Tato povídka byla inspirována jedním velice živým snem…
Z počátku bude sexu jen pomálu, ale věřím, že se to později zlepší.
***
„Nazdar, Bobku. Jsi to ty?“ uslyšel jsem za sebou povědomý hlas právě když jsem vystupoval z auta na parkovišti supermarketu. Otočil jsem se a uviděl svého bývalého spolužáka a kamaráda Roberta, kterému nikdo neřekl jinak než Bob. Ty přezdívky jsme získali hned v prváku na ekonomce, kde jsme byli v celé třídě jen dva kluci na šestadvacet holek. Já byl tenkrát v patnácti letech oproti Robertovi docela prcek a holky nás přirozeně překřtily na Boba a Bobka. Že jsem Roberta během roku a půl dorostl, to už na tom nic nezměnilo a já byl navěky ten menší, Bobek.
Neviděli jsme se spolu víc než patnáct let. Žádné třídní srazy nikdo neorganizoval, a tak jsme se potkávali spíš náhodně. Potřásli jsme si rukou a já si až teď všimnul, že opodál stojí Lenka, Bobova velká láska ze středoškolských studií.
„Ahoj, Lenko,“ pozdravil jsem ji s úsměvem. Pak jsem ji kamarádsky objal a vlepil jí hubana na tvář. „Jak vidím, tak vám to spolu vydrželo, nebo se pletu?“
„Nepleteš, nakonec jsme se vzali a klape nám to doteď,“ potvrdil Bob moji domněnku.
„Hele, lidi, co si takhle někde sednout, popít, pokecat…?“
Shodli jsme se na tom, že to není špatný nápad a domluvili se hned na ten večer. Výběr podniku nechali na mě, tak jsem hned zamluvil stůl ve své oblíbené hospodě.
Rozloučili jsme se a já vyrazil po nákupech.
***
Večer jsem vyrazil o něco dřív, a tak jsem seděl u stolu už půl hodiny před domluveným srazem. Ale ani Lenka s Bobem nečekali až na poslední chvíli a dorazili asi deset minut po mě. Znovu jsme se přivítali, jen polibek s Lenkou už nebyl na tvář, ale na ústa a připadalo mi, že byl o něco delší než jen klasické kamarádské líbnutí. Hodil jsem okem po Bobovi, ale nezdálo se, že by mu to nějak vadilo.
Objednali jsem si pití a pustili se do povídání. Nejzvědavější byla samozřejmě Lenka, a tak jsem během pár minut povyprávěl o svém životě po maturitě. Nebylo moc o čem mluvit. Hned po škole jsem nastoupil do účtárny jedné velké firmy, kde jsem se časem vypracoval na vedoucího. Tam jsem poznal i svou ženu, kterou jsem si po dvou letech vzal a po dalších třech letech jsme se zas rozvedli. Chtěla mít děti a u mě se zjistilo, že já je mít nemůžu. Adopci jsme zavrhli, a tak jsme se domluvili celkem přátelsky a rozloučili se. Od té doby jsem byl volný a přiznal jsem, že ani nehledám žádný trvalý vztah. Krátkodobým se ale nebráním, spíš naopak.
Pak se rozpovídali Bob s Lenkou. Mají jednoho syna, kterému bude zanedlouho patnáct let a o dalším dítěti nepřemýšlejí. Raději si užívají, dokud jsou ještě mladí. Při těch slovech se po sobě tak zvláštně podívali, ale v té chvíli jsem tomu nepřikládal žádný význam.
Dál jsem jen tak plkali a vzpomínali na studentská léta. Já neměl o bývalých spolužačkách téměř žádné informace, ale ukázalo se, že Lenka je v pravidelném kontaktu s většinou z nich, nejčastěji pomocí facebooku. Tak mi odvyprávěla spoustu drbů a historek, ale díky většímu množství alkoholu, který jsme při tom vypili, jsem většinu záhy pustil z hlavy.
Postupně, tak jak se témata hovoru vyčerpávala, začalo se mi zdát, že by mi chtěli Bob s Lenkou něco říct, ale nevědí, jak začít. Pořád se po sobě dívali, jako by se rozhodovali, jestli ano či ne. Tak jsem se po chvíli ozval sám: „Koukám, že máte asi něco na srdci, tak se s tím nepárejte a vybalte to na mě. Já to snad ustojím,“ dodal jsem s úsměvem.
Ještě jednou se po sobě dlouze podívali a pak oba přikývli. Slova se pak chopila Lenka.
„Víš, Bobku,“ začala opatrně, „my bychom se tě chtěli na něco zeptat. Občas jezdíme s několika lidma na taková setkání, většinou na celý víkend. Tak jsme tě chtěli pozvat, jestli bys někdy nechtěl jet s námi.“
„Proč ne,“ kývnul jsem bez váhání. „Ale proč s tím děláte takový štráchy? V čem je problém?“
„No,“ pokračoval opatrně Bob, „ono jde spíš o to, co se na těch setkáních děje…“
V chvíli jsem začal mít podezření, o co asi půjde, ale nechal jsem, ať mi to potvrdí ti dva, co se mnou sedí u stolu. A to záhy udělala Lenka.
„Ono jde o setkávání lidí, kteří vyznávají… no prostě jde o swingers akce.“
Oba se na mě zvídavě zadívali a s napětím čekali na mou reakci. Já už chvíli tušil, že asi půjde o tohle, a tak jsem měl odpověď předem rozmyšlenou. Ale nechal jsem je ještě chvíli vycukat, než jsem odpověděl: „No jasně že jo, vždyť mě znáte, jsem pro každou špatnost. Ale mám jednu podmínku.“
„Pokud bude ta podmínka splnitelná…“ zareagovala s úlevným úsměvem Lenka.
„Doufám, že jo. Pamatuješ si, Leni, jak jsme si tenkrát hezky zašukali na té bramborové brigádě? To jsi ještě s Bobem nechodila, jestli si dobře pamatuju.“
„Pamatuješ si to blbě,“ ozval se Bob, ale ani náznakem neprojevil nějakou zlost nebo naštvanost. „Tenkrát už jsme spolu chodili, ale Lenka mě ukecala, že by si to chtěla vyzkoušet i s tebou a já jí to povolil.“
Trochu mě to zarazilo, ale pokračoval jsem. „No… prostě bych si to chtěl po letech zopakovat…“
Oba se rozesmáli. „Tak pokud je tohle jediná tvoje podmínka, tak ji ber jako předem splněnou,“ kývala nadšeně Lenka.
Pak už se hovor točil jen kolem tohoto tématu. Zajímalo mě, kdo budou ti ostatní, kolik lidí bude celkem, kde se to bude odehrávat, no prostě mě to začalo zajímat čím dál víc. Už nějaký čas jsem o něčem takové přemýšlel, ale nedařilo se mi objevit žádnou spolupachatelku. Platit se mi zrovna za tyhle služby nechtělo a zatím se neobjevila žádná, která by do toho šla se mnou. A najednou… docela pěkná náhoda.
Postupně jsem se dozvěděl, že nejčastěji jezdí do malého resortu, který se na tyhle setkání specializuje. Jezdí jich maximálně deset a většinou bývá víc ženských než chlapů. To mě trochu překvapilo, ale zároveň i potěšilo. Jen na dotaz, jestli budu někoho z účastníků znát, dostalo se mi jen tajemné odpovědi, ať se nechám překvapit. Nejbližší setkání se mělo konat asi za dva týdny, a tak jsme se domluvili, že mi podrobnosti zavolají během pár dní.
Ještě chvíli jsme pokecali, dopili a pak jsme se už rozloučili. Před hospodou jsme si ještě poklepali rukou s Bobem a objali se s Lenkou. Polibek na rozloučenou už byl ale čistokrevný francouzák, který nic nemaskoval, a navíc mi Lenka rukou nepokrytě hmátla do rozkroku a pomačkala polotuhého ptáka, který ještě reagoval na předchozí lechtivé hovory. Bob se jen chápavě usmál a pak už zamířili k taxíku, který už na ně čekal.
Já to měl domů jen kousek, a tak jsem vyrazil pěšky. Cestou se mi honilo hlavou spousta myšlenek a očekávání z právě domluvené akce. Po příchodu domů jsem automaticky pustil noťas a vyhledal jsem na svých oblíbených stránkách swingers témata. Uvelebil jsem se na gauči a během následující hodiny jsem si ho třikrát vyhonil, než jsem usnul únavou s uslintaným ptákem v ruce.
