Tentokrát to byly jiné hory. Opravdu nakonec odjeli ve čyřech.
Klára, manželka Tomáše, byla úplně jiná než Aneta. Byla vysoká, měla obrovská prsa a velký zadek. Vypadala opravdu přísně. Možná proto jezdili kluci na hory většinou sami. Bylo zvláštní, že chtěla jet najednou s nimi, nikdy se o tom nezmínila.
O minulých horách Tomáš neřekl, cítil se trošku provinile. Ale co Aneta? Opravdu by se jí pochlubila?
Sníh venku tiše padal, ale uvnitř chaty už se vzduch chvěl něčím úplně jiným než teplotou kamen.
Klára s Anetou si vyměnili u vína pohled - krátký, bez slov, který říká všechno.
„Tak jo,“ řekla Klára pomalu a lehce se usmála. „Teď přijde ta část, kterou jste asi nečekali.“
Martin ztuhl. Tomáš se podíval na Martina a v očích měl najednou něco mezi strachem a podivným očekáváním. "O co jde", pomysleli si kluci. Vždyť nic neví, na co naráží?
„Vy dva,“ pokračovala Klára a ukázala na ně prstem, „se teď navzájem… ošukáte. Pořádně. A my se budeme dívat.“
Aneta si přitáhla polštář pod zadek, posadila se pohodlněji na gauč a nohy si položila na stolek před sebou.
„A nebudete se ptát. Nebudete váhat. A hlavně – budete to dělat tak, abychom my dvě viděly, že to myslíte vážně.“
"Aneta mi vyprávěla, co se tady dělo minule".
Klára přinesla z tašky malou lahvičku lubrikantu a hodila ji na koberec mezi oba muže.
„Kdo začne?“ zeptala se dost tvrdě.
Ticho. Pak Martin pomalu zvedl hlavu.
„Já… já to zvládnu první,“ řekl tiše, skoro šeptem.
Tomáš se na něj podíval – a poprvé za celý večer v tom pohledu nebyla jen rezignace. Bylo tam něco temnějšího, něco, co se v něm celou dobu skrývalo.
Martin si vzal lubrikant, nalil si ho na prsty a pak se otočil k Tomášovi.
„Lehni si na břicho,“ zašeptal.
Tomáš poslechl. Roztáhl nohy jen trochu. Martin se k němu přitiskl zezadu, pomalu, opatrně – ale pod dohledem dvou párů očí to "opatrné" brzy přestalo být opatrné.
První přírazy byly pomalé, zkušební. Tomáš se zakousl do předloktí, aby nezakřičel hned. Pak se ale jeho tělo začalo poddávat rytmu. Martin ho chytil za boky pevněji a přidal.
Klára se naklonila k Anetě a zašeptala:
„Podívej, jak se na sebe dívají, když si myslí, že se nedíváme.“
Aneta přikývla a lehce si přejela rukou po stehně.
Po několika minutách Klára tleskla.
„Dost. Teď vyměnit.“
Martin se odtáhl, dýchal těžce. Martin se pomalu přetočil na záda, nohy zvedl a pokrčil v kolenou.
Tomáš si vzal lubrikant, natřel se a pak se položil na Martina. Pohledy se setkaly – a tentokrát už v nich nebyl žádný odpor. Jen čistá, syrová nutnost.
Začal pomalu, ale rychle se rozjel. Martin zasténal nahlas, poprvé bez jakéhokoli studu. Ruce měl za hlavou, jako by se vzdal úplně. Tomáš ho bral tvrději, hlouběji – a oba dva najednou začali vydávat zvuky, které už nebyly o předstírání. Aneta s Klárou už se nevydrželi jen dívat a honily si kundičky.
Klára se zvedla, přistoupila k nim a položila ruku Tomášovi na zadek.
„Silněji,“ řekla přísně, „Chci slyšet, jak to v něm plácá.“
Tomáš poslechl. Martin se prohnul v zádech, zavřel oči a zaúpěl něco nesrozumitelného.
Aneta se přidala – vzala Martina za vlasy a přitáhla mu hlavu k sobě.
„Dívej se na mě, když tě mrdá můj muž“ zašeptala. „A říkej mi, že to chceš.“
„Chci… to… chci, aby mě mrdal…“ vydechl Martin mezi přírazy.
Ženy se na sebe podívaly a usmály se stejně – vítězoslavně, ale zároveň s nějakou divnou něhou.
Když Tomáš stříkal, zastavil se co nejhlouběji a zůstal tam. Martin pod ním se třásl celým tělem. Chytil si péro a rychle se vyhonil. Pak se Tomáš pomalu stáhl, oba dva se sesunuli na koberec vedle sebe, zpocení, těžce dýchající.
Klára se sklonila, políbila Tomáše na čelo.
„Hezký kluci,“ zašeptala.
Aneta se přidala, lehla si mezi ně a jednu ruku položila Martinovi na hrudník, druhou Tomášovi na stehno.
„A teď…“ řekla tiše, „si odpočiňte. Protože zítra pokračujeme".
Uvnitř chaty už nikdo nespal. Jen se čekalo na další ráno.
Smyšlený příběh....
