„Svlékni se!!!“ slyšela najednou. Nevěřila svým uším, to snad ne. „Ani náhodou!“ opáčila. Okamžitě jí na stehna přistála rána od bičíku, co měl podkoní pořád v ruce. Úplně na něj zapomněla. A hned další a další. Po páté ráně se znovu ozval podkoní. „Nic nebudu říkat dvakrát, jakmile ti něco nařídím, okamžitě to uděláš. Je ti to jasné? Nebo tě to bude bolet, moc bolet.“ Se slzami v očích přikývla. Rány nebyly silné, ale byly i tak cítit. Pomalu si začala rozepínat košili, když v tom jí došlo, že je pod ní nahá. Přeci nebude před tím sluhou ukazovat své krásné tělo, které zatím viděl celé nahé jen její manžel. Zarazila se. Okamžitě přišla další rána. To princeznu probralo a začala pokračovat. Jen se zaměřila na boty. Musela si sednout a částečně rozepnutá košile nabídla podkonímu pohled na její oblá a krásně pevná prsa. Ten pohled jej velmi zaujal. Sledoval princeznu, jak bojuje s vysokými holínkami a pošvihával si s bičíkem ve vzduchu. Musel uznat, že princezna si bičík na koně uměla vybrat. Krásně pevný, ale přitom velmi pružný. Princezna se mezitím pokoušela stáhnout boty, ale bez služky to bylo velmi těžké. „Dělej!!!“ bylo doprovozeno ránou bičíku přes lýtko v holínce. Princezna se snažila, ale nešlo to. „Potřebuješ pomoc čubko?“ Princezna se podívala na podkoního a v jeho očích viděla posměch. „Ano“ odpověděla. „Co ano?“ „Jak se mluví s Pánem?“ Princezna pochopila, jak má mluvit. „Ano, prosím Pane, potřebuji pomoc“ „Vidíš, jak to jde“ Podkoní se sehnul k princezně, chytnul jí jednu holínku a naprosto lehce jí stáhnul teď už své čubičce z nohy. Totéž udělal i s druhou botou. Princezna před ním seděla na zemi, bosá, s rozhalenou košilí, rudá studem. Ale jak pozoroval, nejenom studem. „Tak pokračuj, čekám, jde ti to pomalu, čubko“ Princezna se pomalu a neochotně zvedla a začala si stahovat jezdecké kalhoty. Pomalu se odhalovali její nádherné nohy, s pevnými svaly a krásně hebkou pokožkou. Teď na jednom stehně se stopami po bičíku. Pomaličku si kalhoty sundala celé a položila je na zem. „Pokračuj!!!!“ „To by snad stačilo, ne?“ zkusila princezna protestovat, i když věděla, že zbytečně a že si situaci spíše zhorší. Nemýlila se. Podkoní k ní okamžitě přistoupil a chytnul jí pod krkem. Z ruky zahodil bičík a hned tou rukou zajel pod její košili. Naprosto neomylně našel prso a bradavku na něm, kterou velmi silně stiskl. Princezna chtěla křičet, ale přes zmáčknutý krk to nešlo. „Řekl jsem, pokračuj! Nebo chceš, aby to bolelo víc?“ Princezna se snaží kývat hlavou, že ne a doufá, že podkoní brzy pustí její bradavku, která vysílá signály bolesti hluboko do mozku princezny. Podkoní bradavku pustil a hned prso začal fackovat. Ale ne moc, jen lehce. Pak pustil i krk princezny. Ke své nelibosti si princezna uvědomila, že má vlhko v rozkroku a mokré kalhotky. Jak je to možné? Doposud se k ní každý choval jako k princezně. A teď jí vzrušuje, když je sama v místnosti s podkoním, který nevypadá, že by tímto chtěl skončit. Tomu princezna nerozumí. Ale ví, že musí poslechnout. Stáhne si tedy kalhotky. Pomalu, je to potupa. Chce je hodit na kalhoty, ale podkoní natáhne ruku a chce kalhotky podat. Podá mu je. Jakmile podkoní zjistí, že jsou mokré, usměje se. „Věděl jsem to, jsi jako správná čubička. Na venek se chováš jako dáma, ale jsi jen nadržená čubička, co potřebuje Pána, který jí zkrotí.“ Nevěřila tomu, co slyší, ale zároveň uznávala, že má podkoní pravdu. Něco podobného si představovala, když ležela vedle manžela v posteli, po milování, které uspokojilo manžela, ale ne princeznu. „Čekám!“ ozvalo se najednou. Princezna pochopila, že musí svléknout i košili. Začala rozepínat zbylé knoflíky a pak pomalu košili svlékat. Její krásná pokožka se začala ukazovat podkonímu. Dokonce se ukázala i kundička mezi nohama princezny. Nádherně hladká, pysky souměrné a stažené k sobě. Na tu krásu se podkoní nemohl vynadívat. „Musím uznat, že jsi čubičko nádherná“ „A já musím uznat, že mne tato situace odpuzuje, ale i přitahuje, Pane“ ozvala se najednou princezna. Ani nevěděla, že to dokázala říct. Podkoní si stále prohlížel nahé tělo princezny. Opravdu je nádherná, cítil, jak je vzrušený. I princezna si vzrušení podkoního všimla a trochu jí to vyděsilo. Co bude proboha dál? Vždyť tu jsem nahá, ale vzrušená jak opravdu ta háravá čubička. Co mne ještě čeká? Na odpověď nemusela čekat dlouho. Podkoní přišel blíž a chytnul znovu princeznu za prsa. Ještě dobře si pamatovala bolest bradavky a tak stála úplně v klidu a nechala podkoního, aby si dělal, co chce. Věděla, že jinak by to bolelo. Princeznu bolelo. Podkoní se kochal její hebkou pokožkou. Tentokrát prsa princezny laskal, hladil, prohlížel. Zkoumal jejich pružnost a pevnost. Obdivoval tu jemnou kůži. Jednou rukou si princeznu znovu podržel za vlasy, trochu je zatáhl, aby princezna zaklonila hlavu a druhou rukou zamířil přímo mezi nohy princezny. S naprostou jistotou a důrazem se prsty cpal mezi stehna. Princezna držela nohy stále u sebe. Podkoní zatáhl za vlasy víc, sklonil se k uchu princezny a jen zasyčel „Roztáhni nohy čubičko! Pořádně!“ Princezna pochopila, že jí nic jiného nezbyde. Opatrně a nesměle začala dávat nohy od sebe. Styděla se, ale zároveň jí tato situace přitahovala, vzrušovala. Cítila, jak prsty podkoního začínají pátrat po jejích pyscích a klitorisu. Z úst jí unikl vzdech.
