Eva stiskla Jitčiny vlasy pevněji v pěst, až ta zasyčela bolestí, ale zároveň se jí mezi stehny zaleskla čerstvá vlhkost. „Dobrá holka,“ zamumlala Eva a její prsty se pomalu uvolnily, aby mohly sklouznout po Jitčině krku dolů, přes klíční kosti až k napjatým bradavkám. „Teď ale pojď. Ukážu ti, kde se bude odehrávat zbytek tvýho života.“
Jitka se zachvěla, když Eva její ruku pevně sevřela a táhla ji směrem k úzkým schodům vedoucím do sklepa. Studený vzduch, který odtud vanul, jí ztuhl bradavky ještě víc, ale Eva jí nedala čas na protest. „Pohyb!“ sykla a strčila ji dopředu tak prudce, že Jitka málem klopýtla. Bosé nohy jí klouzaly po betonových schodech, zatímco Eva jí svírala zápěstí jako kleště.
Dole se rozsvítilo ostré, chladné světlo. Jitka zamrkala, ale co uviděla, jí vyrazilo dech. Stěny byly obložené černou kůží, z níž visely řemeny,velka kovová cela,karabiny a lesklé kovové nástroje – některé tenké jako jehly, jiné tlusté a zakřivené. Uprostřed místnosti stál kovový stůl s koženými popruhy, vedle něj vysoká skříňka s otevřenými dveřmi, v níž se leskly chirurgické nástroje a skleněné lahvičky s neznámými tekutinami. Vzduch páchl dezinfekcí a něčím sladce kovovým, co Jitce stáhlo žaludek.
„Tohle je moje dílo,“ řekla Eva hrdě a přejela rukou po hladkém povrchu stolu. „Čtyři roky jsem čekala, až tohle místo naplním životem. A ty, Jitko, budeš moje první dokonalé dílo.“ Její prsty sevřely Jitčinu bradu a otočily jí hlavu směrem k jedné stěně, kde visely zarámované fotografie – Jitka s Jardou na dovolené, Jitka smějící se u kávy, Jitka nahá, jak spí, s roztaženýma nohama a prsty zabořenýma v sobě samé. Některé snímky byly poznačené červeným fixem – šipky mířily na její ňadra, rozkrok, ústa.
„Všimla sis, jak Jardu postupně měním?“ Eva se zasmála, když Jitka ucukla. „Ne? No, to je škoda. Ale brzy uvidíš vše.“ Její ruka sklouzla Jitce na záda a tlačila ji dopředu, až se její stehna opřela o okraj stolu. „Lehnout. Ruce nad hlavu.“
Jitka poslechla, ale když se její nahé tělo dotklo studené kůže, prohnula se v zádech. Eva jí okamžitě chytila kotníky a přitáhla je k sobě, až se Jitčiny nohy rozletěly do stran. „Takle,“ zavrčela a přivázala každý kotník k noze stolu koženým řemenem. Jitčiny svaly se napjaly, když se pokusila zavřít nohy, ale pouta nedovolila ani centimetr pohybu. Eva jí pak chytila zápěstí a přitáhla je vzhůru, kde je pevně upevnila k opěrkám. Jitka byla teď napnutá jako struna, její kunda dokořán, klitoris pulzující vzrušením i strachem.
„První lekce,“ řekla Eva a otevřela horní zásuvku stolu. Vytáhla tenkou, ohebnou tyčinku z nerezové oceli, zakončenou malou koulí. „Bolest a potěšení nejsou protiklady, Jitko. Jsou to dva konce stejné šňůry.“ Přiložila studený kov k Jitčině levému stehnu a pomalu, centimetr po centimetru, ho táhla nahoru. Jitka zadržela dech, ale když se kov dotkl jejího stydkého pysku, vykřikla – ne bolestí, ale překvapením, jak jí to roznítilo celý rozkrok.
„Vidíš?“ Eva se naklonila, až její rty byly těsně u Jitčina ucha. „Tvoje tělo ví, co potřebuje. I když mozek ještě ne.“ Její volná ruka sklouzla mezi Jitčiny nohy a dva prsty jí vrazila dovnitř, až se Jitka prohnula v křeči. „Jsi mokrá jako prase. A my jsme teprve na začátku.“
Eva stáhla prsty ven a přiložila je Jitce k ústům. „Ochutnej se.“ Jitka poslechla, olízla si vlastní šťávu z Eviných prstů, a když ucítila tu sladko slanou, chuť, zavřela oči hanbou – a vzrušením. Eva jí za to odměnila plácnutím přes prso, až se Jitka rozkašlala. „Oči otevřené,“ přikázala. „Chci, abys viděla vše, co s tebou budu dělat.“
Potom Eva sáhla do skříňky a vytáhla malou skleněnou lahvičku s černou tekutinou. „Tohle je můj vlastní koktejl,“ vysvětlila a odšroubovala víčko. „Směs afrodiziak a lehkého jedu. Zvýší ti citlivost, až budeš cítit každý dotek, jako by ti žhnul v žilách.“ Nakapala několik kapek na své prsty a poté je vetřela do Jitčina klitorisu masírujícími kruhovými pohyby. Jitka zaúpěla, když ji začalo pálit, jako by ji někdo bodal jehlami, ale zároveň jí mezi nohama hořelo tak intenzivně, že se jí svíralo břicho křečí.
„Teď,“ Eva se narovnala a vzala do ruky tenkou jehlu připojenou k hadičce, „tě naučím, jak se opravdu bojíš.“ Přiložila špičku jehly k Jitčině levému stehnu, těsně vedle její rozevřené mokré kundy. „Každé pichnutí bude bolestivé. Ale každé pichnutí tě přiblíží k orgasmu, jaký jsi nikdy nezažila.“ A než Jitka stačila protestovat, jehla pronikla kůží.
Jitka vykřikla, tělo se jí napjalo v poutech, ale bolest se téměř okamžitě proměnila v žhavý pulz, který jí projel až do rozkroku. Eva pokračovala – druhé pichnutí na vnitřní straně stehna, třetí těsně pod pupíkem, čtvrté na prsu. Každý vpich byl jako elektrický šok, který Jitce stahoval svaly a nutil ji svíjet se v extázi i agónii. Když Eva jehlu odložila, Jitka lapala po dechu, její tělo se lesklo potem a mezi nohama jí teklo tolik, že jí to stékalo po zadku na stůl.
„A teď,“tě naučím, jak se prosí.“ Vzala do ruky malou černou krabičku a stiskla tlačítko. Z reproduktorů v rozích místnosti se ozval Jardův hlas – těžký, zastřený, plný touhy: „Prosím… paní… já… já potřebuju…“
Jitka ztuhla. „Co to…“
„Nahrávka z minulýho týdne,“ vysvětlila Eva a přitom si rozepínala kalhoty. „Jarda je teď můj pes. A ty se brzy připojíš.“ Klekla si mezi Jitčiny nohy a její dech byl horký na vnitřní straně stehen. „Řekni mi, že chceš být moje. Řekni to, nebo ti ukážu, jak zní opravdová bolest.“
Jitka se třásla, její mysl byla zahalená mlhou vzrušení a děsu. Ale když Eva přitiskla ústa k jejímu klitorisu a jazykem přejela přes tu hořící, citlivou bulku, slova jí vyklouzla sama: „Já… já chci být tvoje,“ zašeptala. „Prosím…“
Eva se usmála proti jejímu tělu. „Vím, že chceš, zkurvená malá děvko.“ A pak jí vrazila do úst dva prsty,až Jitka vystřikla kolem těch prstů, její tělo se třáslo v první vlně orgasmu, který jí roztrhal na kusy. Eva ji nedala přestat, prsty jí pracovaly uvnitř i venku, dokud Jitka neplakala, neškubala se v poutech a její orgasmus nepřešel v něco temného, co ji dusilo a zároveň ji drželo při životě.
Když Eva konečně povolila, Jitka ležela vyčerpaná, její dech přerývaný vzlyky. Eva jí pohladila vlhké vlasy a zašeptala: „To byl jen začátek, zlato. Zítra ti ukážu, jak vypadá skutečná poslušnost.“ A než Jitka stačila reagovat, Eva jí strčila do úst náustek z tvrdé gumy a utáhla řemeny kolem její hlavy. „Teď zůstaň tady a přemýšlej, jak moc mě potřebuješ a jak moc mě chceš uctívat.“ Zhasla světlo a nechala Jitku samou ve tmě, svázanou, mokrou a s vědomím, že od této chvíle už nikdy nebude patřit sama sobě.
