Uběhlo několik dní, pořád na něj myslím a nemohu ho dostat z hlavy. Otec odjíždí ke dvoru a tak sedím a na půl ucha poslouchám jeho pokyny, zákazy, příkazy co vše nesmím a co naopak musím. Nic z toho se mi sice nelíbí, ale mlčím a neodmlouvám. Náhle jeho hlas ztichne a bedlivě mně sleduje.
„Nejsi nemocná, stalo se něco? Jako bys tu vůbec nebyla, jindy lamentuješ, odmlouváš, hádáš se a dnes si jako vyměněná. Vůbec od té doby co Tě ten nanicovatý baron dovezl, jsi jako tělo bez duše. To ti tak moc ublížil? Měl jsem ho potrestat přísněji, ale Ty sama ses za něj přimluvila. Od jeho odjezdu si vůbec nebyla venku. Vzduch ale potřebuješ, dítě. Kdykoliv si sebou můžeš vzít, kolik chceš lidí, aby ses venku cítila v bezpečí. Správci jsem přikázal, aby splnil všechna Tvá přání. Dceruško, kdyby se přeci jen něco s Tebou dělo, okamžitě mi vzkaž a já přijedu, ale i já mám své povinnosti ke králi a musím se vrátit ke dvoru.“
„Nic mi není papá, už jsem se uklidnila a budu v pořádku. Jen v klidu jeďte.“ Ale uvnitř jsem věděla, že nic v pořádku není.
Jen co otec odjel, unaveným a ospalým hlasem jsem správci řekla, že budu ve svých komnatách a nechci, aby mně někdo rušil, dokud někoho sama nepřivolám. A odkráčela jsem do nich.
Pak jsem se převlékla do pohodlnějších šatů a přes pokoje, které kdysi patřívaly matce a sousedily s těmi mými, jsem se vykradla z paláce. Tentokrát jsem si vzala koně. Podkonímu jsem vtiskla do ruky několik mincí, aby mlčel a rozjela se lesem. Směrem k rybníku.
Když jsem dojela, sesedla jsem z koně, uvázala ho ve stínu lesa a šla ke břehu. Stála jsem na místě, kde tehdy stál jeho kůň a vybavila se mi jeho síla, s jakou mně odtáhl ke kmeni. Popošla jsem těch několik kroků a posadila se na kmen stromu, snažila jsem se vybavit si jeho vůni, když se nade mnou skláněl a sekal mně řemenem. Na jeho zlost, že neprosím, nekřičím.
Najednou jsem ucítila tu vůni, tak intenzivně, že jsem otevřela oči. Stál nade mnou a díval se na mně upřeným, ale už ne tím arogantním pohledem. Pak se hluboce poklonil a trochu jízlivým hlasem se zeptal, zda se Její Výsost přijela pokochat místem, kde ho vyprovokovala k takové chybě, že ztratil důvěru a přízeň svého lenního pána.
Aniž bych se jakkoliv urazila nebo se ho bála, jsem vstala, podívala se mu do očí a řekla pevným hlasem: „Ta chyba Vás sice stála ztrátu přízně Jeho Jasnosti, ale získal jste přízeň jeho dcery a to není zrovna málo, barone.“
A za chůze směrem k třpytivé vodě, jsem si sundala šaty a opět nahá se oddala chladnému objetí vody. Když mi voda sahala až ke krku, otočila jsem se a vlídným, i když trochu chraptivým hlasem jsem řekla: „Voda nádherně chladí, měl byste ji také zkusit.“
Otočila jsem se zpět k hladině vody a nastavila tváře slunci. Slyšela jsem jemné šplouchnutí vody a pak kolem svého těla ucítila ty jeho pevné ruce. Slastně jsem vzdychla a zachvěla se touhou. Přivinul se ke mně zezadu, jeho rty se přiblížily k mému uchu a potichu zašeptal: „Ty mrcho malá, stýskalo se mi po tom Tvém vzdorovitém nosíku, drzých rtech a kulatém zadečku. Ve snech jsem bažil po tom, jak Tě ponížím, pokořím, potrestám, za příkoří, kterého si příčinou. Ve chvílích největšího hněvu jsem si přísahal, že se mi jednou dostaneš pod ruky a už Tě nebudu šetřit řemenem, ale zbičuji celé Tvoje tělo. Že budeš prosit, slibovat, řvát a plakat. Kalhoty se mi nadouvaly chtíčem a viděl jsem sám sebe, jak si Tě beru jako bys byla jen kus hadru, poslední z nevolníků mého panství. Že už se nebudeš hrdě producírovat nahá, ale viset zbitá v řetězech na očích všem.“ Jeho ruce přitom vystoupaly výš a našly si moje prsa, ztuhlé bradavky, které svíral a mačkal. Já tiše sténala, jeho úd ztvrdnul a tlačil se k mému tělu a vydechla jsem. „Tak to všechno udělej.“
Na to si mne otočil a několik kroků mně za bradavky táhl směrem ke břehu. Když byla voda jen asi do pasu, zastavil se, uchopil moje prso a jeho zuby se zakously do bradavky. Sténala jsem, cítila rozkoš a v podbřišku jsem cítila tlak. Po chvilce se začal věnovat svými zuby i druhé bradavce a já cítila, jak uvnitř vlhnu. Kdy už jsem sténala nahlas s občasnými výkřiky, tak mne znovu za bradavky táhl ven z vody. Silou svých paží mně donutil si kleknout, za vlasy mi zvrátil hlavu mírně dozadu a svůj úd vrazil do mých úst, až jsem se dusila a dávila. Rytmicky jím přirážel, nemohla jsem popadnout dech, dávila se, slinila, dusila se, tekly mi slzy, divoce jsem koulela očima a snažila se popadnout dech.
„Tentokrát tu chybu neudělám, nebude na Tobě ani stopy, že jsem se Tě jakkoliv dotkl, ale oplatím Ti teď to ponížení!“ a nedbaje, mých pokusů se bránit, mi hlavu rukama přitlačil ke svému tělu a pokračoval v přirážení. Když se mého dávení a slz dostatečně nabažil, povalil mně do trávy, držel mi ruce jednou rukou za hlavou a tou druhou rozevřel nohy. Jeho prsty se dotkly mého klína a pak jeho prsty našly můj citlivý hrbolek. Zmáčkl ho a já bezmocně vykřikla bolestí. Drtil ho prsty za mého křiku a svíjení se. Klečel mezi mýma nohama a já nemohla nijak bolesti ani jeho prstům uniknout. Když zjistil, že se vlastně nebráním, ale mezi výkřiky i slastně vzdychám, pustil moje ruce a oběma rukama roztáhl moje nohy, co to šlo. Prsty rozevřel klín a můj rozbolavělý hrbolek zuřivě sál rty a kousal zuby. Když už jsem křičela a třásla se bolestí, tak stisk zubů polevil a jeho jazyk začal laskat nejdříve hrbolek a pak i klín. Vzdychala jsem, naříkala a opět se třásla, tentokrát vzrušením, když náhle se moje tělo vzepjalo, prohnulo něčím novým a zahalila mně mlha a hukot v hlavě. Cítila jsem, jak se moje tělo třese a vzpíná a nedokázala to nijak ovládnout. S očima plnýma chtíče, ale i zadostiučinění sledoval tento nával vrcholu. Pak to celé zopakoval, a když jsem pak těžce oddechovala, začal znovu přejíždět přes moje prsa k bradavkám. Nadzvedla jsem hlavu a chraptivě řekla: „Tak si mně vezmi, jako bych byla ta Tvá nevolnice.“
„Kdepak maličká, tvoje panenství zůstane neporušeno, řekl jsem, že nikdo nenajde dnes žádné stopy. Otoč se a klekni si na čtyři!“ celá omámená jsem udělala, co chtěl. Pak zatlačil moje záda k zemi a roztáhl mi půlky. Vyjekla jsem úlekem a zděšením. Ale tlačil mně stále rukou k zemi a moje vzrušení mi bralo sílu ke vzdoru nebo odporu. Naslinil prsty a pomalu mi své sliny vtíral do zadního vchodu, ten pomalu povoloval sevření, uvolňoval se a otvíral. Pak začal zasouvat úd, zprvu to bolelo, až jsem plakala. Když poznal, že už můj otvor neklade takový odpor, tak se slovy, že nevolnici si vezme jindy, ale dnes si vezme fenu, co mu bude poslušně držet, zasunul svůj úd hluboko dovnitř. Při jeho pohybech jsem křičela, ale pak jsem se postupně uvolnila a vycházela mu svými pohyby vstříc. Po nějaké době, kdy jsme oba vzdychali a těžce dýchali, se jeho tělo vzepjalo a já ucítila proud teplé tekutiny uvnitř.
Svalil se vedle mě do trávy, rukama si mně přivinul k sobě, oba jsme oddechovali, hladil moje tělo, šeptal mi do ucha, jak jsem ho uchvátila a byl tu denně, aby si připomněl, jak jsem nahá vystupovala z vody a jemu cukalo v poklopci chtíčem a jak ho vztekalo a rozčílilo, že jsem neprosila a nekřičela. Jak krásné bylo, to všechno dnes na břehu. A jak nádherně vzdychám a křičím.
