotku na zelené aplikaci. Seděl jsem v autě jako zařezaný. Čekal jsem na nějakou odpověď. Ta nepřicházela. Začal jsem panikařit a přemýšlet, jak odštípnout zámek. Vypekla mě. Jen si se mnou hrála, aby docílila mého zoufalství.
“Cink, cink.”
Přišla mi zpráva. Fotka. Fotka jejího krku. Stále měla ten šátek, co měla na naší schůzce. Něco však přibylo. Řetízek, na kterém visel klíč.
“Cink, cink.”
Další zpráva. Tentokrát textová.
“Asi víš, proč jsem to udělala. Máš dvě možnosti - 1) seženeš si štípačky a sundáš si to nebo za 2) necháš si tu ozdobu do doby, než uznám za vhodné, že se setkáme a bude to jako dřív. Vyber si sám, co chceš víc - volnost nebo řád. Pokud se rozhodneš pro druhou možnost, každé ráno zašleš fotku, abych si svého ptáčka mohla zkontrolovat. Zatím Pá subíčku.”
Věděl jsem, co chci. Odjel jsem domů se svou novou ozdobou. Další dny byly stejné. Ráno jsem vyfotil důkaz, že klec je na svém místě a odebral se do práce. Z práce rovnou domů, kde jsem postupně šílel. Prosil jsem ji skrze zprávy, abychom se už konečně sešli. Ona to povětšinou ignorovala, občas však poslala něco, čím moje šílenství znásobila. Věděla, čím mě vyburcovat. Za těch čtrnáct dní mi přišlo pět fotek.
1. Anna v práci - oblečená v bílé košili, s černou kravatou na které se lesknul klíček od mé pasti
2. Anny levá noha - v černých silonkách, v černé lodičce s jehlovým podpatkem a uzavřenou špičkou
3. Anna stojící v koupelně - ruce založené v bok, modré prádlo s krajkou, tělové samodržící punčochy, modrobílý šátek letmo uvázaný na krku
4. Anny ruka držící klíček na řetízku nad toaletou s komentářem - “Snad ho nespláchnu.”
5. Anna v koženém korzetu a strapon pásem bez straponu - ten třímala v ruce a byl to obr
Další dny se odmlčela. To ticho trvalo už skoro měsíc. Jediné, co mi zbývalo bylo “Zobrazeno.” u mých dokumentujících fotek. Moje šílenství dosáhlo vrcholu. Nemoci si ulevit u mě způsobovalo hrozné pocity beznaděje, nadrženosti a obří frustrace. Prosil jsem ji. Každý den ráno, odpoledne i večer, aby si na mne udělala čas. Byla zrovna středa, když si mou večerní prosbu zobrazila. Tentokrát se však objevily tři tečky. Odepisovala.
“Dobrá otrůčku. Jak moc zoufalý jsi?”
“Hrozně moc Madam. To je snad vidět z toho prošení.”
“Popros svou Madam o lekci!”
“Prosím, Madam, prosím o udělení lekce. Udělám cokoli si budete přát.”
“Opravdu cokoli?”
“Ano, Madam opravdu cokoli.”
“Takže když ti řeknu, že mi budeš sloužit bez nároku na orgasmus a klec ti zůstane na tom tvém ubohém ptáčkovi, budeš s tím v pohodě?”
Dal jsem si čas s odpovědí.
“Ano, Madam.”
“Dobře tedy! V pátek, v 16 hodin mě vyzvedneš v práci. Adresu ti pošlu. Do té doby mi nepiš, ani neposílej další fotky.”
“Ano, Madam. Dobře. Mějte se zatím.”
Adresu poslala vzápětí. Zkontroloval jsem si v mapách, kolik mi to zabere času. Na pátek jsem si vzal v práci dovolenou. Dal jsem si čas na přípravu. Oholil jsem se, důkladně se umyl. Oblečení jsem vybral jednoduše. Černé boxerky, džíny, černá polokošile a černá bunda. Za pět minut dvě jsem nasedal do auta a vyrazil za svou Madam. Zasekl jsem se v koloně a k Annině kanceláři jsem dorazil s několika minutovým zpožděním. Stála tam. Kabát přehozený přes ruku, oblečená v černé sukni, bílé košili. Na krku černobílý šátek se vzory puntíků. Ten, který jsem ji kdysi dávno daroval. Vyskočil jsem z auta a otevřel ji dveře. Nastoupila, ale tvářila se dost naštvaně. Sedl jsem si zpět na volant a začal se omlouvat. Přerušila mě. Dala mi prst před pusu.
“Mlč! Tohle si vyřídíme později.”
“Ano, Madam.”
“Tak tys to nepochopil?”
Vytáhla z kabelky pytlíček a vrazila mi ho do ruky.
“Tohle si nacpi do huby, když neumíš mlčet, musíme tomu pomoct.”
Byly to její kalhotky. Nejspíš, dle vůně nošené několik dní. Na dotek byly vlhké.
“Chceš s tím snad pomoct?”
Nacpal jsem si je do pusy. Přiložila pravou ruku na mou tvář a popleskala mě.
“Hodnej. Snad ti chutnají moje štávičky a můj zlatavý mok. Lehce jsem ti je před odchodem ochutila!”
Ďábelsky se zasmála.
“Jedeme na Chodov. Do Westfieldu. Musím si tam něco zařídit a něco vyzvednout.”
Sama nastavila navigaci. Cesta nám zabrala necelou půl hodinu. Zaparkoval jsem dle jejích instrukcí.
“Jdeme.”
Chtěl jsem vytáhnout její kalhotky z pusy, ale zastavila mě.
“To si tam nech, zlatíčko.”
Vyrazili jsme do obchodního centra. Míjeli jsme obchody, než jsme se zastavili před jedním obchodem s prádlem a punčochovým zbožím. Anna si něco málo vyzkoušela, vybrala si tři kousky a ještě jeden, co nezkoušela. Na pokladně jsem zaplatil a pokračovali jsme. Čím víc se jsme se blížili k obchodu se žlutou cedulí a červenočerným písmem, tím víc mi bylo jasné, že jdeme do něj - SEXSHOP. Zastavili jsme před ním. Anna mě pevně chytila za ruku a vyloženě mě táhla za ní. Vstoupili jsme. Za kasou stála prodavačka. Blondýnka ve středních letech. Celkem pěkné vnady se rýsovaly pod černým topem s logem shopu. Přiblížili jsme se k ní a já hned zaregistroval, že nemá podprsenku. Bradavky ji trčely do prostoru jak dva majáčky. V obchodě bylo celkem chladno. Což způsobovalo nejspíš tento jev. Usmívala se na nás, když jsme před ní předstoupili.
“Mohu Vám nějak pomoci?”
Slova se samozřejmě chopila Anna. Já ani nemohl. Pořád jsem měl plnou pusu.
“Ano. Hledám zde něco speciálního.”
“A co by to mělo být?”
“Ozdoba, která by pasovala s tou schovanou ozdobou.”
Ukázala na můj rozkrok. Prodavačka se lehce zarazila, ale nejspíš to nebylo nic, co by se jí před tím nestalo.
“A mohu tu druhou ozdobu vidět? Abych si lépe představila, co hledáte.”
Zeptala se jako by o nic nešlo. Anna se na mě podívala.
“No tak ukaž Paní, co ukrýváš.”
Vůbec se mi do toho nechtělo.
“No tak. Šup. Šup.”
Popoháněla mě Anna. Já, jen dost neochotně rozepnul kalhoty. Annu už nebavilo čekat. Chytla mě za boky a i s boxerkami mi je stáhla ke kolenům. Můj zamčený pták v kleci měla teď Paní prodavačka jako na talíři.
“Hezké. Ta barva se mi líbí.”
“Ano, tu jsem mu vybrala sama.”
Prodavačka se podívala mým směrem.
“Je vidět, že má Madam vkus, že?”
Čekala na slovní odpověď, ale já jen pokýval hlavou na znamení souhlasu.
“Copak? Neumí mluvit? Nebo se snad stydí?”
“Ale ne. Jen neuměl držet hubu.”
Anna natáhla ruku s otevřenou dlaní směrem ke mě.
“Vyplivni to.”
Vytlačil jsem ji do dlaně kalhoty z mých úst. Prodavačka s úsměvem na rtech zopakovala svůj dotaz o vkusu Madam.
“Ach, ano. Má výtečný vkus.”
“Kdo má?
Vyštěkli to na mě obě zároveň.
“Madam, má.”
“Má co?!”
Opět se ozval hlas jich obou.
“Madam, má skvělý vkus.”
Anna se na prodavačku podívala se zklamaným výrazem. Ta hned svorně začala.
“Je vidět, že tomu šaškovi chybí výchova a pevná ruka.”
“To máte úplnou pravdu. Proto je zde.”
“Přesně vím, co se budete potřebovat.”
Provedla nás obchodem k místu, kde se v regálech ukrývalo zboží na BD/SM hrátky. Začala mi do rukou dávat krabičky - růžový kuličkový roubík, růžová plácačka ve tvaru srdce, růžové důtky, lana, pásky. Bylo toho opravdu dost.
“Ještě poslední věc.”
Prodavačka vytáhla z regálu růžový, kožený obojek s přívěskem srdce.
“Bude mu to ladit, ne?”
“Ano, bereme!”
Na pokladně jsem zaplatil.
“Pěkně paní prodavačce poděkuj, že nám pomohla s nákupem.”
Podíval jsem se na Paní za kasou.
“Upřímně Vám Paní děkuji, za to, že jste nám pomohla s výběrem pomůcek.”
“Moc ráda subíčku. Doufám, že se na tobě Madam vyřádí!”
“To vyřádím. Všimla jsem si, že máte vzadu převlékací kabinky. Můžeme je na chvilku využít?”
“Samozřejmě. S tou vaší útratou.”
Anna mě odvedla do zadní části obchodu, kde byli troje kabinky. Roztáhla závěs a strčila mě dovnitř.
“Kalhoty, boxerky dolů! A hned!”
Začal jsem sundavat kalhoty i boxerky. Zůstal jsem tam stát od pasu dolů nahý, jen s klíckou ukrývající mou donedávna chloubu. Anna zalovila v nákupní tašce jen aby vylovila balíček s nečím, co si předtím nevyzkoušela. Natáhla ruku s balíček směrem ke mě.
“To je pro tebe. Tak šup, oblíkat.”
Koukal jsem na ní dost nevěřícně. Dámské tanga?
“To nemyslíš vážně..?”
“Myslím a jestli si to nevezmeš na sebe, seberu ti kalhoty i boxerky a můžeš odsud odejít jen v té klícce, která ukrývá toho tvého miniaturního ptáčka.”
Rychle jsem se rozmyslel. Roztrhl jsem obal a podíval se na krajková, černá tanga.
“No tak… bude to?”
Natáhl jsem si je. Už jsem šahal po džínsech. Když se Anna otočila do krámu a přivolala Paní prodavačku.
“No nesluší mu?”
“Sluší.”
“Otoč se kolem dokola.”
“Vyšpul prdelku.”
Takhle mě notnou chvíli trápili, než se Paní prodavačka naklonila k Anně a něco ji pošeptala.
“Výtečně. To je nápad. Klekni sube!”
Kleknul jsem si před ně. Anna vytáhla z tašky obojek, rozdělala krabičku a utáhla ho kolem mého krku.
“Druhá ozdoba pro mého prince. I když… když se podívám na to mini péro a jak ti sluší tangáčky. Tak možná i princeznu!”
Obě se rozesmáli. Zatímco já se styděl jako nikdy. Klečící v dámských tangách před dvěmi dámami.
“Teď nám polib střevíčky! Oběma.”
Neochotně jsem políbil obě boty Anně a následně Paní prodavačce. Slyšel jsem hlasy od vchodu. Paní prodavačka odběhla zpět ke kase a Anna mi konečně dovolila obléknout se. Bundu jsem si zapnul až ke krku. Ačkoli jsem se snažil, obojek lehce vystupoval zpod límce. Naštěstí už jsme šli do auta. Přesto jsem cestou do garáží, cítil pohledy všech okolo. Odtud jsme zamířili k Anně. Měl jsem štěstí na místo před jejím domem. Takhle mě aspoň neuvidí tolik lidí. Obojek symbolizoval, že v tuto chvíli nemám nadvládu nad svým životem. Symbolizoval mou podřízenost. Vyjadřoval, že jsem její. Její majetek. Vešli jsme do vchodu. Proti nám vyšla od výtahu sousedka. Instinktivně jsem zabořil hlavu do bundy a snažil se skrýt tu růžovou ozdobu na krku. Vyjeli jsme výtahem, ve kterém mi Anna rozepnula kalhoty. Donutila mě tak vystoupit z výtahu na půl žerdi. Modlil jsem se, aby v chodbě nikdo nebyl. Nikdo nás neviděl. Hanbou bych se propadl do země. Ona věděla jak mě pokořit. Jak mě dostat, kam ona sama chce. Za dveřmi jejího bytu jsem si instinktivně kleknul. Sklopil zrak k zemi. Položila mi ruku na hlavu.
“Správně. Je vidět, že v tobě pořád něco zůstalo.”
Nastavila nohu v podpatcích. Opatrně jsem ji vyzul. Poté druhou.
“Přivoň si. Vím, že to máš rád.”
Sklonil jsem se k jejím nohám ve snaze si přivonět. Jakmile jsem to však udělal, odstrčila mě nohou.
“Jak se říká?”
Došlo mi, že jsem si zapomněl říct.
“Dovolte mi prosím Madam, přivonět k Vašim božským nohám.”
“Dobře. Můžeš. Ale pořádně. Nosila jsem ty punčochy celé dva dny, jen kvůli tobě!”
“Toho si vážím Madam. Děkuji.”
Opět jsem se sklonil a nasál vůni. Omamnou. Hypnotizující.
“Polib je.”
Opatrně jsem do ruky uchopil její pravou nohu a políbil jí prst po prstu, nárt a poté kotník. To samé jsem provedl s druhou. Konečně se zatvářila alespoň trochu spokojeně.
“Svlíknout a poté do koupelny. Ty tangáče si vezmi sebou!”
Ukázala rukou směrem na dveře od koupelny. Shodil jsem ze sebe oblečení. Vše, krom obojku. Věděl jsem, že ten mi musí sundat ona. Tanga jsem roztřeseně uchopil do ruky a mazal do koupelny. Stál jsem tam jak tvrdé Y než za mnou přišla ona.
“Svlékni mě.”
Sundal jsem ji všechno oblečení a poctivě ho složil. Naposledy jsem ji stáhnul punčochy. Jednu, po druhé. Opatrně, jako bych se bál, že se mi rozpadnou v ruce. Nenápadně jsem si k nim přivoněl. Všimla si toho.
“Ty si byl vždycky úchylný prase!”
“Ano, Madam.”
“Ale to se mi na tobě vždycky líbilo. Že zbožňuješ všechny mé vůně. Chutě mých šťáv a tekutin.”
“Ano, Madam.”
“Pojď za mnou do sprchy.”
Vlezli jsme do sprchy. Ještě předtím mi však sejmula obojek. Musel jsem ji celou namydlit. Nábožně jsem se dotýkal jejího těla a mydlil ji. Poté jsem ji osprchoval. Vystoupili jsme ze sprchy, kde jsem ji osušil.
“Teď je řada na tobě!”
Musel jsem zpět do sprchy. Kohoutek sprchy otočila na studenou. Bože to bylo utrpení. Pak mě nechala se namydlit. Zatímco já se mydlil, ona si odběhla. Vrátila se s klíčkem. Klíčkem od mé pasti.
“Teď ti ji sundám, aby si se umyl pořádně. Budu tě sledovat. Opovaž se si ho honit!”
Odemknula mou klícku a čurák mi vyskočil do pozoru. Mydlil jsem si ho. Jen z doteku jsem málem stříkal. Ona mě bedlivě pozorovala.
“Dost a nohy od sebe!”
Přestal jsem a roztáhnul jsem nohy. Chytila mě za koule, které byly dost citlivé. Mačkala mi pytel až to bylo nepříjemné. Čurák mi přesto stál, tvrdý jako kopí. Ne na dlouho. Opět mě zasáhl proud ledové vody. Ledové tak, že erekce opadla. Zručně mi nasadila klec zpět a zámek zapadl. Bylo to, jako by za mnou zapadly mříže ve vězení. Ve vězení, kde bych měl strávit zbytek života. Dovolila mi se usušit. Hned poté se vrátil obojek na své místo - můj krk. Musel jsem si zpět obléknout tanga, která mi vybrala. Pak kleknout na všechny čtyři a nechat si připnout vodítko. Vedla si mě jako psa za sebou do obývacího pokoje. Pohodlně se usadila na sedačku, natáhla nohy a já se stal její podnožkou. Pustila si televizi. Nevím, jak dlouho už jsem klečel, když mě zničehonic dloubla do žeber.
“Mám hlad a chci víno. Uvaříš mi těstoviny Aglio olio peperoncini. Všechno najdeš v kuchyni.”
Mazal jsem do kuchyně a dal se do vaření. Suroviny mi připravila na lince. Naštěstí. Nádobí jsem však musel hledat. Začínala už být netrpělivá a já byl čím dál víc nervózní. Trvalo mi to, nakonec jsem to však zvládnul za necelých třicet minut. Naservíroval jsem špagety na talíř, lehce zasypal nasekanou petrželí. Přidal jsem další sklenici s vínem. To vše jsem pečlivě uložil na tác a nesl ho své Madam.
“No konečně! Víno dopité a ty nikde. Budu si muset koupit zvoneček!”
“Omlouvám se Madam.”
“To bys měl. Kleknout, budeš mi dělat stolek.”
Kleknul jsem si a tác skončil na mých zádech. Slyšel jsem cinkání vidličky a lžíce. Žádné výtky. Naštěstí. Když dojedla, nechala mě ještě chvíli klečet s tácem na zádech než ho sundala. V talíři ještě zůstalo.
“Nechutnalo Vám Madam?”
“Ale ano. Vaříš stále skvěle. To se ti musí nechat. Tohle je tvoje večeře.”
Podala mi talíř do ruky. Chtěl jsem uchopit vidličku, ale zastavila mě.
“Polož si to pěkně na zem.”
Učinil jsem tak, jen aby v talíři skončila její noha. Zabořila ji do talíře a rozmačkala zbytky v talíři. Musel jsem jíst z talíře s její zabořenou nohou. Při pohledu vzhůru jsem viděl jen její škodolibý úsměv a sklenku vína v její ruce. Užívala si ten moment mého pokoření. Po tom všem jsem musel očistit její nohu od zbytků. Jazykem mezi prsty, nárty i chodidlo.
“Přines si židli z kuchyně a sedni si na ni.”
Vrátil jsem se židlí. Ona mezitím připravila roubík, lana. Zručně mě začala přivazovat k židli. Ruce za opěradlo, nohy pevně ke konstrukci židle. Následoval kuličkový roubík, který dokonale vyplnil mou pusu. Odešla z místnosti, jen aby se vrátila s šátkem, kterým mě oslepila.
“Teď tu na mě pěkně počkáš. Jen tě trochu dozdobím.”
Ucítil jsem palčivou bolest. Moje tělo začaly zdobit kolíčky. Nevím, kolik jich bylo. Ale každé připnutí si užívala. Poslední skončily na mých bradavkách. Odešla. Zavřela za sebou dveře. To ticho mě ubíjelo. Díky šátku na očích jsem si uvědomoval jen tu tupou bolest způsobenou kolíčky. Čas ubíhal. Bolest rostla. Slyšel jsem otevírání dveří, klapot podpatků. Vrátila se zpět. Netušil jsem, co na mě chystá. Cítil jsem, že stojí za mnou, její dlouhé vlasy, teď nejspíš rozpuštěné mě lechtaly na rameni, zádech. Její pravá ruka brnkla do klícky, přejela s ní po mé těle až mě uchopila pod krkem. Přidusila mě. Rty se dotkla mého levého ucha, jen aby mi pošeptala.
“Jsi připravený?”
Zakýval jsem hlavou na znamení souhlasu. Opět mě obešla. Uchopila kolíčky na mých bradavkách a začala je tahat k sobě. Šel jsem tělem naproti, dokud mě provazy nezastavily. Ona však táhla dál. Dokud nesklouzly z mé kůže. Ta bolest byla nepředstavitelná. To však nebyl konec. Anna uchopila koupenou plácačku. Jen aby s ní sundala zbytek kolíčků z mého těla. Šátek na mých očích naštěstí skryl slzy deroucí se z nich.
“Chceš to ukončit?”
Zakroutil jsem hlavou. Už jsem vytrpěl dost na to, abych tohle ukončil.
“Teď tě tedy odvážu. Zůstaneš sedět. Rozumíš?”
Souhlasně jsem kývnul hlavou. Odpoutala mě. Šátek mi však zůstal na očích. Opět mě připnula na vodítko a odváděla mě pryč z obýváku. Netušil jsem kam. Skončili jsme v koupelně, což jsem poznal dle studené dlažby.
“Teď si tě malinko připravím. Tak pěkně drž.”
Stáhla mi tanga ke kolenům. Slyšel jsem jak něco otvírá. Cítil jsem jak maže můj anál gelem, zasouvá do mě něco. Pak už jsem jen cítil jak do mě proudí voda. Nechala mě několikrát napustit a vyprázdnit na WC. Než byla spokojená. Znovu zatáhla za vodítko, abych ji následoval. Nevím, kam jsme došli. Zastavila mě, jen aby mě lehce postrčila. Do něčeho jsem narazil. Nejspíš do pelesti postele.
“Stůj a uvolni se.”
Snažil jsem, ačkoli bolest moc neustupoval a tak uvolnit se nebylo tak lehké. Vzala mě za ruku a našponovala ji ke straně. Kovové cvaknutí a má ruka skončila v poutech. To samé s druhou rukou. Slyšel jsem jak leze do postele. Stáhla mi šátek z očí. Chvilku mi trvalo než jsem se vzpamatoval. Ležela přede mnou v prádle, které si odpoledne vybrala. Tmavě zelené, průsvitné body s krajkou, podvazkový pás ke kterému měla připnuté černé punčochy. Na očích měla černou škrabošku. Pusu natřenou rudou rtěnkou. Vedle ní leželo několik hraček - dilda, vibrátory, vibrační hlavice, anální kolíky různých tvarů a velikostí. Rukou si začala třít kundičku přes prádlo. Po chvilce se objevil malý flíček. Rozepnula body v rozkroku. Její kundička se na mě leskla jejími šťávičkami. Vzala do ruky hlavici a začala se dráždit. Přiváděla se k orgasmu. Dělala si dobře než se prohnulo její tělo jako luk a ona explodovala. Mokrý orgasmus jsem poprvé viděl u ní. Dnes mi to zapakovala v plné parádě. Těžce oddechovala. Podívala se na mě.
“Chtěl bys ochutnat svou Madam?”
Ano, huhlal jsem přes roubík. Usmála se, nabrala šťávy na své prsty. Přiblížila se ke mě, povolila roubík a nacpala mi prsty do pusy. Když jsem je očistil, nabrala znovu a znovu.
“Ty si snad stále hladový?”
“Ne, Madam. Spíš mám žízeň.”
“Dobře. Přece svou hračku nenechám umřít žízní.”
Odtančila z místnosti. Chvilku to trvalo než se vrátila se dvěma poháry na víno. Oba plné po okraj. Ťukla si s nimi přede mnou. Napila se z jednoho a odložila ho. S druhým se přiblížila ke mě. Otevřel jsem ústa. Přiložila sklenici k mým rtům a dala mi napít. Zakuckal jsem se. Bylo to slané a teplé. Trochu mi vyteklo z úst.
“Čerstvá dávka a ty s ní takhle plácáš??!”
Byla to její moč. Opět přiložila sklenici k mým ústům. Tentokrát jsem byl připraven.
“Až do dna!”
Vypil jsem to celé. Pohladila mě po tváři. Odložila prázdný pohár. Odešla za mě. Chvilku se s něčím lopotila jen aby se mi ukázala s nesazeným straponem. Byl to ten obr z fotky. Špičkou narazila do mých zavřených úst. Dobývala se dovnitř. Já jí to nechtěl dovolit. Chytla mě za nos, aby mi omezila přívod vzduchu. Jakmile jsem otevřel pusu, vrazila ho hluboko do mých úst. Držela mě za hlavu, abych nemohl ucuknout. Postupně začala šukat mou pusu. Probíjela se za mé mandle, dokud jsem špičku nosu nezabodl do jejího podbřišku. Držela mě tak než mi vytryskly slzy a netekly sliny z úst. Poté povolila, jen aby se nacpala zpět. Šukala mou pusu.
“Takhle si to užíváte, když vám ho holka kouří hluboko? Tak teď víš jaký je to pocit!”
Nevím jak dlouho, ale pusa mě bolela jako čert. Přestalo ji to bavit. Narvala mi zpět do pusy roubík. Slezla z postele, stoupla si za mě. Věděl jsem, co přijde. Odhrnula tanga stranou. Gel chladil mezi mými půlkami. Šustění a roztržený obal od kondomu. Tlak na můj svěrač začal působit. Snažil jsem se uvolnit, ale měl jsem pocit, že mě roztrhne. Tlačila se však dál a dál.
“Už to bude, vydrž.”
Malinko ze mě povolila, jen aby tvrdě přirazila.
“Hurá!!!! Jsme tam až po kořen!”
Regulérně jsem se rozbrečel. Nešetřila mě. Začala mě šukat. Nejdřív jemně. Jakmile si díra přivykla, přidala na tempu přírazů. Plácala mě po zadku. Stupňovala zběsile tempo. Šukala mě jako bestie. Narážela na mou prostatu, což se projevilo v klícce. Začal jsem téct. Nejdřív lehce, potom víc až jsem regulérně vytekl. Všimla si toho. Zpomalila.
“Ty ses udělal ty děvko! Ty si mi tu normálně vytekl.”
Nabrala sperma na prsty a rozpatlala mi ho rtech.
“To si uklidíš!”
Vyjela ze mě. Odpoutala mě. Vyndala mi roubík a natlačila mou hlavu k podlaze, kde byl flek mého ejakulátu.
“Slízej to!”
Nechtěl jsem, ale stála nade mnou. Přišlápla mi hlavu a natlačila mě do kaluže. S odporem jsem vystrčil jazyk a slízal svoje sperma. Když bylo vše pryč. Odtáhla mě do koupelny, strčila mě do sprchy.
“Sedni si a opři se o zeď!”
Učinil jsem tak. Sundala si postroj a připínák. Usedla na můj obličej.
“Lízej!”
A já lízal. Lízal jsem ji dokud se neudělala. Pak pustila další proud jejího zlatého deště, který smáčel můj obličej, tělo. Opláchla si nohy.
“Umyj se a přijď za mnou do ložnice! Možná tě odemknu, možná ne….”
