Pondělí ráno. Budík mi zazvonil v 5:45, ale já už byl vzhůru – celou noc jsem se převaloval, klec na ptáku bolela tupě a neustále, zadek po sobotě pořád citlivý, jako by mi tam někdo nechal zapíchnutý neviditelný kolík. Vstal jsem, šel do koupelny, pečlivě se oholil (všude), vypláchl se dvakrát hloubkově, jak mě pán naučil. Pak jsem si nasadil to, co mi v neděli večer poslal kurýrem v neoznačené krabici.Bílé košile – klasická, business, ale o dvě čísla menší, takže se mi napínala přes hrudník a bradavky byly vidět skrz látku. Černé slim kalhoty – vzadu měly zip až dolů k rozkroku, takže se daly snadno stáhnout. Pod tím žádné spodní prádlo. Jen černá kožená pouta na kotnících a zápěstích (schovaná pod rukávy a nohavicemi), obojek přesahující límec košile o půl centimetru – tenký, černý, s malým stříbrným kroužkem vpředu. A samozřejmě klec – tentokrát menší, ocelová, s plošinkou, která mi bránila v jakémkoli pohodlném sezení.Do práce jsem přijel v 7:50. Malá IT firma na okraji města, open space, asi 15 lidí. Pán mi zařídil místo – „asistent projektového manažera“. Ve skutečnosti asistent jeho kamaráda, který tam byl team leaderem.Když jsem vešel, seděl už u stolu – muž kolem 38, štíhlý, brýle, vypadal jako normální ajťák. Jenže když mě uviděl, lehce se pousmál a luskl prsty pod stolem.„Nový? Sedni si ke mně. Pod stůl.“Ostatní kolegové se teprve trousili, nikdo si ničeho nevšiml. Klekl jsem si pod jeho stůl – tam byl prostor mezi nohama židle a monitorem, schovaný deskou. On si rozepnul zip, vytáhl ptáka a položil mi ho na jazyk.„Celé dopoledne. Jen drž. Občas cucni, když ti řeknu. Když budu mít call, budeš tiše. Když přijde pauza, budeš pracovat.“A tak to začalo.První hodina – jen držel v puse, pomalu mu tvrdnul a zase měkl. Občas mi lehce přitlačil hlavu, abych ho vzal hlouběji. Když měl desetiminutový stand-up call s celým týmem (přes Teams), najednou mi začal pomalu šukat do pusy – tiše, pomalu, aby to nebylo slyšet. Já jsem se snažil nedělat žádné zvuky, slzy mi tekly, ale držel jsem.Po callu se udělal – tiše, přímo do hrdla. Polykej, zašeptal. Poslechl jsem. Pak mě nechal klečet s polozvadlým ptákem v puse další půl hodiny.Kolem 10:30 přišla pauza na kávu. Všichni odešli do kuchyňky. On se odtáhl, zapnul zip a řekl: „Pojď.“Odvedl mě do skladu serverů – malá, hlučná, klimatizovaná místnost. Zamkl. Postavil mě čelem k regálu, stáhl mi kalhoty dolů až ke kotníkům, vytáhl plug (který jsem měl celou dobu) a vjel do mě jedním prudkým pohybem.„Tiše, kurvo. Slyšíš kroky na chodbě?“Bušil do mě rychle, ale kontrolovaně. Když se blížil, vytáhl, otočil mě a vystříkal mi na košili – přesně na hrudník, tak aby to prosáklo skrz bílou látku. Pak mi zapnul kalhoty zpátky.„Tak se vrať na místo. A teď budeš celé odpoledne vonět mnou.“Když jsme se vrátili, několik lidí se na mě podívalo divně – košile byla mokrá na hrudi, ale nikdo nic neřekl. Jen jeden kluk z supportu se uchechtl: „Ty jsi dneska nějak… lesklý.“Odpoledne pokračovalo podobně. Pod stolem – další dvě kola. Jednou mě nechal jen olizovat koule, podruhé mi šukal pusu tak dlouho, až se udělal podruhé. Pak mě poslal na záchod – „ne se umýt, jen si opláchnout pusu, ať to nesmrdí na meetingu“.Meeting byl v zasedačce. Seděl jsem vedle něj. Během prezentace mi pod stolem položil ruku na stehno a pomalu mi rozepnul zip. Pak mi dal ptáka do ruky – „jen drž, nehýbej“. Celý hodinový meeting jsem ho držel v ruce, on se tvářil normálně, diskutoval o sprintech a já cítil, jak mu pomalu tepe v dlani.Když skončil, všichni odešli. On zavřel dveře zasedačky. „Teď finále pracovního dne.“Položil mě přes stůl – břichem na desku, kalhoty dole, zadek ven. Vzal si lubrikant z kapsy (měl ho připravený) a šukal mě přímo tam – pomalu, hluboko, aby to bolelo příjemně. Když se udělal dovnitř, nechal to tam vytékat. „Nesetřeš. Pojedeš domů takhle.“Pak mě poslal domů.Večer v 19:30 mi přišla zpráva od pána:„Dobře sis vedl. Zítra budeš pokračovat. Ale večer od 21:00 máš lekci u mě doma. Přivezeš si všechno, co jsi dnes dostal – sperma na košili, v zadku, v puse. Neumývat se. Přijdeš tak, jak jsi. A připrav se – dneska tě budu sdílet s dalšími dvěma. Tentokrát přes noc.“Srdce mi bušilo. Klec bolela ještě víc.Ale věděl jsem, že pojedu.Protože už to není o tom, jestli chci. Je to o tom, že už neumím jinak.Zítra večer bude další level. A já už se na to těším.
