Přijel jsem domů o půl hodiny dřív, než jsem plánoval. Venku už byla tma, v chodbě svítila jen ta malá lampička u zrcadla. Boty jsem si zul ještě ve vestibulu, abych ji nepřekvapil dupáním.
Z obýváku se ozýval smích. Ženský smích. Dva hlasy. Jeden byl jednoznačně Katčin, druhý… ten jsem neznal.
„Ahoj lásko,“ zavolala na mě, když mě zahlédla ve dveřích. Seděla na gauči v černých punčochách a v té krátké saténové košili, co jí kupuju spíš pro sebe než pro ni. Vedle ní seděla blondýna, kterou jsem viděl asi dvakrát v životě – Lucka, její kamarádka z práce. Oči měly obě lesklé, sklenky prosecca na stolku skoro prázdné.
„Ahoj…“ řekl jsem zmateně. „Nevěděl jsem, že máš návštěvu.“
Katka se usmála tím způsobem, který znamená, že už má něco v hlavě. „No právě proto je to překvapení, ne? Běž se převléct do ložnice. Sundej ze sebe všechno. Přijdemeza tebou.“
Srdce mi bouchlo do krku. Podíval jsem se na Lucku – ta se jen kousla do spodního rtu a lehce přikývla, jako by to bylo domluvené.
Šel jsem.
V ložnici jsem se svlékl rychle, skoro mechanicky. Tričko, džíny, boxerky – všechno na hromádku na židli. Stál jsem tam nahý, pták už napůl tvrdý jen z té představy, co by mohlo přijít. Slyšel jsem jejich kroky na chodbě. Smích. Šuškandu. Nemohl jsem se dočkat.
Dveře se otevřely.
Obě vešly. Katka v té košili, Lucka v úzkých džínách a tílku, pod kterým bylo vidět, že nemá podprsenku. Stály proti mně, opřené o komodu, a prostě se dívaly.
„Tak hoň si ho přednámi" řekla najednou Katka tiše, ale velmi jasně. „Pěkně pomalu. Chceme se dívat.“
Chvíli jsem zůstal stát jako idiot. To snda neee. Pak jsem si sáhl na ocas. Byl už úplně tvrdý. Začal jsem. Pomalu. Jejich pohledy mě pálily na kůži.
„Rychleji,“ řekla Lucka a lehce se naklonila dopředu. „Ale nesmíš ještě stříkat.“
Katka se zasmála. „Slyšels. Ještě ne.“
Poslouchal jsem. Honil jsem si ho před nimi, nahý, s pocitem, že jsem úplně odevzdaný, úplně jejich. Oni se jen dívaly. Občas si něco zašeptaly. Občas se dotkly jedna druhé – dlaň na stehně, prsty ve vlasech. Nic víc. Jen mě pozorovaly.
Po asi pěti minutách už jsem byl na hraně. Dech se mi zrychlil, kolena se mi třásla.
„Na zem,“ řekla Katka najednou ostře. „Vystříkej to na zem. A pak to všechno slízneš.“
Když to vyslovila, něco ve mně prasklo. Prudce jsem se chytil za ocas, dva tři rychlé pohyby a vystříkl jsem. Silně. Bílé šňůry dopadly na parkety přímo před nimi.
Ticho.
Pak Katka lehce přikývla směrem k podlaze.
„No tak. Pusinkou. Všechno.“
Klekl jsem si. Cítil jsem, jak mi hoří uši. Jazykem jsem se dotkl první kapky. Zvláštní. Teplé. Pokračoval jsem. Jedna loužička za druhou. Slyšel jsem, jak se nade mnou smějí – ne zlým smíchem, spíš tím pobaveným, vítězoslavným.
„Podívej, jak je poslušný,“ řekla Lucka tiše.
„Jo,“ odpověděla Katka. „Můj hodný kluk.“
Když jsem dolízal poslední kapku, zvedl jsem hlavu. Obě se na mě dívaly shora. Katka se naklonila, vzala mě dvěma prsty pod bradu a lehce mě políbila – jen rty, krátce.
„Dobrý začátek,“ zašeptala. „Teď se posaď na postel a dívej se. My teď začneme teprve pořádně.“
Posadil jsem se. Pták mi znovu tuhnul, i když jsem před chvílí tak intenzivně stříkal.
A ony se pomalu začaly svlékat jedna druhé.
Tohle jsem opravdu nečekal. Ani ve snu.
Smyšlený příběh.....
