Lenčina ruka se ještě chvíli zadržela na Jardově ztopořeném penisu, zabaleném v ocelové kleci, než se pomalu stáhla. Prsty mu přejely přes zkrvavenou hruď, kde se mu pod kůží rýsovaly stopy po předchozích mučeních. „A tentokrát to bude bolet ještě víc,“ zašeptala mu do ucha, její dech horký a vlhký, prosáklý pachem jeho vlastního potu a slin. Jarda se zachvěl, ale neodvážil se pohnout. Věděl, že jakýkoli odpor by jenom prodloužil jeho utrpení.
Právě v tu chvíli se ozvaly kroky na schodech. Eva se vrátila do místnosti, její latexové šaty tiše šustily při každém pohybu, bosé nohy s drsnými patami klouzaly po mramorové podlaze. Lenka se okamžitě narovnala, ustoupila stranou a sklonila hlavu v úctě. Jarda zůstal ležet na zemi, tělo pokryté lepkavými stopami po předchozích orgiích – sliny, sperma, krev. Cítil, jak se mu pod klecí znovu napíná ztopořený úd, bolestivě stlačený ocelí, která mu bránila v jakékoliv úlevě.
Eva se nad ním tyčila, její lesklá pipinka se slabě leskla v odpolednim světle, které pronikalo vysokými okny. „Vstávej, dobytku,“ řekla chladně, její hlas ostrý jako čepel. Jarda se pomalu zvedl na kolena, svaly ho pálily po předchozím bití a ponížení. Eva si klekla před něj, v ruce držela těžký ocelový obojek, jehož povrch se leskl v odrazech světla.
Jarda poslechl, rty se mu roztřásly, když mu Eva nasadila studený kov kolem krku. Zámek cvakl, ozvalo se definitivní kliknutí, které mu potvrdilo, že teď je ještě více její majetek než předtím. Prsty mu přejely po hrdle, jako by si ověřovala, že obojek sedí perfektně. „Dobře. Teď se předkloň,“ nařídila a lehce mu stiskla ramena, až se jeho tělo složilo v pokorném úklonu.
Jarda cítil, jak se mu krev hrne do hlavy, když se ohýbal dopředu. Slyšel, jak Eva něco vytahuje ze šuplíku – plastová lahvička s gelem, následovaná zvukem kovového předmětu. „Dneska si užiješ něco většího,“ řekla a její prsty mu rozhrnuly hýždě. Studený gel mu kapal mezi zadnici, následovaný tlakem, jak mu Eva začala zasouvat větší anální kolík. Nebyl to ten malý, na který si už téměř zvykal – tento byl tlustší, drsnější, a každý milimetr ho nutil sténat.
„Auuuhh… prosím…“ vydechl, ale jeho slova se ztratila v jejím smíchu.
„Prosíš? To je sladké. Ale nečekej, že tě to zachrání.“ Jejím pohybem se kolík posunul hlouběji, až Jarda ucítil, jak se mu rozepíná konečník, naplněný do krajnosti. Bolest se mísila s podivným vzrušením, které mu prohnalo tělem, i když klec mu brutálně stlačovala vztyčený penis. „Tak. Teď jsi připravený.“ Eva mu připnula vodítko k obojku a trhla jím, až se Jarda zakymácel. „Jdeme nahoru. Mám hlad a je potřeba uklidit.“
Když začali stoupat po schodech, Jarda nemohl odtrhnout oči od Evina zadku, který se při každém kroku napínal a leskl. Jeho mysl byla zahlcená obrazem, jak by jí tam zezadu vrazil svůj tvrdý kokot, jak by ji drtil do schodů, dokud by nekřičela jeho jméno. Ale klec ho svírala tak silně, že každý náznak vzrušení se měnil v palčivou bolest. „Kurva…“ zašeptal, slova mu unikla mezi zuby.
Eva se otočila, její oči se zaleskly pobavením. „Cože? Něco jsi říkal, zmrdečku?“
Jarda polkl. „Paní… co musím udělat, abyste mi… dovolila…“
„Abych ti dovolila co?“ zeptala se, její rty se zvlnily v úsměvu, který neznamenal nic dobrého.
„Abych… mohl…“ Jeho hlas se zlomil. „Abych mohl přijít.“
Eva se zasmála, hlasitě a krutě. „Pán by chtěl stříkat to svoje hnusné semeno? Tak poslouchej mě teď.“ Zastavila se na schodu„Když uklidíš celé patro a bude to v naprostém pořádku – každý kout, každou skvrnu, každý prachovou částečku – možná se nad tebou smiluji a vyhoním ti ptáka.“ Její prsty mu sevřely bradu, nutily ho vzhlédnout k ní. „Jinak nic nečekej. Jasné?“
Jarda cítil, jak se mu v krku svírá hanba, ale přikývl. „Ano, paní.“
„Dobře.“ Eva ho pustila a pokračovala nahoru, vodítko v ruce pevně sevřené. Jarda následoval, každý krok bolestivý, kolík v zadku mu připomínal jeho místo.
Když dorazili do patra, Eva se zastavila u dveří do obývacího pokoje. „Počkej tady.“ Odešla a za chvíli se vrátila s krátkým řetězem a dvěma zámky. Bez varování mu připojila jeden konec k jeho chastity cage a druhý k obojku. Řetěz byl tak krátký, že když se Jarda pokusil narovnat, okamžitě ucítil, jak mu klec drtí varlata. „Tak. Teď můžeš začít,“ řekla a plácla ho přes zadek.
Jarda zasténal, když se mu tělo automaticky pokusilo vyhnout bolesti, ale řetěz ho držel v předklonu. Eva se posadila na gauč, zapnula televizi a hodila nohy na stolek. „Dala bych si kafe. Černou, dva cukry. A nechci slyšet ani slovo.“ Usmála se, když viděla, jak se Jarda potácí do kuchyně, jeho pohyby omezené, každý krok agonií.
V kuchyni se zastavil, ruce se mu třásly, když sahal po konvici. Bolest z řetězu, tlak v zadku, klec, která mu svírala vzrušený penis – všechno se slilo v jedinou mučivou potřebu. Ale věděl, že jediná cesta, jak získat úlevu, je poslušnost. A tak se hluboce nadechl a začal. Každý pohyb byl trýzní, každý nádech mu připomínal, kdo tady vládne. A kdo je jenom otrok.
