Kateřina si ještě pamatovala, jaké to bylo dřív. Jak se jí dotýkal jen tak, mimochodem, když procházel kolem a ona stála u linky. Jak ji políbil bez důvodu, jen proto, že byla blízko. Jak ji v noci přitáhl k sobě, obličej zabořený do jejího krku, a bylo v tom něco samozřejmého. Něco, co patřilo jen jim.
Jenže po porodu se vše změnilo a mezi ně se vplížilo ticho. Opatrné. Vypočítavé. Takové, které začíná slovy „Jsem jen unavenej, mám toho v práci nad hlavu“ a končí tím, že v posteli k sobě leží, oba ve svém světě. Zprvu si říkala, že je to normální. Že je vyčerpaný. Že se jen bojí, aby jí neublížil. Že se to srovná.
Jenže časem začala vnímat, že se jí vyhýbá. Nejen v posteli ale straní se jakékoliv blízkosti vůbec. Cítila se hrozně, připadalo jí jako kdyby její tělo bylo najednou něco cizího, něco, čeho je lepší se nedotýkat. A ona, ať se snažila sebevíc, nedokázala ignorovat, jak moc ji to zraňovalo. To odmítnutí schované v tichu, v nenápadných odtazích, v tom, že ji přestal vidět jako ženu a začal ji vnímat jen skrze roli matky.
Ačkoliv Kateřina tu roli přijala se vší láskou a péčí, tak pořád byla ta stejná žena s potřebami intimity a ačkoliv se jej snažila umlčet, tak čím déle jej nechávala v tichosti, tím hlasitěji se její tělo ozývalo.
Začalo to nenápadně. Zpočátku jen letmé, skoro až nevinné pohledy na ramena muže, jež se tyčil ve dveřích autobusu. Rychlé zkontrolování siluety penisu těsnícího se v džínách pohledného muže sedícího na lavičce v parku, přímo naproti ni. Pak o vteřinu delší pohled na ruce, na krk, na úsměv a zpět k rozkroku. Časem se ale přistihla, že si to představuje. Představuje si, že ji někdo skutečně vidí, nejen skrze povinnosti, ale jako objekt touhy. Že protějšku prohrábne slabiny a už cítí jak je tvrdý, kvůli ní.
Přesně s tímhle pocitem dnes seděla na lavičce v obchodním centru, kam vyrazili jen oni dva. V prostoru mezi kavárnami a obchody, kde se mísil hluk hlasů, hudby hrající tlumeně z reproduktorů a vůně čerstvě namleté kávy. Posadila se k malému stolku a objednala si Espresso a bezovou limonádu. Zatímco uskrávala brčkem ze sklenice a z pohodlí koženého křesílka pozorovala ruch kolem sebe, její manžel byl o patro níž, zabraný do vyřizování papírů, které nepočkají. Něco ohledně pojistky na dům.
Už chvíli si všímala muže opodál. Vlasy měl jako divokou, rozcuchanou hřívu, kůži pokrytou tetováním a pohled pronikavý, až nepříjemně intenzivní. Několikrát se na sebe zadívali. Krátce. Nenápadně. A přesto v tom bylo něco, co se nedalo přehlédnout. Váhala , hrála si se svými vlasy a měla pocit, že rudne. Nakonec se zvedla a bez zaváhání zamířila k toaletám. Snažila se aby její chůze působila svůdně. Srdce jí tlouklo rychleji, než by si přála. Tlouklo tak rychle, protože věděla, že ji sleduje. A to napětí, ten pocit neznáma, jí mrazil po celém těle. Uvnitř si vybrala poslední kabinku, tu nejdál od dveří. Zavřela za sebou a opřela se o stěnu. O pár okamžiků později se ji zatajil dech, když se ozvalo mírné zavrzání dveří, následované tichými ale sebevědomými kroky. A ty kroky se přibližovaly směrem k ní. Zaklepání na dvířka kabinky. Zpoza nich následovalo cvaknutí zámku. Pod návalem adrenalinu se ji zatajil dech a přejel mráz po zádech.
Přišel. Přesně tak, jak doufala. Vešel dovnitř, postavil se přímo před ní. Jeho přítomnost byla okamžitě cítit, těžká, dominantní. Kateřina zničehonic ucítila jeho horký dech na krku. Neřekl ani slovo. Jen natáhl ruce kolem ní a vklouzl jí dlaněmi pod legíny. Zalapala po dechu. Její tělo zareagovalo dřív, než stihla cokoliv promyslet. Pod halenkou se jí napjaly bradavky, jako by ji samotný dotek přinutil přiznat pravdu.
Byl drsný, ale právě to se jí líbilo. Jeho ruce byly pevné, stisk majetnický, jistý. Otočil si ji zády k sobě, legíny i s kalhotkami ji stačil stáhnout jen pár centimetrů pod zadeček, protože Kateřina se bleskurychle předklonila a opřela se dlaněmi o zadní stěnu kabinky. Vzdychla nahlas když ucítila jak se k ní tiskne, má ho tvrdého a připraveného se jí zmocnit.Vnikl do ni jediným, silným přírazem a vyplnil ji jako snad nikdo před ním. Kateřina se kousla do rtu, aby potlačila zasténání, a její tělo se prohnulo vstříc jeho pohybu. Byl velký. Větší, než si představovala. A ten pocit byl tak intenzivní, až se jí z toho zatočila hlava. Pod tíhou momentu a vzrušení se jejím tělem prohnal orgasmus silou hurikánu.
Když poryvy opadly, vyprostila se z jeho sevření, otočila se k němu čelem a poklekla. Chtěla tu kládu vidět, držet ji v ruce a hlavně ho ochutnat. Proto neváhala ani vteřinku si jej navést k ústům. Držela ho pevně. Její rty obemkly růžovou špičku jeho mohutné chlouby a při pohybu rukou cítila jak má naběhlé žíly. Stačilo jí pár pohybů k tomu aby ucítila jak se jí ústa plní horkým gejzírem jeho slasti. Vychutnala si jej do poslední kapky, pak vstala, natáhla si kalhotky, legíny, upravila halenku a bez jakéhokoliv slova odešla.
On zůstal polonahý v kabince neschopen reakce. Jí už to ale bylo jedno. Chvíli poté, co se totiž vrátila do kavárny přišel i její manžel. Když se na ní podíval, bylo to zvláštní, jako by tušil, co se odehrálo ale místo výčitek obdržela sladký polibek se slovy: "Kačenko moje, já Tě tak miluju. Můžeme jít, pojistka je vyřešená a mě napadlo, že bychom si mohli zajít si na večeři."
