Je středa dopoledne, jsem sám doma. Venku mrzne, právě jsem vylezl ze sprchy, sedím na gauči s mobilem v ruce. Otevírám appku – YoungHim19 je online.
Píšeme si už dlouho, možná dva měsíce, možná dýl. Začalo to klasicky povrchně, jako skoro všechno na seznamkách: co hledáš, co chceš, co už nechceš... Posílal mi fotky postupně – hrudník, břicho, zadek, péro, jak stojí. Já mu taky. Ale obličej nikdy. Ani kousek.
Přitom bydlíme blízko – dvacet minut pěšky přes park. Kolikrát jsem jel busem kolem a koukal na kluky. Vždycky mi blesklo hlavou: co když je to on? Co kdybychom se minuli o dva metry a já bych to netušil?
Píšu: „Ahoj, co ty teď tady? Mám volno – zastavíš se?“
Posílám. Nečekám nic. Myslím si, že zase napíše „dneska ne“ nebo se odmlčí.
Ale za minutu přijde: „Ok. Adresu.“
Pecka! Posílám adresu a skoro se mi rozklepou ruce. Že by dneska došlo na to, o čem si píšeme?
Uběhne asi půl hodiny. Pořád čekám, že napíše, že to dneska nejde, ale najednou zpráva: „Pojď mi otevřít, nevím, který zvonek.“
Seběhnu dolů ke dveřím a otevřu. Stojí tam – o kousek menší než já, i když je nabalenej do zimní bundy. Není to žádnej tlusťoch – sympaťák, nervózně klopí oči. „Ahoj, můžeme jít dovnitř?“
Jasně, taky nechci, aby mě někdo potkal, jak mi přichází domů zajíček na návštěvu. Vyběhneme ke mně, zabouchnu dveře, rozepne zip, sundá bundu, zuje se. Pozvu ho dál. Sedneme si vedle sebe na gauč, mlčíme.
„Chceš něco k pití? Kafe? Čaj?“ Zavrtí hlavou, očima těká všude možně.
„Jestli jsi neutekl, když jsi mě viděl, tak klidně můžeme...“ Nechám to vyznít do ztracena.
Kývne hlavou. „Ale já to ještě nedělal. S chlapem teda,“ řekne potichu.
„Já taky s klukem ještě nebyl. Až to bude dost, prostě si řekneme a nebudeme to hrotit. Jsem z toho nervózní. Hlavně z tebe jsem nervózní.“
Poprvé se na mě pořádně podívá. „Já taky. Co budeme dělat?“
Zamyslím se na moment. „Nechceš si odložit?“
Nečeká – sundá si mikinu, tričko. Je štíhlý, trochu zarostlý hrudník, ale jen lehce. Stoupne si, sundá kalhoty, hodí je na zem a zůstane stát přede mnou v trenýrkách a s ponožkama na nohách.
Já si stáhnu triko, ale dál nepokračuju. Prohlížím si ho takhle zblízka: jemnou cestičku chloupků od pupíku, která se ztrácí pod lemem prádla. Mám sto chutí mu je strhnout, ale držím se. Nahnu se k němu a od té chlupaté čárky jemně olíznu. Chloupky mě lechtají na jazyku, je to elektrizující pocit – lízat mu takhle bříško. Slyším, že se malinko zavzdychal – možná překvapením, možná vzrušením.
Zajedu jazykem do pupíku a lehce ho prošmejdím. Odtáhnu se a podívám se na něj. „Líbí?“
Má přivřené oči a hlavu skloněnou dolů. „Jo, je to příjemný.“
Pořád stojí přede mnou, já na gauči, hlavu ve výši jeho břicha. Teď už není cesty zpátky.
Natáhnu ruce a položím mu je na stehna – kůže je teplá, trochu se mu třesou svaly pod prsty. Pomalu přejedu nahoru, pak dolů, pak zase nahoru, až k zadku. Chytím ho za obě půlky, jemně stisknu, přitáhnu ho o kousek blíž. Cítím, jak se mu zadek napne, ale neutíká. Jen se nadechne hlouběji.
Prsty mi sjedou k lemu trenýrek. Zaháknu je za gumu – nejdřív z obou stran, pak pomalu táhnu dolů, trenýrky sjedou přes kolena a pak až ke kotníkům.
Poprvé vidím jeho úd zblízka, opravdu, ne na fotce. Je polotvrdý, visí trochu do strany, špička je už mokrá, předkožka lehce stažená. Vidím, jak se pomalu zvedá – žíla na spodní straně se napíná, kůže se leskne. Je hezkej, ne obrovskej, ale přesně takovej, jaký mi posílal na fotkách – štíhlej, rovnej, s tou tmavší linkou zespodu.
Přiblížím se. Nejdřív jen rty – políbím ho na špičku, lehce, skoro jen dotek. Pak špičkou jazyka olíznu tu kapku, co tam visí. Slano-sladká, teplá. On se celý zachvěje, ruce má teď na mých ramenou.
Najednou si připadám přesně jako na těch videích, co jsem kdysi koukal – holka, nebo kluk, klečí před chlapem,ona, nebo on, se podívá nahoru, otevře pusu a začne. Taky to tak udělám. Zvednu oči na něj – dívá se dolů, oči má přivřený, pusu pootevřenou, tváře rudý. Otevřu pusu, natáhnu se a vsaju si ho.
Nejdřív jen žalud – mokrý, teplý, malinko ulepený tou šťávou. Sevřu kolem něj rty, jazykem ho olizuju zespodu, pak po stranách, kam až dosáhnu. Cítím, jak mi v puse tvrdne – roste, napíná se, žalud se mi zvětšuje na jazyku. Chuť je silnější, sladká i slaná zároveň, chutná mi. Líbí se mi, že to dělám, že to cítím poprvé naživo.
Tiše vzdychá, hlavu skloněnou, přivřenýma očima mne pozoruje.
Já pokračuju pomalu – hlavu nahoru a dolů jen pár centimetrů, rty pevně kolem žaludu, jazykem pořád kroužím. Jednou rukou ho chytím u kořene, druhou mu hladím stehno nahoru k zadku. On se lehce pohupuje boky – ne moc, jen instinktivně, jako by se snažil dostat hlouběji, ale zároveň se bojí, že to pokazí.
Po chvíli se na něj podívám zespodu znova – pořád se dívá dolů.
„Líbí se ti to?“ zašeptám, když ho na moment pustím z pusy. Hlas mám chraplavej.
„Jo… prosím… pokračuj,“ odpoví skoro neslyšně.
Znova ho vezmu do pusy, tentokrát hlouběji – ne najednou, pomalu, dokud mi nenarazí na patro. Zůstanu tam chvíli, jazykem ho masíruju zespodu, pak se vrátím nahoru a znova dolů. Rytmus je pomalý, ale stálý. Slyším, jak se mu zrychluje dech.
Užívám si ten pocit, že jsem pod ním, nechávám ho strkat mi péro do pusy. Je to takové nevím – celý měsíce jsem si představoval a uvažoval, jaké to bude, teď to mám v realitě, v puse, horký, tvrdý, pulzující. Cítím, jak se mi vlastní ocas napíná v kalhotách, stojí jako kolík.
On pořád tiše vzdychá, ale najednou se to zlomí – začne nahlas vzdychat a lapat po dechu, tělo mu ztuhne, boky přitlačí dopředu. První proud mi stříkne přímo na jazyk – horký, hustý, lepkavý. Chuť je intenzivní, slaná s tou divnou sladkostí, co se nedá popsat. Je toho tolik, že mi to okamžitě plní pusu. Polknu, co jde, ale nestačím – teče mi po stranách rtů, cítím, jak se mi zvedá hrdlo, jako bych se každou vteřinou měl začít dávit.
Vytáhnu ho ven, honím ho rychle, zblízka sleduju, jak stříká. Druhý, třetí, čtvrtý proud – teplý, bílý, lepkavý. Jeden mi skončí na bradě, druhý na tváři, další mi stříkne přímo na rty a koutky. Cítím tu zvláštní vůni – povědomou z vlastních chvil, ale teď jiná, cizí, intenzivnější. Není nepříjemná, jen… silná, syrová, jako by mi to připomínalo, že tohle je opravdu naživo. Žádná fantazie, žádná představa - udělal jsem pusou kluka.
Počkám, dokud nedostříká úplně. V ruce mi pomalu měkne, ještě teplý, lesklý, s poslední kapkou na špičce. Naposledy ho vezmu do pusy, jen lehce vysát, olíznout tu poslední kapku.
„Počkej, už ne,“ zašeptá rychle, hlas se mu láme. Vytáhnu ho ven, nechám ho vyklouznout.
Sedne si vedle mě na gauč, nohy roztřesený, trenýrky pořád dole u kotníků. Vidím, jak mu hoří tváře – červený jako rak, oči sklopený, dech furt rychlej.
„Promiň… myslel jsem, že to nebude tak hned,“ zamumlá, skoro se omlouvá.
Já se usměju, otřu si bradu hřbetem ruky. „To nevadí. Nechutnalo to špatně a pleťová maska je taky fajn.“
Vstávám, nohy mám trochu měkký, ocas mi furt stojí v kalhotách, tlačí to tam jako blázen. „Počkej tu, hned jsem zpátky,“ řeknu a odběhnu do koupelny.
U umyvadla si opláchnu obličej studenou vodou – cítím, jak mi teče po bradě. Otřu se ručníkem, podívám se do zrcadla – tvář rudá, oči nadržený, rty ještě trochu oteklý. Usměju se sám sobě. To bylo něco!
Vrátím se do obýváku. On pořád sedí na gauči, trenýrky si mezitím vytáhl. Podívá se na mě, teď už s úsměvem.
„Tak co… jaký to bylo?“ zeptá se tiše.
„Vzrušující, líbilo se mi to. A chutnalo mi to.“
„Tak jo… že jo,“ řekne a zčervená ještě víc. „Teď já… chci to zkusit na tobě. Jen… dej mi chvíli, jo?“.
Sedíme vedle sebe, mlčíme, jen chvilku, minutu, možná dvě. V hlavě si furt přehrávám ten moment – jak mi to plnilo pusu, jak to teklo po bradě, jak to vonělo, jak to chutnalo. V puse ještě cítím tu chuť, lehce slanou, lehce sladkou, a ocas mi pořád stojí, tlačí do kalhot jako blázen.
Najednou se pohne. Klekne si přede mnou na koberec, mezi moje nohy. Ruce má trochu roztřesený, ale už ne tak moc jako předtím. Podívá se nahoru, oči má velký, nervózní, ale zároveň hladový.
„Můžu?“ zeptá se tiše.
Kývnu. „Jestli chceš.“
Položí mi ruce na stehna, pomalu mi stáhne kalhoty i boxerky dolů. Můj ocas vyskočí ven – tvrdý, najednou na svobodě. On se na něj chvíli dívá, pak ho vezme do ruky – opatrně, jen lehce ho obemkne prsty. Několikrát pomalu přejede nahoru-dolů, přetáhne předkožku přes žalud a zase ji stáhne. Cítím ten tah, ten chlad vzduchu na mokré kůži, pak teplo jeho dlaně. Je to příjemný, až mě to nutí se zachvět.
Přiblíží se blíž. Nejdřív jen přivoní – lehce, nosem se skoro dotkne špičky. Slyším, jak se mu zadrhne dech. Pak špičkou jazyka olízne jen tu kapku, co tam visí. Je to jen maličkej dotek, ale já se celý napnu – jako by mi projel proud od ocasu až do břicha.
Zvedne oči nahoru, podívá se mi přímo do tváře. „Ale nedrž mě za hlavu, jo?.“
Jeho hlas je tichý, skoro prosebný, ale upřímný. Vidím, jak se mu třesou rty.
„Jasně,“ zašeptám.
Kývne, skoro neznatelně, a pak se nakloní. Otevře pusu opatrně, vezme si mě mezi rty – nejdřív jen žalud. Rty má měkký, teplý, trochu vlhký od nervozity. Sevře je lehce kolem, jako by se bál příliš silně. Pak začne cucat – pomalu, jen žalud, jazykem po něm jezdí krouživě, zespodu nahoru, po stranách. Je to nejistý, trochu nekoordinovaný, občas se mu jazyk zachytne, občas se odtáhne, aby se nadechnul nosem.
Ale právě ta nejistota to dělá takový vzrušující. Cítím každej jeho pohyb, každej jeho dech, každej maličkej třes v puse. Pomalu mne bere hloubš – centimetr po centimetru. Slyším, jak se mu dech zrychluje nosem, jak mu občas vyklouzne malý zvuk – něco mezi vzdycháním a polykáním.
Já se opírám rukama o gauč, abych ho opravdu nedržel. Prsty se mi zařezávají do polštáře, nohy se mi třesou. Cítím, jak se mi napíná břicho, jak se mi ocas v jeho puse ještě víc tvrdne. Je to jiný než cokoli, co jsem zažil sám – ta vlhkost, to teplo, ta opatrnost, s kterou to dělá. Bere mne to, že tu přede mnou klečí mladej kluk, že cítím v puse chuť jeho semene, že se můžu dívat, jak moje péro mizí v jeho puse.
Najednou přestane, jen na moment, vytáhne ho ven a podívá se nahoru. Rty má lesklý, na bradě mu visí maličká nitka slin. Oči má přivřený, dech rychlej, ale vidím, že nechce skončit, jen spíš potřebuje pauzu.
„Pojď,“ zavzdychám tiše, hlas se mi láme. „Pokračuj do konce, prosím.“
On kývne – skoro neznatelně – a vrátí se. Tentokrát mne kouří hlouběji, pomaleji, ale už s větší jistotou. Jazykem mi pořád krouží po žaludu, cucá silněji, rty pevněji sevřený. Rukou si pomáhá u kořene, druhou mi hladí stehno nahoru k břichu. Slyším, jak se mu dech zrychluje nosem, jak mu občas vyklouzne malý zvuk – něco mezi vzdycháním a polykáním.
Já se opírám rukama o gauč, prsty zabořený do polštáře. Nohy se mi třesou, břicho napnutý. Cítím, jak se mi blíží ten okamžik – už to nemůžu držet.
Zatnu zadek, malinko přirazím boky dopředu – jen lehce, do rytmu jeho pohybů. On to pochopí okamžitě. Zrychlí, bere mě hlouběji, cucá silněji, jazykem rychle po spodní straně. Je to přesně to, co potřebuju.
„Už… už to je…“ stačím jen zaúpět.
O vteřinu později to přijde – první proud přímo do jeho pusy. Slyším, jak se mu taky napne krk, polkne, ale nestačí to. Rychle mě pustí ven, honí mě rychle, zblízka sleduje, jak stříkám. Druhý, třetí, čtvrtý proud – bílý, teplý, lepkavý. Dopadá mu kolem pusy, na nos, na tvář, jeden mu skončí přímo na rtech, druhý na bradě. Vidím, jak se mu to táhne po kůži, jak kapky pomalu stékají dolů.
Pořád mne honí – teď už pomalu, ale pevně, až do poslední kapky. Pak mě pustí, péro mi pomalu měkne v jeho ruce. Zůstane klečet, obličej mokrý, lesklý, oči přivřený, dech rychlej.
Zůstane klečet ještě chvíli, obličej lesklý, kapky mu pomalu stékají po bradě a po nose. Pak se pomalu zvedne, nohy má trochu roztřesený, podívá se na mě – oči má skleněný, ale úsměv mu cuká v koutcích. Nic neřekne, jen kývne hlavou směrem ke koupelně a jde.
Já zůstanu sedět na gauči, opřený o opěradlo, snažím se popadnout dech. Srdce mi buší jako šílený, hrudník se mi zvedá a klesá, nohy mám měkký jako z vaty. V hlavě se mi točí – ten pocit jeho pusy, ta chuť jeho semene na mém jazyku, teď zase moje na jeho obličeji. Je to moc najednou, ale dobrý moc. Cítím, jak mi ocas pomalu měkne, jak se mi celý tělo uvolňuje.
Slyším vodu v koupelně – šum sprchy, pak tiché šplouchání. Trvá to tak dvě, tři minuty. Pak voda ztichne, slyším ručník, kroky. Vrátí se – vlasy mokrý, obličej čistý, rudý tváře teď od horký vody. Má na sobě jen trenýrky, triko si ještě neoblékl.
Bez slova se začne oblékat. Nejdřív tričko, pak kalhoty – pomalu, jako by se mu nechtělo. Já ho sleduju, pořád nahý, sedím na gauči s koleny od sebe.
„Už nechceš pokračovat?“ zeptám se tiše, když si zapíná zip.
Zastaví se, podívá se na mě. V očích má něco mezi strachem a nejistotou.
„Jak pokračovat? Jako myslíš… sex?“
„Ne, to ne,“ řeknu rychle a usměju se. „Jen si dál hrát pusou. Říkal jsem, že mi to chutnalo.“
Na chvilku zmrzne. Ruce má na páse kalhot, jako by zapomněl, co dělá. Pak sklopí oči.
„Jak se ti to vlastně líbilo?“ zeptám se ho, abych to trochu uvolnil.
Přestane s oblékáním úplně. Stáhne ruce dolů, opře se o zeď.
„Bylo to s tebou pěkný. A taky mi to chutnalo. Ale…“ Odmlčí se, hledá slova. „Je to moc. Moc najednou.“
„Potřebuješ to zpracovat, viď?“
Pomalu kývne hlavou.
„Jo. Potřebuju si to srovnat.“
Rozumím. Vstanu, vezmu si boxerky a triko, obléknu se rychle. Jdu za ním do chodby. On si obouvá boty – pomalu, jako by oddaloval ten odchod. Pak si hodí bundu přes ramena, zip si zapne jen napůl.
Už bere za kliku, když se napůl otočí.
„Chci to znovu. Napíšeš, až budu moct přijít?“
„Jasně,“ řeknu hned. „Napíšu, když budeš chtít.“
Jsem fakt rád, že to řekl. Že to nekončí tímhle „tak čau a už nikdy“.
„Ahoj,“ řekne rychle, skoro zašeptá, otevře dveře a odejde.
Slyším jeho kroky na schodech – pomalý, pak rychlejší, pak ticho. Zavřu dveře, opřu se o ně zády. To bylo něco!
